Na začátek se hodí poznamenat pár slov o tom, jak si lze vůbec vyzkoušet takový stroj. No v podstatě je to mnohem jednodušší než bych sám čekal. Buď vyplníte webový formulář a nebo zavoláte nějakému autorizovanému prodejci. Zvolil jsem druhou cestu s úmyslem kontaktovat Harley-Davidson Brno. Domluva byla rychlá, stručná a jasná - dvacet tisíc korun vratná záloha na ruku (spoluúčast v případě poškození motocyklu), domluvit se na jízdě aspoň den dopředu a to je snad vše.
Při příchodu si pán ze servisu neodpustil vtipnou poznámku o přelepení křídla (znak Hondy) na mém oblečení, a tak jsem se dal do řeči, jak to berou. Rozhodně s tím problém nemají, byť je pravdou, že jim tam moc takových lidí nechodí :-) Díky tomu, že prodejce nebyl na prodejně, ale v servisu, měl jsem možnost prohlédnout si vystavené motorky, doplňky, oblečení a vše co ke světu HD patří.
A za nedlouho jsem se i dobře pobavil, to když přivolaný prodejce vjel do prodejny na Harleyi hlavním vchodem, což v opačném směru o pár chvil později učinil s téměř čtyřmetrákovým Road Kingem :-)
Při seznámení s motocyklem jsem se dověděl pro mě stěží představitelnou věc, nejen že půjčení předváděcí motorky není zpoplatněno, ale dokonce není třeba doplnit projeté palivo. Tak tady americký svět HD sbírá body ve velkém... Solidní jednání s úctou k potenciálním zákazníkům!
Ale teď vzhůru do sedla chromované mašiny, ne nebojte, sedlo je hodně nízko, takže to vzhůru nebude tak náročné. První, co mě zaujalo, bylo bez klíčové startování aneb klíč nikam nezasunujete, funguje bezdrátově, stačí ho mít v kapse. Oživlý dvouválec do V se zplna rozezní, naštěstí to není rachot, že byste si museli zacpávat uši a díky za to. Síla z něj sálá hodně daleko, však považte, téměř 1700ccm, necelých 86k a maximum točivého momentu spočívá na číslovce 138 (Nm) při 3250ot/min. Stroj se malinko chvěje, ale nic děsivého, očekávání byla daleko horší.
Seřizuji si zrcátka, ve kterých přes úctyhodnou šíři řidítek vidím převážně sebe... No hlavně, že je zdobí typicky americký nápis "Objects in mirror are closer than they appear". BTW podíval jsem se na Wikipedii, která říká, že nejde o zákonnou featuru pouze ve Spojených Státech, ale i v Kanadě a Indii, tak to jsem netušil. Za pověstnou třešničku na cheescakeu lze považovat následující větu: "... is a safety warning that is required to be engraved on passenger side mirrors of motor vehicles..." no aspoň v kontextu motorkářského světa zní hodně punkově :-)
Dost žvanění, stroj si žádá pohybu, koukám na obrovské platformy místo stupaček, zaklápím masivní nerezovou opěrku, opatrně mačkám masivní kovovou páčku spojky, kopnu tam jedničku a pomalu začnu přidávat plyn s průměrem lešenářské trubky. Motorky této kultovní americké značky jako by odrážely realitu Spojených Států, obrovská území, všechno velké a silné... Pomaličku uvolňuji spojku a hned jsem vyděšen, stroj se dává okamžitě do pohybu a to jsem pustil spojku snad o milimetr, holt na tohle si budu muset zvyknout a to tak, že rychle.
Co nejrychleji se i snažím umístit si nohy na platformy do správného místa, tak abych dostal na řadicí páku, abych dostal na nožní brzdu, abych nebyl zaseknutý o patní řadící páku a zároveň přemýšlím, jak dostanu nohy dolů, když budu muset zastavit... Přeci jenom sedím na potvoře s váhou větší než je 370kg... Přede mnou právě šaškuje na zastávce kloubový autobus MHD, čeká mě přechod se semaforem a kopeček s prudkou odbočkou... Tak trochu doufám, že nebudu muset zastavit dříve než si na stroj trochu zvyknu...
Jízda se od samého začátku zdá být snadná, stroj poslouchá na slovo, ochotně zatáčí, ochotně jde za plynem a ochotně i brzdí. Jakmile vezmu za plyn trochu více a motor přejde z režimu bublání okolo 2000ot/min do cvalu dostavuje se nezvykle návykový zvuk, který je ovšem pouze ozvěnou síly, která vámi cloumá v sedle. Tak to je vážně síla! :-) To se mi líbí. Řazení přes poněkud obtížnější a ocelově znějící chod bych považoval za pohodové, tedy do okamžiku než jsem se rozhodl pro neutrál... Tuto operaci jsem si následně ještě několikrát zopakoval a s mojí úspěšností 1:10 lze buď hovořit o mé nešikovnosti nebo o tom, že tam zkrátka nepadá moc lehce. No nejvíce jsem to ocenil na křižovatkách v Brně a pak také na konečné silnici pod Palackého vrchem, kde jsem takhle před policejní hlídkou asi dvě minuty korzoval :-)
Když už jsem se s králem silnic otáčel a podařilo se mi po době najít neutrál, zkusil jsme groundhandling a byl hrozně zvědavý na výsledek. Neuvěřitelné, s motorkou se manipuluje jako by měla polovinu hmotnosti, prý za to může nízká světlá výška, nízko položené těžiště a správná centralizace hmoty, nečekaná paráda. Jo a třeba k tomu přispívá i to, jak lehce se točí kola, ale to bych možná měl přičíst na vrub setrvačným hmotám, které vzbuzují pocit, že se motorka nezastaví ani na neutrál...
Pocit bezpečí nějak tak k těmto strojům patří, mohutné padací rámy ve předu a obrovské kožené brašny vzadu, masivní platformy, sedlo připomínající kožené křeslo z obýváku, velká nádrž, široká kola, zkrátka jsem si připadal trochu jako v tanku (přestože ten jsem bohužel ještě neřídil)...
Ochrana před povětrnostními vlivy je díky brutálnímu plexi na hodně dobré úrovni, krom odkrytých holení jsem se celý schoval, na hlavu mi netáhlo a na tělo také ne.
Pocit výjimečnosti... No jo, lidi koukaj a rozhodně to není tím, že by stroj byl zvlášť hlasitý nebo pomalý... Prostě je nač koukat.
Ale ne všechno je chrom, co se blyští... Nepovedený neutrál, příliš brzy zabírající spojku a ne zcela ideální zrcátka jsem již kritizoval. Našlo se ještě něco? Oproti řadovému čtyřválci musíte chtě nechtě počítat s o něco větším kraválem a znatelnějšími vibracemi, ale jak jsem se již zmiňoval, není to otravné, spíše postřehnutelné. Je zvláštní, jak moc ovšem vibrovala patní řadička, no fuj teda. Vysokou hmotnost přes přítomnost použitelných brzdy také přeci jenom poznáte, zejména při brzdění, aneb fyziku člověk neokecá. Tak a rychle k pohodlí a jízdnímu komfortu vůbec. Tlumiče na horším (typicky českém asfaltu) trochu nestíhaly a motorka neklidně poskakovala, to se také nedá přehlédnout. Přestože je sedlo široké a pohodlné, nutí vás sedět v lehce zakloněné pozici, která mi osobně nebyla zrovna příjemná. Ještě horší to bylo s pokrčenými nohami, kterým se to také moc nelíbilo. Ideální nebyly ani platformy, které ve spojením se zahřívajícím se motorem lehce ohřívaly i mé nohy (chodidla), nic hrozného, zažil jsem mnohem horší, ale poznat to bylo. Nakonec si nechávám to nejhorší a tím jsou ukazatelé, tachometry a jim podobná verbež, kterou najdete na nádrži. Předpokládám, že jde o tradiční řešení, nicméně pěkně blbé! Všemu vévodí obrovský analogový tachometr cejchovaný asi do dvojnásobku rychlosti, kterou je tento stroj schopný zvládnout, pod ním naleznete malý digitální display zobrazující zařazenou rychlost a počet otáček... Ještě o kousek níže leží kontrolky, např. kontrolky blinkrů. Všechno toto je úplně v... Zkrátka to není v zorném poli řidiče a tak jakákoliv kontrola čehokoliv (např. jestli jsem vypnul blinkry) si žádá sklopení hlavy, které stojí cenné zlomky vteřiny, a ty mohou za zvlášť nepříznivých okolností rozhodovat o vašem životě, tak takhle si to vážně nepředstavuji. Absenci hodin považuji bez dalšího zjišťování souvislostí za programový krok, takže ji nehodnotím záporně, což ovšem nic nemění na tom, že bych hodiny chtěl na motorce mít :-)
Co říci závěrem, snad ať si učiníte vaše vlastní závěry a to nejlépe na základě vašeho poznání. Za sebe mohu říct snad jen tolik, že jsem odcházel (odjížděl) příjemně překvapený.
Žádné komentáře:
Okomentovat