Jak to se mnou vypadalo v den závodu?
- Letos jsem zcela výjimečně v rámci tréninku na "Fryšavského drsoně" naběhal snad 100km. Běhání mě chytlo, ale jak rychle jsem začal, tak ještě rychleji jsem skončil. Tj. aktuálně je to poměrně dlouho, co jsem běžel naposledy a rozhodně neběhám pravidelně.
- Výbava na běh je OK, v podstatě jde jen o boty... No dobře, mé nejsou vážně běžecké, ale i volejbalové mohou tuto úlohu zastat, sice jsou asi více na skákání než na běhání, ale co, původně jsem chtěl běžet v kanadách, jen jsem si je nestihl koupit :-)
- Strava byla kapitola sama pro sebe, v den závodu jsem dostal neodolatelnou chuť na pudink. Nevím, zda jeden litr pudinku před polednem byl dobrý základ :-) A když jsme pak odpoledne dostal hlad, tak jsem ho ukojil 250g piškotů... Sojový suk těsně před závodem byl asi celkem v pořádku...
- Pitný režim, po mých eskapádách s půl litrem ionťáku na 6h závodu jsem nechtěl podcenit správný pitný režim. V důsledku přepíjení jsme si tak maximálně naředil ionty v těle, což zrovna nebylo ku prospěchu věci...
Klasický deníček:
17:15
Přifařil jsem do auta nové kolegyni a jejímu příteli. Nějak jsem se zapomněl a můj plán dojít pěšky na místo startu do Pisárek, se ukázal být v danou chvíli nereálným, tedy za předpokladu, že bych z firmy neběžel až na zmíněný start... A ještěže tak, začalo lít jako z konve...
17:30
Jsme v Pisárkách, v lehkém dešti se stavím do fronty čekajících na registraci...
17:40
Hurá, jsme zaregistrován, za pouhých 60Kč a prohlášení, že to podniknu na vlastní riziko, dostávám startovní číslo a elektronický čip. Vážně nepatří na ruku? No co, přidělal jsem ho tedy na nohu jako ostatní :-)
17:45
Rozhlížím se a užívám si atmosféry těsně pře startem závodu, mám to hrozně rád, ostřílení matadoři, kteří se již na první pohled ode mě značně liší :-) Čím to bude, že tento obrázek je stále stejný, ať zkouším jakýkoliv závod? :-) Ale i tak je to fajn... Začínám se pořádně rozcvičovat, co jiného taky dělat.
17:50
Skočil jsem si odskočit a pokračuji v rozcvičce. Kdo neskáče není Čech. Sice to nekřičím, asi si to ani nemyslím, ale skáču a usmívám se. V tuto chvíli si nelze nevzpomenout na Eternity a Michelle Jenneke :-) Hop, hop, hop, hop... :-)
17:55
Skočil jsem si odskočit a pokračuji v rozcvičce. To není chyba Matrixu :-) To je jen důsledek přepísknutého pitného režimu :-)
17:57
Vtlačil jsem se na start mezi prvních 20 borců, blázen... :-)
18:00
Výstřel odstartoval běh.
100m
Držím se přibližně na místě, na kterém jsem odstartoval. Směju se.
500m
Držím se přibližně na místě, na kterém jsem odstartoval. Směju se.
1000m
Pole se trhá, držím se v první skupině běžců. Směju se.
1500m
Stoupání okolo Jungle Parku, stále se držím, do kopce některé závodníky i předbíhám, s úsměvem.
2000m
Kilometrové klesání, stále se usmívám, ale něco je špatně, všichni mě předbíhají z kopce. Do háje, kde je problém? Předbíhá mě první ženská (a ne poslední) :-) Z kopce mi všichni utíkají, asi se naučím běhat, takhle tedy ne dámy a pánové!
3000m
Polovina trati, celkem se těším na zpáteční kilometrové stoupání... No to jsem asi neměl dělat. První 3km jsem totiž luxusně přepálil a velice rychle začínám tuhnout.
3500m
Průšvih, na těle cítím ledový pot, klepající se ruce nevěští také nic moc dobrého, to že se mi začíná zatmívat před očima asi už netřeba dodávat. Já se však nevzdávám, tvář zkřivenou vyčerpáním občas střídá smích :-) Jo a začalo mě šíleně píchat v pravém boku... Peklo, bolí to jak ďas... Závodníci mě ve velkém začínají předbíhat...
4000m
Skoro si říkám, že pokud nezastavím, tak mě to píchání v boku zabije, ale já si řekl ne! Nezastavím, poběžím, ano, je pravdou, že jsem musel zpomalit na třetinovou rychlost, ale co, stále žiju a běžím... A občas se i směju.
4500m
Nejvyšší bod trati je za mnou, teď jen z kopce, kde mě předbíhají další a další...
5000m
Děsivé píchání v boku se velice pomalu lepší. Smích? Přejde! Ale mně se vrací :-)
5500m
Píchání je pryč, zvyšuji tempo, závodníci mě už nepředbíhají...
5800m
Objevují se první diváci čekající závodníky v cíli. Třeba je tu někde Et s Jirkou... Nasazuji k finiši, poslední dvoustovku jdu jako za starých časů stovku. Totální podlaha, o co méně se usmívám, o to rychleji sprintuji do cíle. Teď vlastně přemýšlím, kde jsme ty síly vyhrabal... Na posledních dvě stě metrech jsem si dal asi 5-6 závodníků, luxusní závěr...
6000m
Cíl, johohó přežil jsem, doběhl jsem... Nohy mě sice moc nenesou, ale co :-) 2 půlky banánů, několik kelímků pití a začínám přicházet k vědomí a smích se vrací :-) Po čase se zbavuji čísla, čipu a vyhlížím své kolegy z práce. Pak už jen společná hospoda a klídek s malým vyklusáním. Běžecká eskapáda je za mnou, stálo to za to...
Můj výsledek:
- čas - 25:07
- pořadí - 68 místo (z 253)
- průměrná rychlost - 14,33km/h
Zajímavé odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat