První na řadu přišla Honda XL 650V Transalp, povedené cestovní enduro. Jakožto pilot čmeláku jsem k ní přistupoval s respektem, ale záhy jsem zjistil, že 50 koníků není třeba jakkoliv omezovat, žádnou škodu nenapáchají :-) I přes univerzální pneumatiky motorka sedí na asfaltu jak přišitá, ovládání je na jedničku, poslouchá na sebemenší pohyb tělem, zároveň je nadmíru komfortní, jednoduše nádhera. Dvouválec si klidně brumlá v nízkých otáčkách, které končí zhruba tam, kde se můj čmelák teprve začíná probouzet k životu :-) Výtek moc nemám, snad jen bych snesl silnější motor, vyšší štítek a posunutí padacích rámů před řazením...
Po krátkém přesunu do nedaleké vesnice, ach na co jsem to sedl, je to snad tříkolka, jsem se dostal ke svezení na stroji Yamaha XJR1300. Naháč s klasickým vzhledem, kterému se mnozí obdivují. Jde o pohledný stroj s brutálně širokým čtyřválcem, který disponuje slušným krouťákem a výkonem okolo 100 koní. Překrásný zvuk a klidný chod motoru s parádním zátahem již odspodu je zárukou slušného zrychlení a svižné jízdy. Nelze si však nepostěžovat na podvozek, tam kde můj čmelák, případně Transalp sedí a poslouchají na slovo, tak s Yamahou člověk svádí nerovný boj. Zejména úhel přední vidlice a její chod, v tomto případě okořeněný extra širokými řidítky, dělají z tohoto stroje poměrně těžce ochočitelného hřebce, který se spíše bude hodit na dálnici nebo rovnější úseky. Na zatáčky bych raději zapomněl, pokud tedy není vaší vášní bojovat s těžko krotitelnou potvorou v zatáčkách :-)
Následoval návrat na čmeláka, tříkolka se zmenšila v dětské odrážedlo :-) Jak jen na tom mohu jezdit? Vždyť to musí vypadat směšně... Asi jo, ale co... To co mu chybí v proporcích, ve výkonu, v pohodlí, to dohání a možná i předhání svojí pragmatičností. Není problém používat ho jako stroj na každodenní dojíždění do práce, nebo s ním vyjet na dlouhý výlet, popř. zajet se vyblbnout na okruh. To vše možná s menší porcí emocí než by poskytl Transalp a XJR1300, ale např. s polovičními/třetinovými náklady na palivo. A to nemluvě o dalších provozních nákladech, zadní pneu vám rozhodně neodejde po 5000km, řetěz také něco vydrží, válec je jen jeden, jedna svíčka, malý objem oleje, ... Díky univerzálnosti čmeláka bych pak mohl začít probírat jednu specifickou oblast po druhé a vypíchnout jeho výhody nad dvěma zcela odlišnými stroji, které jsem měl možnost chvíli potrápit, ale to je zbytečné. Stačí prostě suše konstatovat, že je to tak a ne jinak :-)
Sotva jsem se doplazil domů, tak jsem hned skočil do směšných cyklohader a vyrazil na švih s Jirkou. Holky zůstaly doma, pan biker též. Teď mě tak napadá, pokud jsem o panu bikerovi někdy řekl, že je kopcový mág, který vám s klesajícím atmosferickým tlakem ukazuje stále více záda, tak nevím jak bych měl mluvit o Jirkovi. Závodně běhá (cross) a to co předvádí v kopcích to si asi musíte zažít na vlastní kůži... Pan biker je takhle maličký... Ale zpět ke švihu, to byl let... Měl jsem tři štěstí v jednom, Jirka byl poněkud utahaný, ano, mohli jsem si z tohoto pohledu podat ruce :) dále přední vidlice jeho biku dovidlicovala a do třetice vyrvaný šroub z tretry, který za normálních okolností drží kufr ho nemálo omezoval v rozletu. 54km výlet na Vír a zpět mě i tak slušně vyčerpal, ještě že byla doma plná lednička :-)
A už vlastně není. Vyčerpání a únavu vždycky nejraději zajídám a vždy to něco/někdo odnese. Ne lidojed vážně nejsem :-) Vlastně jsem ledničce ulehčil práci, nemusí chladit tolik potravin :-) Lehce improvizovaný, ale stále chutný oběd jsem si užil a už bych měl přestat hledat motorky na Internetu a měl se pustit do odpoledního tréninku :-) Kolečkové lyže čekají...
Žádné komentáře:
Okomentovat