Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

čtvrtek 24. května 2018

"...ať si je jakej chce, je náš" aneb poprvé v živote na koncertu Jarka Nohavici

...ani ne tak známka punku jako spíše ostuda. Jarka mám rád a přitom rozumná příležitost (jakože ne stát dvě hodiny před otevřením prodejního místa někde v centru Brna) zažít ho přišla teprve v roce 2018. Za nákup lístků jsem navíc vděčný mámě, která nám vystála frontu ve Žďáru nad Sázavou (ne vážně nebyla dvou hodinová). Prostředí místního zámku bylo jaksi zárukou nadstandardní atmosféry. Tu měly nad představitelné meze vylepšit slibované maxi-bouře. :-)


Očekávaní přeplněných parkovišť se vyplnilo, na rozdíl od obavy z totálního kolapsu dopravy v okresním městě. No a jaké to bylo? Ze začátku jsem měl každou chvíli nějaký drobný problém (jak už mi je to vlastní), třeba jak to mají nazvučené, proč mu nerozumím, proč píská falešně na píšťalu, zda nemá trochu komické pohyby, zda to ty okolní muzikanti nekazí, zda ty nové písničky nejsou jen dalekým odrazem nepřekonatelné klasiky staré dobrou desítku i více let... Ale víte co? Vlastně jsem měl skutečně jediný problém. Kuřáci. Pro tentokráte si odpustím výlevy typu tupá hovada a spokojím se jen s konstatováním, že je to nechutné a vlastně tím zkazili ten poslední krůček k dokonalosti koncertu. Ono totiž: "...ať si je jakej chce, je náš" a hlavně to co dělá, dělá skvěle. Postupem času mě strhla atmosféra natolik, že jsem zapomněl na ty svoje problémky. V neotřelém aranžmá představil Jarek spolu s kolegy klasické songy, zarepoval "Když byl Pepa ještě malý" a zazpíval překrásné nové písně. Krom zámku dotvářely skvostnou atmosféru slibované bouře, blesky a hromy, které se však nevydaly za kamenné zdi. No a jen drobným průvanem zkřehlý hutný vzduch, který by voněl vlhkostí mi zkazili ti bezohlední kuřáci (cítil jsem nikotinový smrad namísto vody). BTW do této sorty bych zařadil i ty, kteří nebyli schopní ve své omezenosti schovat mobily, když o to byli Jarkem požádáni. K dokonalosti to dotáhli tupci natáčející a fotící s "bleskem", rozuměj imbecilně svítí 2-3m daleko přičemž natáčí 20m vzdálené pódium. Být muzikantem, tak si nejsem jistý, co by mi vadilo více, zda bezohlednost ignorování mého požadavku (=vůbec si mě neváží) a nebo prostá skutečnost, že mě to světlo oslňuje. Vlastně tak trochu je lituji, budiž jím omlouvou aspoň v tomto ohledu jejich tupost. Snad se jednou dočkáme takových koncertů i bez tohoto nešvaru. První krok na cestě ke slušnosti učinili pořadatelé i zde, když zakázali vstup pro koncertního prostoru s točeným pivem (vlastně nevím jak to pomohlo, ale určitě to prospělo kulturnosti zážitku) a také odepřeli vstup dětem do 12. let. Toto opatření mi taktéž není moc jasné, ale asi ho také kvituji. :-) Tyto kladné vlaštovky pak lehce osr.. pokažený odjezd, kdy se naráz dalo do pohyby několik stovek aut z tří parkovišť a doprava vážně zkolabovala.


Ojojojojoj, zase se mi to zvrtlo v hate. Takže pro jistotu zopakuji původní nosnou myšlenku, která se možná ztratila a nebo vůbec nezvládla vyplavat z tenat nadávek. :-) Snový koncert, díky, Jarku!



Žádné komentáře:

Okomentovat