Doháním kulturu ztraceného léta aneb Festival Křídla 2014 a T-music Back to School 2014

Po "ztraceném" létu v Richmondu jsem zatoužil dohnat aspoň kousek festivalové kultury a tak vymetám co se dá...

Jako každoročně i letos se na sklonku září (26.9.2014) konal Festival Křídla, který jsem s trochou štěstí stihl a to dokonce skoro v jeho celém dvoudenním rozsahu. V pátek jsem měl jasný cíl v podobě skupiny Poletíme a věřte, že to byl luxus jako vždy :-) Krom Poletíme jsem se těšil i na KSV, místní to klasiku. Mezi ně se ještě vklínila pro mě neznámá skupina "Neřvi mi do ucha", která mě nemálo zaujala. Tedy, buďme upřímní, zaujala mě jejich zpěvačka ;-) Sympatická Slovenka, která nebyla zajímavá jen svým hlasem, ne vážně nemyslím na "velké modré oči", zkrátka měla charizma. Jo jinak celá skupina mi přišla správně ulétlá, to se hodí, zvlášť když následovali Poletíme :-) prostě dobře zapadli do multižánrovosti Křídel. Skupina tří lidí - úchvatná zpěvačka, holka, která hrála na nějaký dechový nástroj (kurník, kdybych nekoukal po té první, tak bych možná tušil na co že to hrála :-)), BTW vypadala jako slušná holka z konzervatoře, která na slušné dívčí šaty navlékla koženou bundu, okolo krku něco na pomezí koženého pásku a vázanky... jo vážně luxusně rozporuplná image. Nejlepší však byl týpek za klávesami, undergroundové vzezření s na temeno posunutým baretem, který vlastně nevím co dělal, krom toho, že pouštěl nějaké samply buď na klávesách nebo z Acer notebooku (ano v průběhu večera nám skupina oznámila, že to není nejlepší notebook, to když se složil a nebyl schopen přehrát nějaký sampl :-)). No a málem bych zapomněl na názvy jejich písní, obsese v číselném pojmenování songů neměla zkrátka chybu (tedy za předpokladu, že nevadí, že si nepamatuji ani jedno z těch čísel :-)). KSV na konci předvedli klasický výkon á la zábavová skákačka. Tedy na konci... já to zabalil v nejlepším, festival valil vesele dál :-)

Sobotní program měl z mého pohledu jasného favorita v Trabandovi. Před ním hrálo ještě několik skupin, zvědavý jsem byl na Kieslowski i na Jelena. Jenže... Jelen se posunul někam do pozdních hodin a náhradou jsme dostali "Každý jinak", skvělý rap, ještě teď mám osypky - no takhle asi ne :-) Bohužel ani Kieslowski mediálně propíraná kvůli poslední desce, kterou produkoval J. P. Muchov mě nijak zvlášť neuchvátila. Zkrátka jedna písnička z nového alba, kterou jsem do té doby slyšel nebyla zcela objektivním ukazatelem toho, jak to s nimi budu mít :-) BTW Jelena jsem chtěl slyšet jen proto, abych zjistil, zda jsem si poprvé neudělal nějaký zvlášť negativní úsudek, po chvilce na YT musím říct, že asi ne :-) No a co Traband? Parádní porce energie, takhle jsem si to představoval... No a jak popelka v nejlepším zabalit a domů... No ještě se to snad naučím!

Úterní odpoledne 30.9.2014 se v Brně na Hněvkovského konal nevím kolikátý ročník T-music Back to School 2014. Na jeho playlistu jsem zaznamenal velké množství zvířat, no asi tak sto :-) a bylo vymalováno. Nevyrazil jsme zrovna brzy, přeci jenom v práci bylo práce více než dost a seznam interpretů pro mě příliš neokoukaný... Nepovedlo se mi to tak zcela, na místo jsme se došoural příjemnou procházkou asi hodinu před začátkem Sto zvířat (není nad to, když pořadatel neuvede časy, kdy která skupina hraje...). Na place se poměrně pařilo, až doma se mi podařilo zjistit na co že se to pařilo - ATMO music. Musím říct, že jsem se skvěle pobavil, to když mi hlavou projela vlna tsunami, která přinesla vzpomínky prolnuté tím, co jsem viděl a slyšel - uvědomil jsme si, že tak mizerné texty, mizerné průpovídky, mizerné představení a dokonce i tu mizernou hubu bych zvládl i já, tohle totiž byla základka a na tu mám :-) Tyhle týpky jsem slyšel poprvé a doufám že i naposledy, z mého pohledu děs běs... Ale pak přišla zvířata a vše bylo zapomenuto, jejich koncerty mi sice přijdou lehce jako přes kopírák, ale to nikterak nesnižuje zážitky. No a jako klasicky, v nejlepším se má přestat a hurá domů. Je pravdou, že většina lidí za vrchol večera nejspíše považovala Chinaski, soudě dle množství lidu hrnoucího se proti mně :-) Proti gustu žádný dišputát. Srandovní pak byla cesta na kole nočním vylidněným Brnem, přeci jenom, dle FB se akce zúčastnilo více než 10.000 studentů...

Pěší Vysočina - Mezi Křižánky, Březinami, Pustou Rybnou a Svratkou

Nedělní odpoledne bylo předznamenané příchodem babího léta, den jako ze škatulky. Slunečné a teplé počasí vylákalo na silnice obrovský počet motorkářů mezi nimiž se objevila i moje maličkost. Okolo poledne jsme letěl do Brna, kde jsem nabral Lenku a spolu jsme vyrazili na Vysočinu. Cílem nebyla jen bezcílná projížďka, kde cesta je cíl. Naplánovali jsme si procházku malebným koutem Vysočiny sevřeným vesnicemi Křižánky, Březiny, Pustá Rybná a Svratka. Na mapách jsme narychlo nastřelili trasu, z Českých Milov po žluté, na rozcestí Nad pasekami jsem se dali zelenou, kterou jsem však záhy ztratil, to je tak když člověk více mluví než cokoliv jiného. Takže místo plánové trasy po zelené do Březin, kde jsme chtěli přestoupit na zastávce autobusu na modrou a dále na rozcestí Pustá Rybná na červenou, jsme to vzali různě lesy, loukami a poli. Na původně plánovanou trasu jsme se dostali až u Rybenských Perníčků. Z těchto pěkných skalních útvarů jsme pokračovali po červené až na Karlštejn, tedy ne ten u Prahy, na mysli mám lovecký zámeček nad Svratkou. Za pár měsíců, kdy jsem ho neviděl se odehrálo očividně několik změn, doufejme, že budou mít pozitivní důsledky, zámek se totiž nachází v rekonstrukci. Po prohlídce již značně chátrající památky jsme udělali otočku vzad a po modré se vydali nazpět. Už na Zkamenělém zámku nám bylo zcela jasné, že se za světla na motorce do Brna nedostaneme :-) Přesto jsme se nijak zvlášť nezdrželi na Milovských Perníčcích zato na Čtyřech Palicích jsme zastavili, vydržet ještě tak půl hodiny zažili bychom krásný západ slunce, soudě podle zbarvení oblohy, které nás doprovázelo na cestě do NMNM. Čtyři Palice jsme opustili drobnou lesní cestičkou a pěkně po spádnici dolů až na žlutou, která nás dovedla zpět na místo odkud jsme vyrazili. Překvapivě nám toto kolečko zabralo mnohem více času, než jsme předpokládali a až zakreslení cesty do mapy vneslo světlo do této záhady, jednoduše jsem si dali asi dvojnásobnou vzdálenost (18km), než jsme plánovali :-) Nádherné místo, den a zejména společnost, co více si přát? Snad jen trochu více rozumu, když už jsem měl to štěstí, že mi bylo umožněno prozřít a objevit krásu pěší turistiky, tak jsem si slíbil, že svoji rodnou Vysočinu poznám i z této perspektivy, že nenechám misky vah převážené na straně běžek a horského kola, nicméně zatím jsem se k tomu neměl. Takže Lence patří velký dík a to i za mnohé další, třeba za to, že mě naučila poznávat běžecké značení (jiné než rolbové novoměstské) a já už dobře vím, kam se letos v zimě vydám :-)

Richmondské zápisky, díl 54, 19.9.2014, doma!

Po probděné noci v letadle a ztracených šesti hodinách posunem o šest časových pásem směrem na východ jsme hladce dosedli v plánovaných 8:35 na letišti Wien Schwechat. Na rozdíl od poměrně přísných kontrol při příletu do Států zde nás už žádné kontroly nečekaly a tak jsme měli více než hodinu času do příjezdu "žlutého".

