BMW S1000RR v celé své kráse, pneu trochu posmýkané nejspíš na okruhu, ale jinak bez vady. Na pohled úchvatný stroj, pravda, ve srovnání s Kawasaki H2 působí stále poněkud lacině, stačí kouknout na páčku mechanicky ovládané spojky nebo na brzdovou páčku, ale na funkci rostlináře to vliv mít jistě nebude :-) V tom se z megafonu ozve něčí hlas, že se blíží jízdy, ať prý osedláme stroje a řadíme se za průvodce dle pokynu pořadatelů... WTH? Nějak jsem si neuvědomil, že u BMW se dělají tyto akce pod dohledem a skupinově, posmutněl jsem. Jenže chyba lávky, v druhé zatáčce byla skupina pryč a ve třetí jsem se obával, že své papíry v životě nedostanu zpět :-) Pánové... jsem dámička, já jim ani trochu nestačil a to všichni přede mnou jeli na cestovních endurech, zatímco já na jedné z nejrychlejších motorek světa a ne, vážně se nejelo terénem :-) No, alespoň jsme mohl ocenit akcelerační schopnosti a pak několikrát i brzdy a věru nevím, co bych měl chválit dřív a víc.
Začneme od vzhledu, který je nepochybně diskutabilní a příliš subjektivní, takže za mě palec hore, Bavorák se mi zkrátka líbí, zvlášť v kombinaci bílo-modro-červené. Mašina na mě působí vyváženým, sebevědomým a zdravě agresivním dojmem.
Na první pohled ji zdobí kvalitní komponenty, ale jak jsem již vzpomenul, ve srovnání s Kawasaki H2 stále působí jako chudý příbuzný :-( Jo a cena není zas až tak lidová, pod 530.000Kč se asi nedostanete...
Po technické stránce tu máme stroj s hmotností 208kg, pokud bychom odečetli plnou nádrž paliva 17,5l, nějak ten litr motorového oleje a něco chladící kapaliny, dostaneme se možná na 185kg suché váhy, o kterou se musí postarat řadový čtyřválec o objemu 999cm, u kterého výrobce neopomíná zdůraznit použití čtyř titanových ventilů na válec... Poměr výkon/hmotnost je tedy přibližně 1,08! Jestliže se bavíme o maximu výkonu 199k v 12.500rpm, tak bych měl zmínit i o poznání méně úctihodnou hodnotu krouťáku, toho máme k dispozici pouze 113Nm v 10.500rpm. Kostra je tvořena příhradovým kompozitním hliníkovým rámem, kyvka je rovněž hliníková. Přední USD vidlice 46mm je plně stavitelná stejně jako centrální tlumič zadní kyvky. Čtyřpístkové radiální Bremba jsou již tak něj u pořádných strojů samozřejmostí. Kontrola trakce a hromada další elektroniky je podobně tak nedílnou součástí moderní motorky, stejně tak povedený quickshifter. Takové ty všednosti jako šestistupňová převodovka, sekundární převod řetězem apod. asi nemá cenu ani zmiňovat, resp. pozornost si zaslouží nejspíše jen odlišnosti od zažitých vzorců popř. excelentní charakteristika takové záležitosti.
Ale honem už za řidítka. Po usednutí vás překvapí nečekané pohodlí, které je vám dostupné i během jízdy. Zvláštní, nic mě nenutilo ležet na nádrži, vlastně to bylo i celkem obtížné. Přestože jsem tedy více seděl než ležel, tak je třeba zmínit, že to neodnesly ruce a ani nic jiného, rozložit svou vlastní hmotnost jde zkrátka přirozeně a poloha je taková nějaká odpočinková. A i přestože štítek nesahá jakkoliv daleko či vysoko, ani na mě nefoukalo, zkrátka skvělá práce! Reakce elektronického plynu je dle očekávání pro běžného smrtelníka naprosto v pořádku, stejně tak poloha a obslužnost trochu humpolácky vypadajících páček... Řadička, nožní brzda i stupačky jsou opět umístěny bezvadně, opět tleskám a to ani nezmiňuji vybrání pro nohy/kolena, jako by mi to šili na míru! Jo, abych stále nechválil, v neseřízených zrcátkách jsem neviděl skoro nic a i kdybych na ně sáhl, nebylo by to nejspíš o moc lepší :-)
Převodové stupně tam padají stejně krásně jak se sedí a to nezmiňuji nejvíc nejlepší quickshifter, se kterým jsem se asi potkal. Některé zařazení vzhůru a vlastně i dolů, bylo doprovázeno krásným střílením do výfuku. Bomba! A co akcelerace? Z dvou set koňových bestií se mi přece jenom stahují půlky, naštěstí tento motor ve spojení se sofistikovanou elektronikou lehce krotne. Je hodně znatelné, že svých špičkových parametrů dosahuje ve vysokých otáčkách, takže zapomeňte na dravé véčkové dvouválce ať už u Ducati či KTM, které tahají o hromadu dříve, zapomeňte také na poměrně divoký véčkový čyřválec Aprilie a klidně i zapomeňte na řadového mamuta Suzuki Bandit. V nízkých otáčkách to není žádné rodeo, ale s otáčkami roste chuť a také můj strach :-) Jo a krom brutálního zátahu ve vysokých otáčkách na vás čeká i úžasný zvukový projev, pořádný charakter! Díky linearitě je motor krásně čitelný a nezáludný, zkrátka naprosto úchvatný (tedy nečekáte-li masivní zátah odspodu). Tu rychlost je pak třeba krotit a o to se luxusně starají monobloky Brembo, luxusní kotvy! To všechno na zemi drží nemálo díky semi-aktivním tlumičům, které neodvádějí o nic horší práci. Takže co nám chybí? Dovědět se, jak to zatáčí... A to se mi úplně tak nelíbilo, nelze se nezamyslet jestli to není spíše mnou, kdo ví? Každopádně do zatáčky jsem musel RR docela nutit a to až tak, že jsem si toho sám všiml :-) Nic děsivého, ale už jsem zažil hromadu ochotněji zatáčejících strojů, co třeba trochu kanibalizovat a zmínit BMW S1000XR? :-) U toho pomlouvání ještě chvíli zůstaneme, ještě jsem objevil jednu nepěknou zlá věc - topení... Ne že by snad mašina netopila, možná snad naopak. Pokud jsem jí dal trochu pokouřit a nepohyboval jsem se extra rychle, což jsem vážně nedělal (nebo nechtěl?), tak se trochu přehřívala, čehož si všímala moje levá noha, trochu se mi opotila.
Co říci závěrem? Krom zatáčení mi přišla býti skoro prototypem ideální motorky. Samozřejmě, že každý oceňuje jiné aspekty, ale nemohu neříct, že motor, podvozek, brzdy, zvuk, pohodlí, charakter... nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem poznal.
Žádné komentáře:
Okomentovat