Jak neopravovat stržený šroub s vnitřním šestihranem aneb inline brusle v posledním tažení

Kolečka inline bruslí jsou typicky uložena na šroubech s vnitřním šestihranem (hádám 4mm). Pokud jsou dorvány na krev (ano, od doby, kdy mi upadlo kolečko to tak dělám běžně), může se stát, že budete mít problém s jejich povolením a v krajním případě skončíte stejně jako já, stržením vnitřního šestihranu. Co s tím? Nevím, ale mohu aspoň popsat cestu, která je poměrně trnitá a nehodná následování :-) Jo, ale k cíli nakonec vede ;-)

Nejprve však něco málo o přijatelných ztrátách, teorie, kterou jsem si vypůjčil od jedné chytré ženy. No ano, nejde o život, takže jde o h... tzn. přijatelnou ztrátou by byly celé brusle, v lepším případě pouze nože s kolečky, v ještě lepším případě samotné kolečko se strženým šroubem a nejpřijatelnější ztrátou je pouhopouhý šroub. Celé mé snažení bylo směřováno k dosažení minimálních přijatelných ztrát se snahou zařídit do bez dodatečných nákladů.

Jak jsem na to šel od lesa:

1. Místo vnitřního šestihranu jsem závitníkem vytvořil klasický závit pro 5mm šroub. Po jeho našroubování spolu s kontramatkou (dotaženou proti hlavě vnějšího šroubu) jsem ho pokusil uvolnit, leč neúspěšně.
2. Z druhé strany šroubu jsem ruční vrtačkou vyvrtal díru o průměru asi 2mm, vytvořil závit pro 3mm šroub, který jsem následně našrouboval na doraz a tak se pokusil uvolnit vnější šroub, leč neúspěšně, šroubovákem jsem zničil hlavu vnitřního šroubu.
3. Na místě 3mm závitu jsem převrtal a vytvořil závit pro 4mm šroub, který jsem následně našrouboval na doraz a tak se pokusil uvolnit vnější šroub, leč neúspěšně, křížovým šroubovákem jsem zničil hlavu vnitřního šroubu.
4. Na místě 4mm závitu jsem rozhodl převrtat díru a vytvořit závit pro 5mm šroub, který jsem již měl s inbusovou hlavu a tak se mi nabízela možnost pořádně se do toho opřít, jenže vnější šroub měl pouhých 6mm a při řezání závitu jsem ho celý urval. Závit se zasekl na závitníku a jeho dalším otáčením se mi ho podařilo vytočit ven... Zbytek vnějšího šroubu jsem pak vyrval ven a voila. Minimální přijatelná ztráta dosažena... 

PS: Vzhledem k zimnímu používání vypadaly brusle zlehka na umření - voda, sníh, špína a bahno dali zabrat ložiskům, zablácené botičky vypadaly jako bych je vytáhl z kontejneru a neprohazovaná kolečka jsem nechutně sjel, jedno dokonce ze 100 na 90mm o jejich tvaru raději ani nemluvě. Jak je resuscitovat? Rozmontovat na prvočinitele! Což jak jsem popsat výše, nemusí být vždy triviální :-) A co dál? 

• vyčistit ložiska a případně je znovunaplnit mazivem (olej/vazelína/...)
• vyčistit nože a závity pro šrouby (v mém případě vytvořit závit s větším průměrem pro přichycení brzdy)
• očistit/ořezat špalík brzdy (v mém případě zvětšit díru pro přichycení šroubem s větším průměrem)
• vyprat botičky (ano, stačí nastavit pračku na jemné tkaniny, 40°C, stáhnout otáčky na 0, aby pračka neodešla na návštěvu k sousedům a za necelou hodinu jsou botičky skoro jako nové)
• smontovat vše zpět

Bájné březnové Beskydy a bahenní bike

Nezvykle brzký příchod jara nám ve spolupráci s Magdou poskytl neodolatelnou příležitost užít si víkend v Beskydech, tentokrát, pro mě zcela netypicky, na kole. Společně s Jirkou a Alešem jsem v pozdním pátečním odpoledni vyrazili do Vsetína za usměvavou a vždy dobře naloženou Magdou, která na nás čekala i s překvapením, báječnou večeří, po které jsme bez zbytečných odkladů vyrazili na první trénink, večerní trénink - do hospody :-)

Po nedlouhém spánku na nás čekala připravená snídaně, no takové rozmazlování jsme si rozhodně nezasloužili...  A pak již pot, slzy a dřina na kole... Sobotní počasí nám přálo, na programu mělo slunce přišpendlené na blankytné obloze spolu s 20°C, zkrátka ideální počasí na cykloturistiku - příjemné vedro na slunci a stejně tak příjemný chládek ve stínu hlubokých lesů. Za celý den jsem dali necelých 92km, což možná není mnoho, ale je potřeba si uvědomit, že kilometr v Beskydech není tak snadný jako kilometr na Vysočině nebo nedej bože v nějaké pánvi...

Z mého pohledu klasika, prvních 10km jsem nemusel přeřadit z velké placky (tréninková vzdálenost, kterou přibližně dojíždím do práce), jenže po té mi došlo, jednou jsem podřadil a pak všechny kopce tlačil :-)  Vlastně jsem od desátého kilometru vlál na chvoji naší cyklistické party. Moc jsem nemluvil, často zastavoval, abych něco vyfotil (rozuměj, potřeboval jsem si odpočinou) a vůbec mi brzo přestalo být do smíchu. Jedinou výjimkou z výše popsaného byly skopce, ze kterých jsem valil nejrychleji. No ano, není to známka mých sjezdařských schopností, sebevražedných sklonů či punku. Jednoduše jediný full mezi HTčkama byl něco jako jednooký mezi slepými králem. Je skoro neuvěřitelné, co všechno za člověka dokáže odedřít celoodpružené kolo (tedy především a zejména z kopce). Nutno si přiznat, že to také byly jediné okamžiky, kdy mě to na kole skutečně bavilo. Pevně si totiž stojím za tvrzením, z pohledu bikerů zcela kacířským, že pěší turistika je mnohem lepší. Zní to hodně rozporuplně, s kamarády mě to celý víkend náramně bavilo, Beskydy byly úžasné, ticho a klid v rozlehlých lesích, čistý vzduch a krása na každém kroku, ale také zároveň ta nepříjemná únava z kola, kterou nesnáším, neustálé se soustředění na jízdu ve spojení s rychlostí, které mě odjímají možnost kochat se přírodou a v klidu si to všechno užít... Jednoduše ta hromada kilometrů pro mě byla utrpením, ač jsem do sebe pod tlakem tlačil energii v podobě všemožných cukrů, tak tělo stejně příliš nefungovalo a únava neochvějně konvergovala ke svému maximu. Záchranou se stal až oběd v horském hotelu Portáš. V mém případě obědy dva :-) Halušky s mákem (lehce podprůměrná klasika) a kynuté knedlíky s borůvkami. Musím dát Magdě za pravdu, knedlíky vaří precizní. Bylo by trochu nefér srovnávat je s knedlíky na Martináku, ty jsou sypané mákem s cukrem, na rozdíl od Ricotty v Portáši, bylo by to jako porovnávat hrušky a jablka. Proto se spokojme s mým konstatováním, že nejlepší knedlíky jsem ochutnal právě na těchto dvou místech :-) Po pozdním obědě, díky kterému jsem se nevešel do kalhot, následovala nedlouhá cesta zpět do Vsetína. Nebyl bych to já, abych ji neokořenil defektem, sjezdy jsem si užíval natolik, až jsem cvaknul přední duši. Zdržení při výměně půjčené duše dopomohlo následně našemu nočnímu návratu. Ještěže aspoň Aleš s Magdou měli nějaká světla, jinak bychom se vraceli jako ghost riders...

Večer nás Magda opět pohostila večeří a společně jsem se vydali na druhý noční trénink, jak jinak než do hospody :-)

Nedělní lehce bolestivé probuzení vylepšila Magda se svojí snídaní. Ale ani ta nedokázala zakrýt chmurnou předpověď počasí, která z úst meteorologů zaznívala již týden a hlásila déšť a chlad. To ve spolupráci s bolestí v krku vyřadilo ze soupisky na nedělní vyjížďku Jirku i Magdu, kteří se rozhodli zaběhat si a nepokoušet štěstí a zdraví na kole. Já s Alešem jsem vyrazili na kolo až o půl desáté (po té co jsem zalepil ráno úplně měkké zadní kolo - díky ti trne) a to již drobně mrholilo. Nakonec jsem dali luxusní bahenní lázně na 30km plných divokých skopců a bohužel i dokopců. Rozhodně jsme se necítil lépe než v sobotu, ale aspoň jsem nijak zvlášť nebrzdil Aleše, což bylo ku prospěchu věci. Avizovaný déšť (ten skutečný) nás dohnal až v jednu odpoledne a učinil z nás zmoklé cykloztroskotance a z kol zablácené a rezivé plečky. Stalo se tak naštěstí necelých deset kilometrů před Vsetínem, takže to ani jeden z nás neodnesl svým zdravím. Výživnou projížďku zakončil oběd u Magdy, který nám nachystala společně s Jirkou, aneb nekončící hody a pohodička u Magdy.

Suma sumárům - skvělí lidé a skvostná zem, jen ten způsob přepravy po něm nebyl nejlépe zvolený...

Na závěr si můžete prohlédnout naši sobotní trasu a posléze i tu nedělní, popř. pár fotografií.

Konverze 8 pastorkové kazety na 9 pastorkovou aneb šetříme provozní náklady na kole

Osmičkové a devítkové kazety jsou pro mnohé dávnou historií, ale jistě je na světě mnoho těch, kteří na nich jezdí a ještě dlouho jezdit budou. Asi mi dáte za pravdu, že provoz kola není zrovna levnou záležitostí a mnohé jeho části lze považovat za spotřební materiál. Krom brzd a plášťů jde především o pohon, tedy řetěz, kazetu a převodníky.

Následující návod se týká výhradně kazet s 8 a 9 pastorky, na kterých se snaží ilustrovat jednu z cest k úspoře financí. V březnu roku 2014 se dala pořídit kazeta s 8 pastorky Shimano CS-HG41 asi za 200Kč a obdobná kazeta s 9 pastorky Shimano CS-HG50 asi za 400Kč (jde o jedny z nejnižších cen nalezených v internetových obchodech). Jezdíte-li na 9 kazetě, pak vám nabízím vám návod jak uspořit 50% nákladů na tuto komponentu.

