Skoro měsíc se tu snažím zaznamenávat postřehy ze Spojených států a u toho se striktně vyhýbat pracovním záležitostem. Tentokrát si dovolím udělat výjimkou, přeci jenom výjimky potvrzují pravidla :-) Ale i tak se pokusím nezabřednout do otravných detailů a vezmu to především z pohledu lidských vztahů.
Ve Státech nejsem na žádné dovolené (no doufám, že to z mých zápisků ani nikoho nenapadlo :-)), ale na služební cestě. Spolu s dalšími kolegy máme za úkol převzít práci našich amerických kolegů, se kterými se firma rozhodla rozloučit. To rozloučení má trochu masivnější charakter, který si příliš nezadá se zrušením celé pobočky. Taková skutečnost se vcelku vzato musí nepochybně projevit i na "přeživších" což mimochodem můžete mezi řádky číst den co den. Pro úplné pochopení zdejší situace je/by bylo potřeba znát celý kontext, který se vám pokusím nastínit:
- proč vůbec k masivnímu propouštění došlo - zdejší zaměstnanci na to mají svůj pohled, avšak nejsem si úplně jistý tím, že ten správný. Ale co si budeme nalhávat, skutečné důvody znají jen ti, kteří o tom rozhodli... Každopádně zdejší kolektivní pocit by se mohl označit slovem "ublížení".
- zákony USA/Virginie - ve zdejší státě není zaměstnanec zdaleka chráněn tak, jak jsme zvyklí z ČR, takže bez jakéhokoliv vysvětlení může dostat padáka na hodinu, na druhou stranu i on může na hodinu odejít. Zvláštností USA je, že tu například neexistuje zákonná úprava minimální dovolené, maximálního počtu pracovních dní nebo maximální počtu pracovních hodin. Stát zákonně co nejméně zasahuje do trhu, aby jej učinil co nejpružnějším. Obecně lze říci, že zákonná ochrana zaměstnance je menší než v případě zaměstnavatele. Nakonec bych neměl opomenout poznamenat, že tu existuje Garden Leave (vzdálená příbuzná konkurenční doložky), kdy zaměstnanec nemůže opustit firmu ihned, ale sedí doma (na zahrádce), nepracuje a pobírá plat a neměl by být v kontaktu se zákazníky a spolupracovníky...
- pracovní příležitosti v Richmondu - ač je hlavním městem Virginie a zároveň jejím čtvrtým nejlidnatějším městem (200k obyvatel, městská aglomerace 1,2M obyvatel), tak se zdá, že tu není příliš velká nabídka vhodného zaměstnání. Jedinou přijatelnou alternativou je právě otevíraná pobočka Capital One (8. největší bankovní institut v USA).
- práce a stěhování - zcela běžné je tu za prací se stěhovat a to i do jiné země, což ovšem znamená nemalou zátěž pro celou rodinu
A do takovéto situace se objevíme my, pro mnohé jen levná pracovní síla odněkud, odkud že?, to jsme v životě neslyšeli... Člověk by se nedivil, kdyby v nás spatřovali ty, kteří je připravují o práci. Asi by se ani nedivil, kdyby na nás očividně kašlali bez výše popsaného pocitu už jen proto, že zastupujeme firmu, která se takto k nim takto zachovala (přijmeme-li premisu, že se cítí ublížení). Ale musím říct, že v naprosté většině případů se tak neděje, lidé jsou usměvaví a nápomocní (to že ve skutečnosti toho od nich člověk nevyzví tolik, kolik by potřeboval, je záležitost z jiného soudku). Dokonce se najdou lidé, kteří:
- poradí, kam zajít na dobré jídlo (no dobře, pomiňme skutečnost, že jsem ještě dobré jídlo neviděl natož jedl, s výjimkou cheesecaku)
- poradí, co vidět o víkendech, na co si dát pozor apod.
- půjčí mi na dobu našeho zdejšího pobytu horské kolo
- půjčí mi nářadí, které očividně nepotřebuji k práci (ale na seštelování kola nepochybně)
- donesou mi na vyzkoušení svoje vlastní sušené čili papričky
- donesou mi na vyzkoušení Trinidad Scorpion Moruga
- ...
A tak to nakonec nevypadá zas tak zle ani s prací ani s lidmi :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat