V neděli konečně nadešel čas provětrat poprvé v sezóně biky na Vysočině. Co na tom, že jinde jezdí už měsíce (ty co z kola pro jistotu neslézají ani v zimě, raději snad ani neuvažovat), přeci jenom tu všude kolem ještě před pár týdny ležel sníh. Ale to nejvíc nejhlavnější je moje záliba v běžkách, stejně jako vrozený odpor k blátu, které start jednostopé (jízdu na jedné běžce nepočítaje :-)) sezóny oddalují...
Přes mentálně-mobilní indispozici (spočívající v celodenně vypnutém zvonění telefonu) se nám podařilo (telefonicky) domluvit povedené setkání s Magdou (bez kola), s Jirkou (na lišce), Michalem (na supu). A to "nám" rovná se, Janičce (na malém treku) a slonovi (na nové obrovské celoodpružené plečce). Přes všechna ujištění o tom, jak se pojede pomalu, jak není Michal po nemoci ve své kůži, se již v prvním kopci, ve druhém kopci, ve třetím kopci, zkrátka se ve všech kopcích ukázalo, že Jirkovi s Michalem stačit nebudeme... Ještě že nás stopovací hra "najdi svoji Magdu" vedla po Vysočině jen kousek a hlavně po kouscích, takže jsem mohl zdatně (asi spíše vydatně) odpočívat :-) Z NMNM přes Rokytno na Kadov, z Kadova přes Krátkou na Samotín a Blatiny a konečně z Blatin na Milovy. Zpět pěšky s Magdou na Blatiny, pak zkratkou na Krátkou :-), odtud následně směrem na Kadov, Fryšavu, Tři Studně, Vlachovice, Ski Hotel a NMNM. Detaily viz mapa, ale mapu klidně nechte mapou, ta není tak důležitá. Mnohem důležitější a lepší byl pokec jak s kluky, tak hlavně s Magdou. Vtipné bylo, jak si odvážně, jako první ze skupiny, vyzkoušela moje plečku a prohlásila něco o tom, že je to nejezditelné... zrovna když jsem si říkal, jak mi staronové kolo celkem pěkně jede :-) Magdička, Jáňa a já jsme pokračovali bez kluků, kterým jsme dali vale, až na Blatiny. Tam nás dostihl podvečerní stín spolčený se zimou, a tak jsme zase šlápli do pedálů a vydali se k domovu. Nebylo by dobré nepoznamenat prostou skutečnost, že Janička se nám rozjezdila z kopců, takže nejen že jsem jí nestíhal do kopce, ale tentokráte ani z většiny kopců. Jestli to bude platit nejen na silnici, ale i v terénu, to snad ukáže nějaká z dalších vyjížděk.
Pondělí 28.3.2016, 19km/237m, mapa
To, že další vyjížďka přijde již o den později, na Velikonoční pondělí, jsem ani nedoufal. Sice to bylo na rychlo a na krátko, ale přesto to stálo za to. Nejlépe však odmyslet si silný vítr, který mé rozložité tělo náležitě zpomaloval :-) Oproti den staré vyjížďce se nic moc nezměnilo, Janička mi ujížděla do kopce i z kopce, takže vše při starém. Ale něco by se přeci jen našlo, třeba pořádně rozsekaný zadek, jak jinak také na začátku kolosezóny a pak možná i to, že jsme do plánu cesty zařadili polňačky, což nebylo nepříjemné, přeci jenom silnici mám rád asi jako drátem do oka... Takže kolu, kolům, jedné stopě, jednomu kolu zdar!
Pátek 1.4.2016, 18km/195m, mapa
Dostat se v pátek odpoledne na kolo, tak to se mi hodně dlouho nestalo, dík Janičce za fajn vyjížďku. Skoro bych zapomněl, jak skvělé bylo v kopci na Vojtěchov (směrem od Zubří) odbočit vlevo a krásnou polní cestou pod mezí pokračovat k nám neznámé chatové osadě, starým sadům, skrytým pastvinám, nádherným výhledům nejen na zrcadlící se slunce na silnici, ale i na Zuberský rybník a dál do lesů. Krása!
Sobota 2.4.2016, 40km/540m, mapa
V sobotu odpoledne jsme si dali pěkně do těla, ne že by zadek nebolel od minulého týdne, ale osedět se někde a někdy musí, tak proč ne právě teď, že? Páteční silný vítr s ještě silnějšími nárazy přetrvával, ale to nic nemění na tom, že jsme si to pěkně užili.
Jak jen mám rád zelenou turistickou ze Zubří do Lísku. Jak příjemně se mi vybavovaly vzpomínky na jedinou běžkařskou odyseu, kterou se mi za život povedlo podniknout okolo vísek Lísku, Míchova, Jimramovských Pavlovic směrem na Jimramov... Jak bylo krásné projet se neznámou cyklo-cestou z Jimramovských Pavlovic do Jimramova na rozpáleném slunci a co, že to bylo v bahně a hnoji :-)
A jak nepříjemnou jízdu z Rokytna činil silný vítr, který nás nutil šlapat z celého kopce, poněvadž zemská gravitace v tu prchavou chvíli (jednoho dne) prohrávala souboj s masami vzduchu v pohybu.
Neděle 3.4.2016, 22km/277m, mapa
V neděli sice nesvítilo tak pěkně, jako předešlého dne, za to se však lehce umírnil nárazový vítr, což ve spojení s vyššími teplotami vedlo k příjemné, byť krátké, odpolední vyjížďce.
Při průjezdu Slavkovicemi si nešlo nevšimnout stovek automobilů v obci a okolí, dokonce celý kravín byl zaplněn plechovými potvorami. A co že se dělo? Co myslíte? Pokud v Poutním kostele Božího milosrdenství slouží mši (Svátek Božího milosrdenství) emeritní arcibiskup pražský PhDr. Miloslav kardinál Vlk, nabudete pocitu, že český národ nemůže být národem ateistů, nevídané!
Za Slavkovicemi se mi díky Jáni zase splnil jeden z malých snů... Roky jsem jezdil vlakem, dnes už to raději nezkouším, a vždy, když jsem se dostal kousek za NMNM, jsem si posteskl, že bych rád projel neznámo kam vedoucí polňačku, které se kroutí mezi lány z kopce dolů... Trvalo to možná více než 10 let, ale nakonec k tomu došlo :-) Prvně jsme si ji vyšlapali nahoru a pak s potěchou sjeli dolů...
Neděle 11.4.2016, 53km/294m, mapa (46km/267m, mapa)
Neděle, 26.6.2016, 7km/93m, mapa
Nedělní vyjížďka na kole byla skoková a ještě ošizená, nechal jsem se s Jáňou vyvézt až za Studnice a odtamtud vyrazil na cyklohoubaření jehož cílem nebylo nic menšího než minimálně půl kilo smaženice na mém talíři a co že tam nepřistálo před půl desátou večerní :-) Janička měla vyloženě houbařský den, takže náš úlovek byl více než vydařený. Krom babek, hnědých nám padly do košíku i růžovky a hlavně tři krásné a zdravé křemenáče. Luxus, stejně jako okamžik, kdy jsme se vynořili z již poměrně prochladlého lesa na Studnicích v záři zapadajícího slunce, jehož teplé paprsky rozhýbávali červené krvinky někde v nás. Dlouhé stíny balíků posekané trávy a nezvykle dlouhý dohlednost dokreslovala milou atmosféru sklonku dne, jen víc takových!
Neděle, 10.7.2016, 22km/353m, mapa
Ani nevyspání a ani únava po celotýdenní dřině na Lago Di Garda nemohla zabránit tomu, abychom v neděli pozdě odpoledne (po 19h) nevyrazili s Janičkou do stopy :-) Po dlouhé frustraci, kterou jsem zažíval v Itálii na kole, tohle byla neskutečná vzpruha. Zapadající slunce a tropické teploty vymalovaly Vysočinu v barvách, na které se nehrabou ani dvorní malíři mého milovaného kraje. Pozdně nedělně-odpolední přílet na Vysočinu sice nesliboval žádnou extra porci sportu, zvlášť, když jsem si před tím neodepřel trochu groundhandlingu v Olešnici. Naštěstí jsme dorazili souběžně s rodiči, kteří dorazili dodávkou, které jsme vzápětí využili pro vyvezení se na kopec (do Rokytna)... To se poslední dobou stává, aspoň v mém případě, pravidlem :-) Odkud a kam jsme zamířili si konec konců můžete prohlédnout na mapě, ale rozhodně nemůžete cítit nezapomenutelnou vůni místních lesů, vnímat teplo posledních slunečních paprsků, chlad setmělých lesních zákoutí, ochutnat již zralé borůvky za Kadovem, obdivovat zralý Řebříček, před Kadovem přemýšlet zda vyzbírat všechny růžovky podél žluté turistické... Zkrátka se mi vrátila chuť na cyklistiku :-)
Další neděle a další povedený bike, tentokráte to sice nevypadalo až zas tak letně, ale vůbec to nevadilo. Můj rozjezd byl o něco pomalejší a jedno jest, zda za to mohlo typické přejezení či cokoliv jiného. Vypadal jsem tak trochu jako biková mrtvola :-) Ale už někde u Skaláku se to zlomilo a pak to šlo. Cestou na Bystřici nám pomáhal vítr v zádech, takže nebyl zásadní problém letět po cyklostezce do mírného kopce 30km/h.... Krása, tedy do okamžiku obrátky v Bystřici :-) Přestože se celou dobu nad našimi hlavami honily mraky a přestože teploty opravdu příliš vysoko nevylezly, přesto všechno to bylo skvělé a po cestě zpět nejvíc. Před písečným jsme poznali neznámou polní cestu, pak nás to vedlo po krásné zelené, ze které jsem sjeli za Vojtěchovem, poznali další nový úsek v Koníkovském polesí, našli krásný objezd Pohledecké skály a zakončili jsme to pro nás neznámou cestou od pohledecké skály až do Pohledce, nádhera! A to se nezmiňuji o dvou terénech vhodných na paragliding... Juchůůů!
Ve čtvrtek o půl sedmé ráno sedám na kolo a jedu k našim do NMNM. De facto šlo o nejlepší silniční etapu Brno-NMNM, proti mně kolony a v mém směru téměř nulový provoz. Po probuzení se zdálo být celkem chladno, ale vycházející slunce tomu učinilo přítrž a já si tak v čůrcích potu tekoucích po mém obličeji užíval ranních krás Vysočiny a nemohl jsem se toho nabažit. I přes svoji mizernou kondici jsem to dal za 2:10. Takže oproti vlaku jsem stále ušetřil dobrou třičtvrtě hodinu :-) Luxus!
Už nějak tak klasicky nedělní kolo a další vyvedené kolo. Na začátku Jáňa táhla do kopce naprostou mrtvolu a ani na Studnicích to se mnou nevypadalo ani trošku lépe. Málem jsem usnul na zahrádce místního hostince, kde jsme si na půl objednali knuté knedlíky s borůvkami. Jupí! Návrat ke starému zvyku, na vrcholcích kopců a hor zkoušt kynuté borůvkové knedlíky. Bohužel mě moje rodná Vysočina moc nepotěšila, přestože byly knedlíky posypány mákem, moc mi nechutnaly, ale co už... Bloudění lesem a první houby to napravily, nějaké ty růžovky, hnědé, babky a konečně první tři praváci... Luxus! K tomu si připočítejte nové cesty a nová místa v mém rodném kraji mnou doposud neviděná, sladké borůvky a stejně tak i maleny a musí vám být jasné, že k dokonalosti zbýval jenom krůček. Na cestě zpět do ještě dokreslila meruňková zmrzlina ve Sněžném (pravda, ještě o kus horší než ty knedlíky, ale aspoň osvěžila) a další výlet jak malovaný se vryl do naší paměti...
V sobotu jsme se vydali na kolo spolu s Janičkou a po dlouhé době i s Jirkou a co si budeme povídat, pěkně to bolelo... Ale to je asi v pořádku... Na Vysočině bylo krásně, ale trošku chladněji, přeci jenom 18°C není to zcela pravé ořechové. Naštěstí se v průběhu času začalo o slovo hlásit slunce více a více, a tak jsem si časem mohl začít užívat toho, co mám tak rád - vůně sluncem rozpáleného jehličí. Luxus.
V neděli to mělo být hodně zajímavé, vymysleli jsme, že Janičce půjčíme silničku ve Vysočina aréně, kde mají test centrum, já si vezmu svoji silničku a společně s Kubou a Jirkou vyjedeme na projížďku. Nevyšlo to tak úplně do puntíku, ale téměř... Počasí bylo po ránu ještě trochu nesmlouvavější, než v sobotu, hlavně co se teplot týče, jo a ani ten vítr nebyl zvlášť příjemný, jinak bylo nádherně - jasná obloha a slunce. Dvě minuty po deváté jsem dorazil do půjčovny, kam právě dorazila i její obsluha a hned jsem na ně vybalil cože chci, složil jsem vratnou zálohu 2000Kč a za dalších 250Kč jsem dostal na 2,5h Superior ROAD TEAM ISSUE Disc ve velikosti M, kolo, které stále bylo na Janičku příliš veliké. Takže sedlo dolů a z zahodit extra dlouhý představec a namontovat svůj :-) Borcům nijak zvlášť nevadilo, když jsem jim tam lehce demontoval jejich kolo, abych ho vytunil k obrazu svému :-)
První metry se Janička tvářila, že je to extra nestabilní a nebrzdivé, ale přesto jsme vyrazili na Vlachovky. Po chvíli došlo k závodění, ke kterému dojít muselo, takže jsme se s Jirou pěkně protáhli. Na své Marry dokáže letět takovou rychlostí, že jsem měl na silničce co dělat, ale nepředjel mě :-) To stejné jsme si zopakovali v kopce na Třech Studních, se stejným výsledkem... Trochu neplánovaně nás v těchto místech kluci opustili a namířili si to do terénu, zatímco my jsme pokračovali po silnici.
Pomalu polehoučku se nám Janička rozjížděla, byť z kopců jela stále pomaleji než do kopců, ale to ničemu nevadilo. Po cestě ze Sněžného na Jimramov frčela již tak, že zatímco já při 38-40km/h stále šlapal, ona zařazovala několikavteřinové pauzy, kdy nemusela šlapat a pořád jela hned za mnou, aneb skvěle se na tu velkou silničku poskládala a silnička asi celkem jela... Za nedlouho jsem vytuhl tak, že jsme si to vyměnili a Janička táhla mě a to bylo fajn. Tedy do obrátky v Jimramově, kdy jsme si dali stejný úsek do kopce... Nic proti ničemu, kdyby se nejelo stále 30-35km/h :-) Prostě luxus, který jsem opět odnesl luxusní únavou...
Po třech týdnech na Vysočině, po třech týdnech na kole a světe div se, opět silničky. Tentokráte však jela Janička už na své. Znamenalo to také trošku ladění, ve které musíme ještě pokračovat, ale to k novým kolům patří... Luxusní téměř letní počasí nám dělalo přirozeně radost, obloha bez mráčku a slunce, co víc si přát... Když k tomu připočtu jižní vítr a náš cíl, město Luže, které leží na sever od NMNM, tak není moc co dodat, sice jsme nastoupali podle map 630m, ale dolů to byla skoro tisícovka :-) Trošku netrošku jsem opět nadával na silničáře a jejich hovadské opravy silnic, které ji nepotřebovaly... Že to zní nelogicky? Možná, do chvíle, než doplním informaci, že šlo o "opravu" štěrkem a emulzí... prasata zmršila slušné silniční úseky. V důsledku toho, také Janička poprvé píchla silničku, bouchlé přední kolo z kopce není žádná sranda, naštěstí to skvěle ustála... Až na tyto detaily to bylo naprosto luxusní, zvlášť když nás na konci cesty čekala Opočenská zmrzlina a zpáteční cesta do kopců proti větru se odehrála v autě :-)
Nedělní vyjížďka byla díky mně kecací, nejprve setkání s Magdičkou u Ski, výjezd na Vlachovice, kde vrcholil závod ZRLigy, silniční etapa, pokec s Láďou a Láďou, pak krátký okruh zpět do NMNM na oběd a odpoledne již autem (Škoda Octavia II RS) do nemocnice na návštěvu za zmrzačeným Panem Bikerem...
Sobotní silniční vyjížďka byla příjemná, tedy nebýt skutečnosti, že se Janičce trošku pokazila přehazka a já ji opravdu nespravil příliš dobře, takže jí řetěz vesele dřel její nové kliky. Pozdní slunce krásně hřálo, dlouhé stíny a teplé barvy měnily Vysočinu v ještě kouzelnější místo než-li je, postě paráda. Zároveň jsme se stavili kouknout u Jendy na barák, takže nám to vyšlo i návštěvou :-)
Sobotní silniční vyjížďka se stala první projížďkou na novém biku a nebylo to vůbec zlé, zima, že by psa nevyhnal, na Studnicích to vypadalo, že se schyluje k chumelení, bohužel nedorazilo, singly paráda, prostě skvělá a skvěle promrzlá jízda.
Třetí víkend na Vysočině znamenal opět cyklovyjížďku, dalo by se říct, jak jinak :-) Hrozící zima a vítr nějak tak zůstaly Bůh ví kde, takže místo mrznutí jsem se topili v potu. Počasí sice obecně moc nepřálo dík zatažené teplotě. Na kole nám to extra nešlapalo, jak jinak také, po běžeckých závodech na Studnicích? Ale nakonec jsme se trošku rozjeli, opět se nám podařilo prozkoumat neznámá místa rodného kraje, takže to bylo fajn!
Neděle, ten den ráno předpovídané polojasno se ukázalo mezi 9-10h, ale dále po něm nebylo ani vidu ani slechu. Tak či onak to moc nevadilo, poněvadž bylo příjemných 14°C. Naplánovaná cesta se nám dařila a to nejen protože byla naplánovaná dobře :-) Poznali jsme opět spoustu nových (rozuměj, nepoznaných) cest a cestiček. Oba jsme si to pěkně užili, jen více takových projížděk.
Po dlouhé době s trenérem na kole a vlastně nejen s ním, společnost nám dělal i Láďa a bylo to celkem rychlé, jak jinak taky, že? :-) Singly v NMNM byly fajn, posilování bylo fajn, co více říct.
Stejných 17km jako o den dříve, tentokráte však jen spolu s Janičkou. Jo a taky úplně opačným směrem, aneb není nad to poznávat nové jen kousek za humny, k tomu všemu krása zapadajícího slunce. Prostě luxus, kterému snad ani neublížil mrazivý vítr a nízké teploty.
Na pohled počasí pod psa... Teplota stěží šplhala nad bod mrazu a nám se vůbec nechtělo. Nakonec jsme po půl druhé vyrazili a vůbec nelitovali. Venku bylo mnohem lépe než se zdálo, nikdo nikde, prozkoumali jsme zase nové cesty, které jsem chtěl projet již roky, prostě luxus!
Přehledová statistika, 1.266km/23.334m
Neděle, 27.3.2016, 38km/512m
Pondělí 28.3.2016, 19km/237m
Pátek 1.4.2016, 18km/195m
Sobota 2.4.2016, 40km/540m
Neděle 3.4.2016, 22km/277m
Neděle 11.4.2016, 53km/294m
Sobota 16.4.2016, 30km/423m
Neděle 17.4.2016, 19km/235m
Sobota 14.5.2016, 43km/600m
Neděle 15.5.2016, 15km/203m
Neděle 15.5.2016, 22km/269m
Sobota 21.5.2016, 69km/1171m
Neděle, 22.5.2016, 27km/385m
Pátek 3.6.2016, 21km/320m
Neděle 12.6.2016, 20km/449m
Neděle 19.6.2016, 41km/973m
Sobota, 25.6.2016, 38km/775m
Neděle, 26.6.2016, 7km/93m
Sobota-Sobota, 2.7.-9.7.2016, 156km/4197m
Neděle, 10.7.2016, 22km/353m
Neděle, 17.7.2016, 39km/713m
Pondělí 28.3.2016, 19km/237m, mapa
Pátek 1.4.2016, 18km/195m, mapa
Sobota 2.4.2016, 40km/540m, mapa
Jak jen mám rád zelenou turistickou ze Zubří do Lísku. Jak příjemně se mi vybavovaly vzpomínky na jedinou běžkařskou odyseu, kterou se mi za život povedlo podniknout okolo vísek Lísku, Míchova, Jimramovských Pavlovic směrem na Jimramov... Jak bylo krásné projet se neznámou cyklo-cestou z Jimramovských Pavlovic do Jimramova na rozpáleném slunci a co, že to bylo v bahně a hnoji :-)
A jak nepříjemnou jízdu z Rokytna činil silný vítr, který nás nutil šlapat z celého kopce, poněvadž zemská gravitace v tu prchavou chvíli (jednoho dne) prohrávala souboj s masami vzduchu v pohybu.
Neděle 3.4.2016, 22km/277m, mapa
Při průjezdu Slavkovicemi si nešlo nevšimnout stovek automobilů v obci a okolí, dokonce celý kravín byl zaplněn plechovými potvorami. A co že se dělo? Co myslíte? Pokud v Poutním kostele Božího milosrdenství slouží mši (Svátek Božího milosrdenství) emeritní arcibiskup pražský PhDr. Miloslav kardinál Vlk, nabudete pocitu, že český národ nemůže být národem ateistů, nevídané!
Za Slavkovicemi se mi díky Jáni zase splnil jeden z malých snů... Roky jsem jezdil vlakem, dnes už to raději nezkouším, a vždy, když jsem se dostal kousek za NMNM, jsem si posteskl, že bych rád projel neznámo kam vedoucí polňačku, které se kroutí mezi lány z kopce dolů... Trvalo to možná více než 10 let, ale nakonec k tomu došlo :-) Prvně jsme si ji vyšlapali nahoru a pak s potěchou sjeli dolů...
Neděle 11.4.2016, 53km/294m, mapa (46km/267m, mapa)
Tak tenhle cyklovýlet se honosí přízviskem "netypická nevysočinská nedělní popracovní cesta na oběd" a je celá tak nějak výjimečná. V pozdním nedělním odpoledni mě z práce vyzvedla Janička, se kterou jsem vyrazil na oběd do Rajhradu. Kdo zná Brno, tuší, že z jeho centra se dá do Rajhradu dorazit víceméně po cyklostezce a to byl i náš plán. Janička vyrážela na mém pracovním kole a já si osedlal prehistorickou plečku s jmenovkou Super De Luxe, jeden převod, torpédo v kombinaci s tunou oceli :-) Vzhůru! Cesta utíkala báječně (jak jinak, vítr nám byl v zádech) a nebýt blátivých hodů v Rebešovicích (jak jsem měl jen tušit, že cyklostezku vedou již po asfaltových površích skrze ves?), kde jsme z kol udělali hliněné sněhuláky (tzv. hlíkolhuláky) a minimálně já i ze sebe samého (kdo mi oddělal ty blatníky?), tak bychom dorazil jen vysmátí a ne zalískaní od ucha mého po ucho Janičino.
