Hotelový pokoj
Už v tuto chvíli jde o můj nejdelší hotelový pobyt. Je to pro mě dosti nezvyklé, z práce na cestování a hotely zvyklý nejsem a mé dovolené typicky neatakovaly více než 8 hotelových nocí. Navíc oproti běžné dovolené má pracovní hotelový pobyt svá specifika:
- pokoj máte sami pro sebe, na dovolené jej většinou sdílíte s někým blízkým
- pokoj připomíná spíše byt nežli cokoliv jiného
- v pokoji trávíte mnohem více času než během dovolené
- z práce jdete na hotel a říkáte: "Jdu domů...", pokoj se opravdu stává vašim dočasným domovem
- nicméně jde o zvláštní domov, po návratu z práce pokoj vypadá naprosto stejně, jako když jste jej viděli poprvé:
- každodenně nové ručníky, byť jsou všechny ve 3 vyhotoveních se hodí, nemáte totiž pračku
- každodenní prázdné koše jsou nezvyklé, ale rozhodně to ničemu nevadí
- horší to je s posteli, sama se vám zastýlá
- polštáře na posteli se vrací do iniciální polohy
- letáky po pokoji se vám vždy seštosují a vrátí na výchozí místo na stole
- budík na nočním stolku se k vám vždy otočí tak, aby na něj z postele nebylo vidět
- záchodové prkénko, které se chlap dlouze a pracně učí parkovat sklopené se každý den samo zvedne
- výše popsaná "bezstavovost" pokoje, tj. že nezůstává tak jak jste ho opustili ve vás podkopává nabytý pocit domova a tím ve vás probouzí zvláštní schizofrenní stavy domova nedomova (nejde jen o můj pocit, málokdo z naší výpravy se doposud nezmínil o tom, že by ho neštvalo něco z výše popsaného :-)
Kniha, tedy spíš čtečka elektronických knih
Kapitola sama pro sebe, poslední dvě noci jsem místo spánku zasvětil čtení sci-fi. Ptáte se, odkdy je Sabelell takovým fanouškem tohoto žánru? No nejspíše není, jen se snaží dohnat jeho neznalost, protože neznalost nesnáší a poznání miluje, navíc ho ta kniha chytla... No a jakže jsem se tedy dostal k sci-fi? Jednoduše, prostě jsem si zapnul svůj Kindle. Jenže máloco se děje úplně samo sebou že, ale vysvětlení je prosté, zapůjčený Kindle se mi jednoduše vrátil se slušnou sbírkou sci-fi :-) Když jsem o tom tak přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že jsem se o tomto fenoménu ještě neslyšel. Půjčíte-li někomu knihu, tak vás nejspíše po jejím návratu nečeká žádné překvapení (pomiňme poměrně zajímavý případ poškození v podobě vepsání poznámek, zvýrazňování apod.). Jenže půjčíte-li někomu čtečku elektronických knih, je mnohem pravděpodobnější, že vás potká to, co mě, prostě se vám místo knihy vrátí knih více :-) A to je neskutečně zajímavý fenomén, ve kterém můžete, chcete-li, objevit sociální, psychologické a mnohé další aspekty.
Kolo
Kolo nakonec bylo, poněvadž se umoudřilo počasí. Takže pokud jsem v průběhu dne zauvažoval nad skutečností, že středa bude prvním dnem, kdy vám nepřinesu "Richmondké zápisky", tak jsem se opět zmýlil. Viděl jsem toho prostě příliš mnoho a mnohé z viděného mně přivedlo na nespočet myšlenek, o které se s vámi podělím.
Myšlenky
Po cestě mě toho napadalo tolik, že jsem začal přemýšlet o tom, zda si myšlenky nezapisovat. Bylo mi jasné, že jich nemálo zapomenu a to jsem považoval za velkou škodu. Tuto variantu jsem však zavrhl pro její nepraktičnost, příliš časté zastavování by nebylo ku prospěchu věci (netřeba to rozebírat, představte si svůj důvod, je jich dost, ale nezapomeňte použít Occamovu břitvu). Další nápad v podobě diktafonu mě přivedl k poznání, že řeším úplný nesmysl, tehdy mi to došlo. Správný postup je nechat myšlenky volně plynou skrze síto času. Ty které mají váhu a rozměr v něm určitě ulpí a tak vás ušetřím mnohého, co mi prve přišlo zajímavé, ale ve skutečnosti není.
Fotografie
Jedna moudrá žena se mnou kdysi vedla rozhovor o fotografiích a tato rozprava ve mě zanechala hluboké stopy. Je pravdou, že se v těch stopách stále ještě ztrácím a definitivně jsem se nerozhodl, kterými se nechat vést. Ale i tak se snažím mnohem více žít přítomností, pozorovat, nasávat pocity, vnímat všemi smysly, než většinu z toho zahodit ve snaze o zaznamenání mnohdy nezaznamenatelného prostřednictvím fotografií... S těmito pocity jsem vyrážel na cestu po Richmondu, ale nakonec jsem se rozhodl pár fotek pořídit kvůli blogu, protože čtenářům mnohdy jediný obraz řekne více než tisíc slov (v mém případě asi tak 10.000 slov :-))
Cíl, cesta a směr
Má analytická mysl původně toužila naplánovat celou cestu od A do Z. Postupně jsem začal, určil si cíl, vyhledal s pomocí Google Maps cestu vhodnou pro kolo a přemýšlel, jak se jí co nejefektivněji držet. Pak se však probudilo mé druhé já, které se rozhodlo na vše se vykašlat. BTW i druhé já je vcelku pragmatické, nechalo si otevřená zadní vrátka díky přibalenému mobilu s GPSkou. První 2-3 míle jsem si stejně pamatoval z cesty na poštu, ale čím dál jsem byl, tím méně jsem tušil, kde vlastně jsem. Přesný cíl se dávno ztratil v mlze a v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že jsem naprosto neznámo kde, jsem pocítil pocit osvobození. V témž čase mi proběhly hlavou úsměvné vzpomínky na sobotní návštěvu Washingtonu DC, kdy jsme stáli uprostřed World War II Memorialu a Míru zajímalo zda "totemy" označené názvy Atlantického a Pacifického oceánu jsou orientovány na správné světové strany, Kuba vytáhl svůj kompas, ale očividně nefungoval, Míra tedy sáhl po svém mobilu, ale elektronický kompas nebyl zkalibrovaný... Oběma nakonec střelka severu ukazovala někam jinam. Do toho se mi vložil kapitán Jack Sparrow se svým kompasem, který také rozhodně neukazoval k severu, nýbrž k tomu, co nejvíce chtěl. Ve chvilce pomíjivého štěstí jsem si představil sám sebe, jak vlastně projíždím cizím městem s hypotetickým kompasem Jacka Sparrowa a že tedy jedu tam, kam nejvíce chci. Pak přišlo vystřízlivění, to místo totiž leží za oceánem a tak na mě padl akorát splín :-) Abych přiznal barvu, když jsem instinktivně dorazil do centra, tak nakonec došlo i na GPSku, to abych viděl James River a abych se vrátil ještě za světla domů.
Ujeté kilometry a věčné záznamy
Na evidenci ujetých kilometrů nespatřuji nic ujetého. Původně jsem zamýšlel zaznamenávat všechny výlety po Richmondu prostřednictvím GPSky a nakonec je sloučit v jeden obří GPS log případně vygenerovat něco jako heat mapu mého pohybu. Nicméně i tato varianta padla za vlast nebo spíše oběť mého druhého já. Už před vyjetím jsem byl rozhodnutý nic nezaznamenávat. Po cestě jsem si navíc vzpomněl na nabušeného týpka v posilce, který si po každé sérii cvičení s činkami dělal záznamy, taktéž jsem viděl Kubu zaznamenávajícího si údaje z běžeckého pásu, aby je mohl přenést do Fitocracy a hlavou mi bleskla další myšlenka. Smažu další z logů, které vedu, nejen že v Richmondu nebudu měřit najeté kilometry, ale prostě zruším 10 let pečlivě vedenou tabulku ujetých kilometrů :-) Voila! Jak osvobozující...
Kolo versus auta
Sotva jsem vyjel, hned mě někdo vytruboval ze silnice, čímž mě pěkně namíchl, původně jsem chtěl dotyčnému věnovat pár politicky nekorektních opovržlivých nadávek, ale naštěstí jsem stihl vychladnout a tak se spokojím s konstatováním, že na blba můžete zkrátka narazit kdekoliv. Abych pravdu řekl, nakonec jsem byl vcelku překvapen z ohleduplnosti mnoha řidičů, zejména na křižovatkách se ode mě drželi v uctivé vzdálenosti a věnovali mi dostatek životního prostoru. Samozřejmě se našlo mnoho těch, kteří se chovali naprosto opačně a více než v trojnásobné rychlosti (oproti té mé) mě míjeli s odstupem jen pár centimetrů...
Kolo a olej
Když se mě včera ptal kolega, zda mu půjčím kolo na vyjížďku do Deep Run Parku, tak jsem bez zaváhání souhlasil, na rozdíl od něj to mám přesně naopak - ženu bych nepůjčil, ale kolo jo (doufám, že si tohle nepřečte) :-) Při další diskuzi jsem si uvědomil, že mu to kolo velkou radost neudělá, přeci jenom by si zasloužilo nemálo servisní péče. S tím bych neměl problém, ale jak už jsem psal, chybí mi nářadí a veškerá chemie - zejména oleje. Navíc jsem se rozhodl vyhazovat co nejméně peněz, takže lahvička oleje za více než 100Kč, když doma používám na 10 x dražší kolo běžný olej na šicí stroje a kola mi přijde jako rozmazlování. Proto jsem se v myšlenkách odhodlal k zastávce v nejbližším autoservisu, třeba mě podarují trochou vyjetého motorového oleje, který ještě dobře poslouží :-)
Richmond a nikdy nekončící dusno
Po každé, když vyjdete v Richmondu z budovy, tak je to jako byste vešli do prostředí s mnohem hustším vzduchem, ne mlha, ale dusno, že by se dalo krájet... Překvapující je pro mě skutečnost, že ani hodiny trvající déšť s tím nic nenadělá. Zdá se to býti místním standardem a to dosti nepříjemným. Vedro a dusno, které znamenají, že se zpotíte i při sezení na lavičce. Nicméně to má také své výhody, třeba nemusím vozit nákoleníky a kolenům je stále teplo (to, že bych si nákoleníky stejně nekoupil, i kdyby tomu tak nebylo, rozebírat nebudeme :-)).
Google mapy a silnice vhodné pro kolo
Jestliže jsem se zmínil o původním plánu trasy vytvořeném s pomocí Google map, stálo by zato neopomenout sdělení, že ne vždy je vhodné se spolehnout na označení silnic "vhodné pro kolo". Např. hned ta první, po které jsem jel - Patterson Ave, řekně te mi, co je na ní vhodné?
Drive-through cokoliv
Jídlo, banka, lékárna, zkrátka téměř cokoliv. Když jsem takhle projížděl okolo obří smuteční síně, tak jsem se zamyslel, zda by tu člověk nenašel třeba drive-through krematorium nebo naopak drive-through porodnici :-)
Vlajky
Všude visí americké vlajky, patriotismus (není-li to přetvářka) z obyvatelstva přímo čiší.
Blocote
Jen mě tak napadlo, když už nemálo času věnuji blogu, tak bych byl nerad, aby se mi z něj stal blocote :-) Pokud netušíte, co tím myslím, tak se vám pokusím nastínit ontogenezi tohoto slova. Jak jsem tak po cestě někomu v duchu nadával do kokotů a zároveň přemýšlel o něčem, co jistě musím napsat na blog, tak se mi tato dvě slova spojila a já zaradoval, že jsem stvořil nové slovo - "blokot". Ex post jsem tomuto slovu přiřadil význam vulgárního označením necharakterního člověka píšící nesmysly na blog. Při spisování tohoto zápisku jsem chtěl využít anglické transkripce a tak jsem začal hledat slovo v angličtině podobně vypadající, něco jako "cocote", jenže poměrně logicky (dívaje se na původ českého slova "kokot") jsem nic takové nenalezl, natožpak s podobným význam. Ale kouzelná skříňka Google Translate mi poradila, že existuje francouzské slovo "cocotte" označující "nevěstku", ano, v tom se skrývá slušný potenciál, jenže já se rozhodl jít jinou cestou... Odstranil jsem počáteční část slova, tj. "co" a ejhle, angličtina zná slovo "cote" s významem "chlívek". V tu chvíli jsem cítil (ne chlívek :-)), že je to ono! Webový zápisník s podobou chlívku, jak trefné... Prostě bordel na blogu :-)
- blog = web log
- blocote = blog cote
Učebnice náboženství
Jakmile jsem se dostal kousek blíže běžnému životu v Richmondu, rozuměj do obytných čtvrtí, začal jsem potkávat nejrůznější sakrální stavby - katolické, babtistické, židovské a další, z nichž jsem o mnohých ani neslyšel. Přišlo mi to až neuvěřitelné, skoro jako učebnice náboženství, trochu zvláštní vezmeme-li v potaz uzákonění svobody náboženského vyznání až v roce 1786 viz http://en.wikipedia.org/wiki/Virginia_Statute_for_Religious_Freedom.
Běžci
Předchozí fotografii jsem nepořídil ani tak kvůli babtistickému chrámu, ale zejména kvůli skupině běžců, která mi připomněla rok života stráveného v Praze. Jako bych viděl fajfky, rozuměj organizované běžecké tréninky pod hlavičkou Nike. Pár jsem se jich také zúčastnil, samozřejmě ne kvůli běhání, ale kvůli krásné Kristýně :-) Tady jsem se zaradoval, ani ne tak pro vtipné vzpomínky na Prahu, ale spíše protože tu jednoduše existují lidé, kteří se hýbají (ať už mají důvody jakékoliv).
Kensington club
Jeden z mých nejoblíbenějších songů Pipes and Pints, na který si nešlo nevzpomenout při zahlédnutí cedulky "Kensington Ave". Vzpomínka plná energie, uvolnění a zároveň také bolesti, jo za poslední rok byly ty koncerty hodně divoké :-)
Univerzita VCU
Virginia Commonwealth University se mi připletla do cesty a přinutila vyplavat na povrch vzpomínku starou několik dní, kdy jeden z amerických kolegů poznamenal něco ohledně velikosti Brna, jakože se musíme všichni znát. Dodnes nevím, zda to bylo myšleno pohrdavě či usměvavě s nadhledem. Ale když už jsme u toho, tak Richmond (nedíváme-li se na něj jako na Richmond Metropolitan Area) má asi 215.000 obyvatel zatímco Brno 380.000. Srovnáme-li velikost VCU a Masarykovy univerzity podle počtu studentů, tak je to 31.000 proti 37.000, tak nevím kde koho má každý znát :-) BTW kdybyste to z tohoto odstavce nepochopili, tak je to myšleno v nadsázce, celá ta příhoda pro mě byla zejména hybnou silou pro to, abych se dověděl něco nového a to se povedlo...
