Proč mám chuť:
- Jednou si to po sobě možná přečtu a třeba si tak vybavím nějakou "událost", no a vzhledem k tomu, že to ve Státech bylo především o poznání/poznávání jde vesměs o příjemné události a tak to bude snad i příjemné.
- Třeba se najde jeden jediný člověk, který se při čtení nad něčím pousmál a pak to celé mělo smysl.
- Chtěl jsem si aspoň jednou zkusit psát deník, mít břitvu na krku a muset každý den něco sepsat, no ano, přiznávám, někdy jsem psal dopředu a někdy zpětně (asi jako teď), ale vesměs to byla každodenní řehole (přeci jenom mi psaní jde asi tak jako pádlování, rozuměj "vůbec").
- Psaní je tvůrčí proces a naplňuje mě o mnoho více, než pasivní činnosti jako je čtení a nedej Bože koukání na televizi.
- Rutina, některé rutiny mi přijdou jako velice rozumné, zvlášť když se staví proti konzumu, pohodlnosti a lenosti.
- Stále se něco děje, stále je o čem psát.
Proč nemám chuť:
- Pár lidí mě "dokoučovalo" k poznání, že hromada činností, kterým věnuji neskutečně mnoho času nemají absolutně žádný význam a že moje "v budoucnu se mi to bude nepochybně hodit" není ve skutečnosti tak nepochybné :-) Už mnohokráte jsem jim dal za pravdu, takže třeba je to úplně zbytečné, nikdy si to již nepřečtu.
- Co když to nikoho nepobaví, pak to zřejmě nemělo smysl.
- Žere mi to neskutečně mnoho času, který jsem mohl věnovat cvičení, čtení, ...
- Jednou možná dvakrát jsem měl pocit, že není o čem psát, ale to jsem se šeredně mýlil, každý den se něco objevilo :-) Ale ten pocit, že není o čem psát působil slušnou nechuť.
Na vše ostatní nechutě a chutě jsem asi zapomněl, pokud bych si vzpomněl, tak je dopíši, bude to takový dynamický článek :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat