Krátce před desátou se ocitáme v centru Richmondu. S parkováním je zde trochu problém, tedy pokud nechcete platit. V opačném případě je tu nespočet parkovacích domů, případně se dá stát skoro kdekoliv na ulici. Parkovací hodiny jsou všude, avšak od jisté odpolední doby umožňují dvouhodinové bezplatné stání, čehož využíváme. První zábavná část, než se otočíme na ulici, abychom obsadili právě uvolněné místo na parkování, je obsazeno nějakým frajerem s Chryslerem 300C (pětimetrová limuzína), tedy tak napolo :-) Borec se svým křižníkem nezvládá podélné parkování, byť je tam místa na dva osobáky. Za nedlouho si to rozmýšlí a jede parkovat někam dál, čehož co nejrychleji využíváme (jeden z prvních okamžiků, kdy začínám mít rád tato okázalá monstra :-)). Nakonec nám tam auto bez placení vydrželo do dvou do rána, takže se zdá, že večer se tu parkování příliš neřeší... Desátá hodina je přibližně čas, kdy se z barů stávají poloviční diskotéky, objevují se zde DJ's a celé skupiny, které budou hrát někde možná až do rána. Většina podniků však ještě zeje prázdnotou, proto se pouštíme do malé procházky. Nevzhledný a rozplizlý Richmond v noci ukazuje poměrně nečekaně zajímavou tvář. Kombinace oživlých ulic, světel, stínů, aut, vlaků a různých industriálních zvuků se jeví přitažlivě. My se však ubíráme směrem od centra, chci totiž vidět muzeum Edgara Allana Poea :-). To se mi také poštěstí, no abych pravdu řekl, zvenku není o co stát, ale snad se časem dostanu i k prohlídce expozice...
Obracíme to a za chvíli jsme opět v centru, začíná "Richmondská rošáda" aneb český barový tah s cílem dostat královnu. Teď vlastně už nevím jestli to nebyl spíš gambit, ale Kasparov to vem :-) královnu jsme nedostali už je proto, že jsme se neshodli, která že to je :-) A teď trochu vysvětlování. V centru města leží ulice East Cary Street, což je údajně jediná oblast, kde to žije (taková richmondská Stodolní :-)). Na této ulici a v její těsné blízkosti leží nemálo zmiňovaných barů, kde se v pátek a sobotu pije, hraje, tancuje a kdo ví co ještě. Zvláštností je, že se nikde neplatí vstupné, jen se při vchodu musíte prokázat nějakým průkazem, aby bylo jasné, kolik je vám let a že tedy můžete vesele chlastat. U vstupu většinou stojí hromady svalů v podobě vyhazovačů a někdy i fízlové. Vyhazovači jsou navíc zatíženi filtračními úkoly, takže asi do dvou podniků jsme se nedostali, protože Míra měl potištěné tričko, aneb konečně jsem zažil "dress code" :-) Takto nastavené vstupní podmínky vedou k divokým migracím lidí po "klubech/barech" tzn. že i my na naší spanilé jízdě richmondskými podniky často potkávali stejné lidi. Nakonec proč ne, pokud se vám nelíbí hudba, osazenstvo a nebo cokoliv jiného, dopijete a vyrazíte o pár metrů vedle... No a jaké to tedy bylo? Překvapivě dobré. Nebudu hodnotit nabídku a kvalitu alkoholu, nepiji a ani tomu nerozumím, ale s klidem si mohu dovolit vyjádřit názor na hudbu, obsluhu a ženy ;-) Všechno skvělé :-) Jenže co člověk to jiný vkus, těžko bych se svým názorem zavděčil všem a tak raději zůstanu u překvapivého konstatování, že v Richmondu potažmo ve Státech existují krásné ženské. Doposud jsme jich moc neviděli, spíše naopak. O běžných amerických ženách možná někdy napíšu něco politicky nekorektního, ale až sám zhubnu, do té doby by to nebylo úplně tak košer. Každopádně večer se snad jedna třetina promění v ženské, na které jde koukat. A za barem stály téměř výlučně takové krásky, že by člověk i slintal, nejednou jsem si pomyslel zda nejde o Češky na brigádě :-) Tak či ona jsem byl překvapen, že se mi líbí nejen bělošky, ale i černošky, asiatky, mulatky a míšenky... Bylo pro mě s podivem jaká že tu vládne rasová rozmanitost, skoro jako bych se ocitl v nějakém kosmopolitním centru. Ale to přikládám za vinu zejména studentům vysokých škol, jimž právě začíná semestr. Wikipedie totiž nenaznačuje, že by pozorovanému trendu nahrávala demografie... Z pohledu rasového a etnického byl v roce 2011 Richmond složen z 50% černochů, 40% nehispánckých bělochů, 6% hispánců, 2,5% asiatů a 0,5% amerických indiánů. Když už jsem prolézal tou Wikipedií, nemohl jsem si také nevšimnout údajů o kriminalitě a to je pěkný :-) Ještě v roce 1995 patřil Richmond díky téměř 60 vraždám na 100.000 obyvatel k nejnebezpečnějším městům v USA. Ani o necelou dekádu později nebylo lépe, dle Morgan Quitno Press obsadil Richmond v roce 2004 9. místo na žebříčku 354 měst co se nebezpečnosti týče... Nutno poznamenat, že za posledních 10 let se situace značně zlepšila, nicméně kluci před týdnem říkali, že jim bylo doporučeno nevzdalovat se v noci z centra na západ, tak nevím ;-) Co ale vím, je to, že to byl příjemný večer, což bylo podpořeno i skutečností, že se v žádném baru nesmělo kouřit, ach jaká nádhera :-) Díky velkém počtu lidí nebyla dokonce protivná ani všudepřítomná klimatizace, jednoduše paráda, že by za týden další barový report...
Žádné komentáře:
Okomentovat