Podovolený a běžný volejbal

Člověk se vrátí ze snové dovolené (o té bude řeč až později, trocha retrospektivy a nabourání časové osy nikdy neuškodí) a krom neskonalé chuti pokračovat v labužnických návycích (ano tuto chuť jsem ukojil :-)) jsem propadl přesvědčení, že bych se měl vrátit do tréninkového režimu. Kolo jsem však brzy zavrhl, konec konců osamělá cyklistika je mi blízko asi tak jako Měsíc. Tupé hole mi ani nedovolily přemýšlet nad kolcemi, inline brusle mi na mysl nějak nedorazily a tak se zrodila touha po běhu. Shodou okolností časové okno vyhrazené pro běhání krylo to, které patří již nějakou dobu volejbalu v Křídlech. Slovo dalo slovo, no spíše myšlenka dala myšlenku a já vyběhl s azimutem nastaveným podle volejbalového hřiště. Cíl byl jasný, doběhnu na místo, pokecám s kamarády a nějací měšťáci mě pak vezmou autem zpět. Ono také uvažovat o hře s natrženými vazy není to pravé ořechové... Skutečnost však byla jako mnohokráte úplně jiná. Už po uběhnutém kilometru jsem měl chuť celou akci zastavit, sojový suk, tuna kapustových karbenátků zaklopená pytlíkem pendreků v cukru, celou mléčnou čokoládou, dušenou šunkou a kdo ví ještě čím se mi snažila naznačit, že při daném tempu objevím skrytá kouzla dávicích reflexů a tak podobně... Ještěže na řadu přišel kopec ke Třem křížům, bolesti plné stoupání mi dalo zapomenout na jakkoliv nevhodnou stravu :-) 8km trasu jsem zvládl poměrně bryskně a hlavně s úsměvem (někteří o tom možná ví své) :-) Z ničeho nic jsem stál na volejbalovém hřišti (kruci, kde jsou ty novoměšťáci, kteří by mě vzali domů?) a už hraji volejbal. Nemluvil jsem náhodou o těch zničených vazech? Ale co... Zábava někdy bolí. Než padla tma, tak jsme zvládli slušný počet her, trochu jsme pokecali a nastal čas návratu. Naštěstí zde byli, pro mě neznámí, novoměšťáci, které vezla domů Slávka a tak jsem se přifařil. V Novém Městě jsem si dal ještě na vyklusání 1km běhu. Zmiňovat se o noční česnekové klobáse a šopáku by bylo nošením dříví do lesa :-)