Ranní neklid na svratecké cyklostezce

26.7.2012, je 8 hodin ráno, mnozí ještě spí, já s Dášou a Radkem vyrazil inline brusle. Klasické místo startu, klasická trať, klasická vzdálenost 14km... Až na několik momentů klasika... :-) První moment, mokro pod stromy a hromada květů v aleji na ulici Jeneweinova... Klouzalo to tak, že jsme uvažovali nad zabalením bruslení, vážně humus. Druhý moment, čekal jsme prázdnou cyklostezku, špatný odhad. Ano lidi jedoucí do práce na kole se čekat dali, ale tolik inlinistů v nepříliš povedeném počasí takto brzy ráno? Krno překvapuje... Poslední moment, po té, co jsem se ztratil Dáši a Radkovi jsem se sám vracel k práci. Poměrně vysmátý jsem přepískl rychlost a všiml si trochu pozdě, že tu vracečku 40° na mokru vážně nevytočím. Brzdy, aha ty jsem dávno odmontoval... Nějaký nový zlozvyk z kolců mi zavelil: "Pluž!" Vážně blbej nápad, levá brusle mi uklouzla mimo asfalt do rozbahněného, v budoucnu, trávníku, už jsem se viděl na asfaltu, fuj! Naštěstí jsem divným poskakováním nabyl ztracené rovnováhy, ale zato jsem se řítil úplně do ... Však víte :-) Řešení situace jsem vymyslel kupodivu v okamžiku, no více času jsem ani neměl :-) Vyletěl jsem z asfaltu, pár kroků se proběhl bahnem a na konci tvrdě atakoval popundeklovou zeď :-) A zvítězil jsem, tedy za předpokladu, že pomineme ztráty na chráničích a bruslích :-)

Peklo v deštném pralese aneb Triexpert Cup 2012

Jako slepý k houslím jsem se dostal ke svému prvnímu běžeckému závodu. Od nové kolegyně v práci jsme se dověděl, že i Krno disponuje běžeckou ligou a kdo ví, zda jich není i více :-) Triexpert Cup je sérií běžeckých závodů, které se týden co týden s železnou pravidelností opakují na 6 různých brněnských destinacích. Pak je tu i sedmá, závěrečná, ale ta v tuto chvíli není důležitá. V okamžiku kdy jsem se dověděl, že ve středu 25.7.2012 v 18 hodin proběhne další závod v Pisárkách a že bude měřit jen 6km, tak jsem byl téměř rozhodnutý historicky se znemožnit :-)

Jak to se mnou vypadalo v den závodu?

• Letos jsem zcela výjimečně v rámci tréninku na "Fryšavského drsoně" naběhal snad 100km. Běhání mě chytlo, ale jak rychle jsem začal, tak ještě rychleji jsem skončil. Tj. aktuálně je to poměrně dlouho, co jsem běžel naposledy a rozhodně neběhám pravidelně.
• Výbava na běh je OK, v podstatě jde jen o boty... No dobře, mé nejsou vážně běžecké, ale i volejbalové mohou tuto úlohu zastat, sice jsou asi více na skákání než na běhání, ale co, původně jsem chtěl běžet v kanadách, jen jsem si je nestihl koupit :-)
• Strava byla kapitola sama pro sebe, v den závodu jsem dostal neodolatelnou chuť na pudink. Nevím, zda jeden litr pudinku před polednem byl dobrý základ :-) A když jsme pak odpoledne dostal hlad, tak jsem ho ukojil 250g piškotů... Sojový suk těsně před závodem byl asi celkem v pořádku...
• Pitný režim, po mých eskapádách s půl litrem ionťáku na 6h závodu jsem nechtěl podcenit správný pitný režim. V důsledku přepíjení jsme si tak maximálně naředil ionty v těle, což zrovna nebylo ku prospěchu věci...

Klasický deníček:

17:15

Přifařil jsem do auta nové kolegyni a jejímu příteli. Nějak jsem se zapomněl a můj plán dojít pěšky na místo startu do Pisárek, se ukázal být v danou chvíli nereálným, tedy za předpokladu, že bych z firmy neběžel až na zmíněný start... A ještěže tak, začalo lít jako z konve...

17:30

Jsme v Pisárkách, v lehkém dešti se stavím do fronty čekajících na registraci...

17:40

Hurá, jsme zaregistrován, za pouhých 60Kč a prohlášení, že to podniknu na vlastní riziko, dostávám startovní číslo a elektronický čip. Vážně nepatří na ruku? No co, přidělal jsem ho tedy na nohu jako ostatní :-)

17:45

Rozhlížím se a užívám si atmosféry těsně pře startem závodu, mám to hrozně rád, ostřílení matadoři, kteří se již na první pohled ode mě značně liší :-) Čím to bude, že tento obrázek je stále stejný, ať zkouším jakýkoliv závod? :-) Ale i tak je to fajn... Začínám se pořádně rozcvičovat, co jiného taky dělat.

17:50 

Skočil jsem si odskočit a pokračuji v rozcvičce. Kdo neskáče není Čech. Sice to nekřičím, asi si to ani nemyslím, ale skáču a usmívám se. V tuto chvíli si nelze nevzpomenout na Eternity a Michelle Jenneke :-) Hop, hop, hop, hop... :-)

17:55

Skočil jsem si odskočit a pokračuji v rozcvičce. To není chyba Matrixu :-) To je jen důsledek přepísknutého  pitného režimu :-)

17:57

Vtlačil jsem se na start mezi prvních 20 borců, blázen... :-) 

18:00

Výstřel odstartoval běh.

100m

Držím se přibližně na místě, na kterém jsem odstartoval. Směju se.

500m

Držím se přibližně na místě, na kterém jsem odstartoval. Směju se.

1000m

Pole se trhá, držím se v první skupině běžců. Směju se.

1500m

Stoupání okolo Jungle Parku, stále se držím, do kopce některé závodníky i předbíhám, s úsměvem.

2000m

Kilometrové klesání, stále se usmívám, ale něco je špatně, všichni mě předbíhají z kopce. Do háje, kde je problém? Předbíhá mě první ženská (a ne poslední) :-) Z kopce mi všichni utíkají, asi se naučím běhat, takhle tedy ne dámy a pánové!

3000m

Polovina trati, celkem se těším na zpáteční kilometrové stoupání... No to jsem asi neměl dělat. První 3km jsem totiž luxusně přepálil a velice rychle začínám tuhnout.

3500m

Průšvih, na těle cítím ledový pot, klepající se ruce nevěští také nic moc dobrého, to že se mi začíná zatmívat před očima asi už netřeba dodávat. Já se však nevzdávám, tvář zkřivenou vyčerpáním občas střídá smích :-) Jo a začalo mě šíleně píchat v pravém boku... Peklo, bolí to jak ďas... Závodníci mě ve velkém začínají předbíhat...

4000m

Skoro si říkám, že pokud nezastavím, tak mě to píchání v boku zabije, ale já si řekl ne! Nezastavím, poběžím, ano, je pravdou, že jsem musel zpomalit na třetinovou rychlost, ale co, stále žiju a běžím... A občas se i směju.

4500m

Nejvyšší bod trati je za mnou, teď jen z kopce, kde mě předbíhají další a další...

5000m

Děsivé píchání v boku se velice pomalu lepší. Smích? Přejde! Ale mně se vrací :-)

5500m

Píchání je pryč, zvyšuji tempo, závodníci mě už nepředbíhají...

5800m

Objevují se první diváci čekající závodníky v cíli. Třeba je tu někde Et s Jirkou... Nasazuji k finiši, poslední dvoustovku jdu jako za starých časů stovku. Totální podlaha, o co méně se usmívám, o to rychleji sprintuji do cíle. Teď vlastně přemýšlím, kde jsme ty síly vyhrabal... Na posledních dvě stě metrech jsem si dal asi 5-6 závodníků, luxusní závěr... 

6000m

Cíl, johohó přežil jsem, doběhl jsem... Nohy mě sice moc nenesou, ale co :-) 2 půlky banánů, několik kelímků pití a začínám přicházet k vědomí a smích se vrací :-) Po čase se zbavuji čísla, čipu a vyhlížím své kolegy z práce. Pak už jen společná hospoda a klídek s malým vyklusáním. Běžecká eskapáda je za mnou, stálo to za to...

