Noční jezdec

Mám moc rád, když slova provazují situace, události apod. Stejně tak jako titulek, který se ke mně dnes báječně hodí, protože jsem jel večer potmě na motorce z práce domů. Mimoto však toto slovo shodou okolností padlo v jedné z nadmíru příjemných odpoledních diskuzí, tato byla konkrétně o Šíleném Maxovi :-)  A teď něco k samotné noční jízdě, cesta Brno-Předklášteří bývá pohodová, minimum zvěře, dobře osvětlené silnice, prostě pohodička, jedete si skoro jako ve dne. Dnes mě na tomto úseku dostala pouze jediná událost, když jsem vyjížděl okolo 21h z kruháče v Tišnově, tak jsem u benzínky viděl postarší Maserati (nejspíše Quattroporte páté generace). Pak jsem zmizel ve tmě na rovince vedoucí do Předklášteří, šněroval jsem si to právě uprostřed silnice, abych měl čas na případný úhybný manévr před zvěří, když tu z ničeho nic se v mých zpětných zrcátkách objevila záplava světla, než jsem stačil provést úhybný manévr, proletělo kolem mě snad dvojnásobnou rychlostí výše zmíněné Maserati... Jen jsem uslyšel "Vzzzzzmmmm" a bylo na konci rovinky, kterou zdobí radar, no, při vjezdu do obce na radaru ještě svítila číslovka 176 (km/h)... Co dodat.... Od Předklášteří až domů to byla klasika, rychlost kolem 70km/h, srnky, zajíci, kočky a další havěť, kterou jsem asi ani neviděl. Je sranda, že i při této rychlosti je cesta jen asi o 10min delší než normálně :-) Ale i tak je to občas nebezpečné, vyjedete z pravotočivé zatáčky asi v 60km/h, a z ničeho nic jste 2m vedle srnce, který stojí ve škarpě, a kterého jste nemohli vidět přes mezi... Ano, i kdybyste jeli 30km/h, tak když by se srnec rozhodl skočit, tak se srážce nevyhnete v žádném případě... Jinými slovy s jistým rizikem je třeba stále počítat, pokud neradi počítáte, tak na to nesedejte... :-) Poznámka na závěr, celkem mě baví nové modré patníky s modrými odrazkami, čas podívat se, jakým způsobem se zjevily :-)

Podivné cesty osudu - Podivné okouzlení

26.8.2012 v 12:10 uvedla ČT na programu ČT2 americký film Podivné okouzlení (Strange Fascination). V režii, produkci a hlavní roli Hugo Haas. Možná, že sám film by ani tolik nestál za zhlédnutí. Co se děje týče, tak není nezajímavý, ale motiv ztroskotání, motiv těžkého života pro evropské imigranty a mnohé další nejsou přirozeně ojedinělé. Pro mě jsou zajímavé spíše okolnosti vzniku - pobyt Huga Haase v USA, a hromada oslích můstků, které ve filmu naleznete. Zejména odkazy na Hugova bratra Pavla (postava Paul Marvan), fotografie Pavla Haase na nočním stolku, apod. Těmito oslími můstky se přes skladby Pavla Haase dostanu až na svoji rodnou Vysočinu :-)

Informace:

• Režie: Hugo Haas
• Hudba: Aaron Copland
• Hrají:  Cleo Moore, Hugo Haas, Marie Bibikoffová - Haasová, ...
• Délka: 78min
• Rok výroby: 1952

Den jak ze špatného snu

Den jak vystřižený z mizerného žurnálu. Po raní nepříliš povedené jízdě do práce jsem si dal podobně nevydařený běh do Pisárek a zpět. Den se zdál lepší, když se v kuchyňce objevili Jirka a Et se svými kulinářskými pochoutkami :-) Ale ani ty mi nepomohly k smysluplnému výkonu na hrazdě, prostě workout fail... Další zlepšení mohl přinést oběd v Pavillionu, v podstatě také přinesl, ale jen dočasně a ta cesta na tom příšerném kole...

Divná nálada se mi nelepšila, ba spíše naopak :( Vyvrcholení dosáhla po cestě domů, což bylo vážně fajn, protože jsem se příliš nesoustředil na řízení, u motorky to nejlepší co člověk může udělat. A ano, doma to nebylo o nic lepší. Svoji úlohu správně neodvedly ani kynuté knedlíky s borůvkami :(

Pokusil jsem se vyměnit jídlo za hudbu, ale Stíny na duši mi akorát tak vrhly stíny na duši... Dalším pokusem, pro tentokráte vcelku úspěšným, se stal návrat do reality a následující šílená videa s neméně bizarními komentáři, které mé zbavily na nějakou dobu chmur... Možná nešlo jen o následující 3 videa jako spíše o dlouhodobé zabavení se něčím úplně zbytečným...

• Praha žije
• Kapesní kolo
• Tigerman v akci

Jenže občas se daří a tak tomu bylo i dnes, další veselou příhodou se stal prasklý úchyt hledí přilby, vydělal jsem si dobrých 1500Kč :( A to jsem ještě nevěděl jak špatně se s tím druhý den pojede do práce...

No a aby veselostem nebyl konec, tak jsem musel vylézt od počítače a poskytnout motorce potřebnou péči... Vážně jsem z toho měl radost. Olej jsem nastříkal nejen na řetěz, ale i do svých očí, krom toho jsem zjistil, že je potřeba dofouknout kola, tak jsem se procvičil v práci s mojí luxusní cyklistickou pumpou, co naplat, že je dělaná na vysoké tlaky a nízký objem - potřeboval jsem pravý opak... Když už jsem byl celý od oleje a dalšího bordelu, tak jsem se rozhodl nachystat pneumatiky na přezutí auta, ve sklepě jsem si klasicky otloukl hlavu o železa, která tam jsou nastražená skoro rok a ještě je nikdo neuklidil, tak jsem se pustil do další otravné práce... A pak, pak tu ještě byla rádoby silnička á la Punk Vehicle Training Machine a její propíchnuté zadní kolo, další opruz, který na mě čekal snad 1,5 měsíce... Po návratu do bytu bylo obsazeno vše co obsazeno být mohlo, takže jsem se včas nedostal do postele, abych mohl v klidu sledovat "Horalku", takže kinematografická nevzdělanost dál vládne mé duši... O nedoručitelném mailu TJ Věcov, nemožnosti dovolat se TJ Věcov a nemožnosti zjistit cokoliv o "Časovce do Věcovských vrchů" ani nemluvě....

Pondělní klopýtání

27.8.2012, pondělní ráno, 7:15, mé nohy zdobí běžecké boty, čeká mě 8,5km běhu do Pisárek a zpět, trénink na středeční běžeckou sebevraždu Triexpert Cupu :-) Juchůůůů, s úsměvem na rtech vstříc dusné džungli... konečný čas 39min není žádná sláva, takto tedy na závodech NE (běžel bych to snad za 27:30)! Zdá se, že měsíc přejídání není tím nejlepším pro fyzičku, nebo že by za to mohl třetí běžecký trénink bez odpočinku? Tak či onak, do středy už jen odpočívám. No možná si zítra dám inline brusle a pozítří taky :-)

Jediný nedělní pohyb

Jak smutné, leč pravdivé... 26.8.2012 od rána ležím v posteli u počítače, hledám a třídím fotky, snažím se sepsat pár poznámek z dovolené, skládám reparát z kynutých knedlíků s borůvkami, dívám se nezvykle na televizi - Podivné okouzlení (Hugo Haas a spousta oslích můstků, o tom však více jindy) plus klasika v podobě Hoří má panenko, zkoumám videa s BMW GS1200 (ta mašina mě vážně bere) a hlavně se pořádně cpu - ještě si to mohu dovolit, zbývá mi poslední rozežraný týden... Naštěstí jsem se večer odhodlal a vyrazil si zaběhat. Vzal jsem to kolem pozemku, abych zjistil zda mi ho někdo neukradl, slovy klasika: "Peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Viděl jste někdy důl? Vždyť to je díra v zemi. Důl se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít! ..." :-) No dobře, trochu jsem si zapřeháněl. Nicméně 8km dlouhá trať po mé milované Vysočině, která se mi po dovolené v Beskydech jeví plochá jako žehlicí prkno se povedla. Stejně jako předešlý den jsme měl pocit, že vrátím i snídani, no ano ten smažený vepřový řízek chvíli před vyběhnutím stál za to ;-) Ještě že voňavý lesní vzduch, vzduch nasycený vlhkostí po bouřkách a před dalšími bouřkami společně s kouzelnou slabikou na rtech kouzlil na mé tváři úsměv a naplňoval mě radostí...

Motáme se v kuchyni - kynuté knedlíky s borůvkami

Suroviny:

• borůvky
• máslo
• mák
• cukr moučkový na posyp
• 0,5kg hrubé mouky
• 0,5kg polohrubé mouky
• 3 polévkové lžíce krystalového cukru
• 0,5 kostky droždí (21g) 
• 1l mléka
• 1 vajíčko
• špetka soli

Postup výroby:

• příprava kynutého těsta na knedlíky
• do misky prosejeme mouky
• vytvoříme 2 dolíčky
• do jednoho dolíčku
• vsypeme krystalový cukr
• vlijeme trochu vlažné mléko
• nadrolíme droždí
• lehce posypeme moukou
• do druhého dolíčku
• nasypeme špetku soli
• dáme vajíčko
• 10 minut čekáme, než se vytvoří kvásek (na povrchu mléka se vytvoří hnědá pěna)
• smícháme oba dolíčky za postupného dolévání zbytku mléka (není potřeba použít všechno mléko)
• důkladně všechno těsto promícháme, až se přestane lepit na mísu a začnou se vytvářet bubliny
• mísu zakryjeme utěrkou
• na teplém místě necháme přibližně půl hodiny až hodinu kynout
• vytvoření knedlíků 
• na lžíci, ruce i vál použijeme dostatek polohrubé mouky, aby se nic nelepilo
• polévkovou lžící nabíráme kousky těsta
• na vále z kousků těsta uděláme placky
• do placek vložíme borůvky
• zabalíme placky do knedlíků
• vaření knedlíků
• ve velkém hrnci přivedeme osolenou vodu k varu
• knedlíky vkládáme do vařící vody 
• uzavřeme pokličkou
• 10 minut vaříme
• pokličku hrnce odděláme
• knedlíky obrátíme
• 4 min vaříme bez pokličky
• uvařené knedlíky poznáme po roztrhnutí jednoho z nich, nesmí být vidět syrové těsto
• přichystání makového posypu
• nameleme dostatek máku
• promícháme namletý mák s moučkovým cukrem

Servírování:

• nameleme
• rozehřejeme máslo do tekutého stavu
• uvařené knedlíky vložíme na talíř
• knedlíky zasypeme/polijeme
• makovým posypem 
• rozpuštěným máslem

Podovolený a běžný volejbal

Člověk se vrátí ze snové dovolené (o té bude řeč až později, trocha retrospektivy a nabourání časové osy nikdy neuškodí) a krom neskonalé chuti pokračovat v labužnických návycích (ano tuto chuť jsem ukojil :-)) jsem propadl přesvědčení, že bych se měl vrátit do tréninkového režimu. Kolo jsem však brzy zavrhl, konec konců osamělá cyklistika je mi blízko asi tak jako Měsíc. Tupé hole mi ani nedovolily přemýšlet nad kolcemi, inline brusle mi na mysl nějak nedorazily a tak se zrodila touha po běhu. Shodou okolností časové okno vyhrazené pro běhání krylo to, které patří již nějakou dobu volejbalu v Křídlech. Slovo dalo slovo, no spíše myšlenka dala myšlenku a já vyběhl s azimutem nastaveným podle volejbalového hřiště. Cíl byl jasný, doběhnu na místo, pokecám s kamarády a nějací měšťáci mě pak vezmou autem zpět. Ono také uvažovat o hře s natrženými vazy není to pravé ořechové... Skutečnost však byla jako mnohokráte úplně jiná. Už po uběhnutém kilometru jsem měl chuť celou akci zastavit, sojový suk, tuna kapustových karbenátků zaklopená pytlíkem pendreků v cukru, celou mléčnou čokoládou, dušenou šunkou a kdo ví ještě čím se mi snažila naznačit, že při daném tempu objevím skrytá kouzla dávicích reflexů a tak podobně... Ještěže na řadu přišel kopec ke Třem křížům, bolesti plné stoupání mi dalo zapomenout na jakkoliv nevhodnou stravu :-) 8km trasu jsem zvládl poměrně bryskně a hlavně s úsměvem (někteří o tom možná ví své) :-) Z ničeho nic jsem stál na volejbalovém hřišti (kruci, kde jsou ty novoměšťáci, kteří by mě vzali domů?) a už hraji volejbal. Nemluvil jsem náhodou o těch zničených vazech? Ale co... Zábava někdy bolí. Než padla tma, tak jsme zvládli slušný počet her, trochu jsme pokecali a nastal čas návratu. Naštěstí zde byli, pro mě neznámí, novoměšťáci, které vezla domů Slávka a tak jsem se přifařil. V Novém Městě jsem si dal ještě na vyklusání 1km běhu. Zmiňovat se o noční česnekové klobáse a šopáku by bylo nošením dříví do lesa :-)

4 v 11 dne 17 8

Tentokráte nejde o žádnou extra šifru, číslice pouze říkají, že jsem byl 17.8.2012 vyzkoušet nové běžecké ponožky Moose Motion na čtyřkilometrové trati se startem po 11 hodině. Byl jsem se proběhnout do centra Krna, zcela nezvykle s batohem na zádech, pro plánovaný nákup. Celkem pohodička, až na mého starého známého jezevčíka od "Malé Ameriky", který po mně opět vystartoval, tentokráte mi však svítila červená na přechodu, proto jsem zastavil a přísným gestem mu vysvětlil, že dnes nebudeme závodit a že mi nepůjde po kotníku :-) Párkrát si štěknul, ale asi pochopil a odkráčel. Po cestě zpět jsme dostal naopak nápad zazávodit si s jezevčíkem, chtěl jsem se dovědět, co vydrží a jak rychle běhá, ale světe div se, po cestě zpět si mě ani nevšiml, tak snad příště :-)

Firemní rozlučka

16.8.2012 jsem uspořádal drobnou firemní rozlučku v tradiční krněnské restauraci Steak House K1. Ta je vcelku proslulá svými steaky, kdo by to byl řekl podle názvu, že? :-) Dostatečné množství kamarádů se postaralo o dostatek veselé nálady a kuchař se postaral o mé chuťové buňky - 1kg steaků s pečivem si krom kuřecího stehna zasloužilo potlesk, nebo si ho zasloužil sám kuchař? A není to jedno? Bylo to fajn setkání zda zdmi (nebo spíše okny) firmy... O pověstnou třešničku na dortu se postarala, jak jinak taky, Eternity, která pro všechny objednala panáka mléka :-) Ku cti přítomných je nutné podotknout, že ho všichni dali. Díky dámy a pánové za luxusní večer...

Honda CBR600F

Dalším strojem, který se mi dostal do rukou a který rozhodně stojí za zmínku je Honda CBR600F. Nádherný silniční stroj není rozhodně nekompromisním závoďákem, od toho má Honda ve své stáji CBR600RR, naproti tomu lze v této mašině spatřit univerzálnost, kterou sdílí se svojí mladší sestřičkou CBR250R. Na pohled, zejména na fotografiích, jsou tyto tři stroje podobné jako vejce vejci. Ve skutečnosti však na první pohled rozpoznáte mnohé odlišnosti a to nemluvě o nastartování a svezení se. Současná generace Honda CBR600F konstrukčně vychází ze současné generace Hondy CB600F Hornet a ne z Hondy CBR600RR. To co pro někoho může být zklamáním je naopak přínosem pro pragmaticky smýšlející lidi, kteří hledají univerzální stroj, ale netouží po naháči. Pravda, vše je jen o tom, co od motocyklu očekáváte, skoro by se dalo říct, že není špatných a dobrých strojů, maximálně lze mluvit o špatné a dobré volbě vzhledem k očekávanému "use case".  A pokud je vaším očekáváním univerzálnost, tak jste na dobré adrese. Motorka padne skvěle do ruky, rám se zdá být dostatečně tuhý, tlumení je rozhodně lépe nastavené než na Hondě CBR250R, 100k motor má slušný a zároveň velice kultivovaný zátah, pravda je posazen ve vysokých otáčkách (byť níže než u Hondy CBR600RR s níž je motor totožný), má pohodlné sedlo, oplývá snesitelnou hmotností na úrovni 200kg, je slušně ovladatelná a má příjemný zvuk... Co více si přát? No dobře, pokud toužíte po tom, aby vám mašina naháněla strach a při jemném otočení plynové rukojeti se stavěla na zadní, tak bude nutné jít o dům dál... :-)

Motáme se v kuchyni - houbová smaženice 2

Suroviny:

• houby (nejlépe jedlé)
• vejce
• sádlo
• sůl
• kmín
• cibule

Postup výroby:

