Jediný nedělní pohyb

Jak smutné, leč pravdivé... 26.8.2012 od rána ležím v posteli u počítače, hledám a třídím fotky, snažím se sepsat pár poznámek z dovolené, skládám reparát z kynutých knedlíků s borůvkami, dívám se nezvykle na televizi - Podivné okouzlení (Hugo Haas a spousta oslích můstků, o tom však více jindy) plus klasika v podobě Hoří má panenko, zkoumám videa s BMW GS1200 (ta mašina mě vážně bere) a hlavně se pořádně cpu - ještě si to mohu dovolit, zbývá mi poslední rozežraný týden... Naštěstí jsem se večer odhodlal a vyrazil si zaběhat. Vzal jsem to kolem pozemku, abych zjistil zda mi ho někdo neukradl, slovy klasika: "Peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Viděl jste někdy důl? Vždyť to je díra v zemi. Důl se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít! ..." :-) No dobře, trochu jsem si zapřeháněl. Nicméně 8km dlouhá trať po mé milované Vysočině, která se mi po dovolené v Beskydech jeví plochá jako žehlicí prkno se povedla. Stejně jako předešlý den jsme měl pocit, že vrátím i snídani, no ano ten smažený vepřový řízek chvíli před vyběhnutím stál za to ;-) Ještě že voňavý lesní vzduch, vzduch nasycený vlhkostí po bouřkách a před dalšími bouřkami společně s kouzelnou slabikou na rtech kouzlil na mé tváři úsměv a naplňoval mě radostí...