Celé know-how spočívá ve znalosti rozdílů mezi 8 a 9 pastorkovou kazetou. V cyklistické bibli lze najít důležité rozměry všech možných i nemožných kazet. Nejdůležitější jsou ty následující:

• ořech pro 8 a 9 pastorkovou kazetu je shodný
• tloušťka pastorku 8 a 9 pastorkové kazety je v podstatě shodná
• 8 pastorková - Shimano 1,8mm, Sram 1,8mm
• 9 pastorková - Shimano 1,78mm, Sram 1,8mm
• vzdálenosti jednotlivých pastorků 8 a 9 pastorkové kazety se zásadně liší
• 8 pastorková - Shimano 3,0mm, Sram 3,0mm
• 9 pastorková - Shimano 2,56mm, Sram 2,54mm

Vzhledem k tomu, že 9 pastorkové sady Shimana a Sramu jsou obecně považovány za záměnné, můžeme s klidem ignorovat skutečnost, že 9 pastorková kazeta Shimana má pastorky o 0,02mm tenčí než 9 pastorková Sram a zejména 8 pastorková Shimano či Sram.

To co ignorovat nemůžeme je vzdálenost jednotlivých pastorků, zde se bavíme o rozdílu téměř 0,5mm. Vzdálenost pastorků je v kazetě vymezena plastovými podložkami, které jsou tím, co nám může ušetřit polovinu ceny kazety. Pokud máme starou 9 pastorkovou kazetu, tak ji rozložíme a vyjmeme plastové podložky, to stejné učiníme i s 8 pastorkovou kazetou, kterou následně složíme s použitím plastových podložek z kazety 9 pastorkové. Voila... Hotovo!

Ano, v praxi se nejspíše setkáme s několika problémy, ty však nejsou nepřekonatelné, navíc jsem některé z nich vyřešil za vás:

• Rozložení kazety
• Pastorky jsou spojeny šroubem (např. Sram PG-970)
• Vytočíme šroub s malinkatou inbusovou hlavou (problém může být se sehnáním tak malého inbusu)
• Pastorky jsou snýtovány jedním nebo i dvěma nýty (např. Shimano CS-HG41) 
• Ve snaze ušetřit hmotnost (předpokládám) jsou nýty z hliníkové slitiny, takže není problém vzít samotný pilový list (ano, lépe pilu) na železo a skrze jakoukoliv podložku přeříznout nýty (práce na 1-2 minuty)
• Složení kazety
• Plastové podložky nejsou stejné jako originální (někde něco nesedí)
• Upravte plastové podložky pomocí řezáku
• Přeřízlé  čepy nemohu znovu použít - např. nejdou protáhnou novými plastovými podložkami, nebudou držet apod.
• Pokud na kole nezávodíte (pak je vám můj návod nejspíše ukradený, protože máte zcela jiné startosti) nebo to nervete na krev, nejsou nijak zvlášť potřeba, soudím, že krom úlohy držet kazetu po hromadě mají za úkol rozkládat tlak z poháněného pastorku na ostatní, aby se nadměrně nevymačkával ořech, ale u běžného použití chybět nebudou
• Mám jen 8 pastorků a ne 9
• Pokud vám nevadí mít o 1 pastorek méně (je to lehčí :-)), pak upravte horní doraz přehazovačky, pod kazetu přidejte 1-2 plastové podložky namísto jednoho chybějícího pastorku
• Pokud chcete plnou 9 pastorkovou kazetu, tak vezměte jeden starý vámi nejméně používaný pastorek z jiné kazety (8 nebo 9) a vložte ho na správné místo (klidně mohou být dva stejně veliké)

Liga je liga aneb v rodišti Martiny Sáblíkové na bruslích

To je zase sezóna... První závod ligy jsem přeskočil, obřák nezvládl, běžky byly zrušeny a tak na řadu přišel short track na zimním stadionu ve Žďáru nad Sázavou.

Na závodech jsem jako vždy našel mnoho potěšitelných skutečností, jako třeba to, že jsem se vůbec postavil na start, potkal jsem se tam konečně s Láďou, mohl si opět užít příjemnou přátelskou atmosféru, přežil jsem, zcela netypicky jsem se nezmrzačil a nedojel jsem poslední :-) Ale to zase předbíhám, takže popořadě.

Už tak neslavná fyzička, se kterou jsem ani v zimě nepohnul (bodejť by jo, když jsem se sám nepohnul), dopadla na dno v okamžiku, kdy jsem ulehl s antibiotiky. Když mi doktorka rušila neschopenku, zbývalo do startu short tracku šest dní. Prekérka, rychlost, síla i vytrvalost v háji (no dobře, nikdy jsem je neměl :-)), pár dní na zpravení rozhodně nestačí, a také jsem nechtěl příliš tlačit na pilu, abych zase nelehl... Navíc jsem na trénink neměl ani čas ani chuť, přeci jenom jsem měl v plánu poskládat pro máti kolo. Tak se také stalo, v pátek před půl jednou ráno jsem měl hrubou stavbu hotovou. Odpoledne po práci jsem s tunovým batohem sedl na dámské kolo a vyrazil na Vysočinu, na začátku to vypadalo na luxusní letní projížďku, jenže už v Tišnově jsem oblékal zimní mikinu, u řeky v Doubravníku vestu, v Rožné dlouhé návleky na nohy a zimní rukavice... Aby toho nebylo málo, tak 20km před cílem mě dostihla tma, světla, odrazky - co to je? Nebýt těch aut na silnici, která mě neviděla, tak bych byl ochoten tvrdit, že to byla luxusní večerní projížďka. Měsíc téměř v úplňku spolu s vymetenou hvězdnou oblohou mi báječně osvětlovali cestu. Jenže blbých 64km jsem se plácal téměř čtyři hodiny, po té co jsem vyplenil ledničku jsem upadl do kómatu a v něm vydržel až do sobotního odpoledne. Z postele jsem vylezl jen kvůli prázdné ledničce :-) Takhle unavený jsem dlouho nebyl. Po 12h nepřetržitého krmení se a odpočinku jsem se rozhodl malinko rozhýbat na volejbale, už se ani nepamatuji, kdy jsem na něm byl naposledy. Jo výkony tomu přesně odpovídaly, navíc jsem byl příliš krotký, jako beránek, žádné lítání po tělocvičně, kamarádi mě nepoznávali :-) Pak hospoda a krátký spánek, ranní porce jídla s dalším odpočinkem a už jsem se zase nestíhal dopravit na start závodu.

Registrace začínala v 11 hodin, já dorazil asi 10 minut po začátku, to bylo nakonec ještě v normě, vyfasoval jsem sedmou rozjížďku. Do startu zbývajících 50 minut jsem se nakonec rozhodl využít k rozbruslení a to bylo dobře. Čerstvě nabroušené lední brusle ve spojení se skutečností, že jsem na nich zase nějakou dobu nestál vyústily naprostou nejistotou. Kdo by si myslel, že letošních zimních 100km na inlinech bude k něčemu dobrých, by se škaredě mýlil, přeci jenom styly se poměrně liší. Bohužel ani nohy nedržely jak by měly, celou dobu jezdím soupaž s holemi a tak nohy s klidem zahálejí. Dalším překvapením bylo vedro na zimáku, čekal jsem aspoň trochu zimu, ale tričko se zimní bundou bylo příliš, jako v sauně. Asi poprvé jsem byl na veřejném bruslení, které mě nemálo udivovalo. Desítky motajících se lidí na poměrně malé ploše - k čemu to? Každou chvíli hrozilo, že někoho odešlu do nemocnice pokud nezvládnu jeden z prvků vyšší pilotáže, mumraj, ve kterém se nedalo téměř pohybovat mi nepřekvapivě připomínal loňskou Marcialongu. Ano, samozřejmě dokážu najít pár důvodů proč ano, ale sám si bruslení prostě představuji trochu jinak. 11:45 jsme byli všichni vyhnáni z ledu a toho se zmocnila rolba a borci, které obložili mantinely gumovými matracemi - juchůůů, tady se asi pojede ostře :-) Pořadatelé vytyčili 110m okruh a po nezbytné instruktáži se šlo na věc. První parta nastoupila s dlouhými noži, jo tak to byl hukot, jak v televizi, borci v zatáčkách s rukou na ledě v náklonu, kterej mozek nebere... Pak další a další. V páté jízdě nastoupil Láďa, valil solidně, sice ho jeden týpek předjel, ale i tak vážně dobré a ta parádička, kterou si dovolil v cíli... projel v nádherné póze na zádech :-)

Sedmá jízda na start, lezu na led, zkouším jak mi drží na urolbovaném ledu brusle a stavím se na startovní čáru. V rozjížďce jedu se Světlanou, Anitou a nějakým dítětem. Pozdravíme se, ale už moc nevnímám, soustředím se na start, který je mojí slabou stránkou (stejně asi tak jako všechno ostatní, co se týče bruslení), nevím jak se pořádně zapřít o brusle, nevím kterou nohou vyrazit, nemám potřebnou výbušnost... Chvíle rozechvění zemřela s výstřelem startovní pistole, zatmění před očima, na techniku vůbec nemyslím, jdu do toho silnou... a to je špatně. Technické sporty sílu přirozeně potřebují, ale výhradě v harmonii s technikou... Do první zatáčky vjíždím jako první za mohutného povzbuzování Ládi, Marcely a spolu, takový fanclub si rozhodně nezasloužím. Po prvním kole, které jedu otřesně mi začíná docházet a to jsem se ještě před pár okamžiky holedbal, jak je trať krátká :-) No jo, to jsem zase jednou myslel... Druhé kolo přežívám a ve třetím dokonce někoho předjíždím, ale moc nevnímám, mozku chybí kyslík, všechen polykají znavené svaly. Do cíle dorazím v neveselém čase okolo 47s, sice první v rozjížďce, ale bez naděje na rozumné umístění. Tragédie započatá v obřáku pokračuje. Prostě jsem na to opět neměl. Tak snad příště... Příště? Kuželky? Hmmm, tak to jsem také ještě nikdy nezkoušel :-) Tak popříště? Jo to je běh, to asi také neklapne, tak snad příští sezónu? :-)

[EDIT]: Tak jsou k dispozici výsledky, zajel jsem na 12. místě ze 79 závodníků. Prostě jedna velká tragédie. Celkově mi patří po 3 disciplínách 52. místo, no ano posunul jsem se z 86., ale co k výsledkům říct :-( No ano vím: "Mazej od počítače a hybaj hýbat se!"

Výsledky:

• http://zrliga.zrnet.cz/vysledky.php?v=m_vysledky_2014&p=vysledky/2014/short-track
• http://zrliga.zrnet.cz/soubory/zrliga2014_3.xls
• http://zrliga.zrnet.cz/ (copyright - pozvánka viz níže)

Vejce na hniličku

Základem všeho jsou kvalitní suroviny, v případě vajec na hniličku jsou to přirozeně vejce. Ne každý máme stejnou chuť, takže každému, co jeho jest, osobně preferuji vejce od slepic z domácího chovu, ale tím rozhodně netvrdím, že jsou lepší než kterákoliv jiná.

Postup:

• Dáme vařit vodu v malém hrnci s poklicí, množství vody zvolíme takové, aby se vejce do vody ponořilo celé, ale těsně :-) 
• Přivedeme vodu k varu a vejce do vroucí vody opatrně vložíme, např. s pomocí polévkové lžíce. 
• Zásadním faktorem pro precizní vejce na hniličku je doba, kterou stráví ve vřící vodní lázni, teoretická doba je přibližně 4-5 minut, já však upřednostňuji následující způsob, řeknu si, že bych si dal vejce na tvrdo, kouknu na hodiny v kuchyni, vzápětí zapomenu do kolika hodin bych měl ta vejce vařit, dělám úplně něco jiného a když si vzpomenu na vejce a vypadá to, že už bude vyvařená veškerá voda, tak hrnec odstavím z vařiče, světe div se, ale je to ten nejjistější způsob jak připravit v mém podání vejce na hniličku. 
• Na závěr vylijeme horkou vodu a nalijeme do hrnce vodu studenou.
• V podstatě okamžitě začneme vejce loupat, aby nezchladla příliš. Přirozeně - poctivého nepálí :-)

Servírování:

• Vejce posolíme
• Poctivý chléb namaže stejně poctivým máslem a osolíme

O tom co nefunguje a co je rozbité

Na světě je spousta skvělých lidí a věcí, kdybych měl psát jen o nich, tak nedělám nic jiného, než že sedím u počítače a píšu. Mnohem efektivnější je vypsat to, co nefunguje, co je rozbité, protože je toho řádově méně. To je důvod, proč jsem se pustil do sepsání tohoto retrospektivního hate.

Free online OCR pro český text

Situace je stále stejná, slušná fotografie receptu z nějaké přílohy časopisu, OCR na ní pohořelo jak troud v létě. Za kvalitu je jistě platí? Je však nějaká dostupná?

Facebook

Asi je to očividné, zobrazuje si co chce a kdy chce, otravuje stále reklamami a obsahuje hromadu bugů. Asi se divíte, že jsem si všiml až teď, co?

Hrabání se v minulosti

Deset let staré strojově předčítané SMSky nebyly nakonec příjemným poslechem při práci ani důstojným rozloučením se před jejich nenávratným smazáním. Plechova hlásná trouba (sorry T440p) umocňovala efekt nezralé dívčí patetičnosti a já po pár minutách bezlítostně zastavil tu nepovedenou projekci a archiv SMSek smazal.

Blabolka

"Blabolka" nic neblábolila jen suše tu a tam něco mlčíc oznámila, tu že neběží TTS služba (po její reinstalaci s administrátorskými právy se to zlepšilo), tu zase že hlas, který mi byl podle jména sympatický v systému neexistuje...

České volně dostupné TTS enginy

Volně dostupné TTS s "podporou" češtiny jsou stále více či méně tragické, možná jsem měl napsat epické, pak by to krásně korelovalo s v konečné fázi použitým řešením pojmenovaným "epos" :-) TTS běžící jako služba Windows (možná spíše neběžící), podle release logu nepříliš udržovaná. Z mého pohledu mi nejvíce vadila absence přímočarého inzerce, že je pouhou službou, do které mohu myší dloubat jak chci, mohu hledat logy, zkoušet režimy kompatibility a přesto nic neuvidím a hlavně neuslyším... Proto Blabolka.

Český TTS engine v Microsoft Windows 7

Jedním z pokusů byla snaha využít vestavěný TTS endine v operačním systému Windows 7 Professional. Že anglická verze nebude obsahovat český TTS engine mě nepřekvapilo na rozdíl od skutečnosti, že dlouhé pátrání na webu Microsoftu nevedlo ke kýženému výsledku. Body dolů, ať už ho Microsoft někde má nebo ne, pokud se k němu nemohu rychle dostat...

Český TTS engine v Adobe Acrobat Reader

Neúspěšným pokusem také bylo požádání o pomoc Adobe Acrobat Reader, nechtělo se mi text konvertovat do pdf, v tuto chvíli jsem to chtěl prostě řešit co nejsystémověji a absence češtiny mě odvedla pryč.

KISS v případě TTS

Před tím, než jsem se dostal k instalaci epické blábolky, tak jsem se snažil potřebu strojového předčítání textu řešit dle zásad KISS, na příkladě aplikačního SW, který je snad všude a na příkladě samotného OS se však ukázalo, že i tato metoda nemusí vést cíli, aspoň ne rychle.

Rozšíření pro Google Chrome - Select and Speak a SpeakIt! 

Nepoužitelné jsou podle mě rozšíření Google Chrome, které používají "vlastní/Google" TTS enginy. Skvěle hodnocené Select and Speak 0.2.1 a SpeakIt! 0.2.91 nefungovali s pomocí vlastního UI, číst dokázaly pouze ukázkový text ve svém konfiguračním okně. Nakonec jsem na roky staré webové stránce objevil informaci, že fungují dobře s použitím klávesové zkratky, voila fungují, voila za roky se nic nezměnilo... Jenže moje nadšení mě opustilo při snaze o přečtení delšího textu - rozšíření zarytě mlčela... Veni vidi vici, to vici škrtněte, jdeme dal.

Google Translator API zdarma

První myšlenka na předčítačku (ano, samozřejmě preferuji ženský hlas) zabloudila nepřekvapivě ke strýčkovi, přeci si jen dobře pamatuji, že jeho překladač umí slušně číst česky, ale zároveň si  dobře pamatuji, že předčítá jen malý kousek, rozhodně ne mega textu. Pln sil a očekávání se pokouším najít bezplatné API této služby, ke kterému jsem odhodlaný napsat si snad i v JS kód, který mi přečte to, co chci. Opět vítězství naivity? Za použití API této služby se zřejmě platí a ne jinak... Popojedem!

Ohákování velkých textových souborů

Ani ohákování v podobě CZACCENT ze slavné MUNI nefunguje více než pro pár desítek kB, jenže já měl mego! No a mé lowercase transformace, které přeložila vlastní jména na "p"rahu a "s"tandu vedly v konečném zúčtování ohákováče v nějakou přahu, štandu a o páření (místo paření) snad ani nemluvě.

Ne každý bash skript, který napíši

Ne všechny bashové skripty zcela fungují a je to jen má a má vina. Ale je zase fajn najít tu oblast, kde se člověk potřebuje/chce zlepšit sám...

Ukládání věcí pro případ, že by se to jednou mohlo hodit po druhé

Ukládat si mnoho věcí (téměř všechny, kdo ví jestli ne všechny) je z jistého pohledu zbytečné (ano ve skutečnosti se na věc můžeme podívat tak, že zbytečná nebude viz následující příklad, ale zamysleme se někdy nad pragmatičností tohoto pohledu :-)) Zabil jsem půl dne transformací mega esemesek do tvaru vhodného pro strojové předčítání a hledáním vhodného předčítače, abych vše po pár minutách poslechu smazal, přesto to nepovažuji za zbytečné, dostal jsem lekci o starých věcech, které mají zůstat zapomenuty a nebo nezapomenuty, ale jen v hlavě, udělal jsem si obrázek (nepěkný) o TTS a v neposlední řadě jsem si krásně zaprogramoval :-)

Siemens S45i

Ano, vážně myslím tu krásnou vykopávku z roku 2002, kterou dodnes považuji za jeden z nejpraktičtějších mobilů, které jsem měl. Ano, i on má své stinné stránky, ale který mobil je nemá, že? :-) Tak či tak jeho stáří se již začíná projevovat, občas se sám vypne, občas se ztrácí obraz na LCD, vlhkost a chlad mu vyloženě nesvědčí a již v návrhu špatné kontextové klávesy jsou na tom ještě hůře. On a jeho schopnosti jsou zároveň neopomenutelným faktorem, který v konečném důsledku přispěl k výše sepsaným nefunkčnostem. O čem to mluvím? V letech, kdy českému trhu kralovala Nokia 3310 nabízel tento telefon nesrovnatelné možnosti. Pro současnou chvíli pomiňme, že bych měl telefon srovnávat s papírovými leadry trhu (aspoň co se týče schopností) - Nokia 6310 a Erricsson R520, což by však vedlo maximálně tak k žabomyším válkám a nikam nevedoucím diskuzím o tom, který telefon byl nejlepší :-) No ale zpět, píši o době, kdy si lidé opisovali SMSky, o které nechtěli přijít ručně do počítače... Tento telefon je vybaven takzvaným archivem, do kterého šly SMSky poměrně snadno přesunout a pak po propojení s počítačem (datový kabel nebo IrDA) překopírovat. Navíc ovladače umožňovaly přepínat, zda si člověk přál zkopírovat SMSky uložené binárně (PDU) nebo je zkonvertovat na text. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem volil první variantu, druhá totiž taktně zamlčovala čas a datum SMSky, který by pro mě důležitý, takže jsem pak bastlil Céčkový dekodér SMS PDU, který krom textu vytahoval číslo odesilatele a datum odeslání. Totéž platilo pro obgeneračního nástupce S65. No a takhle se po nějaké době objevily čtyři tisíce SMSek v mém počítači.

GoPro kamera

Nejlepší sportovní kamery na trhu? Asi ne ta, kterou jsem měl k dispozici. Což o to, natáčí, to se nedá říct, ale proč je přehrávání FullHD videa se 60 snímky za vteřinu trhané? No jestli na to nestačí Core i7-4700, 16GB RAM a SSD, tak vážně nevím (nepřítomnost dedikované grafické karty v případě takto výkonného procesoru nepovažuji za opodstatněný důvod). Jo a nemluvě o tom, že se jim jaksi nepovedl USB driver (nevím zda se pobil s mobilem, resp. USB tetheringem, který přestal fungovat v přibližně tu stejnou chvíli), ale musel jsem vyndat MicroSD, hodit ji do SD adaptéru a pak do čtečky SD, zkrátka opruz! BTW na prehistorickém notebooku s Windows XP se přes USB připojila jako by se nechumelilo...

