Neděle patřila flákání, v pondělí jsme to chtěli napravit a tak, když jsme se s kluky sešli na snídani v osm hodin, byl hlavním bodem jednání Old Rag Mountain Hike. Prostě další nudný několika-mílový výlet v něčem, co by mělo připomínat hory. K tomu dohromady 4h cesty autem... No a nakonec to nepřekvapivě neprošlo, Libor vyrazil do práce a zbytek nejspíše vyplnil pondělí podobně jako neděli.
Já jsem se rozhodl vykašlat se na bolesti od spálenin a vyrazil jsem na kolo, přeci jenom jsem chtěl v Richmondu vidět ještě pár míst, které jsem nestihl a nerad bych se kvůli nim ještě někdy vracel do Států :-) Tak jdeme na to...
Virginia Historical Society
Pěkná budova, která se právě opravuje, co více říct...
United Daughters of the Confederacy
Pěkná budova a dobré kanóny :-)
Virginia Museum of Fine Arts
Parádní muzeum s úžasným parkem se sochami, ideální místo pro chvilky odpočinku...
Sakrální stavby
Jak jsem již mnohokráte psal, setkáte se s nimi na každém kroku, často to jediné na co se dá koukat :-)
Okolí James River
Dnes jsem vyjel po Richmondu jen s dvěma malými mapami, jel jsem opět tak nějak podle čuchu. Abych pravdu řekl, poměrně brzy jsem na to dojel, trochu jsem se zamotal více než je zdrávo a tak jsem uvítal, když jsem se dostal na již notoricky známou, často 10-ti pruhovou West Broad Street. BTW díval jsem se, že měří ve městě rovných 15mil a dál pokračuje jako silnice č. 250 skrze celou Virginii asi 195mil :-) I přes stálý a vydatný provoz jsem se na ni napojil s domněním, že dojedu do centra. Po pár minutách si však říkám: "Tady je něco špatně!" Slunce mi najedou upalovalo spálená lýtka, ale tak to přeci být nemělo, vždyť na začátku cesty bylo proti mě... No dobře, tak jsem to otočil o 180° a vzhůru... Po cestě jsem zcela náhodou narazil na to, co vidíte výše a směřoval jsem dál k řece a do centra. Před řekou jsem potkal dva poměrně pěkné parky, jeden zdobila socha Kryštofa Kolumba (neodolal jsem a zase jsem nafotil nějakou ztřeštěnost spolu s Harantem ;-)) a druhý válečný pomník hrdinům První světové války - Carillon Tower. Pak jsem zdolal most - Boulevard Bridge, ze kterého byl překrásný výhled na řeku posetou balvany a parádní most v dálce. Za řekou na mě čekal skvělý trail, po kterém jsem se měl dostat až do centra. Americké značení ve mě vyvolalo zděšení, nic horšího jsem ještě neviděl, také jsem se ztratil po 20m, kdy se cesta rozvětvila v pět dalších a vůbec nebylo jasné kudy vyrazit... Ale to nevadí, směr byl zřejmý, takže jsem se nějak na Belle Island dostal. Ten jsem tentokráte obkroužil celý, několikrát se zastavil u řeky plné lidí, dokonce i hezkých ženských. Nakonec jsem se vydal na místní bike traily skrze ostrov, no co si budeme povídat, nebyl to dobrý nápad. Cesta označená B - 17 (easiest) nedělala svému jménu ostudu :-) Projížďky džunglí by nebyly nejspíše fajn ani na pořádném kole, už jen kvůli počasí (horko, dusno, vlhko - jako vždy), ale tu přes značenou jednoduchost byly přes cestu občas rozházeny padlé kmeny menších stromů a jejich zdolání nebylo úplně tak lehké. Když jsem takto spatřil tři kmeny na sobě a viděl jsem jak je ten nejvrchnější rozkousaný od zubů převodníků, tušil jsem, že bude zle, stačil takový malý kousek a byl jsem jednou provždy bezdětný... naštěstí jsem však dopadl na stehno a to něco vydrží :-)
Tredegar Iron Works
Když jsem byl už asi po třetí či po čtvrté před branami Tredegar Iron Works, tak jsem nakonec neodolal a podíval se dovnitř. Musím říct, že to zase tak zlé nebylo. Historie hutí není nezajímavá.
Pipeline Trail
Asi by mě tato pěší cesta tolik nezajímala nebýt Míry, který o ní pořád básnil, tak jsem se na ni zajel podívat, ale s kolem bych ji nedal, takže jsem si udělal jen malou vycházku v dohledu kola :-)
Canal Walk
Tentokráte jsem si jízdu podél kanálu prodloužil až na jeho konec. Po cestě sem tam potkáte zajímavé věci. Tu a tam stojí nějaká socha, tu a tam vám nad hlavou pobíhají dálnice, železnice a kdo ví co ještě. Nepřehlédnutelný je i protipovodňový systém s uzavíratelnými vraty na železnici i silnici. Z dálky můžete vidět muzeum holocaustu, nábřežní továrny přeměněné v luxusní bydlení typu loft. Když jsem se pak od řeky vydal do kopce vjel jsem přímo do Libby Hill Park, na který z výšky shlíží socha vojáka - Confederate Soldiers and Sailors Monument. V okolí taktéž asi nepřehlédnete Poe's Pub.
Edgar Allan Poe
Když už je řeč o Poeovi, chtěl jsem si jeho muzeum prohlédnou nejen v noci s horečkou páteční noci a nebo nějak tak, a také jsem chtěl vidět zahradu za barákem, no a na všechno se dostalo jen tak z části...
Farmers Market
Poměrně známým místem je farmářská tržnice, kterou najdete nedaleko hlavního vlakového nádraží.
Main Street Station
Budova nádraží mě zaujala hned poprvé, co jsem ji viděl, takže jsem ji při dnešní vyjížďce nemohl opomenout. Její prohlídka však byla taková nějaká krátká, byl jsem totiž s kolem vyhozen ven :-) Stejně je to nemalý kontrast, zajímavá budova nádraží a hnusné plechové nástupiště...
Virginia State Capitol
Rozhodně stojí za návštěvu, pokud se už ocitnete v Richmondu. Je pěkné jak v downtownu zničeho nic ustoupí těch pár výškových budov a před vámi se otevře nádherný park a v něm Capitol, další stavby, sochy, ...
Další zajímavé stavby
Po cestě zpět jsem potkal v downtownu nemálo zajímavých staveb, ale je asi zbytečné identifikovat každou z nich. Takže se zmíním už jen o nepříjemné dehydrataci, která si se mnou opět dala rande. Vlastně nevím jak dlouho jsem byl na vyjížďce, ale nejspíše šlo o 4-5h, které jsem jel většinu času na přímém slunci. Někde jsem potkal teploměr, ukazoval 95°F (35°C)... Má flaška s objemem 0,75l trochu nestačila. Tohle je mimochodem jedna z mnoha věcí, které mě na Richmondu štvou, pítka pro lidi jsem zatím objevil v jednom parku, na hřbitově a na ostrově..., když to srovnám s Washingtonem, kde můžete v centru pít na každém kroku. Nic z toho nebylo zrovna při cestě a já si pomalu začal klást otázku zda to vůbec dám. Je zajímavé, tedy asi jak pro koho, že po cestě zpět jsem se už ani nepotil, asi nebylo co... Každopádně mi věřte, že zhruba těch 12km, které jsem se vracel po oblíbené West Broad Street bylo útrpných. Brutální asfaltové silnice jsou jednou neskutečně velkou pecí, na které se všechno peče, jenže 99,9% lidí to tu netrápí, sedí v autech :-) BTW už několikrát jsem viděl jaká chodí nad silnicemi a parkovišti termika, ve které si to krásně dávali dravci. Dnes jsem měl pocit, že bych na takové silnici vzlétl i s paraglidem :-)
Ptákovina nakonec - nové auto do třetice
Okolo sedmé hodiny se cpu u počítače, když tu najednou slyším přijíždět nějaké auto. Vzhledem k tomu že jsem zvědavý jako opice, tak hned běžím k oknu... No dobře, neběhám k oknu při zaslechnutí každého auta :-) Parkoviště bylo totiž odpoledne prázdné a kluci říkali, že pojedou vyměnit Nissana Murano za jiné auto. Když jsem se vrátil z kola a stále tu nebyli, tak jsem přirozeně hořel nedočkavostí, cože se nám objeví pod okny. Ale zpátky tam, kde jsem skončil. Přijelo auto a zadními dveřmi vylézá Kuba, říkám si: "potvory mě ani nedaly vědět a jely nakupovat", teď pomiňme skutečnost, že jsem to myslel v žertu, jak by mi asi mohly dát vědět, když jsem byl celé odpoledne pryč? No ale zpět podruhé. Kuba vylezl, Míra vylezl, ale Libor se neobjevil, v tu chvíli mi došlo, že Kuba... Co to zase melu? Je zajímavé jak očekávaná otcovská role změní člověka, Kuba je najednou šíleně zodpovědný, ostražitý a nevím co ještě. Prostě i když jeli dva, tak si sedl dozadu s největší pravděpodobností kvůli bezpečnosti, aby neseděl na sedadle smrti... No dobře, chápal bych to, kdybych byl za volantem já, ale s Mírou? :-) No nic, do třetice zpět k tématu a tím je auto. Uviděl jsem znak, zhodnotil proporce a zavládlo zklamání - Hyundai i30... Od okna jsem skočil do postele i se zeleninovým salátem a šel si číst. Vzápětí slyším ťukání na dveře. Míra si asi všiml mého nadšení pro techniku a přišel mi oznámit, že dovezl Hyundai Elantru. Trochu jsem se zasekl, hlavou projela vzpomínka na doby nepříliš minulé, kdy Hyundai rozhodně neprodukoval líbivá auta, fuj, fuj, fuj. Na to Míra dodal, že opět neměli compact car a že nám dali o třídu vyšší vůz. I40, pomyslel jsem si? Že by ji ve Státech prodávali jako Elantru a že by měli na rozdíl od Evropy verzi v podobě hatchbacku? Po rozloučení se s Mírou, jsem se rozběhl k počítači. Nejprve jsem identifikoval model - Hyundai Elantra GT. WTF??? GT? WTF to na obrázku vypadá jako mizerný rodinný hatchback, jak tomuhle někdo může dát přívlastek GT? No nic, pátral jsem dál a už jsem si myslel, že i40 = Elantra s tím, že ve Státech mají prostě i další karosářskou verzi. Ale skutečnost je taková, že jde o rozdílná auta, byť blízký příbuzenský vztah nezapřou. Možná jsou stejná co se týká techniky, ale designem se drobně liší. No to bychom měli a teď návrat ke Grand Turismu. Na to, že jde o atmosferický dvoulitrový čtyřválec, tak nepodává špatné výkony - 173k a 209Nm. DOHC 16-ventil s D-CVVT s poměrně vysokým kompresním poměrem, nic jiného bych asi ani nečekal. A co váha? Něco okolo 1360kg. Jakže na tom bylo Murano? 260k a 336Nm při váze okolo 1810kg. Jaký je to poměr a co srovnání? Hyundai 7,86kg/k a Nissan 6,96kg/k. No to bude zajímavé, co říkají praktické testy, zrychlení z 0-60mph? Hyundai 7,8s a Nissan 7,2s. No, už se nemohu dočkat až někam vyrazíme a já trochu poškádlím Elantru na nějakém parkovišti... BTW když už jsem začal tak divoce hledat, přidal jsem do hledáčku Nissana 350Z, asi nemusím představovat, že? Stejný motor jako Murano, jistě bude mít jinou palivovou mapu, točí nejspíše také o něco více a maximální výkon je tu posazen na hodnotu 280k při váze dejme tomu 1500kg, tj. 5,36kg/k a z toho plynoucí zrychlení za 5,2s a to už je pěkný rozdíl :-) Prostě výkon není všechno, mějte na mysli poměr ;-)
[update]
Tak zpět na stromy, moje nedůslednost vedla jen k tomu, že jsem neodhalil, že speciálně model Elantra GT je opravdu převlečený evropský Hyundai i30, no co k tomu dodat?
Žádné komentáře:
Okomentovat