Autobus Student agency vyjel načas, záhy jsem však nabyl pocitu, že jsem zůstal v Americe. Stewartka byla stejně jednoduchá jako řidič, který o sobě prohlašoval, že měl problémy dodělat učňák. A tak jediným faktickým rozdílem mezi nimi byl bakalářský titul paní Stewartky... Seděli jsme na předních sedačkách, což nám ve spolupráci s nepříliš funkčním zábavním systém dalo příležitost vychutnat si dlouhé intelektuální rozpravy pana řidiče a stewartky:

• Bílá čokoláda, já pořád tvrdím, že bílá čokoláda je čokoláda a můj přítel mi tvrdí opak a nemůžu ho přesvědčit, no umíš si to představit? No jenže já psala o čokoládě referát do školy, takže to musím přeci vědět... Ach ty chlapi! [kdyby se děvče podívalo třeba na Wikipedii, tak by zjistilo, že bílá čokoláda de facto čokoládu není, protože neobsahuje kakao, ale ona přeci psala referát, takže to musí vědět :-)]
• Moje kamarádka dělá v Honeywellu [následovala poměrně komická průprava o tom, co je to za firmu] a oni tam dělají termoregulátory [následoval řidičův komický part o tom, k čemu že je termoregulátor] a ony jsou ovládány hlasem, jůůůů, jůůůů [ty voe, hlasem ovládáme cokoliv sto let, jak to někoho může vůbec překvapovat?]
• No a víš že existují světla na tlesknutí? Jůůůů, jůůůů [no to je objev] No já bych to ale nechtěl, kdo by pořád v baráku pořád tleskal. [body pro řidiče]
• A třeba někdo vymyslí televizi na tlesknutí [ty voe, už nééééé] [následuje logická odpověď od řidiče, jakože když už mají senzor na tlesknutí pro světla, asi nebude problém implementovat ho do televize, další body pro něj]
• Normálně v jednom autobuse mi lednička zmrazila oběd... [no nééé, to se může vážně stát?]
• Víš jak dlouho jsem se musela učit slovo "audiovizuální"? [budoucí učitelka...?]
• V levé nosím tácky a v pravé držím pod trysku hrníček a to držím ve vzduchu, posiluji tedy pravou i levou :-) [řidič reaguje politicky nekorektní poznámkou o tom, že pak posiluje s přítelem doma] No kéž by... [bohužel nepochopila sexuální podtext řidičovi narážky]
• [Stewartka plete vyúčtování perlivých a neperlivých vod]
• [Stewartka neohlašuje, co se jí řidič snaží vysvětlit o čůrání na benzínce]
• [Stewartka nebere telefon, natož aby zavolala na centrálu, že máme už 20min zpoždění]
• [Stewartka... naštěstí jsem zřejmě usnul :-)]

Brno! Sláva! Neočekávaně nás očekává vcelku teplé a dusné počasí a taky smrad z aut... Letím domů, tam nasedám na kolo a letím do práce ohlásit šéfovi úspěšný návrat jeho týmu. V práci zjišťuji, že jsem si nevzal klíče od motorky. Sedám na kolo a jedu domů, jedu do práce. V práci skáču do inline bruslí a jdu si dát několik kilometrů na protažení, samozřejmě že s běžkařskými holemi. Vracím se do práce, skáču na motorku a letím si dát pár ostrých kilometrů na motorce, zjevně mi to chybělo podobně jako brusle. Přestěhované místo nachystané na pondělí, motorka i brusle schované a já opět sedám na kolo a o půl osmé se neznámo jak ocitám doma, sám doma a krásně zničený. 

Richmondské zápisky, díl 53, 18.9.2014, sbohem Richmonde, National Air and Space Museum (Steven F. Udvar-Hazy Center)

Ve čtvrtek před odletem do Evropy jsme zvládli rychlou návštěvu nejúžasnějšího muzea letectví a kosmonautiky, které jsem kdy viděl - National Air and Space Museum (Steven F. Udvar-Hazy Center) ve Washingtonu. Vstup byl zdarma, jak je typické v Smithsonian Institution. Podobně typické je, že na prohlídku by se hodil asi tak týden času :-) Pro zájemce následuje tematicky rozdělená fotoreportáž s více než polovinou vystavovaných objektů.

Budova muzea



Přípravna



Následují tematicky rozdělené fotografie bez záruky případných omylů apod. Témata jsou seřazena abecedně, to jen pro úplnost pro ty, které by zajímal klíč jak jsem fotografie seřadil.

Akrobatick letadla


Bombardéry


Dopravní letadla


Druhá světová válka a její letouny


Kosmonautika



Motory


Ostatní



Počátky aviatiky




Stíhačky




Ultralehká letadla apod.




Vrtulníky