ZLM 2018 - atletický trojboj aneb ten nejkrvavější s tretrami

Po závodech zase vzhůru do práce... Během krátkého rozhovoru s Janičkou přiletěla otázka, co jsem si na atletice udělal tentokráte. Vesele se hlásím k nudné skutečnosti, že tentokráte tělo přežilo bez úhony. Ale v tom se zaseknu, poněvadž mi na mysli vytane asi 6cm dlouhá tržná a nebo také spíše trhaná rána na pravé ruce. No schválně, kde myslíte, že jsem si ji způsobil? Disk, sprint a nebo snad skok daleký? C je správně, poslední a opět neúspěšný pokus ve skoku přinesl mojí ruce docela nechutně vyhlížející zranění, ale může si za to "mrcha" sama. :-) Kdyby neměla špatnou trajektorii, tak by přece nemohlo v letové fázi dojít k jejímu setkání s hřeby na mých běžeckých tretrách... Škoda, že ten řez byl opravdu více trhaný než tržný, to se bude pěkně hojit...

A jen tak mimochodem šlo o atletický trojboj, kdy jsem měl nejmenší a zároveň největší příležitost dosáhnout bedny, neřkuli vyhrát. Jak to? Ta nenaděje spočívala v několika souběžných neradostných událostech, aktuálně nemocný (letos již po druhé, což sráží tělo do hlubin tělesné bídy), vysoká tělesná hmotnost neprospívá snad ani tomu disku a do třetice většinu volného času jsem strávil rádoby prací na chalupě a vůbec jsem nesportoval (BTW např. běh jsem se naposledy snažil provozovat před rokem na lize během crossu). No a kde že jsem viděl tu naději? Vlastně to bylo trochu patrné již během sobotního rána, kdy nebylo na novoměstském atletickém oválu vidět borce, kteří se typicky zúčastňují a kteří vás v jednotlivých disciplínách roznesou na kopytech tak, že by vás snad ani ve snu nenapadlo přemýšlet o nějaké bedně.

Při pohledu na nejlepší výsledky v jednotlivých kategoriích mě to o to více mrzí. V disku jsem hodil sice ubohých 23m, ale vítěz disciplíny poslal letové nářadí jen 25,85m. Vezmeme-li v úvahu, že jsem si to za celý rok nezkusil, na techniku otočky jsem se díval asi tak tři minuty v noci předcházející závodům a síly jsem měl zhruba tolik, abych zvedl disk ze země, tak je s podivem, že jsem vůbec nechal disk doplachtit za metu 20m. Ve skutečnosti se divím, že na první dobrou vůbec disk letěl do výseče... Každopádně jsem na lize už hodil skoro 28m a 30m je v mých silách, za předpokladu, že bych si to aspoň párkrát zkusil, aniž bych pracoval na technice pod dohledem někoho, kdo to umí. Fail...

Překvapením dne se stal běh na 200m. Přerkvapivě jsem porazil Láďu i Láďu, zdá se, že v nich Pražský maraton zanechal hluboké stopy (únavy). Vtipné však je, že ve stavu, kdy jsem měl problémy chodit, zahleněný krk, nos plný rýmy, jsem šel dvoustovku v čase 28,5 což ve srovnání s nejrychlejším časem dne 26,3 není špatné. A to nezmiňuji skutečnost, že jsem vydržel běžet pouze do první zatáčky (50m) a pak mi došlo, připadal jsem si jako za starých časů na čtvrtcce, kdy poslední stovku jdete na hranici pádu po hubě... Jinými slovy, být trochu fit, šel bych to pod 27, pech! 

No a co skok daleký, v mém podání skok krátký zraňujicí? Vítež 490cm? Ach jo, já lemra líná doplachtil na 414cm... Nezlobil bych se, kdyby to bylo to přibližně maximum. Skutečnost je však taková, že jsem se v každém pokusu dopustil skoro půl metrového nedošlapu a ani jednou jsem se netrefil na odrazovou nohu... Zkrátka v ideálním případě jsem schopen dolétnout na 5m, ale po hříchu jsem dal o metr méně, za to s bonusem v podobě vytuněné ruky, pech!

Ve skutečnosti je samozřejmě nejtrapnější kalkulovat s tím, jak bych byl býval dopadl, kdybych byl aspoň v normální bídné formě za okolností, že na atleťáku nepotkáte de facto žádného atleta. Doufám, že si to nikdo z ligařů nevezme osobně, prostě mám na mysli borce z republikové špičky, třeba někoho jako je Jitka Kubelová, která přijde a rozmete všechny hodem za 50m... Rozumíte?

Výsledek? Doplním až bude, ale i bez toho jde o jasnou tragédii. Koukám, že mé zápisky z ligy vypadají dosti stereotypně a ne že by se dalo čekat něco lepšího.

[update] LOL. Nakonec z toho bylo třetí místo, což mě naštvalo vlastně ještě více než, kdybych skončil třeba dvacátý. Potvrzuje to to hypotézu o zcela ojedinělé a nevyužité možnosti urvat si první místo v disciplíně ZLM. A to není ani trochu lehká úloha. Kdo si to nezkusil, možná ani nepochopí. Takže slomík, nepředvedení standardu mě stálo zlato.