• nakrájíme nadrobno cibuli
• v pánvi rozpustíme sádlo
• osmažíme cibuli dozlatova
• do pánve přidáme další sádlo
• houby očistíme a nakrájíme na kousky (velikost dle chuti)
• houby vložíme do pánve
• nějakou dobu houby smažíme (např. 10 min)
• houby zalijeme vodou, osolíme a přidáme kmín
• dusíme do vyvaření vody
• nakonec přidáme předem rozmíchané vejce (množství dle chuti)
• vaříme několik minut (do uvaření vajec)

Servírování:

• podáváme osolené s chlebem

Pohoda na chalupě

Pohodou na chalupě to sice končilo, ale pak mě ještě čekala téměř noční cesta domů a to raději nemluvě o tom, co předcházelo cestě na chalupu. I když to co předcházelo je asi to nejzajímavější, proto se o tom lehce zmíním. Zjistil jsem, že před cestou na kole není vhodné požívat jisté kombinace potravin, v mém případě to byl následující mix - houbová smaženice k obědu, houbová smaženice ke svačině, litr jablečno-rybízového džusu, několik polévkových lžic zkyslého mléka (kurník, proč je zkyslé 2 dny před datem spotřeby), 900ml vanilkového pudinku (nakonec z jiného mléka :-))... Můj zažívací trakt mě měl opravdu rád :-) Tato kombinace mě od cyklovýletu vážně odrazovala, ale trénink musí být, proto jsem vyrazil alespoň za rodiči na chalupu. Tam jsme si spravil chuť čerstvým mátovým čajem s cukrem a vánočkou. Následovalo vyrabování zahrady a téměř noční jízda domů (ano se slunečními brýlemi šlo již o noční jízdu). Celkem 28km se slušnými kopci...

Běžecký trénink na Svratce

Během posledního švihu s Jirkou jsme lehce zabředli v diskuzi o běhání. Z ní vyplynulo, krom toho, že všechno dělám špatně, že bych si měl zkusit pořídit skutečné běžecké boty. Tak jsem také učinil, na radu Jirky jsem si pořídil Mizuno Wave Rider 14. Naštěstí je můj došlap neutrální, kdo by to byl řekl, že mé leckdy šílené aktivity nezpůsobí propadnutí jakékoliv klenby, takže jsem mohl koupit tento konkrétní model. Hned první den jsem se obul co cyklistických ponožek Moose, anatomické běžecké jsou teprve na cestě, a vyrazil jsem podél Svratky po cyklostezce do Olympie. Nutno podotknout, že jsem měl skvělou motivaci vrátit se včas, tak jsem na své poměry celkem makal. Nicméně novým botám se nedá upřít, že na mnohem lepším výkonu měly svůj podíl. V půlce trati (6km) jsem měl čas jako na závodu Triexpert Cupu a to mě ještě zbývalo dalších 6km :-) Nakonec jsem zaběhl 12km za 51min a byl jsem celkem v pohodě, bez kolapsového stavu, klouby v mnohem lepším stavu než kdy jindy, hlubokou dehydrataci způsobenou tím, že jsem běžel téměř hodinu na přímém poledním slunci zmiňovat nebudu, za tu boty vážně nemůžou :-) Jednoduše paráda, už se těším na další běh....

Silničáři mě chtějí zabít

Jak jinak jsem si měl 14.8.2012 vysvětlit to příšerné látování silnice těsně před a za Kadovem? Štěrkové hody, během kterých opravdu na kolcích nemám příliš chuť...  Klasická 30km trať, během níž se nestalo nic nečekaného, krom několika skorodržkopádů způsobených tupými hroty holí (jupí, teď nemohu chvíli trénovat :-) ) a krom opětovného setkání se srnkou těsně za Krátkou, docela by mě zajímalo, zda je to stále jedna a ta samá...

Na kraj, na kraj!

Trocha retrospektivy nikdy neuškodí, slovy "Na kraj, na kraj" končila moje dnešní projížďka na inline bruslích. Slova vycházela z úst malého chlapce, který si to šněroval po cyklostezce asi 10m za svojí maminkou, která v sedačce na kole vezla jeho sestřičku/bratříčka. Ta obava o svoji maminku patrná z jeho hlasu byla vážně dojemná. A tak jsem kolem projel opravdu pomalu a opatrně... A co jinak? Možná bych mohl vyzvednout tu raní pohodičku, kdy od řeky cítíte jemný chlad, který se vám snaží kompenzovat teplé sluneční paprsky v usměvavé tváři. Pohodičku dokresluje třetí snídaně v podobě sojového kmene :-) Jinak klasika jako vždycky, 14km...

Motáme se v kuchyni - bublanina s borůvkami

Suroviny:

• bublanina
• 2 hrnky polohrubé mouky
• 1 hrnek cukru (krystal/krupice)
• 1 hrnek mléka (polotučné)
• 0,5 hrnku oleje (slunečnicový)
• 2 vejce
• 1 prášek do pečiva
• 1 vanilkový cukr
• borůvky (množství dle chuti)
• drobenka s oříšky
• 2 množství hrubé mouky
• 1 množství cukru (moučka)
• 1 množství másla
• 1 množství vlašských ořechů
• 1 vanilkový cukr
• drobenka
• 2 množství hrubé mouky
• 1 množství cukru (moučka)
• 1 množství másla
• 1 vanilkový cukr
• vymazání plechu
• máslo/sádlo
• hrubá mouka/krupice/strouhanka

Postup výroby:

• příprava bublaniny
• do mísy vložíme všechny suroviny, kromě borůvek
• v míse důkladně všechny suroviny promícháme
• příprava drobenky s oříšky
• vlašské ořechy pomeleme
• v talíři důkladně  promícháme všechny suroviny
• příprava drobenky
• v talíři důkladně  promícháme všechny suroviny
• vysypání plechu
• plech potřeme rozpuštěným máslem/sádlem
• vysypeme moukou/krupicí/stouhankou
• pečení bublaniny
• předehřejeme troubu na 200°C
• připravenou směs vlijeme do plechu a rozetřeme
• rozetřenou směs posypeme borůvkami
• nakonec zasypeme drobenkou
• pečeme přibližně 0,5h na 180°C

Deštivý bike a horká sprcha

11.8.2012, skoro by se dalo říct: "Pomalu, ale jistě!" Ano, přesně tak přibývají moje ujeté kilometry na kolech. Dnes se měl uskutečnit švih s Jirkou, ale vhledem k počasí jsem ho půl hodiny před startem odřekl, nicméně Jirka se nenechal odbýt a se slibem krátkého švihu mě lehce přesvědčil, abych své rozhodnutí změnil. Ač po nočním vaření a pečení poměrně nepoužitelný jsem tedy vyrazil. Přemontoval jsem polovinu kola na HTčko, tak aby bylo pojízdné a před 10h jsme vyrazili. Původního cíle jsme nedosáhli, protože ve Sněžném nás zastihl déšť, který nám upravil plán z krátkého švihu na ještě kratší... V Kadově jsem byl už v podstatě durch mokrý, to aby to bylo zábavnější. Teplota okolo 10°C stupňů tvrdila slušně muziku... Nakonec padlo 30km a i přes zmíněnou zimu a déšť to bylo fajn, navíc jsem si poprvé od Sázavy dal horkou sprchu, ta mi přišla k chuti. A tak zase příště...

Aerodynamická brzda na dálnici

V pátek jsem se projel po dlouhé době na mašině po dálnici. Čert tomu chtěl, aby foukal takový vítr, jaký foukal. Nebudu příliš přehánět, z pruhu do pruhu mě vážně nepřehazoval, nicméně v rámci jednoho pruhu s vámi nárazový boční vítr zacvičí jak nic. Zvláště, když váš profil je zvětšen o mohutný batoh, ve kterém vezete helmu a dalších milión věcí. A právě v tom batohu byl zakopán pes, tedy ne doslova :-) Batoh Husky (jak přízračné jméno :-) ) má něco za sebou, vzhledem k závažím, které jsem v něm vozil a nosil se mu rozjíždí zip. A právě rozjetý zip dokáže příčinou skvělé aerodynamické brzdy, když se vám ve 130km/h rozjede, batoh se otevře (skoro jsem měl obavu, že vypadne i výše zmíněná helma) a začne vás brzdit nečekanou silou. Vzhledem k tomu, že se mi to stalo již po 10km jízdy, tak jsem měl obavu, že cesta po dálnici bude delší než po okreskách, naštěstí se mi batoh podařilo dodatečně zajistit...

Fight club aneb blázni na hrazdě

Pár poznámek ze starých dobrých časů, kdy jsem patřil mezi ně...

Výhody fight clubu (10.8.2012)

Chvála bláznovství? Chvála motivace při cvičení více lidí? Chvála fight clubu? Říkejte tomu jak chcete, ale donutit se takto cvičit doma vyžaduje opravdu silnou motivaci. Naproti tomu v práci stačí mít pár bláznivých kolegů, co Kubo? :-) Pak páteční cvičení na hrazdě vypadá nějak takto. Je pátek, jdeme jen pár sérií na max. OK. Není tu motivátorka, dnes to bude slabé... Těším se, že po 2 sériích půjdu jíst, ale vzápětí se dovídám, že série budou 4. No dobře, to přežiji. Jenže za chvíli zjišťuji, že jdeme 6 sérií. Z 6 je najednou 8 sérií... A kurník... V tuto chvíli začínám kontrovat, počátek hecování, které vede k tomu, že člověk cvičí mnohem více, než by kdy cvičil (dobře s výjimkou výše zmíněné motivace). V podstatě jsme vyměkli na 16 sérii :-) Rekord v počtu shybů nepadl, ale počty nejsou úplně špatné 34-30-20-20-20-20-20-20-15-15-10-10-10-10-10-10 = 274.

The Monkeys Must Be Crazy - 1 (2.8.2012)

Jak jinak to říct... Rozhodnutí neusnesení hodného výboru Fight Clubu začít shybovat se zátěží se ukázalo být vážně bláznivé. Zvláště když jsem se jal obstarat zátěž osobně. Ty 500 listové balíky A4 se mi zdály poměrně lehké, proto jsem je do batohu nacpal rovnou 3. Po první sérii, která se ukázala jako velice výživná jsem se dokonce odhodlal pokusit se odhadnout jejich hmotnost, 20x30x500x80x3/1000 mi dalo asi 7,2kg, s batohem se dalo počítat skoro 8kg. Kdo nezkusil, asi neuvěří, jaká je to makačka, má hmotnost se zvýšila přibližně o 9% a výkon degradoval asi o 50%. Po hrazdě jsem z Jirkovi kalkulačky (Oracle Database 11g) :-) dostal přesnější výpočet, select 0.297*0.21*1500*0.08 from dual; s výsledkem 7.4844kg.

Dovolenkový syndrom (1.8.2012)

O dva dny prodloužený víkend se zvrhl ve snovou dovolenou. Objevila se pouze jediná piha na kráse a to, že se člověk také musí vrátit do práce... A ten návrat je tvrdý, tedy pracovně to jde, ale ta hrazda zlobí. A zlobí o to více, o co méně se člověk o dovolené hýbal, cvičil a spal. K tomu přidejme několikakilové přitížení způsobené luxusní vydatnou a častou stravou a "looser status" si můžete nalepit na pozůstatky bicepsů... Středeční hrazda bez naší motivátorky byla zkrátka krutá, snad jen počet 6 sérií mi dával slušnou naději na přežití. Tu se mi na konci cvičení rozhodl rozervat na kusy Kuba, který zahlásil, že se jde 8 sérií a já byl v ... Raději se ani nebudu zmiňovat o rozhodnutí neusnesení hodné rady Fight Clubu o změně pravidel cvičení :-)

[update] Dvě odpolední série s Kubou posunuly konečný účet na 200 shybů, ale bolelo to jak..

Hranice jsou od toho, abychom je překonávali (26.7.2012)

Přesně tak... Dnes byl další luxusní den, na hrazdě jsem byl celkem 4 krát. Ideální předpoklad pro to, aby padl můj osobní shybařský rekord, dnes jsem se zastavil na číslovce 320. Skoro bych už měl přemýšlet nad nahrazením kvantity za kvalitu, v tomto ohledu za ostatními kolegy zaostávám o několik světelných let :-)

Letající Tydýt na hrazdě (19.7.2012)

To zas bylo, říkám si: "Jdu dorazit 200 na hrazdě," a ač zcela vyčerpaný po kolcích, lezu na hrazdu a začínám shybovat. Bohužel na 200 jsem nedolezl, z ničeho nic jsem se totiž ocitl na zádech v kuchyni :-) V rukách jsem stále svíral hrazdu, která překvapivě vyskočila i se mnou z futer... Měl jsem celkem štěstí, že jsem zády nepadl na práh, nerozbil jsem si hlavu ani o skříň ani o lednici, nezníčil jsem si kolena... Možná bych měl děkovat Mírovi za návod na posilování břišních svalů, díky přednožení s ohnutými nohami jsem zřejmě prvně dopadl na chodidla a až vzápětí na záda... Pretty Fly...

Penne bez cukru, hrazda bez motivace rekordu (13.7.2012)

Po krátkém spánku dlouhý den. Po včerejší makačce jsem byl opravdu dost rozsekanej. Bylo to vidět na výkonech na hrazdě, ještě že jsem našel aspoň sílu zdrbat kluky, abychom šli 10 sérií a ne méně. Aspoň že jsem dal 10 x 15, jinak bych si připadal jako absolutní nula... Po hrazdě jsem snad poprvé v životě dokázal nacpat do sebe těstoviny (penne) bez jakéhokoliv ochucovadla, dokonce i bez cukru :-) A nakonec mi i chutnaly, aneb hlad je nejlepší kuchař. Jinak nelze zapomenout na to jak mě dnes práce bavila a to neskutečně ;-)

Blázen na hrazdě (13.7.2012)

Dnešní ráno bylo bolestivě luxusní, když nadešel čas hrazdy, tak jsem si sám myslel, že jsem se zbláznil... S rukou, se kterou sotva hýbám, kupodivu šlo cvičit téměř bezproblémově a tak padlo 170 shybů. No a nebyl bych to já, abych to doma na vlastní hrazdě nedorazil na rovnou 200 :-) Nezbývá, než se těšit na zítřejší ráno...

Blázni na hrazdě (13.7.2012)

V práci jsem se cítil již o něco lépe než po ránu, ale pořád ne na to, abych si svlékl mikinu :-) Na hrazdu jsem byl rozhodnutý jít pouze kontrolovat kluky, aby to neflákali. Naše motivátorka a kontrolorka jest stále nepřítomna a Lucka její roli opravdu převzít nezvládne... ;-) Ale když už jsem pod tou potvorou stál, tak jsem si řekl, že to aspoň zkusím, s pěknou bolestí jsem si levou rukou vytáhl tu pravou až na hrazdu, zavěsil se a zkusil zashybovat... Světe div se, ale šlo to a vcelku bezbolestně :-) Kuba měl v plánu 8 sérií, přesvědčil jsem ho na 10 a on mě pak na 12 :-) 170 shybů padlo, já nepadl! Hooray! Blázni nezemřeli...

Tak jsem to moc nedal (11.7.2012)

Ještě včera jsem psal jak to kluci na hrazdě flákali a dnes potkal stejný osud mě :-) Doma jsem se od rána těšil, že budu klikovat a že si i zashybuji. Pak jsem si však dal výživný oběd a chuť mě vcelku přešla... No to bych ale nebyl já, abych se nakonec nedonutil, nicméně kluci by z mých výkonů radost neměli a o motivátorce ani nemluvě :-) Ve čtyřbytovce je zatím jediné místo, kde se dá zaposilovat, hlavní přívod vody který vede nad schodištěm... No uznávám, že se pode mnou ta trubka trošku kroutí, ze zdi vypadávají cihle a vůbec podivné zvuky lze slyšet až z kotelny, kam nějaký přívod vody také vede... Ale dokud neteče voda, tak je to v suchu, ne? :-) S vypětím všech sil jsem dal 4 x 15 a myslel jsem, že ani po schodech již nedolezu... Sláva lyžování :-)

IT opice (10.7.2012)

11:00 pro normální lidi nastal čas obědu, pro ITáky čas na cígo, bagetu, kávu, kolu apod. No dobře, no dobře, existují i "celkem normální" ITáci, kteří chodí na "celkem normální" oběd. Krom toho však existují i ITáci ultras, z nichž některé (dle stravovacích zvyků) můžete zařadit do množiny A a zbylé do množiny B. Čím se však od nich liší jest, že si kromě jídla dávají k obědu ještě několik sérií shybů. Pravidelně se scházejí v podzemních garáží a shybují do zemdlení, případně dle jiných instrukcí pocházející z úst, poslední dobou vždy přítomné, motivátorky :-) <vsuvka>Motivátorka však nemá pouze tuto jedinou a leckdy velmi náročnou úlohu - motivovat, ona zároveň shybuje a to více než poctivě... S úsměvem drží krok s chlapy!</vsuvka> Včera však nastala nečekaná situace způsobená nepřítomností té odvážné a kluci to pěkně flákali. A tak jsem se dnes chopil otěží, můj příkaz zněl jasně: "10 sérií!" Nakonec jsem dal svým stylem (no dobře, trochu to šidím) 11 sérií, počet shybů následuje: 8*15 + 20 + 25 + 15 = 180. No jo, 200 není už tak daleko, přidat 2 série, tak bych to dal :( Ale nic se nemá přehánět, tak až jindy... Pokud se pídíte po těch opicích, tak se nebojte, o nic nepřijdete! Tito ultras jsou svým způsobem lehce postižení, pokud své cvičení nějakou dobu nemají, tak nezřídka pociťují abstinenční příznaky. A jakže se to projevuje? Někteří slovně projevují touhu po bolesti a radosti na hrazdě. Já sám jsem se o víkendu věšel na každý spadlý strom v lese, na kterém se dalo aspoň trochu shybovat. Kuba shyboval během dovolené v campu na nějakém trámu, na který se dalo vyskočit. Jirka jako vždy klikoval. A korunu všemu nasadil Míra, který byl na dovolené ve Španělsku a podařilo se mu dokonce 2x přilákat pozornost diváků pro svoji rozcvičku... Našli byste jistě další podobnosti, např. opice nenosí oblečení, ani na hrazdě se občas oblečení nenosí, zvlášť když Moravě vládnou tropická vedra, to pak, jako dnes, 75% z nás cvičí nahoře bez :-)

Zase skvělé Brno

Ne, nezačal jsem pít, píši střízlivý :-) Ale občas se stane, že v Brně je skvěle. Třeba včerejší pohodička u ohně s fajn lidma, báječnou grilovanou zeleninou, výbornými klobásami a dokonalým dortem nelze hodnotit jinak než jako luxusně strávený večer v Brně, a proto tedy i skvělé Brno :-) Skoro bych zapomněl na výuku krasobruslení, škoda, že jsme neměli k dispozici zimní stadion, už bych uměl kadeta :-) Jen ta noční cesta na Vysočinu, jedna myš, druhá myš, jedna kočka, jedna srnka, sražený netopýr, ... Navíc se obávám, že seznam viděného je špičkou ledovce oproti tomu, co jsem neviděl a vidět jsem měl :-(

Přichází čas přezouvání inline bruslí na zimní?

9.8.2012, 7 hod, nehynoucí klasika (inline brusle) v poměrně chladném počasí, že by se hlásil podzim? Třeba jo, třeba nás čeká adrenalin v podobě krásně barevného mokrého listí na asfaltu :-) Ranní 14km dlouhá makačka mě klasicky odrovnala, asi to bude vyžadovat nějaký životabudič :-)

Jak stíhat nestihnutelné...

To zas byl plán - dojet domů, vyjíst ledničku, vyrazit na kolce, vyrazit na kolo, vyrazit houbařit, zalít skleník, vyprat prádlo, pověsit prádlo, uvařit si oběd na další dny, dát po sobě kuchyň do "normálního" stavu, blogovat a mnoho dalších činností... Na všechno jsem měl necelých 6h, aneb nemnoho času na zbyt... Nakonec se však většina činností vydařila, teda odhlédneme-li od faktu, že některé činnosti bylo nutné zkombinovat, některé lehce odbýt a některé přerušit spánkem :-) Poctivě dopadly kolce, kolo a houbaření jsem lehce sloučil, nadto jsem těch pár hub stihl nakrájet na sušení.... Skleník jsem zalil aspoň tak, aby dnes bylo vidět, že se tam někdo s motal s konví, ne nechci tím říct, že to polovina rostlinstva nepřežila :-) Nicméně je pravdou, že zalévat skleník téměř potmě není zcela ideální, své o tom ví i mé cyklistické tretry, které jsem také řádně zalil, snad nevyrostou :-) Jo a praní prádla, to není práce, o to se postará pračka poměrně úspěšně bez asistence, jen to věšení je pak opruz :-) Vaření obědu jsem klasicky také odbyl, ale po včerejší kačeně si dva dny s těstovinami mohu dovolit :-) V kuchyni jsem tak navíc neudělal dostatečný bordel, aby bylo nutné zmiňovat se o souboji s nepořádkem :-) Kupodivu jsem nezapomněl na trochu posilování, upadlá hrazda stále leží na zemi, tak jsem si švihl aspoň 100 falešných leh-sedů, poctivě po těch kolcích to opravdu příliš nešlo... Pak už jen papírování, otravné věcné břemeno, fotky, blogování a krátký spánek, který mě přerušil v těchto činnostech...

Podvečerní jako bike

Poté, co jsem se vrátil těsně před 20h z kolců, tak jsem skočil do suchých hader a vyrazil jsem na lehký bike. Ono po těch kolcích asi nic moc těžkého člověk stejně nedá, protože na nohách byla únava znát, konec konců jako na celém těle :-) A tak houbařská cyklovyjížďka čítala asi 10km v lese Ochoza...

