Jak a proč nemít rád Italy ještě dříve než jsme zvedli zadek ze židlí
Díky stávce italských zaměstnanců v dopravě (jak naschvál konané 8.5.) jsme den před odletem zjistili, že let Praha-Bologna byl zrušen. Díky italská paka! Tato drobnost zapříčinila celou sérii nepříjemností, za který jsem jim vážně vděčný. Tak třeba "jak se kua dostaneme na tu Sardinii?" Letenky objednané přes Kiwi.com mohlo zase řešit jenom Kiwi.com... Trochu škoda, protože se na podruhé dopustili omylu, který nás stál 3/4 dne už tak krátké dovolené, přebookování auta, spojů do Prahy a dalšího. A ani dodatečná omluva za jejich pochybení nezmírnila nastalé útrapy. Ve výsledku jsme na Sardinii odletěli až ve středu ráno (7:05, ideální čas...) To, že Bolognu vystřídalo Miláno by mi asi nevadilo, ale změna jednoho nízkonákladového dopravce za jiného a horšího, který nám nakonec odmítal přepravit zavazadla mě vážně nasr...
Jak to bylo s tou cestou přes Srbsko?
O den odložený let znamenal krom hromady povinností a zařizování i možnost vypravit se někam na denní výlet. No a když na výlet, tak proč ne do Prahy, že? Konec konců této myšlence nahrávala třeba i skutečnost středečního ranního odletu a to, že nás Andrejka nenechala na holičkách (co se týká ubytování v Praze). Tj. lístky na autobus do Prahy jsem vyměnili za skoro ty stejné, jen ne na Ruzyni nýbrž do Roztyl. A než slovo dalo slovo, mašírovali jsme si to vlakem ve směru Beroun. Den jako ze škatulky s námi sdílel celý městský slon Českých drah. Toliko nám podobných výletníků jsem už dlouho neviděl... Konečná "Zadní Třebáň" mi nemohla nepřipomenout Cimrmanovu "zadní bradu", ale což, vzhůru na výlet.
Po žluté na Karlštejn, mizerné občerstvení s vysokohorskou přirážkou, hrad plný lidí, útěk, lesní pohoda u Dubu Sedmi bratří, návštěva tolikráte zmiňované obce Srbsko :-) Po stopách Českých králů, tj. cyklostezce podél Berouna jsem se doplazili až do lomu Alkazar, kde došlo na bivak a sledování horolezčat. Nepřekvapivě krásnou línou procházku zakončila cesta na vlak a přeplněný vagón lokálky.
Návrat do matičky stověžaté okořenila návštěva indické, zcela průměrné Golden Tiky na Ipáku. No a pak rychle za Andrejkou a spát.
(Vý)let Praha - Miláno - Alghero
Cesta ranní Prahou, kdy spí i polovina hromadné dopravy byl spíše za trest, ale co. Na letiště to dojelo včas. Natolik včas, že jsem si mohl umýt vlasy a několikráte se nakrmit. Odbavení ferraťáků a dalšího horolezeckého harampádí nikomu problémy nečinilo, takže vzhůru do vzduchu. Denní přelet Alp lze považovat za milé osvěžení, stejně jako přílet do Pádské nížiny dosti zaplavené vodou. No a konec konců i přistání v Milánské mlze mělo cosi do sebe. Sledovat dění známé z aerodynamického tunelu v přímém přenosu a ještě v realitě, tak to já rád.
Mnohem horší to však bylo v Miláně. Debilně vzdálené terminály, rekonstrukce za běhu, visící kabely ze stropu, vadné nebo hloupé navigace uvnitř letiště, zdání, že budeme platit za přepravu na další terminál, davy hulících otrapů, stupidní letenky, idiocie na straně securiťáků a "milovaný" EasyJet... Asi toliko k té hrozné letecké díře, která mě zase jen utvrdila v tom, co si o Italech myslím.