Oběd v restauraci U Kašny pohádkou se zdál, naprosto špičkovou francouzskou cibulačku následovaly skvělé hlavní chody, ale zmínku nejvíc největší si zaslouží deserty, které nám přistály na stole. Věru nevím, z čeho se rozplývat dříve, zda z prověřeného a nepřekonaného makovo-skořicového parfaitu se šlehačkou a marinovanou švestkou a nebo z nabídky dne, borůvkového cheescakeu... Dokonalost, to je to, co bych vám o zákuscích pověděl :-) Měli jsme poměrně velké štěstí, že místní jsou nejspíše zvyklí na brněnské cykloturisty, a tak přešli náš bahnitý trojobal nejen že bez komentářů, ale i bez vystavení cedulky "zákaz vstupu" :-)
Cestou zpět jsme objevili asfaltový obchvat bahnisek, takže se na nám jelo o něco lépe, tedy za předpokladu, že v patrnost nevejde vítr vající protisměrně. A vůbec, aby to nebylo tak jednoduché, rozhodla se Janička objevit krásy brněnských konikleců v Lískovci, takže nás čekal nemalý výstup. Bohužel celodenně zatažená obloha (celé dopoledne z ní padala voda), pozdní čas denní i kalendářní nedával příliš nadějí na vidění modrých koniklecových hájů. Nicméně i tak na nás pár překrásných kvítek čekalo, které nám radost přineslo. Domů jsme dorazili spolu se setměním náležitě unavení a spokojení...
Sobota 16.4.2016, 30km/423m, mapa
Další víkend a další vyjížďka na Vysočině, letos poprvé singletracky NMNM. Aleš dal přednost svému nachcípání, bohužel si nevzal příklad z Láďy, který také bojoval s virózou, ale účast na naší malé projížďce nevzdal :-) Po druhé odpolední, asi tak 10min po té, co jsem spořádal tunu hovězího jsem usedl na svoji stálebrzdící celoplečku a spolu s Láďou jsme si to namířili rovnou za Jáňou. Počasí nikdo neuložil do ledničky, takže hrozilo, že se zkazí, naštěstí se tak nestalo a těch několik málo dešťových kapek dokážu vcelku okázale ignorovat.
A co že bylo v plánu? Červený okruh mixnutý oranžovým a modrým... Ale to nebylo vše, jako desert se podávala jedna černá... Příjemná a pro mě krutě náročná projížďka. Po očernění jsme se rozloučili s Láďou a jen ve dvou zamířili na kopec, přes Jiříkovice na Vlachovice k hotelu Pavla, kde jsme se otočili a Medlovským údolím sfrnkli dolů do NMNM. Hrozně mě bavilo jak mi Jáňa začala ujíždět z kopce i v terénu, juchůůů, příště snad budu muset jet na motorce, abych ji stačil :-)
Neděle 17.4.2016, 19km/235m, mapa
Přestože mělo v neděli pršet, nepršelo, takže nečekaně znovu kolo... Ale aby toho nebylo málo, švihl jsem si před tím pár koleček na speedových in-linech. Byla to sranda, letos jsem stál poprvé na bruslích a bylo bylo znát, jak jsem se sotva držel na nohách, ale co...
Patnáct minut bloudění po okruhu před Ski Hotelem mi stačilo na zničení a pak vzhůru na kolo. Slunce sem tam zazářilo skrze mraky podivně rychle se po nebi pohybujícími a v jeho lesku se zjevila Janička. Jaký byl plán cesty? Stěží hádat, nejspíše žádný. Tedy do chvíle, než jsme pokecali s MTBO orienťačkou, která byla na soustředění a darovala nám svoji mapu, Danajský dar :-) Buď jsme jí nepochopil a nebo šlo o podařený kanadský-novoměstský žertík, v mapě byly zakresleny kontroly, ale krabičky v lese chyběly... Naštěstí jsme to zjistili od jiných orienťáků již na první skutečně neexistující kontrole ;-) Takže mé sebevědomí netrpělo, když jsem nemohl nalézt žádnou z kontrol...
Za Bukem jsme se dali zvláštně vpravo cestou, kterou jsem v životě ještě nejel, trochu mě to donutilo zamyslet se nad tím, kolik ještě takových cest ukrývá zdejší smíšený les... Asi dost, asi bych s tím měl něco dělat...
Na kopci jsem si sedl na lavičku náhradníků přiléhající k fotbalovému hřišti a žádal jsem o střídání, ale Jáňa nepo(lev)/(vol)ila a nadále mi ujížděla jako předchozího dne... Vlachovice, Horník, Tři Studně, Medlovské údolí a Nové Město. Další skvělá vyjížďka a já skvěle odvařený!
Sobota 14.5.2016, 43km/600m, mapa
Čtrnáct dní ve Státech a pěší víkend v Jeseníkách stáli za měsíční cyklistickou odmlkou... Okolo půl desáté jsme se sešli u Michala - Jirka, Jáňa a já. Předpověď počasí mluvila o dešti, my jsme ale naštěstí startovali až po..., ale o suchu se mluvit vážně nedalo. Podmáčený terén byl také výmluvou pro Jirku a vodou na jeho mlýn silničních eskapád. Nutno podotknout, že jsem se pro tentokrát pokusil něco udělat se svojí stálebrzdící potvorou, vypodložkoval jsem adaptér kotoučovky a podařilo se mi vycentrovat destičky. Paráda, přeci jenom to šlo... Takže když jsem zastavil u Jáni, rozhodl jsem se situaci ještě vylepšit a pak ještě jednou u Michala. Jak si myslíte, že to asi dopadlo :-) Hůř a pak ještě hůř, ale bez ohledu na to všechno se brzda opět "zadřela". Takže cesta byla spíše peklem a já se celou dobu šklebil. Jirka s Michalem nám stále ujížděli, tedy až do okamžiku, kdy se Jirka rozhodl udělat mi radost tím, že mi půjčil svoji lišku výměnou za mou plečku. Pak začalo být vesele, tedy vzdálené setkání se srnkou ve sjezdu z Křivého javoru ještě tak veselé nebylo, ale potom... Konečně jsme stíhali Jirkovi a on se dokonce zadýchával, prostě ideál, Jirka dřel a my ostatní ho nebrzdili... Luxus, jen více takových vyjížděk
Neděle 15.5.2016, 15km/203m, mapa
Avizovaná ostrá vyjížďka se nekonala, studený vítr a teploty okolo 6-7°C nad nulou spolu s vyhlídkou deště přesvědčili silničního trenéra k spoluúčasti na singletrecích... I přestože se Jirka necítil ve své kůži, stále mi ujížděl. No a to jsem se zapomněl zmínit o skutečnosti, že jsem vyndal brzdové destičky ze zadní brzdy, takže mi zbyla jen ta přední :-) Ledový vítr mě mrazil v plicích a stejně jsem vlál jak na gumě (gumě na bungee-jumping)... Při cestě zpět jsme potkali Andrejku, to aby se náhodou neobjevil den, kdy jsme se neviděli :-)
Neděle 15.5.2016, 22km/269m, mapa
Odpoledne, chvíli po té, co jsem se vysvlékl ze špinavého a nepříliš voňavého cyklo-oblečení, dal jsem si sprchu a v tom telefon, Janička vyráží na kolo :-) Brzdu jsem odmontoval zcela, včetně páčky a vzhůru na to. Mráz a ani vítr příliš nepolevil a déšť na dosah odmontované brzdové páčky... K tomu drastická žlutá na Studnice, zmršená žlutá z kopce (krásně vymletá koryta, balvany a kořeny zasypané makadamem) a rovnou za nosem k Medlovu, bahnitou zelenou na Sykovec a Medlovským údolím zpět do NMNM. Paráda...
Nedělní přílet z Brna do NMNM přecházející dalšímu krátkému cyklovýletu mě vážně pobavil. S Jáňou jsme varzili na motorce, byť se jí bránila jako dieselové auto benzínu... Ale, uznáte, že toto mě stěží mohlo pobavit, to vtipné se skrývalo v lakonickém prohlášení Jáni po dojezdu, že jí to vlilo adrenalinu do krevního řečiště přibližně stejné množství, jako ferraty ve Víru (stěží B? a ona je horolezkyně) :-) Pověstnou korunu tomu nasadila dodatkem, kterak po cestě usínala, čímž překročila letitý rekord... a víte, co to máte jedno, už nic neřeknu :-)
Ve Městě jsme do sebe (někteří) kopli vydatnou svačinu, nabalili inline brusle a vyrazili autem ke Ski hotelu, kde nás čekalo deset asfaltových kilometrů. O trať a nádherné počasí jsme se dělili s biatlonisty, kteří si "užívali" letní suché přípravy... Přes Jánina prohlášení o tom, jak neumí bruslit, je nutné poznamenat, že to umí a pěkně, takže se těším na další výlet!
O sobotní poznávačce Dyje, Znojma a okolí se dočtete zde.
Nedělní přílet z Brna do NMNM přecházející dalšímu krátkému cyklovýletu mě vážně pobavil. S Jáňou jsme vyrazili na motorce, byť se jí bránila jako dieselové auto benzínu... Ale, uznáte, že toto mě stěží mohlo pobavit, to vtipné se skrývalo v lakonickém prohlášení Jáni po dojezdu, že jí to vlilo adrenalinu do krevního řečiště přibližně stejné množství, jako ferraty ve Víru (stěží B? a ona je horolezkyně) :-) Pověstnou korunu tomu nasadila dodatkem, kterak po cestě usínala, čímž překročila letitý rekord... a víte co, to máte jedno, už nic neřeknu :-)
Ve Městě jsme do sebe (někteří) kopli vydatnou svačinu, nabalili inline brusle a vyrazili autem ke Ski hotelu, kde nás čekalo deset asfaltových kilometrů. O trať a nádherné počasí jsme se dělili s biatlonisty, kteří si "užívali" letní suché přípravy... Přes Jánina prohlášení o tom, jak neumí bruslit, je nutné poznamenat, že to umí a pěkně, takže se těším na další výlet!
Pak následoval oběd u Jáni a sprint domů na sladký desert - mletý mák s cukrem a to už mě skoro prozváněl Pan Biker, se kterým jsme se letos na kole sešli poprvé... A bylo to fajn, ne nemám na mysli to, jak nám ujížděl, ale aspoň malý pokec, prohlídka jeho nového fullu a vůbec, krásný den otravoval maximálně tak silný vítr a naše unavenost ze sobotního cyklovýletu okolo Dyje, no dobře, ani předobědové inline brusle nám sil nepřidaly, ale to se nepočítá. Když si to vezmu kolem a kolem, tak letos jezdíme na kole zásadně s těmi, kteří nám ujíždějí, co s tím? Přirozeně se nabízí možnost vyjet příště s někým ne tolik výkonným, ale to asi nebude náš přístup. No co, budeme muset začít trochu víc makat, abychom jim stačili. BTW Alešovi jsme stíhali v jediném místě, pro mě v brutálním kopci na žluté do Studnic, ale kdekoliv jinde nám na svém pohledném kole mizel hned za první zatáčkou. Kdybychom se ve Sněžném neodpojili, asi bych měl ještě po týdnu sotva sílu něco psát :-) Podobně vtipné jako Alešovo ujíždění mi přišlo jeho pozvání na zmrzlinu, trochu vynucené, poněvadž ani já ani Jáňa na kole nevozíme peníze :-) Bohužel pro mě, šmoula a káva jsou nepřijatelné příchuti pro můj zažívací trakt (no dobře, půjde spíš o hlavu)... Takže po pohodičce se zmrzlinou na lavičce jsme se rozloučili a uháněli nejkratší asfaltovou cestou k domovu a Pana Bikera zanechali jeho osudu... Příště s ním snad zvládneme víc.
Neděle 12.6.2016, 20km/449m, mapa
V neděli na nás čekala první houbařská vyjížďka a na poměry celkem úspěšná - růžovky, hřiby hnědé, kováři, ... A ta smaženice, ta vážně byla...
Neděle 19.6.2016, 41km/973m
Detaily naleznete v samostatném článku.
Sobota, 25.6.2016, 38km/775m, mapa
Sobotní vyjížďka byla vskutku výživná, na cestě s Jáňou a jejím tátou bylo nutné zdolávat více než 30° vedra a ne že by mi to nedávalo skvěle do těla :-) Na druhou stranu nebylo lepšího okamžiku pro první letošní koupání v rybníce, navíc pro mě zcela neznámém rybníce - Řasník. Přijel jsem naprosto vyčerpaný, ale přesto zcela spokojený.
Oběd v restauraci U Kašny pohádkou se zdál, naprosto špičkovou francouzskou cibulačku následovaly skvělé hlavní chody, ale zmínku nejvíc největší si zaslouží deserty, které nám přistály na stole. Věru nevím, z čeho se rozplývat dříve, zda z prověřeného a nepřekonaného makovo-skořicového parfaitu se šlehačkou a marinovanou švestkou a nebo z nabídky dne, borůvkového cheescakeu... Dokonalost, to je to, co bych vám o zákuscích pověděl :-) Měli jsme poměrně velké štěstí, že místní jsou nejspíše zvyklí na brněnské cykloturisty, a tak přešli náš bahnitý trojobal nejen že bez komentářů, ale i bez vystavení cedulky "zákaz vstupu" :-)
Cestou zpět jsme objevili asfaltový obchvat bahnisek, takže se na nám jelo o něco lépe, tedy za předpokladu, že v patrnost nevejde vítr vající protisměrně. A vůbec, aby to nebylo tak jednoduché, rozhodla se Janička objevit krásy brněnských konikleců v Lískovci, takže nás čekal nemalý výstup. Bohužel celodenně zatažená obloha (celé dopoledne z ní padala voda), pozdní čas denní i kalendářní nedával příliš nadějí na vidění modrých koniklecových hájů. Nicméně i tak na nás pár překrásných kvítek čekalo, které nám radost přineslo. Domů jsme dorazili spolu se setměním náležitě unavení a spokojení...
Sobota 16.4.2016, 30km/423m, mapa
Další víkend a další vyjížďka na Vysočině, letos poprvé singletracky NMNM. Aleš dal přednost svému nachcípání, bohužel si nevzal příklad z Láďy, který také bojoval s virózou, ale účast na naší malé projížďce nevzdal :-) Po druhé odpolední, asi tak 10min po té, co jsem spořádal tunu hovězího jsem usedl na svoji stálebrzdící celoplečku a spolu s Láďou jsme si to namířili rovnou za Jáňou. Počasí nikdo neuložil do ledničky, takže hrozilo, že se zkazí, naštěstí se tak nestalo a těch několik málo dešťových kapek dokážu vcelku okázale ignorovat.
A co že bylo v plánu? Červený okruh mixnutý oranžovým a modrým... Ale to nebylo vše, jako desert se podávala jedna černá... Příjemná a pro mě krutě náročná projížďka. Po očernění jsme se rozloučili s Láďou a jen ve dvou zamířili na kopec, přes Jiříkovice na Vlachovice k hotelu Pavla, kde jsme se otočili a Medlovským údolím sfrnkli dolů do NMNM. Hrozně mě bavilo jak mi Jáňa začala ujíždět z kopce i v terénu, juchůůů, příště snad budu muset jet na motorce, abych ji stačil :-)
Neděle 17.4.2016, 19km/235m, mapa
Přestože mělo v neděli pršet, nepršelo, takže nečekaně znovu kolo... Ale aby toho nebylo málo, švihl jsem si před tím pár koleček na speedových in-linech. Byla to sranda, letos jsem stál poprvé na bruslích a bylo bylo znát, jak jsem se sotva držel na nohách, ale co...
Patnáct minut bloudění po okruhu před Ski Hotelem mi stačilo na zničení a pak vzhůru na kolo. Slunce sem tam zazářilo skrze mraky podivně rychle se po nebi pohybujícími a v jeho lesku se zjevila Janička. Jaký byl plán cesty? Stěží hádat, nejspíše žádný. Tedy do chvíle, než jsme pokecali s MTBO orienťačkou, která byla na soustředění a darovala nám svoji mapu, Danajský dar :-) Buď jsme jí nepochopil a nebo šlo o podařený kanadský-novoměstský žertík, v mapě byly zakresleny kontroly, ale krabičky v lese chyběly... Naštěstí jsme to zjistili od jiných orienťáků již na první skutečně neexistující kontrole ;-) Takže mé sebevědomí netrpělo, když jsem nemohl nalézt žádnou z kontrol...
Za Bukem jsme se dali zvláštně vpravo cestou, kterou jsem v životě ještě nejel, trochu mě to donutilo zamyslet se nad tím, kolik ještě takových cest ukrývá zdejší smíšený les... Asi dost, asi bych s tím měl něco dělat...
Na kopci jsem si sedl na lavičku náhradníků přiléhající k fotbalovému hřišti a žádal jsem o střídání, ale Jáňa nepo(lev)/(vol)ila a nadále mi ujížděla jako předchozího dne... Vlachovice, Horník, Tři Studně, Medlovské údolí a Nové Město. Další skvělá vyjížďka a já skvěle odvařený!
Sobota 14.5.2016, 43km/600m, mapa
Čtrnáct dní ve Státech a pěší víkend v Jeseníkách stáli za měsíční cyklistickou odmlkou... Okolo půl desáté jsme se sešli u Michala - Jirka, Jáňa a já. Předpověď počasí mluvila o dešti, my jsme ale naštěstí startovali až po..., ale o suchu se mluvit vážně nedalo. Podmáčený terén byl také výmluvou pro Jirku a vodou na jeho mlýn silničních eskapád. Nutno podotknout, že jsem se pro tentokrát pokusil něco udělat se svojí stálebrzdící potvorou, vypodložkoval jsem adaptér kotoučovky a podařilo se mi vycentrovat destičky. Paráda, přeci jenom to šlo... Takže když jsem zastavil u Jáni, rozhodl jsem se situaci ještě vylepšit a pak ještě jednou u Michala. Jak si myslíte, že to asi dopadlo :-) Hůř a pak ještě hůř, ale bez ohledu na to všechno se brzda opět "zadřela". Takže cesta byla spíše peklem a já se celou dobu šklebil. Jirka s Michalem nám stále ujížděli, tedy až do okamžiku, kdy se Jirka rozhodl udělat mi radost tím, že mi půjčil svoji lišku výměnou za mou plečku. Pak začalo být vesele, tedy vzdálené setkání se srnkou ve sjezdu z Křivého javoru ještě tak veselé nebylo, ale potom... Konečně jsme stíhali Jirkovi a on se dokonce zadýchával, prostě ideál, Jirka dřel a my ostatní ho nebrzdili... Luxus, jen více takových vyjížděk
Neděle 15.5.2016, 15km/203m, mapa
Avizovaná ostrá vyjížďka se nekonala, studený vítr a teploty okolo 6-7°C nad nulou spolu s vyhlídkou deště přesvědčili silničního trenéra k spoluúčasti na singletrecích... I přestože se Jirka necítil ve své kůži, stále mi ujížděl. No a to jsem se zapomněl zmínit o skutečnosti, že jsem vyndal brzdové destičky ze zadní brzdy, takže mi zbyla jen ta přední :-) Ledový vítr mě mrazil v plicích a stejně jsem vlál jak na gumě (gumě na bungee-jumping)... Při cestě zpět jsme potkali Andrejku, to aby se náhodou neobjevil den, kdy jsme se neviděli :-)
Neděle 15.5.2016, 22km/269m, mapa
Odpoledne, chvíli po té, co jsem se vysvlékl ze špinavého a nepříliš voňavého cyklo-oblečení, dal jsem si sprchu a v tom telefon, Janička vyráží na kolo :-) Brzdu jsem odmontoval zcela, včetně páčky a vzhůru na to. Mráz a ani vítr příliš nepolevil a déšť na dosah odmontované brzdové páčky... K tomu drastická žlutá na Studnice, zmršená žlutá z kopce (krásně vymletá koryta, balvany a kořeny zasypané makadamem) a rovnou za nosem k Medlovu, bahnitou zelenou na Sykovec a Medlovským údolím zpět do NMNM. Paráda...
Nedělní přílet z Brna do NMNM přecházející dalšímu krátkému cyklovýletu mě vážně pobavil. S Jáňou jsme varzili na motorce, byť se jí bránila jako dieselové auto benzínu... Ale, uznáte, že toto mě stěží mohlo pobavit, to vtipné se skrývalo v lakonickém prohlášení Jáni po dojezdu, že jí to vlilo adrenalinu do krevního řečiště přibližně stejné množství, jako ferraty ve Víru (stěží B? a ona je horolezkyně) :-) Pověstnou korunu tomu nasadila dodatkem, kterak po cestě usínala, čímž překročila letitý rekord... a víte, co to máte jedno, už nic neřeknu :-)
Ve Městě jsme do sebe (někteří) kopli vydatnou svačinu, nabalili inline brusle a vyrazili autem ke Ski hotelu, kde nás čekalo deset asfaltových kilometrů. O trať a nádherné počasí jsme se dělili s biatlonisty, kteří si "užívali" letní suché přípravy... Přes Jánina prohlášení o tom, jak neumí bruslit, je nutné poznamenat, že to umí a pěkně, takže se těším na další výlet!
Sobota 21.5.2016, 69km/1171m, mapa
O sobotní poznávačce Dyje, Znojma a okolí se dočtete zde.
Neděle, 22.5.2016, 27km/385m, mapa
Nedělní přílet z Brna do NMNM přecházející dalšímu krátkému cyklovýletu mě vážně pobavil. S Jáňou jsme vyrazili na motorce, byť se jí bránila jako dieselové auto benzínu... Ale, uznáte, že toto mě stěží mohlo pobavit, to vtipné se skrývalo v lakonickém prohlášení Jáni po dojezdu, že jí to vlilo adrenalinu do krevního řečiště přibližně stejné množství, jako ferraty ve Víru (stěží B? a ona je horolezkyně) :-) Pověstnou korunu tomu nasadila dodatkem, kterak po cestě usínala, čímž překročila letitý rekord... a víte co, to máte jedno, už nic neřeknu :-)
Ve Městě jsme do sebe (někteří) kopli vydatnou svačinu, nabalili inline brusle a vyrazili autem ke Ski hotelu, kde nás čekalo deset asfaltových kilometrů. O trať a nádherné počasí jsme se dělili s biatlonisty, kteří si "užívali" letní suché přípravy... Přes Jánina prohlášení o tom, jak neumí bruslit, je nutné poznamenat, že to umí a pěkně, takže se těším na další výlet!
Pak následoval oběd u Jáni a sprint domů na sladký desert - mletý mák s cukrem a to už mě skoro prozváněl Pan Biker, se kterým jsme se letos na kole sešli poprvé... A bylo to fajn, ne nemám na mysli to, jak nám ujížděl, ale aspoň malý pokec, prohlídka jeho nového fullu a vůbec, krásný den otravoval maximálně tak silný vítr a naše unavenost ze sobotního cyklovýletu okolo Dyje, no dobře, ani předobědové inline brusle nám sil nepřidaly, ale to se nepočítá. Když si to vezmu kolem a kolem, tak letos jezdíme na kole zásadně s těmi, kteří nám ujíždějí, co s tím? Přirozeně se nabízí možnost vyjet příště s někým ne tolik výkonným, ale to asi nebude náš přístup. No co, budeme muset začít trochu víc makat, abychom jim stačili. BTW Alešovi jsme stíhali v jediném místě, pro mě v brutálním kopci na žluté do Studnic, ale kdekoliv jinde nám na svém pohledném kole mizel hned za první zatáčkou. Kdybychom se ve Sněžném neodpojili, asi bych měl ještě po týdnu sotva sílu něco psát :-) Podobně vtipné jako Alešovo ujíždění mi přišlo jeho pozvání na zmrzlinu, trochu vynucené, poněvadž ani já ani Jáňa na kole nevozíme peníze :-) Bohužel pro mě, šmoula a káva jsou nepřijatelné příchuti pro můj zažívací trakt (no dobře, půjde spíš o hlavu)... Takže po pohodičce se zmrzlinou na lavičce jsme se rozloučili a uháněli nejkratší asfaltovou cestou k domovu a Pana Bikera zanechali jeho osudu... Příště s ním snad zvládneme víc.
Pátek 3.6.2016, 21km/320m, mapa
Páteční večer jsme s Jáňou, krom prohánění miničajnadrona po střechách čtyřbytovek, zasvětili malé projížďce. Co si budeme nalhávat, po sklizení půlky bochníku chleba, čtvrtiny másla, čtvrtiny sklenice borůvkové marmelády, trochy medu a nemálo goudy se mi vážně šlapat nechtělo, ale za to se mi chtělo na kolo, prekérka. Milá cesta po Vysočině s Janičkou byla naprosto skvělá, klidně jsem se mohl zastavovat a okouzleně pozorovat bouřková mračna, zacházející slunce, rozplývat se nad vůní bezů černých... Zkrátka paráda! A to ani nezmiňuji skutečnost, že jsem letos našel prvního hřiba kováře, juchůůů, BTW ty muchomůrky byly jistě jedlé, asi se pro ně vrátím :-)
Páteční večer jsme s Jáňou, krom prohánění miničajnadrona po střechách čtyřbytovek, zasvětili malé projížďce. Co si budeme nalhávat, po sklizení půlky bochníku chleba, čtvrtiny másla, čtvrtiny sklenice borůvkové marmelády, trochy medu a nemálo goudy se mi vážně šlapat nechtělo, ale za to se mi chtělo na kolo, prekérka. Milá cesta po Vysočině s Janičkou byla naprosto skvělá, klidně jsem se mohl zastavovat a okouzleně pozorovat bouřková mračna, zacházející slunce, rozplývat se nad vůní bezů černých... Zkrátka paráda! A to ani nezmiňuji skutečnost, že jsem letos našel prvního hřiba kováře, juchůůů, BTW ty muchomůrky byly jistě jedlé, asi se pro ně vrátím :-)
Neděle 12.6.2016, 20km/449m, mapa
V neděli na nás čekala první houbařská vyjížďka a na poměry celkem úspěšná - růžovky, hřiby hnědé, kováři, ... A ta smaženice, ta vážně byla...
Neděle 19.6.2016, 41km/973m
Detaily naleznete v samostatném článku.
Sobota, 25.6.2016, 38km/775m, mapa
Sobotní vyjížďka byla vskutku výživná, na cestě s Jáňou a jejím tátou bylo nutné zdolávat více než 30° vedra a ne že by mi to nedávalo skvěle do těla :-) Na druhou stranu nebylo lepšího okamžiku pro první letošní koupání v rybníce, navíc pro mě zcela neznámém rybníce - Řasník. Přijel jsem naprosto vyčerpaný, ale přesto zcela spokojený.
Neděle, 26.6.2016, 7km/93m, mapa
Sobota-Sobota, 2.7.-9.7.2016, km/m,
Italským cyklotoulkám se věnuji speciálně zde -
Neděle, 17.7.2016, 39km/713m, mapa
Další neděle a další povedený bike, tentokráte to sice nevypadalo až zas tak letně, ale vůbec to nevadilo. Můj rozjezd byl o něco pomalejší a jedno jest, zda za to mohlo typické přejezení či cokoliv jiného. Vypadal jsem tak trochu jako biková mrtvola :-) Ale už někde u Skaláku se to zlomilo a pak to šlo. Cestou na Bystřici nám pomáhal vítr v zádech, takže nebyl zásadní problém letět po cyklostezce do mírného kopce 30km/h.... Krása, tedy do okamžiku obrátky v Bystřici :-) Přestože se celou dobu nad našimi hlavami honily mraky a přestože teploty opravdu příliš vysoko nevylezly, přesto všechno to bylo skvělé a po cestě zpět nejvíc. Před písečným jsme poznali neznámou polní cestu, pak nás to vedlo po krásné zelené, ze které jsem sjeli za Vojtěchovem, poznali další nový úsek v Koníkovském polesí, našli krásný objezd Pohledecké skály a zakončili jsme to pro nás neznámou cestou od pohledecké skály až do Pohledce, nádhera! A to se nezmiňuji o dvou terénech vhodných na paragliding... Juchůůů!
Čtvrtek, 21.7.2016, 58km/1027m, mapa
Ve čtvrtek o půl sedmé ráno sedám na kolo a jedu k našim do NMNM. De facto šlo o nejlepší silniční etapu Brno-NMNM, proti mně kolony a v mém směru téměř nulový provoz. Po probuzení se zdálo být celkem chladno, ale vycházející slunce tomu učinilo přítrž a já si tak v čůrcích potu tekoucích po mém obličeji užíval ranních krás Vysočiny a nemohl jsem se toho nabažit. I přes svoji mizernou kondici jsem to dal za 2:10. Takže oproti vlaku jsem stále ušetřil dobrou třičtvrtě hodinu :-) Luxus!
Neděle, 24.7.2016, 36km/845m, mapa
Už nějak tak klasicky nedělní kolo a další vyvedené kolo. Na začátku Jáňa táhla do kopce naprostou mrtvolu a ani na Studnicích to se mnou nevypadalo ani trošku lépe. Málem jsem usnul na zahrádce místního hostince, kde jsme si na půl objednali knuté knedlíky s borůvkami. Jupí! Návrat ke starému zvyku, na vrcholcích kopců a hor zkoušt kynuté borůvkové knedlíky. Bohužel mě moje rodná Vysočina moc nepotěšila, přestože byly knedlíky posypány mákem, moc mi nechutnaly, ale co už... Bloudění lesem a první houby to napravily, nějaké ty růžovky, hnědé, babky a konečně první tři praváci... Luxus! K tomu si připočítejte nové cesty a nová místa v mém rodném kraji mnou doposud neviděná, sladké borůvky a stejně tak i maleny a musí vám být jasné, že k dokonalosti zbýval jenom krůček. Na cestě zpět do ještě dokreslila meruňková zmrzlina ve Sněžném (pravda, ještě o kus horší než ty knedlíky, ale aspoň osvěžila) a další výlet jak malovaný se vryl do naší paměti...
Sobota, 6.8.2016, 51km/1053m, mapa
V sobotu jsme se vydali na kolo spolu s Janičkou a po dlouhé době i s Jirkou a co si budeme povídat, pěkně to bolelo... Ale to je asi v pořádku... Na Vysočině bylo krásně, ale trošku chladněji, přeci jenom 18°C není to zcela pravé ořechové. Naštěstí se v průběhu času začalo o slovo hlásit slunce více a více, a tak jsem si časem mohl začít užívat toho, co mám tak rád - vůně sluncem rozpáleného jehličí. Luxus.
Neděle, 7.8.2016, 56km/917m, mapa
V neděli to mělo být hodně zajímavé, vymysleli jsme, že Janičce půjčíme silničku ve Vysočina aréně, kde mají test centrum, já si vezmu svoji silničku a společně s Kubou a Jirkou vyjedeme na projížďku. Nevyšlo to tak úplně do puntíku, ale téměř... Počasí bylo po ránu ještě trochu nesmlouvavější, než v sobotu, hlavně co se teplot týče, jo a ani ten vítr nebyl zvlášť příjemný, jinak bylo nádherně - jasná obloha a slunce. Dvě minuty po deváté jsem dorazil do půjčovny, kam právě dorazila i její obsluha a hned jsem na ně vybalil cože chci, složil jsem vratnou zálohu 2000Kč a za dalších 250Kč jsem dostal na 2,5h Superior ROAD TEAM ISSUE Disc ve velikosti M, kolo, které stále bylo na Janičku příliš veliké. Takže sedlo dolů a z zahodit extra dlouhý představec a namontovat svůj :-) Borcům nijak zvlášť nevadilo, když jsem jim tam lehce demontoval jejich kolo, abych ho vytunil k obrazu svému :-)
První metry se Janička tvářila, že je to extra nestabilní a nebrzdivé, ale přesto jsme vyrazili na Vlachovky. Po chvíli došlo k závodění, ke kterému dojít muselo, takže jsme se s Jirou pěkně protáhli. Na své Marry dokáže letět takovou rychlostí, že jsem měl na silničce co dělat, ale nepředjel mě :-) To stejné jsme si zopakovali v kopce na Třech Studních, se stejným výsledkem... Trochu neplánovaně nás v těchto místech kluci opustili a namířili si to do terénu, zatímco my jsme pokračovali po silnici.
Pomalu polehoučku se nám Janička rozjížděla, byť z kopců jela stále pomaleji než do kopců, ale to ničemu nevadilo. Po cestě ze Sněžného na Jimramov frčela již tak, že zatímco já při 38-40km/h stále šlapal, ona zařazovala několikavteřinové pauzy, kdy nemusela šlapat a pořád jela hned za mnou, aneb skvěle se na tu velkou silničku poskládala a silnička asi celkem jela... Za nedlouho jsem vytuhl tak, že jsme si to vyměnili a Janička táhla mě a to bylo fajn. Tedy do obrátky v Jimramově, kdy jsme si dali stejný úsek do kopce... Nic proti ničemu, kdyby se nejelo stále 30-35km/h :-) Prostě luxus, který jsem opět odnesl luxusní únavou...
Sobota, 27.8.2016, 50km/630m, mapa
Po třech týdnech na Vysočině, po třech týdnech na kole a světe div se, opět silničky. Tentokráte však jela Janička už na své. Znamenalo to také trošku ladění, ve které musíme ještě pokračovat, ale to k novým kolům patří... Luxusní téměř letní počasí nám dělalo přirozeně radost, obloha bez mráčku a slunce, co víc si přát... Když k tomu připočtu jižní vítr a náš cíl, město Luže, které leží na sever od NMNM, tak není moc co dodat, sice jsme nastoupali podle map 630m, ale dolů to byla skoro tisícovka :-) Trošku netrošku jsem opět nadával na silničáře a jejich hovadské opravy silnic, které ji nepotřebovaly... Že to zní nelogicky? Možná, do chvíle, než doplním informaci, že šlo o "opravu" štěrkem a emulzí... prasata zmršila slušné silniční úseky. V důsledku toho, také Janička poprvé píchla silničku, bouchlé přední kolo z kopce není žádná sranda, naštěstí to skvěle ustála... Až na tyto detaily to bylo naprosto luxusní, zvlášť když nás na konci cesty čekala Opočenská zmrzlina a zpáteční cesta do kopců proti větru se odehrála v autě :-)
Neděle, 28.8.2016, 28km/535m, mapa
Nedělní vyjížďka byla díky mně kecací, nejprve setkání s Magdičkou u Ski, výjezd na Vlachovice, kde vrcholil závod ZRLigy, silniční etapa, pokec s Láďou a Láďou, pak krátký okruh zpět do NMNM na oběd a odpoledne již autem (Škoda Octavia II RS) do nemocnice na návštěvu za zmrzačeným Panem Bikerem...
Sobota, 11.9.2016, 44km/864m, mapa
Sobotní silniční vyjížďka byla příjemná, tedy nebýt skutečnosti, že se Janičce trošku pokazila přehazka a já ji opravdu nespravil příliš dobře, takže jí řetěz vesele dřel její nové kliky. Pozdní slunce krásně hřálo, dlouhé stíny a teplé barvy měnily Vysočinu v ještě kouzelnější místo než-li je, postě paráda. Zároveň jsme se stavili kouknout u Jendy na barák, takže nám to vyšlo i návštěvou :-)
Sobota, 8.10.2016, 20km/406m, mapa
Neděle, 9.10.2016, 19km/538m, mapa
V neděli jsme si zopakovali části týden staré sobotní a nedělní projížďky na elektrokolech. Pravda, bez pomoci motoru to šlo o poznání hůř. Nicméně bylo o něco tepleji než den před tím a přestože předpovědi slibovaly déšť, tak nepřišel :-) A zase byly singly a zase mě to bavilo...
Sobota, 15.10.2016, 29km/551m, mapa
Neděle, 16.10.2016, 50km/860m, mapa
Neděle, ten den ráno předpovídané polojasno se ukázalo mezi 9-10h, ale dále po něm nebylo ani vidu ani slechu. Tak či onak to moc nevadilo, poněvadž bylo příjemných 14°C. Naplánovaná cesta se nám dařila a to nejen protože byla naplánovaná dobře :-) Poznali jsme opět spoustu nových (rozuměj, nepoznaných) cest a cestiček. Oba jsme si to pěkně užili, jen více takových projížděk.
Sobota, 29.10.2016, 17km/560m
Po dlouhé době s trenérem na kole a vlastně nejen s ním, společnost nám dělal i Láďa a bylo to celkem rychlé, jak jinak taky, že? :-) Singly v NMNM byly fajn, posilování bylo fajn, co více říct.
Neděle, 30.10.2016, 17km/437m
Stejných 17km jako o den dříve, tentokráte však jen spolu s Janičkou. Jo a taky úplně opačným směrem, aneb není nad to poznávat nové jen kousek za humny, k tomu všemu krása zapadajícího slunce. Prostě luxus, kterému snad ani neublížil mrazivý vítr a nízké teploty.
Sobota, 5.11.2016, 22km/898m
Na pohled počasí pod psa... Teplota stěží šplhala nad bod mrazu a nám se vůbec nechtělo. Nakonec jsme po půl druhé vyrazili a vůbec nelitovali. Venku bylo mnohem lépe než se zdálo, nikdo nikde, prozkoumali jsme zase nové cesty, které jsem chtěl projet již roky, prostě luxus!
Přehledová statistika, 1.266km/23.334m
Neděle, 27.3.2016, 38km/512m
Pondělí 28.3.2016, 19km/237m
Pátek 1.4.2016, 18km/195m
Sobota 2.4.2016, 40km/540m
Neděle 3.4.2016, 22km/277m
Neděle 11.4.2016, 53km/294m
Sobota 16.4.2016, 30km/423m
Neděle 17.4.2016, 19km/235m
Sobota 14.5.2016, 43km/600m
Neděle 15.5.2016, 15km/203m
Neděle 15.5.2016, 22km/269m
Sobota 21.5.2016, 69km/1171m
Neděle, 22.5.2016, 27km/385m
Pátek 3.6.2016, 21km/320m
Neděle 12.6.2016, 20km/449m
Neděle 19.6.2016, 41km/973m
Sobota, 25.6.2016, 38km/775m
Neděle, 26.6.2016, 7km/93m
Sobota-Sobota, 2.7.-9.7.2016, 156km/4197m
Neděle, 10.7.2016, 22km/353m
Neděle, 17.7.2016, 39km/713m
Čtvrtek, 21.7.2016, 58km/1027m (silnička)
Neděle, 24.7.2016, 36km/845m
Sobota, 6.8.2016, 51km/1053m
Neděle, 7.8.2016, 56km/916m (silnička)
Sobota, 27.8.2016, 50km/630m (silnička)
Neděle, 11.9.2016, 28km/535m (silnička)
Sobota, 1.10.2016, ?km/?m (elektrokola)
Neděle, 2.10.2016, ?km/?m (elektrokola)
Sobota, 8.10.2016, 20km/406m
Neděle, 9.10.2016, 19km/538m
Sobota, 15.10.2016, 29km/551m
Neděle, 16.10.2016, 50km/860m
Neděle, 30.10.2016, 17km/437m
Sobota, 5.11.2016, 22km/898m
Sobota, 5.11.2016, 22km/898m