Můj výsledek:

• čas - 25:07
• pořadí - 68 místo (z 253)
• průměrná rychlost - 14,33km/h

Zajímavé odkazy:

• http://www.triexpertcup.cz/
• http://www.triexpertcup.cz/vysledky-zavodu

Repeat na YouTube

Jednou za čas se stane, že se jako blesk z čistého nebe snese link na nějaké luxusní video na YT. Nedávno se mi toto stalo s Kangaroo (Rémi Gaillard). Občas mám tendenci u takového videa strávit poměrně hodně času a otravuje mě neustále ho znovu spouštět. Jednoduše mi chybí na YT funkce "repeat", BTW to, že mi chybí, ještě nutně neznamená, že tam není. Nicméně bez účtu a vlastních seznamů nevím jak na to...

Jako nejjednodušší řešení vidím následující tip (by example):

• originální link:
• http://www.youtube.com/watch?v=81szj1vpEu8
• repeat link:
• http://youtube.googleapis.com/v/81szj1vpEu8&loop=1

A teď obecně:

• originální link:
• http://www.youtube.com/watch?v=ID
• repeat link:
• http://www.youtube.com/v/ID&loop=1

I v Brně může být krásně

Dalších komentářů netřeba...

Útěk před jezevčíkem

Zcela netradičně jsem dnes vyrazil do centra Krna. Po cestě jsem chvílemi běžel, jak jinak taky :-) Když jsem se blížil křižovatce Nové Sady a Hybešova, tak jsem se opět dal do běhu, abych stihl zelenou na přechodu. V tu chvíli z tržnice "Malá Amerika" vyrazil malý jezevčík, snad ještě štěně a šel po mně. Vzhledem k tomu, že jsem jen klusal, tak mi úspěšně stačil. Celé to muselo vypadat poměrně komicky, asi jsem vypadal, že utíkám právě před tím jezevčíkem... :-) Ale sranda to byla jen do doby, než mi začal olizovat nohavice, to jsem se začal obávat, kdypak si asi kousne do lýtka. A tak jsem začal zakopávat paty, abych mu to trochu ztížil :-) Ano, v tuto chvíli jsem už utíkal před jezevčíkem a ne na zelenou. Jen jsem zapomněl přidat, takže se mě stále držel jako klíště :-) Nechtěl jsem mu ublížit, byl takový roztomilý a ztřeštěný, proto jsem nad ním začal opatrně mávat firemním baťohem. To už zabralo, chudáček se vyděsil a zastavil, já v klidu doklusal na zelenou, spočítal rozesmáté přihlížející mého úprku a v klidu pokračoval na město...

Nečekaný let

23.7.2012 jsem přiletěl z práce a ještě než jsme vypnul motor, tak slyším pískání, ale nikdo nikde :-) Nakonec jsem za zády za plotem objevil Láďu, který zrovna vyrážel na kolo. No nenechal jsem se dlouho přemlouvat, ač jsem měl v plánu den bez sportu, rozhodl jsem se vyjet. Po nezbytném občerstvení, no vypisovat ho nebudu, bylo by to na delší dobu, než mi zabrala jeho konzumace, jsme se dali na cestu. Plán byl jednoduchý - Sněžné, Jimramov a zpět. Čekal jsem, že se Láďa bude šetřit, ale to jsem se šeredně mýlil, od začátku jsem za ním vlál jako prapor, asi bych neměl zmiňovat, že mám najeto 35x více kilometrů než on :-) Ze Sněžného na Jimramov jsme velkou část rovinatých úseků (ve skutečnosti jsou velice mírně z kopce) valili rychlostí větší než 40km/h a to není úplně nejmíň :-) Jediné štěstí bylo, že v Jimramově Láďa vytuhl a všechny velké kopce zpět jsme jeli na pohodu, jinak bych ho musel ocenit titulem skokan roku :-) Jen tak stranou, západ slunce na Vysočině je kouzelný...

Bike a houby

No 15km plížení lesem asi nelze označit ani jako švih ani jako houbaření. Zvlášť s mým nevelkým úlovkem. Je pěkné, že začaly růst hřibovité houby (možná jde o hřib hnědý), co pěkné není, je skutečnost, že většina hříbků má plesnivou hlavu, i ty malé... Říkám si, že jsem měl raději nasbírat holubinku namodralou, to bych si pochutnal, v lepším případě by to nebylo ani naposledy :-)

Dědička, slušné dědictví americké kinematografie

22.7.2012 v 12:25 uvedla ČT na programu ČT2 (ostatně kde jinde?) americký film Dědička (The Heiress). V režii Williama Wylera vznikl vskutku povedený snímek, okénko do života lidí a zejména jejich duší. Příběh se odehrává v polovině 19. století v New Yorku. První polovina vám možná bude připomínat prostý romantický film, ale nebojte se, vše postupně graduje k famóznímu závěru.

Informace:

• Režie: William Wyler
• Hudba: Aaron Copland
• Hrají: Olivia de Havillandová, Montgomery Clift, Ralph Richardson, ...
• Délka: 115min
• Rok výroby: 1949

Láce = zbytečná práce (Lidl rukavice)

Před rokem jsem si koupil v Lidlu levné (169Kč) celoprstové cyklistické rukavice, na první pohled poměrně slušně vypadající, zároveň však s minimálním gelovým polstrováním. Hromadu let jsme byl zvyklý na silniční variantu krátkoprstových rukavic a chtěl jsem jednoduše vyzkoušet, jak se bude zejména v létě jezdit s celoprstovými bikovými... Překvapivě jsem zjistil, že ani v 30°C to není žádná katastrofa. Co však katastrofa je, je způsob ušití rukavic. Přestože jsem je za ten rok mockrát na ruce neměl, švy povolují o 106... Asi vyzkouším reklamační oddělení Lidlu.

Tupé hole, brzy mě čeká pole

V sobotu jsem kolce ošidil, a tak jsem to chtěl v neděli aspoň trochu vykompenzovat, proto jsem dal okruh přes Sněžné + drobné motání u Ski Hotelu, celkem 31km. Skoro by se chtělo říct, že šlo klasicky o parádní makačku bez zvláštních událostí. Jediné co mě poněkud znervózňuje jsou tvrdokovové hroty holí a konec konců i rukavičky běžeckých holí. Ty hroty, které jsem první dvě jízdy vynášel do nebes, jak se s chutí zakusují do asfaltu a člověk se zcela bezpečně odrazí, se celkem rychle ztupily. Jako by na ně dopadl stín osudu, který je schopen otupit zcela vše :-) Po 100km na kolcích byla nejistota odrazu již poměrně zřejmá a dnes jsem si musel dávat obzvláště pozor, abych při některém uklouznutí hrotů neleštil asfalt. Čímpak se asi tvrdokov brousí? :-) Asi bych to měl brzy zjistit a rychle si něco obstarat. A ty rukavičky, kapitola sama pro sebe... Asi nejsou designované na asfaltové využití, kde všechno vybavení, přirozeně i člověk, dostávají slušně na frak. Asfalt není sníh a všechny rázy vzniklé při odrazu musí tlumit buď člověk nebo jiná součást vybavení, v tomto případě rukavičky holí, které vypadají jako by zažily 10 zimních sezón.

Motáme se v kuchyni - těstoviny se špenátem a parmazánem

Suroviny:

• těstoviny (semolinové bio)
• špenát (domácí bio :-)
• parmazán (např. Zanetti Parmigiano Reggiano)

Postup výroby:

• uvaříme těstoviny al dente
• uvaříme špenát
• nastrouháme parmazán

Servírování:

• na špenát naložíme těstoviny
• zasypeme parmazánem

Jakože mapník

Staré desky na dokumenty, starý průhledný plastový obal na dokumenty velikosti A4, starý držák světla, nerezové "L", 2 šrouby M6, 3 matky M6, 6 podložek, 2 pružiny M6, 3 PVC stahovací pásky... A improvizovaný mapník na jízdní kolo je hotový, technické výkresy jsou irelevantní, jde o bastl ze starých věcí, takže jen několik momentek pro inspiraci. BTW mapník je po dvoudenním etapovém MTBO, přežil a přežil dokonce nějaké pády, prostoru pro zlepšování je přirozeně dostatek, nicméně koncepce je zcela životaschopná.