Po roce je tu zase ztužování másla, týmů a svalů. To máslo jsem neměl ani ke snídani a bodejť by jo. Jen cesta mi trvala přes tři hodiny a přestože měla být původně proložená raketou (Triumph Rocket 3 GT), tak počasí mi to jednoznačně rozmluvilo, namísto toho jsem v Brně absolvoval další nekonečné kolony, abych se podíval do BMW... Vcelku mě překvapilo, kterak nepoužitelně se tváří silnice vyšších tříd jižní Moravy, nějak tak jsem očekával, že podobně zlé máme silnice jen my na Vysočině, zmýlená však neplatí. Ale co už, prostě jsem vybral špatnou cestu a nebo dopravní prostředek, no a v nejhorším oboje.
Zpět však do přírody, auta jsme zahodili na velkém parkovišti před hotelem Hotel Vinice Hnanice a vyrazili klidným tempem po žluté přes notoricky známou lávku nad Dyjí a následně po červené směrem na ještě notoričtější vinici pro notoriky, Šobes. Naštěstí byl stánek s občerstvením ještě zavřený a tak tu byla pramalá šance na znotoričtění. Překvapivě povedené výhledy na nepřekvapivě krásnou Dyji a její okolí mě vážně bavily a to nejen ve srovnání s vínem a vinicí. Někde v dlouhém lese jsme se otočili na patě a vyrazili po Lipinské cestě zpět na hotel. Milá ani ne desetikilometrová procházka mi přišla vhod.
Daleko horší to bylo s občerstvením v restauraci čtyřhvězdičkového hotelu Vinice Hnanice. Už stavebně a architektonicky nejde o žádnou velkou slávu, kterou dohání snad a jedině povedené výhledy do krajiny. Svíčková jako předkrm ještě šla, ale hovězí žebra jako hlavní chod, to byl snad rovnou odchod...
Nabízí se vtíravá otázka, proč okolí Dyje neznám a nepoznávám mnohem více a odpověď nenacházím...