Motorola Defy+ jako modem - USB tethering/WiFi tethering

Android 2.3.X - no asi to mluví za vše... Dlouho jsem se připojoval k Internetu přes WiFi tethering, jenže i tak mě potkávaly časté výpadky, nepovažuji to za nejbezpečnější variantu, mobil se neskutečně přehříval a vybíjel se po 2h provozu, takže musel být stejně stále strčený do nabíječky. Windows 7 Professional si sami neporadili s chodem USB tetheringu, což mě mrzelo, nakonec ruční instalací nějakého příšerného SW od Motoroly se mi to podařilo rozběhat, teď by se mi chtělo nadávat, ale asi je to standard vzpomínaje na iPhony a jejich bezzubost bez iTunes... No jo, teď využívám USB tethering, výpadky jsou však ještě častější a občas se to celé sesype, jako např. při připojení GoPro :-(

Ukládání věcí pro případ, že by se to jednou mohlo hodit

Fotografie - desítky, stovky, tisíce, desítky tisíc nikdy neprohlížených a díky množství neprohlížitelných fotografií. K čemu to, k ničemu. A tak patláma, mazáma, patláma, mazáma a stále dokola. Z průměru 2-3.000 fotografií na rok zbylo asi 400 a to jde. Bylo to bolestivé, ale teď je to osvobozující. Nicméně iterativní proces nekončí, fotky, které mi nepadnou do oka nelítostivě smažu, stále je co odstraňovat :-) A má to nějaký cíl? Jako 0? Nevím, asi nebudu tak radikální, ale kdo ví...

Moje bashové skripty pro hromadnou manipulaci s fotkami

Ano, ani ony nefungují, tak jak mají. Původně jednoúčelové skripty určené výhradně pro prvotní transformaci fotografíí jsem nakonec začal využívat rutinně a to byl kámen úrazu. Třeba takový skript přejmenovávající fotografie na číselnou řadu, po jehož aplikaci vždy nějaké fotografie zmizely :-) Aneb přejmenovávání bez mezikroku (1.jpg -> 2.jpg, 2.jpg -> 3.jpg, ...) Jasně se ukázalo, že zneužití věcí pro účely jiné, než ke kterým byly vymyšleny může vést k nechutným výsledkům.

Picasa 3.9.137

Přestože jsem se ji nakonec rozhodl používat na spravování svých fotografií, tak jí musím zazlívat hromadu vlastností, kterými mě přivádí k šílenosti. Zdá se mi příliš "webově" orientovaná a cokoliv se týká správy fotografií na disku mi přijde jako drbání se levou rukou za pravým uchem, nemluvě o tom, že ignoruje nastavení třídění složek a fotografií, po každém spuštění si to udělá po svém a to tak, že mě tím naštve. Navíc si nejsem zcela jistý tím jak funguje, hromada operací po svém provedení nepotřebuje explicitně vyvolat uložení, přesto se zdají být permanentní... ale jsou uloženy přímo ve fotografiích, nebo metadatech, které nahodile vznikají ve složkách s fotografiemi? Zkrátka celá rozporuplná...

IrFanView 4.37

Mnou oblíbený prohlížeč fotografií, který v režimu náhledů umí hromadně editovat tagy fotografií, zde jsem si to zavařil svépomocí. Díky tomu, že jsou metainformace (myslím tím teď IPTC tagy) seskupené v několika záložkách, tak jsem si hned neuvědomil, že hromadným zapsáním informací vyplněných v první záložce rozkopíruji např. i v druhé záložce uložená ručně doplněná specifická klíčová slova, která patřila jen první fotografii a ne všem ostatním ve složce. Ke cti IrFanView musím podotknout, že vhodným nastavením lze nakonec tomuto zabránit. Nicméně i tak jsem přišel na scénář, který by mi vyhovoval a s pomocí IrFanView byl neuskutečnitelný :-)

Zoner Photoshop Studio 15 Pro

Ve speciální akci získaná Pro verze oblíbeného software pro správu a úpravy fotografií se nakonec neukázala být ve srovnání se zdarma dostupnými protivníky dostatečně použitelná pro hromadné tagování fotografií. A to už ani nemluvě o příšerné licenci, která mi neumožnila v akci (rozuměj zdarma) získaný SW přeinstalovat na nový počítač, tím u mě skončil...

WYSIWYG

Ne a ne a ne. Prostě tohle nefunguje ať si kdo chce co chce říká. Textové editory, wiki a cokoliv dalšího podobného v mých očích padá jakmile nemám možnost ručně značkovat sémantiku případně styly. Vidle to toho hází také cloudová řešení ve spojení s rozdílností web browserů, díky které máloco funguje rozumně. Howgh!

Google Docs

Ač jde o skvělou záležitost, tak WYSIWYG editor je napřesdržku... To co se leckdy děje s mými textovými dokumenty, to je na ukroucení hlavy, stejně tak offline nefunkcionalita v případě výpadku spojení (Motorolo díky) je trestuhodná...

Blogger

WYSIWYG editor je zoufalý... Ptáte se mě proč tedy needituji HTML, tady přece můžu, ano, ale... ukecaná HTML syntaxe a nekonzistence v okamžicích, kdy potřebuji vkládat obrázky (pro upload se musím přepnout do WYSIWYG) pak zpět a ručně upravovat natropené chyby. Ne tohle není dobrý scénář, takže zůstávám u WYSIWYG a raději si na něj stěžuji :-)

Confluence

Jo skvělé, i v nových verzí můžete vytvářet dokumenty s pomocí Wiki syntaxe, ale ouha, miláček nám to překládá do interního XHTML, pardon, sami autoři nepokrytě mluví o tom, že to vlastně XHTML není protože nedodržují standard, takže je to XML, které vypadá jako XHTML... jo ale hlavně rozumný zápis je v pr... Ještěže existuje plugin, který zabraňuje automatické konverzi do interního formátu. Bohužel ani tomuto pluginu se nevyhýbají nějaké problémy, acho jo.

Prodejci a výrobci cyklistických komponent

Lži a nepřesnosti vah. Výrobci často žádnou hmotnost neuvádí a když jo, tak často neodpovídá, nevím proč tomu tak je, chtějí schovat nepříznivá čísla? mění se hmotnost s každou novou šarží?, jsou odchylky výroby takové, že se to bojí přiznat? (ano svědčilo by to o nekvalitní výrobě)... nevím, každopádně náklady na zvážení výrobků nebudou jistě závratné... A tak do háje s Hutchinsonem, Mavicem, RST a mnohými dalšími! Podobně to platí i u prodejců, i když bych u nich hledal jiné motivy, setkávám se stejným nešvarem. Co třeba v obchodě vážené pláště Python Air Light, kdepak 500g, ale třeba 515g, 554g a 580g ...hmmm to je už slušná odchylka, co?

Pošta

Kategorie sama pro sebe, námět na neskutečně dlouhé povídání. Proto se omezím na konstatování, že v mých očích zůstává zkostnatělým molochem, který nefunguje o čemž se přesvědčím vždy, když musím jít na pobočku, něco odesílám nebo očekávám přijetí něčeho... Nevidím rozhodně dovnitř, takže soudím jen na základě osobního srovnání s poskytovateli obdobných služeb a tam to pošta projíždí na plné čáře. BTW strýčku reindexuj si nový web pošty, často ukazuješ do míst, kam bych celou tuto organizaci poslal...

Já 

Už třetí víkend ležím v posteli a to kvůli hlouposti typu zánět horních cest dýchacích, no prostě s rýmičkou.

Moje kondice

Na koncertě těsně před onemocněním se ukázalo, jak jsem na tom špatně, vím co za to může, tedy kdo, já. Co si budeme nalhávat chybějící zima a nemožnost si pořádně zaběžkovat vedla k všeobecnému úpadku, s přicházejícím jarem bude na čase se s tím porvat.

Twitter

Já bych chtěl fulltextové vyhledávání...

Zima

V důsledku zimy, která nebyla jsem přišel zejména o běžky a s nimi spojenou relaxaci, kondici, závody, přemáhání, vyčerpání, naplnění, trénování, potěšení, ...

Až jednou tu nebudou, budou to pořád oni?

Čas letí a to tak že rychle. Člověk si to mnohdy ani neuvědomuje, a když si to uvědomí, tak se hrozně diví. Já se právě podivil nad skutečností, že letos uplynou už čtyři roky od okamžiku, kdy nás opustil Ladislav Smoljak. Na mysli mi vytane vzpomínka na několik představení Divadla Járy Cimrmana, která jsem měl to štěstí vidět v mém rodném městě a říkám si, vždyť to bylo včera, nanejvýše předevčírem. Myšlenky se však záhy vydají jiným směrem, spojí se s proudem těch, které nesou poselství zhaslých duší loni na věčnost odešlých herců téhož divadla. A mě napadá vtíravá otázka, zda toto divadlo bude tím stejným divadlem, i když v něm nebudou herci, které si naše paměť pamatuje z legendárních zvukových či audiovizuálních nahrávek cimrmanovských her a případně nejlépe z představení naživo. S obavami prohlížím stránku Wikipedie věnovanou DJC a nejprve mě uchlácholuje jistá kontinuita hereckého ansámblu, kdy herci přicházejí, odcházejí a jsou průběžně nahrazováni novými, ale pak se vrátí mé obavy po té, co si prohlížím medailonky herců a u těch zakládajících nelze nepřehlédnou jejich datum narození... A ta otázka je zpět a já na ni neznám odpověď. Vlastně ani nevím, zda na ni potřebuji znát odpověď. A tak to nechám koňovi, místo toho se pokusím zrekonstruovat seznam těch několika málo představení, kdy jsem měl to štěstí...

• Posel z Liptákova, 2007-06-17
• Afrika, 2008-06-16
• České nebe, 2009-06-15
• Švestka, 2012-06-22

Dualboot Windows 7 and Linuxu

Windows 7

1. Check disk (unmounted) 
2. Switch off Page File 
3. Defragment disk 
4. Shrink partition 
5. Create empty partitions for Linux 

Linux

1. Install Linux 
2. Install some boot loader (Grub, Lilo) into given partition not in MBR! 
3. Copy boot loader into file: dd if=/dev/sda7 of=/linux.bin bs=512 count=1 
4. Copy linux.bin into Windows 7 partition 

Windows 7

1. Run cmd.exe and copy following commands: 

bcdedit /create /d "Ubuntu 10.04" /application BOOTSECTOR
The entry {524c6e43-5d25-11df-8665-00269ebca7c9} was successfully created.

bcdedit /set {524c6e43-5d25-11df-8665-00269ebca7c9} device PARTITION=C
The operation completed successfully.

bcdedit /set {524c6e43-5d25-11df-8665-00269ebca7c9} path \linux.bin
The operation completed successfully.

bcdedit /displayorder {524c6e43-5d25-11df-8665-00269ebca7c9} /addlast
The operation completed successfully.

bcdedit /timeout 4
The operation completed successfully.

Jak vrátit smazaný odpadkový koš zpět na plochu ve Windows 7

Jde o jednoduché nastavené checkboxu v následující "struktuře":

Control Panel - Personalization - Change Desktop Icon - <(de)select> Recycle Bin