První cykloprohra
Poblíž centra (přijde-li vám to málo cool, tak tedy klidně downtownu) jsem zažil první cykloporážku, předjel mě jeden týpek. Samozřejmě jsem se nedal a přejel ho zpět, jenže on pak odbočoval doprava a ve Státech je možné odbočit doprava i v případě, že vám svítí červená, takže mi to vrátil a já neměl možnost mu druhou porážku oplatit :-) Aneb závodnické srdce ve mě stále buší...
Centrum
Centrum Richmondu je mnohem zajímavější než periferie kde bydlím a pracuji. Zajímavější neznamená pěkné, je prostě jiné :-) Ale co si budeme povídat, ve skutečnosti je krása města (místa) hodně relativní a já osobně to mám tak, že mnohem více záleží na tom, s kým prostor sdílíte, takže i v takové Praze, která se mi naprosto nelíbila, jsem zažíval chvíle, kdy jsem byl šťastný... S Richmondem by to bylo také tak...
Řeka - James River
Jak se mi Richmond jako celek nelíbí, tak musím říct, že James River je v některých místech nádherná, trefil jsem na místo, které mi vzdáleně připomíná sázavská Stvořidla, jen ve větším :-) Stejně tak pozůstatky starých kamenných mostů, železnice, Tredegar, vodní kanál a vůbec okolí řeky jsou krásné.
Mosty
Mosty přes James River jsou neméně pozoruhodné. Zejména ten se zavěšenou lávkou pro pěší a cyklisty, kterou jsem využil pro překonání řeky.
Jak se mi Richmond jako celek nelíbí, tak musím říct, že James River je v některých místech nádherná, trefil jsem na místo, které mi vzdáleně připomíná sázavská Stvořidla, jen ve větším :-) Stejně tak pozůstatky starých kamenných mostů, železnice, Tredegar, vodní kanál a vůbec okolí řeky jsou krásné.
Mosty
Mosty přes James River jsou neméně pozoruhodné. Zejména ten se zavěšenou lávkou pro pěší a cyklisty, kterou jsem využil pro překonání řeky.
Cyklopark
Že se při první větší cykloprojížďce dostanu do cykloparku, byť spíše dětského, to jsem vážně nečekal. Snažil jsem se to nepřehánět, přeci jenom ještě zdaleka netuším, co si mohu dovolit s půjčeným kolem, ale je jisté, že každá překážka na trati tiskla do mé tváře úsměv :-) BTW dokud se mi do tváře neotiskovala řidítka, mohl jsem asi tlačit na pilu mnohem víc :-)
Že se při první větší cykloprojížďce dostanu do cykloparku, byť spíše dětského, to jsem vážně nečekal. Snažil jsem se to nepřehánět, přeci jenom ještě zdaleka netuším, co si mohu dovolit s půjčeným kolem, ale je jisté, že každá překážka na trati tiskla do mé tváře úsměv :-) BTW dokud se mi do tváře neotiskovala řidítka, mohl jsem asi tlačit na pilu mnohem víc :-)
Tredegar Iron Works
Svého času třetí největší hutě ve Státech, další kus pozoruhodné historie viz http://en.wikipedia.org/wiki/Tredegar_Iron_Works.
Svého času třetí největší hutě ve Státech, další kus pozoruhodné historie viz http://en.wikipedia.org/wiki/Tredegar_Iron_Works.
Sabelell v problémech, soukromé vlastnictví je svaté
Dostat se do problémů není vůbec obtížné, stačí se na kole vydat na soukromý pozemek, který je střežen :-) Po Tredegar Street jsem se dojel k budovám firmy Dominion, největšího producenta energie ve Virginii (aspoň podle jejich webu), jenže to se nelíbilo ostraze, která mě bez okolků vyprovodila na opačnou stranu...
Dostat se do problémů není vůbec obtížné, stačí se na kole vydat na soukromý pozemek, který je střežen :-) Po Tredegar Street jsem se dojel k budovám firmy Dominion, největšího producenta energie ve Virginii (aspoň podle jejich webu), jenže to se nelíbilo ostraze, která mě bez okolků vyprovodila na opačnou stranu...
O tom co je svaté a o práskačství
Okolnosti výše popsané mě zavedly do čtvrti Oregon Hill, zde jsem narazil na ceduli, která hlásá přibližně toto: "Naši sousedé sledují a nahlásí všechny podezřelé aktivity richmondské policii!" A když jsem o pár metrů dále vjel do Holly Street, nemohl jsem se ubránit úsměvu nad nechtěným spojením svatého práskačství. Korunu tomu nasadila další místní cedule odkazující na Hollywood Cemetery, o které nevím co si myslet, jde o pohřebiště hollwoodských herců, a nebo nové centrum filmového průmyslu USA, které pohřbí proslulý Hollywood :-) Abych to s těmi pro mě úsměvnými hříčkami nepřehnal, tak vás upozorním na přítomnost Virginia War Memorial, který není k zahození. BTW jak se tak dívám, celá Amerika je plná válečných památníků, za chvíli začnu přemýšlet, zda jich není přespříliš...
Okolnosti výše popsané mě zavedly do čtvrti Oregon Hill, zde jsem narazil na ceduli, která hlásá přibližně toto: "Naši sousedé sledují a nahlásí všechny podezřelé aktivity richmondské policii!" A když jsem o pár metrů dále vjel do Holly Street, nemohl jsem se ubránit úsměvu nad nechtěným spojením svatého práskačství. Korunu tomu nasadila další místní cedule odkazující na Hollywood Cemetery, o které nevím co si myslet, jde o pohřebiště hollwoodských herců, a nebo nové centrum filmového průmyslu USA, které pohřbí proslulý Hollywood :-) Abych to s těmi pro mě úsměvnými hříčkami nepřehnal, tak vás upozorním na přítomnost Virginia War Memorial, který není k zahození. BTW jak se tak dívám, celá Amerika je plná válečných památníků, za chvíli začnu přemýšlet, zda jich není přespříliš...
Zelená vlna trochu jinak
Z domova jsem zvyklý na zelenou vlnu, která tu a tam funguje. Ve Státech si to představují trochu jinak. Zpátky do hotelu jsem se rozhodl jet po West Broad Street, takové místní silničce, která z centra vede skrze celý Richmond severozápadním směrem a jejíž počet jízdní pruhů neklesá pod 6, naopak často se lze dopočítat do 8-9 :-) Když jsem se ocitl na jejím počátku s přibližně kilometrovým dohled nemohlo mě nepřekvapit, že kam oko dohlédlo (řádově 10 křižovatek) svítí všude zelená, než jsem nachystal foťák, tak se většina semaforů přepnula na červenou. Ano, takhle vážně zelená vlna nefunguje :-)
Z domova jsem zvyklý na zelenou vlnu, která tu a tam funguje. Ve Státech si to představují trochu jinak. Zpátky do hotelu jsem se rozhodl jet po West Broad Street, takové místní silničce, která z centra vede skrze celý Richmond severozápadním směrem a jejíž počet jízdní pruhů neklesá pod 6, naopak často se lze dopočítat do 8-9 :-) Když jsem se ocitl na jejím počátku s přibližně kilometrovým dohled nemohlo mě nepřekvapit, že kam oko dohlédlo (řádově 10 křižovatek) svítí všude zelená, než jsem nachystal foťák, tak se většina semaforů přepnula na červenou. Ano, takhle vážně zelená vlna nefunguje :-)
Televize
V centru Richmondu si nelze nevšimnou šílené kovové konstrukce. Když jsem okolo projížděl, zjistil jsem, že patří televizní stanici CBS6. Jestliže konstrukce působí jako pěst na oko, tak nevím jak popsat budovy televize... No jednoduše asi tak, že kvalita (z architektonického pohledu) odpovídá kvalitě vysílání a věřte, že o kvalitě vysílání většiny televizních stanic světa si nemyslím nic pěkného. Pro rýpaly, ano architektuře nerozumím, televizi nerozumím, jde pouze o můj soukromý názor, který rozhodně nikomu nevnucuji :-)
