Tupé hole, brzy mě čeká pole

V sobotu jsem kolce ošidil, a tak jsem to chtěl v neděli aspoň trochu vykompenzovat, proto jsem dal okruh přes Sněžné + drobné motání u Ski Hotelu, celkem 31km. Skoro by se chtělo říct, že šlo klasicky o parádní makačku bez zvláštních událostí. Jediné co mě poněkud znervózňuje jsou tvrdokovové hroty holí a konec konců i rukavičky běžeckých holí. Ty hroty, které jsem první dvě jízdy vynášel do nebes, jak se s chutí zakusují do asfaltu a člověk se zcela bezpečně odrazí, se celkem rychle ztupily. Jako by na ně dopadl stín osudu, který je schopen otupit zcela vše :-) Po 100km na kolcích byla nejistota odrazu již poměrně zřejmá a dnes jsem si musel dávat obzvláště pozor, abych při některém uklouznutí hrotů neleštil asfalt. Čímpak se asi tvrdokov brousí? :-) Asi bych to měl brzy zjistit a rychle si něco obstarat. A ty rukavičky, kapitola sama pro sebe... Asi nejsou designované na asfaltové využití, kde všechno vybavení, přirozeně i člověk, dostávají slušně na frak. Asfalt není sníh a všechny rázy vzniklé při odrazu musí tlumit buď člověk nebo jiná součást vybavení, v tomto případě rukavičky holí, které vypadají jako by zažily 10 zimních sezón.