Po násilném probuzení přišla Internetová rozcvička se snídaní. Tyto okamžiky mi dovolila objevit radostnou zprávu - 1x11 je tu...
Od samého rána jsme uvězněný doma a čekám... A jakže to dopadlo, úchvatně... Můj oblíbený servis montáž nezkazil, protože ji neprovedl vůbec a to jen proto, že firma má dovolenou :-) "No co" řekl jsem si, když ne tenhle servis, tak si najdu jiný, copak jsem však mohl vědět, že ten jiný, ten druhý, jiný tu už vážně není, má v úterý zavřeno? A teď jen přemýšlím, zda je to znamení, abych se na to tento týden vykašlal, nebo naopak drobná překážka, kterou je třeba zdolat :-)
S hromadou krabic na koberci jsem se na chvíli rozloučil a jal jsem se pokračovat v čekání, teď už vlastně nevím na co :-), ale rozhodně to bylo u počítače, když tu jsem narazil na krásné souvislosti.
Jak sladký je to pocit mít dovolenou a místo dopoledne stráveného na slunci sedět u počítače, čekat a nakonec makat... Ano, i já občas musím přiložit ruku k dílu - úklid, praní, žehlení, vysávání, vytírání, umývání a utírání nádobí - skoro jako hodinový manžel, paráda, už vím, čím bych se třeba i uživil :-) Na začátku to ovšem byl boj... Jako správný teoretik jsem se snažil vymyslet postup úklidu - takže model, simulace, optimalizace, simulace, ... No jestli to nepřeháním už moc? Pravdou však zůstává, že toho na úklid bylo tolik, že jsem bezradně přemýšlel odkud začít, abych si vzápětí nepřidal novou práci. Tento stav však trval jen chvíli, než jsme si vzpomněl na moudrou radu mého bývalého team managera, který nám při snaze o vyřešení vtipného problému na jedné akci dal jednoduchou a přece tak silnou radu: "Začni řešit!" Od té doby úklid ubíhal jak střelený...
Když jsem skončil s úklidem a úklid se mnou, tak jsem se vrátil k počítači, kde na mě čekal další úklid a hromada práce... Ale to mi již šla po krku ta mizerná bouře, ta krásná bouře. Lehce překazila moji pracovní morálku, a tak jsem se vydal na své oblíbené blogy a smál se, dlouho se smál...
Bouře se přiřítila přes Harusův kopec někde od Jihlavy a že stála za to si můžete přečíst ve všech zítřejších denících :-) Ještě nad Jihlavou radar tvrdil, že v této krásné bouřce padá asi 270mm/h vody, no vhledem k měřítku srážek na ČHMI 0-100mm/h šlo o krásnou spršku... Bylo zajímavé sledovat jak pomalu přicházela, spolu s nádhernou oblačností a chladem, doprovázená slušným větrem. Po nějakém čase mě probudilo kovové cinkání, kterým ohlašovaly svůj příchod kroupy. Krupobití mě od jisté doby nerozhází, asi od té doby, co mi rozsekalo auto :-) Ne že by to nemohlo být ještě horší, vždycky může být, ale pokud nejde o život, tak jde o ... A když o tom mluvím, tak některým řidičům je možná jejich plechový miláček dražší než životy kohokoliv, soudím tak aspoň podle toho, jakým způsobem přilítl jeden ze sousedů do ulice ve snaze, co nejrychleji uklidit auto do garáže před krupobitím. Že překračoval nejvyšší povolenou rychlost bylo zcela zřejmé, kdyby mu někdo vběhl do cesty, tak na tom množství vody, které stálo na silnici by asi nezabrzdil, nemluvě o jeho psychickém stavu. Zjevně pod tlakem jeho mozek nefungoval jak by měl, o čemž konec konců svědčí výše napsané, ale bylo to vidět i na tom, že se napoprvé netrefil do garáže a vzápětí po zařazení zpátečky mu auto chcíplo...
Bouří plné odpoledne mě nakonec odválo od počítače do rukou knihy, anebo to bylo naopak? Tak či tak jsem si Umberta Eca užíval pouhou chvíli, než mě skolila únava a já padl do postele a spal.
19:00 už zase při smyslech, houby čekají, lovu zdar!
21:00 tak si usmažím ten úlovek...
22:00 tak nevím zda to bylo jedlé, pokud ne, tak doufám, že to zároveň nebylo jedovaté...
23:00 2 x 50 lehsedů + 50 kliků, večer se cvičí nějak špatně
23:30 tak si dám dneska třetí studenou sprchu a hurá spát...
Žádné komentáře:
Okomentovat