V centru Richmondu si nelze nevšimnou šílené kovové konstrukce. Když jsem okolo projížděl, zjistil jsem, že patří televizní stanici CBS6. Jestliže konstrukce působí jako pěst na oko, tak nevím jak popsat budovy televize... No jednoduše asi tak, že kvalita (z architektonického pohledu) odpovídá kvalitě vysílání a věřte, že o kvalitě vysílání většiny televizních stanic světa si nemyslím nic pěkného. Pro rýpaly, ano architektuře nerozumím, televizi nerozumím, jde pouze o můj soukromý názor, který rozhodně nikomu nevnucuji :-)
West Broad Street podruhé
O zpáteční cestě na hotel jsem se již zmiňoval, možná by stálo doplnit informaci o tom, že po WBS jsem jel asi 17km. Celá cesta byla lemována obchody a obrovskými nákupními centry. Jestliže cesta do centra byla o religionistice, cesta zpět byla učebnicí obchodu nebo také studijním materiálem sociologie, konkrétně kapitoly "konzumní společnost". Trochu horké chvilky jsem zažil při sjezdu z WBS, kdy jsem potřeboval odbočit vlevo a věřte mi, že přejet z pruhu číslo 5 do pruhu číslo 1 nebo 2 bylo celkem o život. Vracel jsem se opět lehce za šera okolo 20h a i přes nevelkou nejvyšší povolenou rychlost (45mph) jsem si připadal dosti neviditelně, nicméně krom lehce poděšeného motorkáře, kterému jsem vjel pod kola to dopadlo vcelku dobře :-)
Kapitola motorová jednostopá
Když už jsem se zmínil o motorce, tak těch tu člověk potká celkem dost, převážně jde o choppery a HD, sem tam nějaký superbike a v samotném centru všehochuť. Co mě však vyvádí z míry je jak tu jezdí. Zatím jsem viděl většinou přespříliš slušné řidiče, rychlostí se nevymykali průměru, nevyužívali výhody obratnosti v kolonách a na křižovatkách a dokonce ani ne opojné akcelerace, většinou jsem slyšel bublající motory v nízkých otáčkách - palivo asi nešetřili, předpokládám. Každopádně jsem si začal klást otázku, proč ty motorky vůbec mají - pro mě osobně (chovat se jako ti, které jsem spatřil) by motorka už v tuto chvíli byla naprostou zbytečností, která by mi nic nepřinášela (ani praktické výhody v městském provozu ani adrenalin...)
O zpáteční cestě na hotel jsem se již zmiňoval, možná by stálo doplnit informaci o tom, že po WBS jsem jel asi 17km. Celá cesta byla lemována obchody a obrovskými nákupními centry. Jestliže cesta do centra byla o religionistice, cesta zpět byla učebnicí obchodu nebo také studijním materiálem sociologie, konkrétně kapitoly "konzumní společnost". Trochu horké chvilky jsem zažil při sjezdu z WBS, kdy jsem potřeboval odbočit vlevo a věřte mi, že přejet z pruhu číslo 5 do pruhu číslo 1 nebo 2 bylo celkem o život. Vracel jsem se opět lehce za šera okolo 20h a i přes nevelkou nejvyšší povolenou rychlost (45mph) jsem si připadal dosti neviditelně, nicméně krom lehce poděšeného motorkáře, kterému jsem vjel pod kola to dopadlo vcelku dobře :-)
Kapitola motorová jednostopá
Když už jsem se zmínil o motorce, tak těch tu člověk potká celkem dost, převážně jde o choppery a HD, sem tam nějaký superbike a v samotném centru všehochuť. Co mě však vyvádí z míry je jak tu jezdí. Zatím jsem viděl většinou přespříliš slušné řidiče, rychlostí se nevymykali průměru, nevyužívali výhody obratnosti v kolonách a na křižovatkách a dokonce ani ne opojné akcelerace, většinou jsem slyšel bublající motory v nízkých otáčkách - palivo asi nešetřili, předpokládám. Každopádně jsem si začal klást otázku, proč ty motorky vůbec mají - pro mě osobně (chovat se jako ti, které jsem spatřil) by motorka už v tuto chvíli byla naprostou zbytečností, která by mi nic nepřinášela (ani praktické výhody v městském provozu ani adrenalin...)
Večerní posilovna
Po návratu do hotelu jsem kupodivu místo na jídlo dostal chuť si trochu zaběhat. Skočil jsem tedy rovnou do posilovny, která byla naprosto plná - Míra a dvě ženské (to dítě navíc nepočítám, neznělo by to tak dobře :-)). Za chvíli se mi uvolnil jeden běžecký pás, dal jsem ji jednu čtvrtku v rychlosti okolo 9mph a pak jsem stroj nastavil na maximálku s tím, že si dám další čtvrtku, rozběhl jsem se a sotva jsem nabral potřebnou rychlost, pás dojel. Zdálo se, že jsme ho zničil, nejprve jsem problém přisuzoval velkým vybracím, ale konektor přívodního kabelu se zdál být na poměry v pořádku. Až Míra objevil, že jsem vyhodil proudovou pojistku. Co vám budu povídat, dal jsem si druhý pokus a ten dopadl stejně :-) Posilovací křáp, musel jsem klesnout až na 12mph, aby to pás přežil. Pak jsem si ještě švihl pár kliků a 160m na eliptickém trenažeru s maximální zátěží a šel vesele na pokoj, jak zvláštní :-)
Po návratu do hotelu jsem kupodivu místo na jídlo dostal chuť si trochu zaběhat. Skočil jsem tedy rovnou do posilovny, která byla naprosto plná - Míra a dvě ženské (to dítě navíc nepočítám, neznělo by to tak dobře :-)). Za chvíli se mi uvolnil jeden běžecký pás, dal jsem ji jednu čtvrtku v rychlosti okolo 9mph a pak jsem stroj nastavil na maximálku s tím, že si dám další čtvrtku, rozběhl jsem se a sotva jsem nabral potřebnou rychlost, pás dojel. Zdálo se, že jsme ho zničil, nejprve jsem problém přisuzoval velkým vybracím, ale konektor přívodního kabelu se zdál být na poměry v pořádku. Až Míra objevil, že jsem vyhodil proudovou pojistku. Co vám budu povídat, dal jsem si druhý pokus a ten dopadl stejně :-) Posilovací křáp, musel jsem klesnout až na 12mph, aby to pás přežil. Pak jsem si ještě švihl pár kliků a 160m na eliptickém trenažeru s maximální zátěží a šel vesele na pokoj, jak zvláštní :-)
(Ne)spánek
O půlnoci jsem se donutil zavřít počítač a nechat dopsaní tohoto záznamu na další den. Jenže sotva jsem se pokusil usnout proběhla mi hlavou vzpomínka na něco, co jsem tu za každou cenu chtěl zmínit, takže jsem vstal, zapnul notebook, udělal si poznámku a zase zalehl. No minimálně dvakrát jsem to takhle zopakoval :-)
O půlnoci jsem se donutil zavřít počítač a nechat dopsaní tohoto záznamu na další den. Jenže sotva jsem se pokusil usnout proběhla mi hlavou vzpomínka na něco, co jsem tu za každou cenu chtěl zmínit, takže jsem vstal, zapnul notebook, udělal si poznámku a zase zalehl. No minimálně dvakrát jsem to takhle zopakoval :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat