Řekl jsem: "Ne!" Sedl na kolo a jel se podívat na Lockheed SR-71 Blackbird, který stojí před Virginia Aviation Museum v těsné blízkosti dopravního letiště. Trochu mě otrávily mapy, které přiznaly barvu a odhalily skutečnost, že je to více než 30km. Tušil jsem že z toho bude s mojí kondičkou výlet na celý den, no a také byl :-)
Když jsem nadjížděl nad první dálnicí, tak jsem objevil způsob jak se zbavit různých mořských suvenýrů, které jsem původně chtěl z neznámých důvodů propašovat do Evropy. Naštěstí se mi rozsvítilo, možná za to také může smrad, který mi šel ze skříně a tak jsem se rozhodl zbavit se jich. Místo odpadkového koše nakonec ozdobily jeden ze zdejších mostů :-)
Tuhle ceduli jsem si chtěl už dlouho vyfotit a vlastně nevím proč. Neříká nic zajímavého, krom toho, že Sabelell nesmí na dálnici..
Je možné, že by se dalo i v Richmondu nakoupit zajímavé zboží...
Svatostánky a občas zajímavá budova jo a hromada soch, to je Monument Ave, kterou jsem se rozhodl projet od začátku až do konce. Zarazilo mě kolik lidí jsem tu potkal pohybovat se v těch pekelných podmínkách, tedy pro mě pekelných 30-35°C ve stínu, ve stínu, který se v Richmondu jen horko těžko (doslovně) hledá. Kupodivu jsem potkal i pár krásných ženských. Kupodivu zdaleka ne všichni byli ozdobeni smartphony, tak jako u nás, kde bez nich běhat snad ani nejde :-) Naopak zcela bez podivu bych přešel tu hroznou módu být ověšen hromadou lahviček s pitím. Přeci jenom asi málokdo má chuť zahrávat si se svým zdravím, možná i životem. I já musím přehodnocovat své zažité standardy, jakože na kole piji až po 40km... Ono by to také mohlo být to poslední, čím bych si byl na tomto světě jistý... Takže aby se neopakovala situace z minula s umíráním žízní, vzal jsem si pro změnu dvě pití...
Najednou jsem se ocitnul na známém místě, Richmond Canal. Tohoto místa jsem využil k tomu, abych se v klidu naobědval, už před tím jsem zvládl banánovou svačinu a teď na mě čekalo milé jablko Fuji. Když jsem opustil stezku a napojil se na silnici, stále mi zbývala část jablka, kterou jsem vesele žvýkal. Znenadání kolem mě prosvištěla kráska na silničce, respektive na triatlonovém speciálu. Za standardních okolností bych si to nenechal líbit a snažil bych se dostat svůj skalp zpět, ale tady jsem se naopak pochválil za to, že staré zvyky zůstaly na starém kontinentu :-) No co, pokud cítíte, že vaše tělo funguje v daných podmínkách asi tak ze 40%, tak i běžná "comfort zone" je pořádnou nakladačkou... Jenže osud tomu chtěl jinak. Děvče zaspalo na stopce a já se přiblížil více než je zdrávo. Stopku jsem přehlídl a zamyslel se, zda vůbec existuje reálná možnost stačit jí na horském kole ověšeném taštičkou a igelitkou s banánem :-) Dívaje se na její pozadí, tedy pardon, její aerodynamickou polohu s rukama na hrazdě jsem usuzoval... Ale houby, všichni víme, že "It's Not About the Bike", takže jsem nechal myšlenky myšlenka a opřel se do pedálů. Aby toho nebylo málo, někdo na mě troubí a ještě mává z okna, jakmile se auto zařadilo přede mě, pochopil jsem. Borec měl přivázané na kufru kolo... No nic, zpátky k lovu, pomalu krásnou neznámou sjíždím, koukám na její lýtka, nabušenější než ta moje (po necelých dvou měsících v Richmondu to však můžeme říct o komkoliv...) a její ruce, ta musí dělat minimálně triatlon... Když se před námi zvedne kopec, tak ji rázem visím na zádech. V tu chvíli se probouzím, zahazuji myšlenku oslovení a pokecu, přeci jenom jsme ve Státech se stálou hrozbou nesoucí jméno "Sexual harassment"... Navíc si teď uvědomuji, že jedu už kilometr, možná míli úplně špatným směrem...
Zpátky na správném kurzu, Williamsburg Rd. Najednou se opět ocitám v úplně jiném světe, chudém světě, takový zapadákov, hromada bordelu a baráků na prodej. Rozbitá silnice, jeden pruh tam, druhý zpět, skoro jako u nás :-) Na chvíli se zastavuji u rozjetého černého hada, z fotky to není zjevné, ale byl poměrně velký, když jsem se otočil, tak jsem spatřil u sloupu zahrabanou mrtvolu chlupatého zvířátka, v tom okamžiku jsem si uvědomil, že bude nejlepší jet rychle dál :-)
Na cestě zpět jsem nezapomněl kouknout na motorky, nic extra speciálního - HD, Triumph, Ducati, BMW, Honda... Vždy když vidím Gold Winga, dostávám neodolatelnou chuť na něj vyskočit a projet ho, volání divočiny, pardon, šestiválce...
Už po cestě tam jsem byl překvapen řadou cedulí nabízející výprodej nějakého majetku, tu kvůli stěhování, tu kvůli Bůh ví čemu... I bleší trh jsem potkal.
Pár staveb, které mě oslovily.
Školní autobusy o kterých melu stále dokola....
Při návratu na hotel jsem si udělal malou zajížďku do Whole Foods Marketu, chtěl jsem si koupit jablka McIntosh. K tomu jsem měl několik málo dobrých důvodů. Třeba ten, že jsem tu už vyzkoušel Spam a další nezapomenutelná americká potravina spojená s IT je právě tato. Ještě lepším důvodem je však blízký příbuzenský vztah mé nejoblíbenější odrůdy jablek - Spartan, která byla vyšlechtěna křížením odrůd McIntosh a Newton. Dlouho před příjezdem do obchodu jsem uvažoval, co asi udělám s kolem. Před obchodem bych si ho netroufl nechat nezamčené, přeci jenom není moje. Nakonec zvítězila varianta "neřešit" :-) Vletěl jsem do obchodu a rovnou k jablkům, nikdo mi nic neříkal, tak jsem s klidem obrátil na prodavače s otázkou, zda mají McIntoshe, bohužel je nenašel a to je měli minulý týden... tomu se říká fail, ale doporučil mi jinou odrůdu - Braeburn a navíc mi hned kus jablka uřízl ať ho vyzkouším :-) Měl jsem poslechnout a sníst ho celé, já chytrák jsem zbytek poctivě odnesl na pokladnu a spolu s ještě jedním jablkem zaplatil něco mezi 50-60Kč :-) Mezi tím jsem ještě stihl ochutnávku nějaké zelené pomazánky na tortilla chips. Asi bych se do toho nepustil nebýt v tom česnek, cibule, čili apod. Teď přemýšlím, že pokud to bylo z avokáda, tak jsem kecal, když jsem tvrdil, že jsem to nikdy nejedl :-) Nicméně jsem si dobře pokecal, slečna uměla asi 4 fráze česky, její rodina totiž pochází ze Slovenska :-) Na pokladně jsem pak strávil hromadu času, paní přede mnou udělala nákup za $225 a to jsem viděl na páse především zeleninu, to jen pro představu za kolik se dá nakoupit trocha potravin :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat