Po snídani jsme někteří sedli do auta a vyjeli do mého oblíbeného Dollar Tree. Obchodu, kde mají vše za babku. Sháněl jsem plážové pantofle, jaká smůla, měli jen dámské, takže jsem koupit ty pro největší dámskou nožku, tedy ploutev v tomto případě a skoro spokojeně se vrátil do hotelu. V hotelu už čekal zbytek výpravy, naskákali jsme do auta a vyjeli k moři, opět do Virginia Beach.
Tentokráte jsme měli trochu jiný plán než při naší první výpravě, slovo "surfing" je vševysvětlující... Okolo 12h jsme dorazili do cíle, na parkoviště ležící daleko pod přelidněnými plážemi u hotelů. Místo $10-$20 jsme zaplatili $5 za celodenní parkování a hurá na pláž. Tam jsme odchytli borce za společnosti, u které jsme si objednali dvě prkna na celý den. Žádné blbosti, pěkně prkno pro začátečníky - soft top (polystyrenové s měkkým povrchem), jedno 9ft a druhé 8ft. Na nic jsem nečekal, shodil jsem svršky, chopil se menšího prkna a vzhůru ke dnu :-) Svoji naivitu jsem nechal doma, takže jsem netrpěl utkvělou představou, že skočím do vody, chytnu první vlnu a na ní se luxusně povozím :-) Ano, skutečnost vypadala tak, že jsem měl nemalé problémy udržet rovnováhu v leže na prkně. Že bych chytl vlnu a podařilo se mi dostat do stoje na prkno? Ani ve snu! Naopak, několikrát jsem se topil, několikrát jsem dostal prknem po hlavě, že ještě den poté uvažuji o návštěvě chiropraktika. Jednou jsem si dokonce dal nechtěně pěstí do nosu, nebylo daleko k jeho přeražení :-) Z vody jsem vylezl tak po třičtvrtě hodině zápasení ve vlnách. Vlnách, které měly mít dle předpovědi max. 1,5ft ve skutečnosti přicházely i dvakrát vyšší :-) Čas namazat se opalovacím krémem asi už dávno utekl, přesto jsem se namazal směsí krému a písku :-) Když už se zmiňuji o písku, neměl bych zapomenout poznamenat, že pláž byla ve srovnání s těmi severněji položenými téměř poloprázdná. Nebýt mě, nebylo by tu ani příliš mnoho tlouštíků :-) Červené břicho se vzápětí ukázalo být neklamným znakem nás, všech začátečníků... Při druhém pokusu jsem si vybral větší prkno a hned to bylo o poznání lepší, tedy nemluvím-li o neskutečném pálení břicha po té, co jsem si ho namočil. Druhá přestávka, druhé namazání krémem a nepříjemné zjištění, z neustálého blbnutí na prkně mám do krve rozedřené bradavky a břicho... Místo ležení na pláži jsme se rozhodli vyměnit menší prkno za druhé větší, skvělý nápad :-) Třetí vodní etapa byla pekelná, vlézt s tím rozedraným břichem do slané vody nebylo vůbec jednoduché, stejně tak střádající se zranění nebyla moc příjemná - dotlučená hlava, krční páteř, odřeniny na celém těle od prkna a písku (jak mě vlny s na noze přivázaným prknem tahali na břehu po písku), opětovně dorubané rameno... Bohužel jsem si řekl, že z VB neodjedu dokud aspoň jednou nesjedu vlnu. Kdo mě zná trochu více, minimálně tuší jak jsem na tom s vodními sporty. Když si budu hodně fandit, tak bych řekl, že pro porozumění vodnímu živlu potřebuji trochu více času :-) Jinými slovy katastrofa, nicméně jednou se mi podařilo si na zlomek vteřiny na prkno stoupnout a dvakrát jsem chytl vlnu, rozuměj, byl jsem tak blbě postavený vůči vlně, že mě vzala s sebou, svoje zásluhy v tom vážně nevidím... Nicméně při jednom z těchto pokusů jsem se na konci jízdy opět na zlomek vteřiny na prkno postavil a tak trochu srabácky jsem zahlásil: "Done!" Ano, úkol jsem nesplnil úplně tak jak jsem si představoval, ale já vážně nechtěl na pláži zůstat do druhého dne :-) Díky bolesti jsem to zapíchl a šel na pláž, chvíli si četl a odpočíval než jsem dostal chuť zaplavat si. Ne, nebyl to dobrý nápad, další návštěva slané vody byla téměř k nevydržení, navíc se v těch vlnách nedalo skoro vůbec plavat. Ale tady stejně nikdo neplave, všichni se jen čvachtají ve vlnách :-)
Před odjezdem jsem ještě zvládl provětrat naše auto na parkovišti. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost provětrat ten symfonický šestiválec, kéž by to auto bylo stejně dobré jako motor...
Žádné komentáře:
Okomentovat