Téměř měsíc a půl jsem dokázal žít bez běhu, dodnes! Po luxusně stráveném dni u počítače jsem se v 18h zvedl a pevně odhodlán dát si to těla jsem vyrazil. Sám jsem byl zvědavý kolik toho tělo vydrží, zvlášť v tom šíleně dusném počasí. Počátek trasy vedl přes kilometr po asfaltu z kopce a po rovině, snažil jsem se šetřit své klouby, proto jsem zvolil zvláštní způsob běhu, kdy se člověk snaží dělat co nejdelší kroky s co nejnižším zdviháním nohou, taková milá hra, kde prohrávající vyhrává rozbitá ústa... Zpočátku jsem měl problém rozpomenout se na to, jak se běhá, při posledním pohybu po vlastních jsem si dlouze zvykal na našlapávání na paty, zatímco nyní jsem potřeboval pravý opak. V těchto chvílích mi bylo ještě fajn, nevím proč, jsem si vzpomněl na základní školu a hodinu tělocviku, kdy náš tělocvikář vtipně komentoval běh nejkrásnější spolužačky jako klus postřelené laňky :-) Smích mě měl ovšem brzy přejít... Už po necelých 2km se trasa prudce zvedá, u evangelického hřbitova jsem si celkem vážně hledal vhodné místečko k odpočinku :-) Kopec ke Třem Křížům byl vskutku pekelný, přerývavý dech se měnil ve vzdechy, doufám, že mě nikdo neslyšel... Tu jsme si poprvé a ne naposledy nařizoval: "Nezapomeň na ruce!" To se jednoduše řekne, ale hůře dělá, zvlášť, když ten den ruce už odmakali přibližně 200 kliků... Ruce jsou důležité, diktují tempo a dirigují tak ten úchvatný pohyb - běh, proto na ruce nikdy nezapomínejte! Na kopci pod Třemi Kříži jsem se marně rozhlížel, kde čeká další člen štafety, kterému bych s radostí předal štafetový kolík - mobil, který jsem pevně svíral v pravé ruce :-) Nikde jsem ho však nenalezl, jaká škoda :-) A tak jsem běžel dále, když jsme se blížil na nejvyšší bod trasy, na kopec nad Novou Vsí, kde stojí, mnou již několikráte zmiňovaná, lavička, jsem spatřil obírající se pár, kterému jsem však nevěnoval žádnou pozornost podobně jako nádherné zelené Kawasaki Ninja. Motorka by mě za normálních okolností jistě zaujala, ale přicházející vyčerpání mi to nedovolilo. Tvář plná potu, brýle plné potu, božské ticho přerušované pouze zpěvem ptáčků a strojově pravidelným šustění trávy, kterou rozrážely mé volejbalové boty tvořili neopakovatelnou atmosféru těchto chvil... Za nedlouho jsem již odhazoval durch propocené triko a pokračoval nahoře bez :-) Němec i Křivka mě lákaly ke koupání, možná, že jsem udělal chybu, že jsme odolal, vypadal bych stále stejně, mokrý od potu či od vody, na tom již nesejde... Po přeběhnutí silnice na Olešnou, spatření Zubří a Pohledce jsem se zaradoval, milovaná Vysočina, kopce, dozrávající obilí, světle zelené louky, tmavě zelené lesy a stromy, modré nebe, červené střechy, králíci hrající rošády :-), hejna ptáčků, železnice, model letadla připomínající snášejícího se čápa a i ten bzučící vrtulník se vzhledem přerostlého čmeláka... Vhánělo mi to slzy do očí... no možná to byl ten kyselý pot, který mi vypaloval zrak :-) Zde mé tělo pochopilo, že trápení rozhodně nebere konců a přešlo na autopilota, dech se zklidnil a nohy pokračovaly v naprosto přesném tempu, podle kterého by mohli nastavovat ETA kalibry :-) V Pohledci jsem na sebe hodil opět to šíleně propocené triko, aby mé břišní sklady energie nebudily pohoršení :-) Zde mi bylo již dobře, do vysněného cíle zbývala asi třetina vzdálenosti. A to se zpět vrací jen blázni větší než jsem já :-) V Novém Městě jsem obkroužil malé kolečko a přes Maršovice si to namířil k domovu... Luxusní běžecká etapa měřila bezmála 15km, ach, jak bolestivě snová extáze.
Na závěr jsem si neodpustil drobně nechutný věděcký experiment, experimentálně jsem se pokusil změřit nasákavost tkaniny běžeckého Lidl trička, zatím jsem však jen v půlce, po jeho zvážení budu muset počkat pár dní na jeho vyschnutí :-)
[update] Tak jsem se dočkal, 304g-159g = 145g. A co jsem to zjistil? Asi nic... Jen pro zajímavost jde o 100% PES (50% TopCool). Přes minimální nasákavost vlákna, tkanina je schopná nasáknout přibližně 100% své hmotnosti. A teď se stačí zamyslet jen nad tím, zda je to dobře nebo špatně... No řekl bych, že spatně... Rozhodně neplatí reklamní kecy o nenasákavosti a rychleschnoucích vlastnostech tkaniny. Vzhledem k tomu, že tkanina plná potu očividně nezvládala odvádět vodu odpařováním ze svého povrchu (ano mohlo za to i dusné/vlhké počasí), tak se stala nejenže zbytečnou, ale vlastně i nebezpečnou, poněvadž začala způsobovat přehřívání organizmu (voda je slušný vodič tepla) a tím pádem i druhotně dehydrataci... Proto rada na závěr, tričko není potřeba... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat