V sobotu při cestě z Washingtonu do Richmondu náš milý Focus chytl kamínek do předního okna. Jestliže kluci ještě ve středu přemýšleli o tom, zda si toho v půjčovně aut všimnou, tak čtvrtek jim dal jasnou odpověď. Po návratu z obědu jen lakonicky oznámili, že naše přední sklo zdobí asi půlmetrová prasklina. Nestručný telefonát pak vyjasnil další kroky. Odpoledne dostal Míra za úkol dovézt Focuse na letiště do Richmondu a vyzvednout si náhradní vůz. Původně jsem chtěl jet s ním a Liborem, že bych se aspoň podíval na letiště a přilehlé muzeum, před kterým je zaparkovaný SR-71 Blackbird. Pak jsem si to rozmyslel a poprosil kluky ať mě vyzvednou, až pojedou na nákup potravin. Tak se také stalo. Před hotelem jsem dostal otázku, co si myslím, že dostali jako náhradu Focuse...
Nissan Murano! Dvě koncovky výfuků rozzářily moji tvář, jasná nápověda, že uvnitř buší srdce, které se montuje do 350Z (260k
VQ35DE) :-) Juchůůůů! Rozhodl jsem se, že Míru za volant nepustím :-) Nebylo lehké kluky přesvědčit, aby mi to půjčili aspoň na parkovišti, navíc nikdo se mnou do auta nenasedl... :-) A vzhůru na parkoviště a po parkovišti a z parkoviště. Jííííízda. No trošku jsem si zapřeháněl, z parkoviště jsem nikam nejel a jízda to zrovna nebyla :-( Jo, zvuk motoru je úchvatný, pod kapotou se skrývá symfonický orchestr, jenže... Jenže toto SUV s náhonem 4x4 a automatickou 6-ti stupňovou převodovkou váží zhruba 2t a ta převodovka se sametovým chodem nikam nespěchá a řídící jednotka motoru asi nepochopila, co znamená moje prosba vyjádřená zadupnutým plynem v podlaze :-( Prostě s tím autem je větší nuda než s benzínovým 2l ve Focusu, jehož elektronika aspoň chápe, že cihla na plynu = točím motor do červených. Tady ne, tady pískají gumy, auto se v zatáčkách naklání jako by se chtělo převalit přes budku... Prostě zklamání, ale co si budeme povídat, kromě milionu dalších faktorů je jedním z těch nejdůležitějších poměr váha na výkon...
Z auta jsem poslušně a ochotně vysedl a jeli jsme na nákup, po cestě jsem prozkoumal polovinu tlačítek na palubní desce a aspoň veřejně ocenil komfort tohoto vozu. Ve Walmartu jsem se pobavil o trochu více než za volantem, to když Míra mezi regály objevil zaparkovaný
fat bike. Jasně tenhle člověk mi nechtěl půjčit za žádnou cenu klíče od našeho nového vozu, tenhle člověk, který na výše zmíněném Mongooseovi div nezbořil celý regál? :-) No také jsem se projel, hrozný křáp, to vám povím, zaslouží si WTF dne... Asi nejvíce mě nakonec dostal stojánek, který nefungoval a když jsem odložil tento pekelný stroj já, tak málem zboural další regál sám od sebe :-)
A co jinak? Po přesunuté včerejší oslavě narozenin asi deseti lidí v práci (ano další žrací akce) se dnes konalo dojídání zmrzliny... Ne, vážně se obávám, že zbylo i na další den :-( Oni si ze mě dělají snad srandu, tady se prostě pořád jí a nikdy se neskončí. Tak aspoň, že se mi podařilo napodobit dva velikány našeho filmu - Wericha a Buriana v pohádce Byl jednou jeden král, přetékající hrnek bílou pěnou byl vážně kouzelný...
Žádné komentáře:
Okomentovat