Fanoušci běžeckého lyžování

8.8.2012, krásné datum, krásná motivace pro makačku na kolcích. Všechno by bylo ideální, kdyby mě neunavila cesta domů na mašině a kdybych se doma nehorázně nepřejedl zbytky z lednice... Naštěstí motivace přebila vše ostatní a tak jsem mohl spokojeně vyrazit na klasický 30km dlouhý okruh. Hned od začátku jsem cítil slušnou únavu a prvních 20km mi to nejen nejelo, ale navíc jsem neměl z jízdy dobrý pocit, technika byla dneska někde na návštěvě :-) Už v Maršovicích jsem zažil zatím nezažitou drobnost, to když protijedoucí dodávka nepřiměřeně zpomalila a její řidič mě ze staženého okénka povzbuzoval voláním: "Píchej, píchej, ....!" Je vidět, že na Novoměstsku se prostě fandí běžkám celoročně :-) Po té, co jsem se vyšplhal nad Rokytno jsem kousek před Paseckou skálou viděl mimo silnici uhynutou srnku, nevím zda následkem srážky s autem nebo s pytlákem... Skoro to vypadalo jako by neměla hlavu, ale k tomu se ještě dostanu. Po třetí jsem byl překvapen na začátku Kuklíku, kdy mě, pravda šetrně vůči mně, předjížděla řidička v Golfu způsobem takovým, že s sebou málem vzala protijedoucí sanitku pod majáky... A to jsem přitom dostatečně brzy uskočil ze silnice... No a za Sněžným jsem potkal ještě nějaké zbytky žabiček na silnici a zase byl slalom... Dnes jsem přemýšlel, který ze způsobů nešťastného skonu žabiček by pro ně samotné byl snesitelnější - přejetí kolečkem či zapíchnutí hůlkou? Odpověď jsem však nenašel. Za Sněžným čekala již Krátká a krátký prudký sjezd, ten kde jsem již jednou potkal srnku, dnes jsem ji potkal opět, ale naštěstí mimo silnici v poli obilí, ze kterého ji trčela pouze nehybná hlava... V tu chvíli mi hlavou běžely dvě paralelní vlákna, v jednom se myslelo na to zda ta hlava nepatří té nehybné srnce (možná bezhlavé) ležící kousek před Paseckou skálou, v druhém se předpokládalo, že její tělo je schováno v poli a tak jsem se ji snažil hypnotizovat, aby nevlezla do silnice. Jsou to nervy, houkat jako vlak a doufat, že to zvíře není natolik inteligentní, aby vás od vlaku rozeznalo :-) A když už jsme skoro v Kadově, tak nemohu nezmínit, že pro tentokráte jsme si vzal běžkařskou ledvinku s bidonem, čímž jsem zabránil rychlé a zejména obvyklé dehydrataci a v druhé půli okruhu se mi jelo pocitově mnohem lépe. Na Fryšavě jsem se již celkem rozjel a ujížděl i cykloturistům, tedy do kopce, po rovině mi to ještě příliš nejde :-( Posledním zajímavým momentem bylo setkání s kombajnem na silnici v kopci před Vlachovicemi, kdyby mi slušně neuhnul, tak jsem mohl na hrazdě vykládat o tom jak mě na běžkách přejel kombajn :-)

Další prošvihnutá oslava

Co na srdci to na jazyku, co na jazyku to v žaludku, ... No dál pokračovat nebudeme, třeba bychom se dostali k tomu, k čemu je můj blog :-) Nebudeme pokračovat ani s IT povídačkami o číselných soustavách a smyslu oslavování příspěvků s kulatou pořadovou číslovkou, a už vůbec ne o kvalitě a kvantitě příspěvků. Asi se zkrátka spokojím s konstatováním, že i 300-stý příspěvek jsme prošvihl a že to zkusím oslavit příště, pokud mě to tedy bude ještě bavit :-) Blogům a zejména bloggerkám zdar!

Pondělní pohybový deficit

6.8.2012, 7:20, mašinu jsem odhodil v garáži a sotva jsem se doplazil do officu, tak jsem dostal chuť dále kompenzovat nedostatek pohybu... Z motorkářského jsem skočil rovnou do inlinovského :-) Pak už následovala zkrácená klasika, 14km jsem tentokráte vyměnil za pouhých 12km, avšak za cenu tu, že před 8:00 jsem byl zpátky na svém místě. Zajímavé, že kolegů v práci příliš mnoho nepřibylo, že by bylo pondělí? :-)

Nedělní bike

5.8.2012 jsem se po víkendu, který postrádal jakýkoliv pohyb, a kterému přebývalo více než dost jídla, rozhodl skočit na kole do lesa pro pár rádoby václavek a trochu se projet. Už když jsem vystřelil z baráku, tak jsem věděl, že se nebudu flákat, po dlouhém čase jsme to slušně napálil. Cestu jsme volil do pořádných kopců, aby mě to brzy přešlo, ale ono ne :-) Terénní úseky mě sice stály dost sil, ale ne tolik abych pak téměř v 60km/h (jo bylo to z kopce) málem nežvejkl dva lidi, kteří nestačili uskakovat... Když jsem se pak vracel po hlavní ze Žďáru nad Sázavou do NMNM, tak jsme si asi v půlce cesty řekl, že vyjedu všechny zbývající kopce na nejtěžší převod 44x11 (no dobře není to silničních 53x11, ale kdybych je měl, tak to dám taky). Byl jsem celkem překvapený, že nohy i tělo to dávaly... Zato kolo úpělo, dupal jsem to toho vážně solidně, zdá se že ani jednočepová koncepce nezajistí nikdy dostatečnou boční tuhost... Tedy aspoň ne pro mě, když se rozhodnu rvát to na max :-) Poslední kopec do Holubky, byla kategorie sama pro sebe, dole ze zatáčky jsme se rozjížděl z malé rychlosti, v půlce kopce jsem valil kolem 30km/h, ale nohy už začínaly mít dost o čemž svědčí náběhy na křeče spolu s parádní bolestí stále nezahojeného stehenního svalu po bouračce na kolcích. BTW mám takový pocit, že trénink na kolcích je vynikající průpravou pro těžká stoupání ježděná ze sedla, vyzkoušejte :-)

Neděle v Lesné

Neděli jsem prožil pohodově na 2 roky slibované návštěvě Radka. Pohodička v Lesné, v lesích, které postrádaly houby i borůvky, mezi kozami, které jsou neuvěřitelně zvědavé, žravé a společenské. Cesta tam a zpět na mašině, parádní pokec, prostě klídek a pohoda...

Kozy

Tak jsem se zase dověděl několik novinek, je ostudné, co všechno o této planetě nevím. Třeba i takovou věc jako je to, že koza i kozel mohou a nemusí mít rohy :-) Zvláštní to zvířata, společenská, žravá, zvědavá a bojovná. Vidět a hlavně slyšet jejich souboje, to když svými tvrdými palicemi do sebe navzájem naráží, je celkem slušný zážitek. Jo a příště by mě nemusely sežrat kalhoty :-)