Naproti tomu poslední pracovní den, středa, byl hodně netypický. Ráno to jelo v zajetých kolejích, ale nakonec přece jenom přišlo zpestření dne v podobě výletu na richmondské letiště. Tam jsem vyzvedl Eternity a frčeli jsme na meeting, ano v tom báječném GT, kterému jsem konečně nastavil volant do režimu sport (rozuměj, že posilovač přestal z části posilovat). Práce bylo stále dost, takže jsme rozhodně nebyli ochuzeni o hektičnost, které dopomohla i trocha nezbytné organizace čtvrtečního odletu. O zajímavý večer se pak postaralo několik událostí. Za prvé to byla noční projížďka s Eternity v našem GTčku. Bylo to poprvé v životě, co jsem viděl Et za volantem auta a musím říct, že své autoškolové pověsti Demolitionwoman rozhodně nedostála. Řídí úplně na pohodu... A poté, co se nám podařilo na poněkolikáté odvézt zavazadla do officu (jé, tak pozdě jsem v práci v Richmondu ještě nebyl), jsme se vrátili do hotelu na rozlučkovou párty. Sešli jsem se s druhým českým týmem a na terase vesele popíjeli a dojídali zásoby, kterých bylo třeba se zbavit před odletem. Zábavy bylo více než dost, třeba měření síly prstů na mé závěsné váze, s každým kolem jsme byli blíže jejímu strhání, nebo urvání nějakého článku prstu? :-) Celé to bylo poměrně hodně divoké, takže asi nikoho nepřekvapí, že nás přišel umravnit recepční, toho zjevně lehce překvapilo, že jsme všichni byli nahoře bez aneb zábava byla v nejlepším... Kupodivu se nám podařil husarský kousek, v nejlepším jsme přestali a těsně před půlnocí většina z nás vyrazila spát.
středa 17. září 2014
Richmondské zápisky, díl 52, 17.9.2014, poslední pracovní dny v Richmondu
Po pondělním homeoffice na dálničním odpočívadle v Delaeware přislo úterý. Klasický den, ranní trénink, práce, odpolední trénink, běžecké rozloučení s Deep Run Parkem a spánek, zkrátka nic zvláštního.
Naproti tomu poslední pracovní den, středa, byl hodně netypický. Ráno to jelo v zajetých kolejích, ale nakonec přece jenom přišlo zpestření dne v podobě výletu na richmondské letiště. Tam jsem vyzvedl Eternity a frčeli jsme na meeting, ano v tom báječném GT, kterému jsem konečně nastavil volant do režimu sport (rozuměj, že posilovač přestal z části posilovat). Práce bylo stále dost, takže jsme rozhodně nebyli ochuzeni o hektičnost, které dopomohla i trocha nezbytné organizace čtvrtečního odletu. O zajímavý večer se pak postaralo několik událostí. Za prvé to byla noční projížďka s Eternity v našem GTčku. Bylo to poprvé v životě, co jsem viděl Et za volantem auta a musím říct, že své autoškolové pověsti Demolitionwoman rozhodně nedostála. Řídí úplně na pohodu... A poté, co se nám podařilo na poněkolikáté odvézt zavazadla do officu (jé, tak pozdě jsem v práci v Richmondu ještě nebyl), jsme se vrátili do hotelu na rozlučkovou párty. Sešli jsem se s druhým českým týmem a na terase vesele popíjeli a dojídali zásoby, kterých bylo třeba se zbavit před odletem. Zábavy bylo více než dost, třeba měření síly prstů na mé závěsné váze, s každým kolem jsme byli blíže jejímu strhání, nebo urvání nějakého článku prstu? :-) Celé to bylo poměrně hodně divoké, takže asi nikoho nepřekvapí, že nás přišel umravnit recepční, toho zjevně lehce překvapilo, že jsme všichni byli nahoře bez aneb zábava byla v nejlepším... Kupodivu se nám podařil husarský kousek, v nejlepším jsme přestali a těsně před půlnocí většina z nás vyrazila spát.
Naproti tomu poslední pracovní den, středa, byl hodně netypický. Ráno to jelo v zajetých kolejích, ale nakonec přece jenom přišlo zpestření dne v podobě výletu na richmondské letiště. Tam jsem vyzvedl Eternity a frčeli jsme na meeting, ano v tom báječném GT, kterému jsem konečně nastavil volant do režimu sport (rozuměj, že posilovač přestal z části posilovat). Práce bylo stále dost, takže jsme rozhodně nebyli ochuzeni o hektičnost, které dopomohla i trocha nezbytné organizace čtvrtečního odletu. O zajímavý večer se pak postaralo několik událostí. Za prvé to byla noční projížďka s Eternity v našem GTčku. Bylo to poprvé v životě, co jsem viděl Et za volantem auta a musím říct, že své autoškolové pověsti Demolitionwoman rozhodně nedostála. Řídí úplně na pohodu... A poté, co se nám podařilo na poněkolikáté odvézt zavazadla do officu (jé, tak pozdě jsem v práci v Richmondu ještě nebyl), jsme se vrátili do hotelu na rozlučkovou párty. Sešli jsem se s druhým českým týmem a na terase vesele popíjeli a dojídali zásoby, kterých bylo třeba se zbavit před odletem. Zábavy bylo více než dost, třeba měření síly prstů na mé závěsné váze, s každým kolem jsme byli blíže jejímu strhání, nebo urvání nějakého článku prstu? :-) Celé to bylo poměrně hodně divoké, takže asi nikoho nepřekvapí, že nás přišel umravnit recepční, toho zjevně lehce překvapilo, že jsme všichni byli nahoře bez aneb zábava byla v nejlepším... Kupodivu se nám podařil husarský kousek, v nejlepším jsme přestali a těsně před půlnocí většina z nás vyrazila spát.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat