Zrušená paraglidová sobota plná mraků a lehkého deštíku... Co dělat? Co třeba se pořádně vykoupat v Pasohlávkách při krásných 12°C? A co se u toho trochu potlouct a některé tělní dutiny prolít nepříliš čistou vodou tam a zpět, pak zašpuntovat a protřepat? No ano, mé jméno je board, wakeboard!
Díky Jirkovi jsem se dostala k této vodomilecké zálibě, na kterou se chystám dobrý rok. A zatím mu ještě děkuji, uvidíme, které bolesti se projeví nejvíce a kdy ;-)
Kdo mě zná, asi stěží bude věřit, že ten neplavec, častý tonoucí se pustí do jakýchkoliv vodních radovánek. Zvlášť pokud se nekonají v křišťálově průzračné vodě, pod azurovou oblohou s teplotami okolo 30°C. A považte, stalo se...
Nepříliš levná zábava, 25Kč za vstup do areálu, 350Kč za hodinu wakeboardingu (půjčení vybavení v ceně) a další 100Kč za půjčení neoprenu. Ach, takových novinek. Nejdelší záříjové koupání v mém životě, whirlpool s přeplňovanými tryskami namířenými přímo do uší, nosu popř. očí, první koupačka s neoprenem, první koupačka se záchranou vestou, první běhání po plovoucích molech a také první saunování na mole. No a snad bych nemusel opomenout první pokus o wakeboarding.
Obsluha mi poradila vše nezbytné, třeba abych ten neopren z ramínka obrátil naruby, protože se naruby na ramínku suší (no škoda, že mi půjčili již pěkně mokrej), no a také mi řekli ať si to dám zipem na záda a ne na břicho. Pokud se teď někdo popadáte smíchy za zmiňované břicho, tak sorry jako, poprvé ;-) Ještěže (možná, že škoda že) mi půjčili neoprén o něco větší... O co lehčeji šel na tělo, o to lehčeji se pod něj dostávala voda.
Konec blbých keců, něco teorie jsem vyslechl od Jirky a zbytek jsme nechali na profících, kteří obsluhují vlek. A hurá na věc. Nařízený start ze sedu mi vyhovoval, přeci jen jsem na tuto pozici z práce zvyklý ;-)
A jedeme... Šup, šup a už se koupu, ale hrazdu nepouštím, čímž mi proud vody strhává helmu z čela na týl, lehce mě škrtí, zatímco se jiný proud vody prodírá do úst, uší a nosu. Kapituluji, ta voda s vlekem má sílu. A plaveme... Start druhý končí podobně, plaveme... Start třetí a hle, kousek jsem popojel, skoro jsem měl ten pocit, plaveme z větší dálky. Start čtvrtý, tragédie.
Těžko říct, zda to bylo na popáté, nebo během šestého startu, ale už jsem se dostal na nohy a dá se říct, že jsem jel, dokonce se mi podařilo projet první, tu nejmírnější zatáčku, jenže pak přede mnou vyrostla obří překážka v podobě nějakého skokánku a já se jí nedokázal pořádně vyhnout, resp. jsem si nebyl jistý, zda se o ni nechytím lanem, takže jsme srovnal prkno a pustil hrazdu. Luxus, to se mi vážně povedlo, pamatujete Jack Sparrowa, jak v jednom z dílů Pirátů z Karibiku přijíždí do přístavu a z ráhna potápějící se lodi vystupuje přímo na molo. No tak nějak elegantně jsem si připadal, přirozeně, že zvenčí a objektivně to bylo hodně neohrabané, navíc jsem nedojel k molu, ale začal se topit ;-)
Jo a nějak takhle to pokračovalo, bohužel první zatáčka pro mě byla ve většině případů i tou poslední. Takže zatímco jsem byl schopen vcelku spolehlivě odstartovat (což nemusí být samo sebou), tak nerovná jízda mi činila stále problémy, jejichž následkem byla koupel a pak dlouhé otravné plavání následované během po plovoucím molu zpět na start, abych jich stihl co nejvíce.
Nepřekvapivě se ukázalo, že nejsem pro tento sport nijak nadán. Na stranu druhou jsem si to užil. Jde o slušnou dávku adrenalinu, s největší pravděpodobností se totiž řítíte po hladině rychlostí okolo 30km/h a věřte mi, že pády s na tisíc způsobů kouslým prknem nejsou úplně tak pádem do peřin, občas to i slušně bolí... No a mi k těm pádům přibyla hromada nesplněných cílů, třeba jako objet celé kolo, nebo objet libovolný počet kol a nebo se naučit skákat... Tj. nebylo to naposledy.
BTW málem bych zapomněl na zimu, ta mi totiž nebyla. Je možné, nevím to však jistě, že voda měla vyšší teplotu než okolní vzduch a hlavně, jak se potím, tak jsem si vždy zahřál to nevelké množství vody v neoprenu a ono mě to pěkně hřálo. Tedy pokud jsem nestál 10min bosý bez hnutí během technické pauzy, pak na mě už šla trochu zima.
BTW2 zapomněl jsem vysvětlit tu saunu na mole. Hned vedle vstupu do vody stojí malá dřevěná budka s prosklenými dveřmi, skrze které je vidět na wakeboardingovou trať. Uvnitř se pak skrývá naprosto luxusní sauna, ve které vzduch dosahuje teploty 100°C, ne třeba jako v termálních lázních v Budapešti, že... Jo a to vám povím, byla to paráda, 10-15min v sauně, pak skočit do studené vody, lehce si zaplavat, vylézt a bez ohledu na jemné mrholení se posadil do plážového lehátka a pozorně sledovat ty, kterým to na prkně jde. Přirozeně celý proces si zasloužil řadu opakování.
BTW3 kdo máte tu smůlu potkávat mě na FB, možná časem spatříte ty nejzajímavější okamžiky mého učení, pády, na videu... Sám se na ně těším ;-)
