Šedá

V úterý někdo na můj svět aplikoval "Decrease Color Depth", čímž se vše slilo do šedé barvy... No snad lehce přeháním, po týdnu sedět, ležet, letět na mašině bylo více než příjemné, začínám však vážně uvažovat o výměně spořádaného páru poníků za stádo plnokrevníků ;-) Ale vše má svůj čas, myšlenky na nespoutaný běh závodních koní zatím zkusím na pár dní dát k ledu, snad nedostanou zánět šlach... Zpět však od myšlenek k realitě, tou je bezesporu návrat z nepředstavitelně luxusní dovolené do konstantně zhmotnělého pracovního procesu. Při převlékání se do montérek si nešlo nevšimnout svých sedřených kolen, jak jen to budu vysvětlovat klukům na hrazdě, že jsem se dal na dámské kliky :-) Ještě před tím mě však na patře zaujala jedna skutečnost, a to ta, že jsme na něm zcela sám :-D Začal jsem přemýšlet, zda jsem si třeba včera večer neměl přečíst firemní poštu, že by nějaké nečekané volno? Po pár desítkách minut se přeci jenom začali trousit nějací lidé, záměrně píši "nějací", jde o nové kolegy (snad to nejsou zloději, neznám je)... A kam se vlastně poděli ti staří, ti kteří člověka den co den po ránu vítají ze svých neměnných míst, ti kteří tvoří každodenní střed otáčení vesmíru, kam jen se poděli? Svět je nějaký jiný, pohnul mu snad někdo s osou rotace? netočíme se v protisměru? Možná je to však přirozené, svět byl jiný včera, dnes a zítra bude zase úplně jiný. Je třeba neprošvihnout jediný den a užívat si těch pár chvil, které jsou člověku vyměřeny. Zkuste se však zamyslet nad tím, jak to činíte, všude lze objevit rezervy pro zlepšení a nejlépe je začít u sebe sama. Já osobně třeba přes víkend lehce prozřel a snad i začal chápat, že dávat je lepší než brát. No a abych to s těma změnami nepřehnal, rychle jdu najít vestu a uvařit si čaj - už skoro 2 hodiny zapomínám, že klimatizace běží na rozdíl od světa stále stejným směrem (do háje, je mi to úplně jedno), opět se budu choulit nad čajem, pro případ, že by postava ohnutého do kožešin zabaleného staříka byla pro kohokoliv stejným pevným bodem ve vesmíru, jako mí staří kolegové, které od rána postrádám...


[update] Konečně se objevily pevné body každodenního života, aneb příjemná chvilka s kamarády v kuchyni... Jirka nedávno pekl kakaové řezy od půlnoci do tří hodin ráno, Kuba pařil na kytaru i bez ní... Stará dobrá klasika... Navíc jsem se dověděl, že včerejší hrazda byla trága, prý chyběla Petra, čímž se klukům vytratila motivace k výkonům, nikdo tam dokonce nestandoval, takže se kluci ushybovali během 4, ano ČTYŘ, vážně IV sérií... Je to jasné? Svět není stejný ;-)