Nu což, pěkné by to bylo, tedy nebýt několika drobností. Tak za prvé, vyrazil jsem na akci nemocný, za druhé, po ránu bylo okolo 8°C a za třetí, foukal poměrně silný vítr. Ale slovo je slovo a slib je slib, myslím, že jsem se zavázal obojím :-)
Okolo deváté jsme dojeli na místo činu a já záhy zjistil, že to nebude taková sranda, jak se mohlo zdát. Jen nasoukat se do kajaku dalo více práce než se vměstnat do kokpitu formule 1 (ne vážně jsem v ní neseděl, tedy prozatím ;-)). Prvních několik záběrů pádlem navíc ukázalo, že mořský kajak je v mých rukou poměrně vratkým vynálezem... Detaily, jako moji fyzickou indispozici nechme klidně stranou a věnujme se chvíli neméně podstatným detailům jako např. tomu, že nám zapomněli nabídnou neopren kryjící vlez do lodi, nebo skutečnosti té, že jsem netušil, že si kormidlo mohu ponořovat a vynořovat dle libosti sám, aniž bych o to musel prosit posádky jiných lodí. Největší fail, skoro bych se nebál říct "Epic Fail" spočíval v pedálech ovládající kormidlo, které byly asi o 20cm blíž trupu (tomu mému, ne lodnímu), než měly být... Škoda, že jsem se až po třech hodinách vyšívání slowfoxu s hromadou otoček na hladině nádrže dověděl, že jsou polohovatelné :-) Nicméně ani tak to nebylo ideální, loď byla zkrátka krátká, poněvadž jsem si nemohl natáhnout nohy, asi eSko :-)).
Tak či tak, po polední pauze (mimochodem na břeh jsem se pádlem drápal asi deset minut, aby mohl vystoupit suchou nohou), začalo jít vše mnohem lépe. Spolu s tím, jak jsem dostal pod kontrolu kormidlo, dostal se mi kajak pod kůži... Krásná štíhlá rychlá loď... Když se mi začalo dařit nebušit pádly příliš surově do poddajné vody a chvílemi jsem dokonce chytal správný rytmus, loď se mi odměňovala, pro mě neuvěřitelnou, rychlostí... Nádhera! Vše začalo dávat dobrý smysl, náležitě investovaná námaha! Občas jsem se dokonce stíhal kochat krajinou :-)
První vroubek, jinak krásného odpoledne, přineslo setkání s rybářským kontrolorem, který vyskočil z auta a přivolal si mě ke břehu :-) Naštěstí chtěl jen vědět, zda to co se leskne na hladině, tam, kde jsem právě vylovil PETku CocaColy, je mrtvá ryba a pakliže ano, poprosil mě, abych z ní odřízl případný vlasec, aby si na ní mohli smlsnout dravci dále po proudu... Takto důležitý úkol mi připadl, zabývat se rybí mrtvolou :-) Fuj :-(
Druhý vroubek, po čtrnácti dnech opět málem vroubkem posledním :-) Klidně si tak pádluji poblíž "mobilních" kolegů (jeli na raftu), když v tom jsme zahlédli další raft. Kapitán spřízněného plavidla zavelel ke steči střemhlav... Abych tomu rytířskému souboji mohl věnovat odpovídající pozornost, rozhodl jsem se natočit do nejvýhodnějšího úhlu... Zrovna jsem byl v záhybu řeky, kde voda s zrcadlem rovnocennými partnery byly a ani po větru stop nikde nebylo... A tak těžko říct, co se vlastně stalo... Každopádně důsledkem toho "něčeho" jsem se pustil do eskymáka :-) A řeknu vám, do půlky mi to šlo vážně skvěle :-) Jenže pak... Pak jsem se začal opět lehce topit :-) Nebyla to sice zdaleka taková krizovka jako na Dunaji, ale k zábavě to mělo také daleko :-) Kdyby vám přišel stav Nových Mlýnů poněkud podměrečný, tak vězte že jsem si přece jenom trošku lokl, asi tak šestkrát :-) Ještěže jsem měl záchrannou vestu a tak jsem občas nakoukl při svém souboji nad hladinu... Ale i s ní jsem ve vodě soupeřil pěkných pár desítek vteřin než jsem se vypíďalkoval z lodi ven, vzhůru k nebi, pro kyslík, zatímco má štíhlá modrá střela začala opovážlivě polykat přívaly vody. Nevím jak dopadl souboj titánů, ale s ohledem na topícího se kolegu uzavřeli s neskutečnou rychlostí dočasné příměří a vyjeli mi na pomoc. Zatímco jsem se usadil na potopeném stromu, podařilo se spolupracující osádkám znesvářených korábů zbavit moji loďku velkého množství vody. Za pomoci silných paží nejodvážnějších členů posádky jsem se vsunul zpět do mé miniponorky a s velkým díky vyrazil do přístavu... Ponor mého plavidla se opovážlivě zvětšil, voda v lodi mi stále sahala minimálně po... no tyhle intimní detaily si nechám pro sebe :-) ale šlo to, ke dnu jsem nešel. Navíc vysvitlo slunce, a tak mi nebyla ani nijak zvlášť velká zima. Ty dva kilometry mi daly vážně zabrat. Na souši se ukázalo to, čeho jsem se obával, voda zlehka pronikla i do zavazadlového prostoru a malinko mi ochutnala náhradní oblečení :-)
Ale co, přežil jsem, takže to bylo fajn, už se těším napřesrok. BTW vcelku mě překvapilo, že jsem s lodí najezdil skoro 12km viz mapa.
