Odranec-Kuklík
Kdo neznáte tajnou historku o věčnosti a gymnastice, tak s klidem přeskočte. Pro znalé jen malé připomenutí - trasa Odranec-Kuklík je ultimátní 1,2km dlouhý kopec s převýšením skoro 100m oplývající těmito atributy - úzká silnice tak pro jedno auto, ve 2/3 sjezdu sleeping policeman, zatáčky, horizontzy, několik baráků u cesty (nikdy nevíte, kdo se rozhodne vyjet autem), čarodějnice na stromě (Memento mori) :-) Už 1.7. jsem věděl, že tento sjezd musím zdolat (nebo se zabít) a to jsem ještě ani neměl kolce. Dnes nadešla ta osudová chvíle - nejprve jsem se vypachtil do kopce, kde jsem si užil nádherný západ slunce a své milované lesy, rozloučil jsem se, udělal otočku o 180° a vydal se do pekla. Přiznávám, že půlku kopce jsem plužil jak o život, během té doby jsem přišel o holeně a v okamžiku, kdy jsem se slabostí začal motat na silnici a každou chvíli hrozil nepěkný pád, nezbylo než to pustit šusem... Po chvíli jsem doletěl k obávaném příčnému prahu, který je přirozeně příliš vysoký na mé kolce... Asi jsem měl více štěstí než rozumu, ale skočil jsem ho dobře a pak se jen modlil, abych přežil tu nejprudší část kopce a hlavně nepotkal auto... Při rychlosti kolem 50-60km/h naštěstí nemáte příliš času na přemýšlení a tak ani nevím jak jsem proletěl přes most pod kopcem a již spěchal vstříc dalšímu dobrodružství...
Skopec Krátká-Kadov
Další krásný kopeček, 0,6km s převýšením 37m, je přibližně 21:45, se slunečními brýlemi vidím pěkné kulové, zaujímám postoj ve vajíčku a letím s kopce dolů. V půlce kopce mně proletí hlavou myšlenka, co bych asi v této rychlosti dělal, kdyby mi do cesty skočilo nějaké zvíře. Ještě než myšlenka opustila hlavu, zaregistrovaly mé oči nějaký nehybný flek na silnici, čím blíže jsem mu byl tím více jsem chápal, že jde o přivolané zvířátko - srnku. Polil mě studený pot, zvíře se ani nehýbalo a já v 50km/h letět vstříc srážce. Snažil jsem se zapískat, ale vůbec mi to nešlo a tak jsem zoufale začal křičet: "Hééééééj, hůůůůůůůůůůů... hůůůůůůů..." Nevím proč jsem houkal, ale asi jsem přesvědčil srnku, že přes Krátkou jezdí vlak :-) Na rozdíl ode mě nechtěla riskovat srážku s rozjetým vlakem a utekla :-)
Silniční lišaj v Kadově
Sotva jsem se vzpamatoval se setkání se srnkou, tak jsem vjel do Kadova. Na začátku obce mě čekalo krátké stoupání, což asi bylo moje štěstí, nejel jsem totiž rychleji než 15km/h. Nevím, zda jsem byl ještě rozhozený z blízkého setkání třetího druhu, ale na vteřinu jsem ztratil koncentraci. A to byla osudová chyba. Buď mi ustřelila lyže na štěrku, který jsem už vůbec neviděl, ale pravdě podobnější varianta je, že jsem si zapíchl holi před lyži. Bez jakéhokoliv varování jsem se odporoučel k zemi, bylo to tak šíleně rychlé, že první co jsem ucítil byla palčivá bolest v levém lokti, následně přišla rána do pravého stehna a nakonec otřes celého hrudníku, to když si má žebra ustlala na asfaltovém lóži, no a až když jsem se obličejem málem dotýkal silnice, tak teprve z mozku vyšel do efektorů signál: "strč pod sebe ruce" :-) Z šoku jsem se vyhrabal poměrně rychle, ono také, tmavě-modrý flek na silnici krátce před setměním není příliš vidět a přejetý jsem být vážně nechtěl :-) Úplně jsem zapomněl na to, že jsem bábovka - nebrečel jsem, sanitku a ani maminku jsem nevolal :-) Koukl jsem na sebe, abych viděl, kde krvácím, ukázalo se, že to nejspíš přežiji. Pevně jsem se opřel do holí a dál spěchal k domovu, tušil jsem, že se vrátím až potmě... A správně jsem tušil :-)
Sjezd z Vlachovic
Zdá se, že po desáté hodině večerní je vcelku tma i bez slunečních brýlí, které jsem po pádu v Kadově odložil. 3km kopec z Vlachovic do NMNM by byl třešničkou na dortu, nevědět kolik zvěře se v okolí pohybuje, nebýt asfalt úplně mokrý a hlavně tu mizernou silnici i vidět nejen tušit :-) Dobrá nebyla ani skutečnost, že mě řidiči proti jedoucích aut zpozorovali asi tak 30m před sebou, takže jsem byl párkrát slušně oslněn dálkovými světly a jel opravdu naslepo... Pod kopec jsem se se štěstím dostal a v lese u Ski Hotelu v naprosté tmě se zájmem pozoroval zrod jisker při každém zabodnutí holí do asfaltu, nádhera...
Žádné komentáře:
Okomentovat