Smithsonian National Museum of American History
Mé první kroky vedly do Smithsonian National Museum of American History, ale přiznávám, že jsem si potřeboval pouze odskočit. I tak to nezabránilo prvnímu překvapení dne, kdy jsem byl při vstupní prohlídce dotázán na to, odkud jsem a když mi strážník vracel batoh povídá: "Děkuji", no jo, dost mě to překvapilo, česky jsem poděkoval a šel :-)
Washingtonův monument
Neskrývám, že jsem měl chuť vidět Washington z výšky, ale to je trochu problém. Bezplatné lístky lze získat v budově naproti monumentu již od brzkého rána, my jsem přijeli po poledni, takže jsme se jen intimně seznámili s cedulkou "Sold Out". BTW deštivé a zamračené počasí stejně neslibovalo kdovíjaký zážitek.
War Memorials
Při cestě na Arlington Cemetry jsme se zastavili ještě u dvou opomenutých památníků, na fotce zobrazený DC War Memorial a hlavně Korean War Veterans Memorial, který nese okřídlený idiom Freedom is not free.
Arlington Memorial Bridge
Most přes Potomac se stal pouze nutnou spojnicí k hřbitovu, nicméně sama řeka by mohla v jistých místech stát za to, co třeba Greate Falls?
Arlington National Cemetery
Arlington National Cemetery je dalším nepochopitelným hřbitovem, který jsme ve Státech viděli. Obrovský je slabé slovo, tu už nestačí auta a Segwaye, jezdí tu autobusy... Náhrobní kameny stěží počítat, tohle jsem ještě neviděl. Piety se zde moc nedočkáte, poněvadž co dvě minuty vám nad hlavou přelétne startující dopravní letadlo z nedalekého Reagan National Airport. Co mě však dostalo nejvíce jsou stromy, no ve skutečnosti obrovské arboretum, ve kterém najdete více než 8.500 stromů a vězte, že některé jsou opravdovými pamětníky - nádhera.
Memorial Amphitheater je další záležitostí, kterou byste si neměli nechat ujít, tedy za předpokladu, že by vás něco lákalo na hřbitově...
Hrobka neznámého vojína, nic co bych si nemohl odpustit, ale pochod "čestné stráže" byl úchvatný, ten borec dokázal jít bez vertikálního pohybu hlavy a vůbec přesnost všech prováděných "operací" byla nechutně roboticky přesná...
Aby toho nebylo málo, tak jsme hřbitov opustili špatnou bránou, která vedla do střeženého prostoru americké armády, takže legitimace, zapsání našich pasů a výslech kam to jako jdeme... Vojenský prostor se nám naštěstí podařilo opustit bez nějakých tělesných prohlídek :-)
Netherlands Carillon
Netherlands Carillon - v konečném zúčtování padesáti zvonová zvonkohra, dar nizozemského lidu USA za pomoc po Druhé světové válce. Chtělo se mi napsat nizozemský danajský dar (kvůli rezivění věže), ale pokud to správně chápu, tak darována byla zvonkohra, tulipány a lvi, zbytek je dílem Států :-) BTW je odtud nádherný pohled na Washington a hlavní monumenty.
Marine Corps War Memorial
Marine Corps War Memorial možná známější jako Iwo Jima Memorial, nesmírně působivý památník.
Washington neturistický
Po opuštění posledního památníku jsme s kluky vyrazili směr George Town a chtěli si užít trochu "normálního" Washingtonu, nejen toho turistického po památkách. Nakonec se však rozpršelo natolik, že to kluci vzdali. BTW jak jsme tak stáli ukrývajíc se pod stromy nedaleko Potomacu, tak jsme spatřili nemálo durch promočených cyklistů a běžců. Mírnou euforii ve mě vyvolala slečna tančící v dešti zatímco čekala na zelenou (pardon, bílou) na přechodu pro chodce. Luxusní pohled na to vysmívání se dešti, něco jako: "Pojď, mě tím nenaštveš!"
Georgetown University
Georgetown University mě dostala, ohromující budovy z konce 18. století, neuvěřitelně rozsáhlý kampus, trochu jsem to tam prolezl a prozkoumal, dovnitř jsem moc nezalézal, ve své pláštěnce jsem působil dost nepatřičně :-) Je fajn, že právě začíná semestr, díky tomu tu byl obrovský šrumec a plno krásných ženských, jak bych se vrátil na univerzitu :-) Jo, ale asi bych měl prvně změnit zaměstnání, nějak mi ročně nepřebývá více než $46.000, což je základní školené na akademický rok tj. dva semestry...
Georgetown
Georgetown - jedna z nejstarších částí Washingtonu, která působí nějak tak neamericky :-) Jak už jsem zmiňoval u univerzity, začátek semestru znamenal neskutečné fronty lidí úplně všude, ale vzhledem k tomu, že šlo ve velké míře o studentky, tak to vůbec nevadilo. Hlavní třída je plná obchodů světoznámých značek a restaurací, z kterých se linuly příjemné vůně (jak netypické :-)). Srandovní mi přišla dlouhá fronta jak za totáče na pomeranče, tady se ovšem čekalo zřejmě na nějaké výjimečné cupcaky :-)
Chesapeake and Ohio Canal
Chesapeake and Ohio Canal - původně industriální část Georgetownu se postupně proměnila v turistickou atrakci, luxusní sídla a firemní kaceláře. Rozhodně stojí za návštěvu a procházku.
Svatochrámy
S náboženstvím se setkáte i ve Washingtonu na každém kroku. Chtěl jsem navštívit jeden z katolických kostelů, který mě po cestě zaujal (ne ten na fotografii), ale odradila mě přítomnost "stráže", která by mi zkazila intimo-inkognito pocit.
Na cestě zpátky jsem zakopával o zajímavosti na každém kroku - univerzity (George Washington), náměstí, sochy, budovy, ulice, lidi, ... U soch jsem tak nějak už očekávaně pokračoval v soutěži o nejhorší selfie :-) a na zbytek jen koukal.
National Gallery of Art
V 17h se mi podařilo dorazit zpět k muzeím. Těšil jsem se na jsem na National Gallery of Art, jenže jsem přišel v okamžiku, kdy ho zavírali, takže smůla...
Smithsonian National Museum of American History
Po neúspěchu v národní galerii umění následoval úprk zpět do Smithsonian National Museum of American History. Zbývala mi necelá hodina do srazu s kluky. Při vstupní kontrole jsem opět narazil na stejného strážníka, takže jsem měl aspoň příležitost zjistit, kdeže to byl a jaktože zná "děkuji" :-) Muzeum jsem pak proletěl jako vítr a nezbývá mi než se opakovat a tvrdit, že i v tomto jediném muzeum by člověk mohl strávit několik dní a stejně by měl pocit, že všemu nevěnoval dostatečnou péči. Ach jak se mi v těch muzeích líbí :-) BTW mít opravdu hodně času, tak by možná člověk lépe chápal proč jsou Američani takoví jací jsou a proč je taková Amerika...
V 18h jsme to zabalili a vydali se na cestu k dočasnému domovu. Krom poměrně silného deště, kdy pomalu nebyly vidět pruhy na dálnici a rozbitého předního okna našeho zapůjčeného auta není o čem mluvit :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat