Při návratu jsem zastihl slunce nízko nad obzorem a proto jsem si neodpustil vyfotit jednu sakrální stavbu po cestě. Myslím, že jsem to již zmiňoval, ale na "chrámy" neskutečného množství náboženství narazíte na každém druhém kroku, mám pocit že se budu muset zúčastnit nějaké "bohoslužby" a pozjišťovat, jak to tu s tou vírou ve skutečnosti je.
Jak tak pomalu křižuji Richmond sem a tam, tak nabývám pocitu, že většina obyvatel má dosti podobné obydlí, tedy kromě downtownu. Je jím vlastní barák a ty baráky jsou jako přes kopírák, úžasně odporné jedno až dvoupatrové dřevostavby s vikýři, předzahrádkou a hlavně verandou, na které mají 1-2 křesla otočená k ulici, klidně deseti-proudé... Přirozeně všechny stavby nevypadají úplně stejně, naprosto nepřehlédnutelné rozdíly jsou dány dvěma faktory, jimiž jsou cena (čtvrť) a doba výstavby. Nicméně model je stejný podobně jako míra nevkusu!
Když už se okrajově dotýkám silnic a potažmo provozu na nich, tak nemohu nepřiznat, že mé okouzlení brutálními atmosferickými osmiválci je u konce. Jednoduše platí "všeho s mírou" a tady toho je už moc, to co mi na začátku přišlo jako rajská hudba mě nyní ve většině případů slušně řečeno "otravuje" :-) Aneb není nad to, když nemůže spát protože po nedaleké silnici jezdí jeden takovýhle křáp za druhým :-)
Se silnicemi jsou úzce spojena parkoviště a neuvěřitelně precizně upravené trávníky oddělující jednotlivé sektory těchto parkovišť. Opět jsem nejspíše zmiňoval výše uvedenou fascinaci příkladnou úpravou těchto stálezelených ploch stejně jako všudepřítomné zavlažování. Jenže většina mincí (nejsou-li Möbiovi :-)) má dvě strany... Zavlažování je fajn, ale nechápu proč to skvělé úžasné zavlažování nechávají zapnuté i v případě, že venku od 9-16h lije jako z konce, to mi přijde jako slušné mrhání zdroji...
Parkoviště jsou kapitolou samou pro sebe, já se začínám primárně chápat jako můj houbařský revír. Přemýšlím, zda najdu ve Státech ještě obskurnější místa k houbaření než hřbitovy a parkoviště :-)
Nakonec si ještě neodpustím návrat k dílu 15 a to hned ze dvou důvodů:
- 69, dnes jsem se s ní setkal při čtení skvělého článku o hudební teorii od Františka Fuky, takže pro ty, které hudba (teorie) zajímá, ale nemohli se samostudiem prokopat přes tlustou hráz nepochopitelných termínů:
- http://www.fffilm.name/2012/02/hudebnim-skladatelem-snadno-rychle.html
- http://www.fffilm.name/2012/02/cast-2-skladatelem-snadno-rychle.html
- Nedostupné potraviny:
- Olomoucké tvarůžky - ano, opravdu se zdá, že se nic podobného (s jednou neověřenou výjimkou viz dále) ve Státech nevyrábí a ani nejí. Nepochybuji, že by ty pravé Loštické nešly někde sehnat (na to jsou obě země příliš civilizované), nicméně je to škoda hlavně pro Američany (v tuto chvíli i pro mě). Nejpodobnější by snad mohl být Limburger, který vyrábí ve Státech jediná firma - Hefti Creek, v nějakém super výběru se dokonce dostal do první desítky nejsmradlavějších sýrů světa :-) No uvidím, zda ho vyzkouším, každopádně nutriční hodnoty o příbuznosti příliš nesvědčí, zařadil jsem ho sem jen na základě četby blogu czechmatediary.
- Tvaroh - do dneška jsem si myslel, že jen neumím hledat, ale teď se spíše přikláním k variantě, že je tu tvaroh vzácný jako šafrán. BTW tvaroh je ve Státech označován jako Quark případně jako Farmer cheese. Našel jsem 2-3 místní výrobce (ano, myslím celé USA se svými více než 300 milióny obyvatel), kteří tvaroh vyrábí a prodávají. Díky ceně a (ne)sehnatelnosti si nejspíše nechám zajít chuť, za zhruba čtvrtinku tvarohu dát hodně přes 100Kč se mi ani v nejmenším nechce, zvlášť když nevím jak speciální jejich tvaroh je :-)
- Jogutry a kefíry bez příchuti - ano, koupit se dají, přesto je umění vypátrat je v záplavě milionu příchutí, barev a sladidel :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat