Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

úterý 5. srpna 2014

Richmondské zápisky, díl 9, 5.8.2014, blýská se na lepší časy?

Jestliže jsem včera nadšeně psal jak zvládnu údržbu kola bez nářadí, to jsem ještě netušil, že až druhého dne ráno pojedu na poštu vzdálenou 3 míle, budu mít zásadní problémy s rukou zašroubovanými pedály... Co si budeme povídat, závit pedálů zatočený tak na 30% při těsně docentské váze :-) Ale co, skočil jsem do nedalekého pneuservisu a požádal místního mechanika o pomoc, ten napodruhé trefil velikost otevřeného klíče a dotáhl mi oba pedály, juchůůů, zdá se, že jsem je ani moc nezmršil :-)

Mimochodem, jak jsem se trochu přiblížil centru a uhnul kus od dálnice, hned se mi podařilo potkat pár lidí, kteří šli pěšky a dokonce jednoho cyklistu (ne nebyl to můj odraz ve výloze :-)). Asi se blýská na lepší časy.

Dub, dub, dub. Ne, nemluvím o nějakém populárním songu, ale prostě o dubech. Je jich tu neskutečně mnoho, kdyby vás to zajímalo, našel jsem krásnou publikaci věnující se severoamerickým dubům - http://www.fs.fed.us/foresthealth/technology/pdfs/fieldguide.pdf. Ale proč o tom píši, napadají mě asi dva důvody. Prvním je určování hub, které jsem našel, není vůbec od věci vědět, pod kterým stromem jste houbu našli, přece jenom se v mnoha případech jedná o symbionty. Pokud si teď ťukáte na čelo a na rtech vám visí řečnická otázka: "Copak Sabelell už nepozná ani dub?", tak jste na stopě druhému důvodu proč o tom vůbec píši. V lesích, parcích, na parkovištích i jinde můžete narazit na něco, co zejména svými listy připomíná olivovník a svými plody velice vzdáleně dub. Nakonec se mi s pomocí výše uvedené publikace podařilo vypátrat ten správný strom, jedná se o dub vrbolistý. Prohlédněte si fotografii níže a řekněte, připomíná vám to dub?


Sexual harassment... Ve Virginii to asi nebude tak horké, tedy aspoň v Richmondu, no možná tedy ve firmě, ve které pracuji :-) Už jsem několikrát podržel někomu otevřené dveře a ještě mě nikdo nezažaloval :-) A co mi přijde zajímavější, mnoho žen drží otevřené dveře mně :-)

[update] ...aneb nechval dne před večerem a stejně tak nezveřejňuj článek na blogu před večerem :-)

Po práci jsme se měli sejít na společné akci s americkými kolegy v hospodě Capital Ale House. Překvapující bylo, že těch amerických se sešlo neskutečně mnoho, asi tak dva... Podobně podivné mi přišlo, že zmínění dva odešli asi tak po hodině následováni většinou naší výpravy a tak zbyl v hospodě téměř jen náš autotým...

Vlastně to bylo poprvé, co jsem si dal nějaké jídlo v Richmondu a hned si to asi nezopakuji :-) Pivnice nenabízela příliš velký výběr, a tak jsem se nerozumně rozhodl pro burger, abych přišel na to, co na nich Američani vidí... Prvně jsem se zahryzl do okurky napíchnuté na špejli držící burger pohromadě. První chyba, fůůůůůj, sladká okurka, oni si ze mě dělají pr... Ani druhé zakousnutí, tentokráte do burgeru, nepřineslo více uspokojení. Namísto toho mi hlavou proběhla hláška Eternity o čevabčiči v housce spojená s mojí pohrdavou konotací... Neplač nad rozlitým mlékem, dobrá lekce za 10 babek... vracím se ke svým těstovinám. BTW dnes jsem si poprvé po týdnu ve státech uvařil svoje těstoviny a myslím, že u toho zůstanu :-)

Sexual harassment 2... V průběhu času si vedle nás čtyř přisedla na bar sympatická žena po čtyřicítce a zanedlouho nás oslovila a následně se s námi dala do řeči. Velice příjemná Kanaďanka... Asi také nešlo o harašení, snad na tom ta Amerika nebude zas tak zle :-)

Cesta z hospody na hotel aneb noční tah Richmondem přímo za nosem... Půl kilometru před cílem cesty jsem se zasekli na zarostlé louce, dva to vzdali, ale Kuba posilněn několika pivními speciály prosazoval myšlenku, že bych měl prošlápnou cestu tím bordelem, no co si budeme povídat, bez velkých rozpaků jsem se poklusem pustil do louky zarostlé bodláčím :-) Necelých 50m jsme zdolali bez velkých obtíží, jenže na konci nás čekala asi metrová betonová zeď. Nic nepřekonatelného, tedy pokud by z druhé strany nebyla o 3m vyšší :-) Celkem 4m vysoká zeď, nic co bych se rozhodl skákat, naštěstí metr od zdi rostly stromy... :-) Jo přežili jsme oba :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat