První let nesl jméno slet a vlastně jsem si přál být co nejrychleji dole. A co že se dělo? No zkrátil jsem si řidičky natolik, že jsem stále letěl na nabržděném křídle, což mi nedělalo zrovna dobře, takže jsem po jedenácti minutách přistál celkem v pohodě za dráty zmiňovaného VVN.
Druhý let měl být původně o svahování a snaze vydržet ve vzduchu o něco déle. Je pravdou, že ve vzduchu nebyl nikdo krom studentů, stále bylo před polednem a nezdálo se, že by to nějak zvlášť chodilo... Tak či onak mi broušení kopce příliš nešlo, takže jsem to s dostatečnou rezervou otočil přímo nad přistávačku, abych měl zásobu výšky nad elektrickým vedením a když už jsem přemýšlel, kde vytratím výšku před přistáním, tak jsem chytl stoupák přímo nad přistávačkou, ve kterém jsem se vozil dobrých deset minut, pak však přiletěla horda studentů a vzhledem k mým zkušenostem ve vzduchu, které ty studentské o moc nepřevyšují, jsem se rozhodl nevytvářet prostor pro nějaké krizovky a položil jsem to na přistávačku. I tak z toho bylo slušných 21 minut letu.
Před třetím letem přišlo co přijít muselo, pěší výšlap na Malý Javorový. Být v kondici, asi by mi dva kilometry s půlkilometrovým převýšením nečinily zvlášť potíže, ale to bohužel nebyl tento případ. Slušně dehydratovaný jsem si to bez tekutin a jídla namířil v poledním slunci přímo po sjezdovce vzhůru a nestačil se divit jak mě to sejmulo. Kvůli výšlapu jsem neviděl Jánin první tandemový let, který si pěkně užila a na rozdíl ode mě si může do svého paraglidingového deníčku zapsat wingovery a spirálu :-) Ve svém trápení se v kopci, během kterého jsem vypotil snad litry mě překvapilo jediné, že jsem se na startovačce potkal s Frantou, který jel lanovkou... Vhledem k tomu, jak se ploužil, nešlo pochopit... nakonec se to dá však vysvětlil - nejprve si vystál 20min frontu na lanovku, lanovka jede nesmírně pomalu a ještě to člověka vyplivne 15 pěších minut pod vrcholem... Tj. nebýt shnilý, dalo by se to po svých zvládat rychleji než lanovkou :-) Ale zpět k letu, tedy předletu, na kopci a ve vzduchu bylo křídel jak máku, prý v době největší termické slávy dobrá sedmdesátka a v tom jsem ještě nelétal... Start na rozdíl od druhého pokusu, který jsem si musel zopakovat, nějak jsem při tom křižáku, který byl v podmínkách na čelňák, zapomněl běžet, proběhl bez potíží, které provázely mnohé piloty přede mnou... Chytnout stoupák bylo zadarmo, nosilo to totiž všude... Ale přesto to nebyla žádná sranda, necelou hodinu ve vzduchu jsem si neužil jako slety před tím, poněvadž to se mnou dosti házelo a nedělal jsem nic jiného, než že jsem se snažil vyhýbat desítkám pilotů okolo poletujících... A když jsem konečně někde vyhnil a musel jít raději na přistávačku, tak nad ní to zase tak nosilo, že jsem byl dalších dvacet minut ve vzduchu... Únava se pak podepsala na mém přistání, které bylo trochu tvrdší a ještě jsem navíc nebyl daleko od přetažení křídla, no radost...
Cesta vzhůru následující se udála za pomoci lanovky, je pravda, že na tom malém sedadélku, kde jsem se nemohl ani zavřít ježto na mě spočíval nemalý batoh (sedačka s padákem) to nebyl žádný med. Pravdou také zůstává, že rychlost této příšerky nebyla o nic větší než rychlého pěšáka, ale co už, já sotva dýchal i v sedě... Na kopci jsem si dopřál dalšího pohoštění, abych se trochu zmátožil na poslední plánovaný let. Jelikož jsem se opravdu necítil být extra v pohodě, nosil jsem v hlavě myšlenku na pouhý sletík. Když jsem se dostal po bezproblémovém startu z již téměř prázdné startovačky do vzduchu, lehce mě překvapila absence ostatních pilotů ve vzduchu. Chvíli jsem přemýšlel, zda není něco špatně, že tam nikdo není, ale záhy jsem dospěl k závěru, že to prostě jen přestalo nosit, takže jsem konečně téměř osamoceně letěl klidným beskydským vzduchem téměř přímo na přistávačku, nad kterou to ještě trochu nosilo. Abych se dostal na zem, dal jsem si asi sedm 360 a pohodově jsem přistál, jen mě to zaneslo trochu zbytečně daleko, takže ještě s křídlem nad hlavou jsem doběhl k Jirkovi a Janičce dobrých 50m a vyčerpáním tam div nepadl. Během balení křídla jsem se potkal s Alešem, tvůrcem PG sedaček, na jedné z nichž létám. Pěkně jsme pokecali nejen o létání, ale i o mašinách a nakonec jsme se domluvili na jistých vylepšeních mého vybavení, které jsem tak nevezl zpět do Brna...
Pak už to šlo ráz na ráz, druhý tandemový let Janičky, sbalení sakypaků, večeře v hospodě a domů. Tak na viděnou Beskydy...
Co to stálo:
- celkem, 260Kč
- cesta, 190Kč (na osobu (4 lidi v autě), ujeto 451km)
- poplatky za startovačku/přistávačku, 0Kč
- lanovka, 70Kč
- jídlo, ?