Po cestě do Alghera jsem usnul a nachladil se, to aby to nebylo náhodou bez chyby. O kabinových zavazadlech přepravovaných v nákladním prostoru letadla, hloupém čekání a dalších příkořích mluvit tentokráte nebudu. :-)
Půjčovny aut na Sardinii aneb jezdíš, jezdím, nejezdíme, do kytek už s hloupými Italy
Ve výsledku to byla moje chyba, ale to nic nemění na skutečnosti, že jsou to nuly! Neměl jsem kreditku, to protože žádnou nemám. Dvakrát jsem si půjčoval auto přes EconomyCarRentals ve Státech a i když mají kreditku v podmínkách, stejně to fungovalo s debetní kartou. Dokonce i na Kanárech stačila debetka, jenže tady jsme v Italákově... Nakonec mi (SicilyByCar, ne vážně nejde o překlep) našly řešení, 200EUR deposit a půjčovné asi o 110EUR vyšší kvůli nějakému pitomému speciálnímu pojištění. Do háje s nimi. Nakonec to pořešil Hertz, který moji kartu bez zásadních problémů akceptoval, ale i tak to bylo 3x dražší, než původní rezervace... To nám to pěkně začíná, tedy vlastně už pokračuje. :-)
(Ne)jezdíme novou Fiestou 2018 aneb další špatné auto
Přemýšlím, proč se mi poslední dobou dostávají do ruky samá špatná vozidla. Bohužel do této kategorie musím zařadit i novou Fiestu 2018. Krásné a líbivé auto krouhající perfektně zatáčky s malým do ruky dobře padnoucím "závodním" volantem, ale také... Příšerně drahé, v dané konfiguraci tipuji přes 350kKč, s úplně debilním 3-válcovým motorem, jehož charakter nelze označit za charakter. Pitomá kulisa řazení jen dokresluje tu bídu. Přitom blahé paměti Fiesta páté generace (2002-2008) (se 70k benzínovým čtyřválcem) disponovala z mého pohledu tou nejlepší kulisou řazení, jakou jsem kdy v autě zažil. Přehnaná tvrdost podvozku z vás na bídných sardinských silnicích vymlátí poslední zbytky toho, čemu říkáte duše... U motoru se škaredým pětikvlatem jsem úplně zapomněl na spotřebu. Auto jsme dostali s najetými 11km a průměrnou spotřebou 12l/100km, tento děs jsme umazávali několik stovek kilometrů. Nebýt toho, že jsme od jisté chvíle jezdili jen po dálnicích (děsivou rychlosti 50-90km/h), tak bychom jezdili tak za 7l/100km. Naše superúsporná jízda si nakonec řekla o 5,3l/100km dle palubního počítače (při ujetých 665km, jj, blížili jsme se peklu). Rozhodně ji však nepovažujte za něco běžně dosažitelného. Nemluvě již o tabulkové hodnotě 4,7l/100km v kombinovaném režimu, ten náš se spíše blížil mimo městu, kde to prý zvládá za 3,9l/100km. Takže ve výsledku bezcharakterní žíznivá nevýkonná mrcha, tak to si každý přeje! A pak ten balík nelogična. Je skvělé, že mají omezovač rychlosti (samozřejmě ten blbý, který neumí brzdit z kopce) a nebo dokonce aktivní systém kontroly jízdy v jízdním pruhu, který vám na dálnici bude cukat volantem a zatáčet vás zpět do vašeho chlívku, ale v kontextu této výbavy je nesmyslné, že posádka na zadních sedačkách je odkázána na šlehače... O tom, že bych dal bezednou solničku a oba tyto v praxi nepříliš využitelné asistenty výměnou za tempomat se raději ani zmiňovat nebudu! Jo a skvělé mi také příjde milé modré osvětlení pedálů, nohou spolujezdce, držáků nápojů na středovém panelu i ve dveřích a Bůh ví i čeho jiného. Pokud nejedete v noci, bude vás trápit spíše naprosto neergonomická opěrka loktu ve dveřích předním a zadních zvlášť. Možná jako já oceníte i naprosto zbabrané ovladače na volantu, absenci zobrazení hodin jinde než na obrovském otravném středovém multifunkčním displayi. U toho mě nejvíce mimochodem štvala animace jeho vypnutí, ano, mohu být rád, že šel vypnout, ale když už zmáčknu tlačítko vypnout, tak to nedělám kvůli tomu, aby po displayi jezdila okénka několik vteřin, ale protože chci mít tmu a to tak, že hned. Překvapivě šel k "systému" připojit i iPhone, ale tím, že velký display dokáže zobrazovat jen některé aplikace a zrovna ne ty, které bych si přál, mohu i tuto jinak zajímavou integraci prohlásit za bezcennou (aspoň pro mě). BTW ještě si nemohu odpustit návrat k obřímu displayi, nejlepší je zhasnutý, funguje jako skvělé zrcadlo s výhledem přímo na poprsí spolujezdkyně, proto doporučuji na tomto sedadle nevozit pány. :-) Za zmínku stojí i některé materiály, které vypadají celkem luxusně, bohužel jejich spoje jsou často tragické, podobně jako lícování mnoha dílů karoserie, které mi dalo vzpomenout na Tesly Model S a X...
Něco o (ne)dopravě v Sardinii aneb vážně je nemám rád
Jestli já jsem za volantem hovado, pak pro místní řidiče nemá Čeština dostatečně výstižný termín. Zapomeňte na dodržování přednosti, barev na semaforech a nedej Bože rychlosti. Každý pirátem, většina z nich navíc tupým pirátem. Jejich obliba troubení mi vážně lezla na nervy.
Příklad, vjedu do obce, jedu 50km/h, během chvíle vedu kolonu několika automobilů, protože ty blázni vesnice neřeší, 40km/h byla rychlost, na kterou jsem zpomalil, poněvadž to vyžadovala situace a značka (před školou), v tu chvíli se nám debilní dodávka pomalu dívá do kufru. Kašlu na voly, házím blinkr a pouštím celou kolonu před sebe, ale tu najdete rozumem nenadané na každém kroku, jeden z těch imbecilů mě dokonce vytroubí, jakože jsem ho brzdil... Debil! A tak to máte na každém kroku. BTW na tupé/drzé řidičky řidiči netroubí.
Pohled na vozový park jednoznačně dává tušit jak to tady vypadá. V naprosté většině potkáváte malé zanedbané vozy ze všech stran odřené. Oooo, jak jsem jen zalitoval, že nám v takové zemi půjčili zcela nový vůz...
Pokud vám nevadí věčné troubení, může se stát, že se tu budete cítit dobře, to co jsem napsal je totiž i jistou formou tolerance, prostě všichni jsou zvyklí, že se tu děje prasárna za prasárnou a ze silnice vás hned tak nesmetou, takže i bez rychlosti se můžete kamkoliv nacpat a nejspíše to přežijete.
No a v neposlední řadě bych neměl zapomenout na silnice, které jsou horší než u nás doma. Tím, že jsem ještě nebyl v Ukrajině, Rumunsku či Albánii, je klidně mohu pasovat do role nejhorších silnic světa (aspoň té malinké části, kterou jsem projel)
Dálnice, vlastně netuším, zda to jsou papírově dálnice, ale minimálně to tak vypadá, jde o kousky jako SS131, SS129, SS729. SS = Strada statale, BTW na těch částech, které jsou zařazené do první třídy lze jet až 110km/h (zvláštní, projeli jsme minimálně 70% dálnic a takový úsek jsme nepotkali ani jeden), na zbytku 90km/h, v praxi půl cesty jedete 80km/h a třetinu úžasných 50km/h. Jediné co vám dálnice přináší (protože i povrch mají ve většině případů mizerný) je, že nemusíte v těch zbývajících 2/3 jízdy zpomalovat na 50(30)km/h, čímž ušetříte značné množství benzínu. Jinak je to samozřejmě katastrofa.
Další skvělou záležitost můžete spatřovat v přeznačkování, těch tu je snad jako v Rakousku, jen tu mají ještě o něco zvrhlejší chutě v jejich nadužívání a zejména nelogičtější...
Neptunova jeskyně aneb konečně silný pozitivní zážitek
Konečně něco pozitivního, jen kousek od Alghera popř. jeho letiště se nachází ve vápencovém útesu okouzlující Neptunova jeskyně. Abyste se k ní dostali, budete muset využít loď a nebo hromadu schodů (přes 600) z kapacitně naprosto nedostačujícího parkoviště. Ale stojí to za všechny útrapy i těch 13EUR.
Via Ferrata del Cabirol aneb první lezení se nekoná
Údajně nejhezčí a nejpopulárnější ferrata v Sardinii se nachází jen několik stovek metrů od Neptunovy jeskyně, takže se nabízí možnost spojit obě procházky. Bohužel první ferrata, první den a s ní i první neúspěch. Drobná cedule na nástupu upozorňuje na uzavření cesty (někdo psal že snad kvůli hnízdění mořských ptáků), no co už, zahnat smutek a jedeme dál.
Pláž Spiaggia di Maria Pia, Alghero aneb překvapivá špína
Na fotografiích krásná písečná pláž, no a ještě z dáli se tak mohla zdát i nám, ale při bližším setkání bych skoro zvracel, písek plný bordelu dosti rozmanitého, moře hnědé, jako český rybník v polích po bouřkách, neudržovaná infrastruktura, obraz zkázy... Jsem zvědavý, jak tohle dají do začátku sezóny do pořádku...
Středeční ubytování, Brisa de Mar, Alghero aneb lesk a bída bed&breakfest
Na první pohled koleje, typicky bez recepce, po zavolání přiběhl Ital (Sardinka), a přes na první pohled odpudivý vzhled zevnějšku všude potentovaném všudypřítomnými holuby se z toho vyklubalo slušné ubytování. Takže dobrou noc, né, ještě né...
Alghero, stará čtvrť/město aneb ukázka genia loci
Večerní procházka křivolakými uličkami staré čtvrti, chvíli po pobřeží a pak zase pod roztodivnými cyklisticko/žárovkovými lampiony v nás zanechala hluboké dojmy. Bez přehršle lidí a hluku vskutku milý zážitek.
Via Ferrata della Regina aneb ani druhé lezení se nekoná
Další krásná via ferrata jen kousek za nádhernou vsí Monteleone Rocca Doria má tu smůlu v liknavosti a pomalosti místních. Nástup totiž prochází uzavřenými kamenolomy, které údajně zabezpečují. Ve skutečnosti to spíše vypadá tak, že se nikde nic neděje, jen nástup na ferratu zavřeli bránou. Ani další tipy Čechů, kteří navštívili toto kouzelné místo nezabraly, takže opět se zklamáním dál.
Monteleone Rocca Doria aneb genius loci znovu zasahuje
Když už nevyšla ferrata, rozhodli jsem se projít po okolí, kouknout na přehradu v hloubi pod námi, nakouknout do zapečetěných lomů, ve kterých může spatřit uzavřené, možná ještě nedokončené lanové centrum a hlavně rozkošné stavby v drobné vísce s kamenným kostelem uprostřed. Toto místo si nenechte ujít, budete-li mít cestu okolo.
Area Archeologica di Tharros aneb nenechte se vykopat
Vykopávky, muzeum pod širou oblohou, pozůstatky fénického města z 8. st. př. n. l., podívaná za 5EUR. Tak bych shrnul jednu z nejvýznamnějších archeologických památek Sardinie a co na tom, že jsem koukali jen přes plot. Ve skutečnosti jsem byl zklamaný z toho, jak moc mě to nezaujalo.
Na druhou stranu tu naleznete pláže, skaliska, pěšinky, maják, věže a další pozůstatky, které jsou volně přístupné. Navíc díky větší vzdálenosti od Tharros je tu značný úbytek ruchu, takže něco pro nás. Zkrátka klid úzkého a dlouhého poloostrova stojí za poznání, byť by vám vykopávky neměli co říct, v opačném případě to pro vás platí dvojnásob.
Při cestě tam či zpět, nejlépe z centra vsi, kde dokonce chybí asfalt, ale parkuje se tam na rozdíl od hlavního parkoviště zdarma, neopomeňte nakouknout do nádherného historického kamenného kostelíku Chiesa di San Giovanni di Sinis. Překvapil mě houbový zápach, kapající voda ze stropu a přes oko fotoaparátu zcela zelené stěny. Abyste rozuměli, ony nádech do zelena měly (plísně/houby/lišjeníky/whatever), ale na fotkách vyloženě zeleně září...
Oristano aneb i hnusnými městy živ je člověk
Placatá zemědělská krajina a z ní roste dosti odpudivé město, tak asi tak na nás Oristano působilo, škoda každého metru, který jsme zde prošli.
Four Rooms Guesthouse, Oristano, ještě hezčí bed&breakfest než bychom čekali
Typický scénář, velké překvapení, že má někdo zájem o pokoj, velký shon, poměrně slušně rychlý příchod, platba, hezký pokoj pro tři a uspokojivá noc, co více si přát. Jo, jen ta cena nemusela být o 40% vyšší než v Algheru, zvlášť, když je to v odporném městě...
Via Ferrata della Medusa aneb do třetice všeho dobrého
Krásná cesta do kopců, krásné výhledy, lepšící se počasí, a pak několika kilometrová silnice pro jedno auto skrze zatáčky a kopce s ještě více okouzlujícími výhledy do údolí. Co více si přát? Aha, tu ferratu? Njn! Zastávka na parkovišti vysoko nad zříceninou Castello di Medusa. Pitomé italské/sardinské značení. Desetiminutový nástup (vlastně sestup) k zřícenině a hurá na ferratu. Ale opět dolů, mokrou strání, po mokré kveteně, po mokrých kamenech a blátem stále níž až pomalu k řece Araxisi. A pak mezi kaktusy konečně ocelové lano. Papírové 2h, Čecháčky slibovaných 30min pro nás v konečném zúčtování znamenalo 45min. Nejprve choďák v bahně nad srázem končící ještě stále hluboko ve zmiňované řece a pak... Pak přišlo místo M, rozkošný převis. Převis s kramlemi, který se postaral o ohodnocení B/C (za mě tohle bylo těžší než C, ale co už). Mokré zabahněné boty, kluzký roxor, rozseknuté obě holeně po té, co mi obě nohy uklouzly, aspoň že mé otylé tělo udržely ručičky... No i Janička se tam zapotila. Po klíčovém místě přišla na řadu kolmá stěna končící v půli skály otvorem a jeskyní. V té se nacházelo toliko vody a bahna, že šlo spíše o tobogán, který vás vyplivne na druhé straně skály a zase lezete dolů a opět to není zrovna příjemné. No a když přijde závěrečná horizontální pasáž, zdálo by se, že je splněno. Ale není. Mohutný slejvák, jehož následky můžete sledovat na každém kroku řeky urval kus skály, který s sebou po cestě dolů vzal kus výstupové cesty. Její pokračování jsem však minul a místo toho se málem posr., když jsem jen těsně nešlápl na hada stočeného v klubíčku. Řval jsem jak pominutý a uskočil dva metry zpět... Nakonec jsme cestu zpět našli a mohli si tak užít zmiňované zříceniny a naprosto úchvatných výhledů do okolí. Jedno z nej míst, které jsme na ostrově viděli!
Parco Archeologico di Iloi aneb zase šutry a také nádherní koně
Během dálničního přesunu z Oristana do Olbie jsme si udělali pauzu u městečka Sedilo. Zde najdete nejen zmiňované archeologické vykopávky, ale i skutečnou značenou turistickou stezku. Záhy se však ukázalo, že naposledy ji značili tak před 10 lety a poslední turista prošel tak před 15... Džungle. To oceňuji zvlášť, protože jsem dosti hloupě vyrazil v pantoflích. :-) Zde neopomeňte prozkoumat jeden z více než 7000 megalitů ostrova, kterým se říká Nuraghe.
Možná o něco více než kamenné monstrstavby mě zaujaly kameny ohraničené pozemky plné nádherně kvetoucího lučního kvítí. No na tom by možná nebylo nic tak zajímavého, kdyby v každém z nich nesídlil aspoň jeden překrásný kůň, to vám byla ale podívaná. Skoro jako z Vinnetoua, zkrátka vypadali jako divocí pasoucí se koně ve volné přírodě, krása!
Spiaggia La Cinta, San Teodoro aneb jedna z nejkrásnějších pláží, co jsme zažili
Ona možná není nejkrásnější na pohled, na to jí z mého pohledu chybí vau efekt v podobě skalisek, ostrovů či něčeho zcela nečekaného, ale zážitky nabízí naprosto skvostné. Dokonale jemný bílý písek, nikde žádný lidský bordel, mělké topazové moře na jehož dně je stejný písek jako na pobřeží s tou výhodou, že je pevný, kompaktní, neboří se a neodplavuje se pod nohami, naprostý luxus. Ve spojení s mělkostí moře se nemusíte bát plavat třeba 50m od břehu, protože stále dosáhnete a hlavně voda je naprosto průzračná. Nádhera! Pravda, koupačka ze začátku nebyla úplně tak snadná, ale díky větru nad hladinou se záhy ukázalo, že v moři bude přeci jen lépe...
Porto Taverna, Vaccileddi aneb jedna z nejkrásnějších pláží, co jsme viděli
Oproti Spiaggia La Cinta má pláž Porto Taverna to, co je potřeba, abych ji označil za nádhernou, ostrov v dohledu (Tavolara), ale rozhodně nejde o tu nejpříjemnější pláž. Tak za prvé za zády máte zajímavý biotop, ale trochu kazí dojem z luxusního výhledu (to kdybyste se otočili zády k moři), taktéž máte hned za zády parkoviště, no, ale to nejhorší je zážitek... Pláž je z ostrého písku, která se vám odplavuje pod nohama, tak jak to nemám rád. Nicméně sedíte-li na pláži a zíráte do moře, bude vám to asi jedno a užijete si to. BTW Sardinie nabízí ještě mnohem zajímavější a přitažlivější pláže, ale na žádnou z nich nevyšel čas.
Olbia, další letovisko a další zklamání
Překvapivě jsme nepochodili ani tady. Velké nepěkné město, ve kterém jsme nenašli nic, co by nás nějak zvlášť zaujalo.
GiroPizza aneb nejen cestováním živ je člověk, a přece mě serou
Další z vtipných okamžiků. Večer jsme se vypravili do místní vyhlášené pizzerie (aspoň dle TripAdvisoru). Shodou okolností se nachází na ulici Via Fausto Noce, kde se ve stejném okamžiku konala pouť. Ano, pouť taková jakou známe my, jen stánky s "ble" zbožím obsluhovalo jiné etnikum než u nás... Zkrátka světla, pozlátka, šmejd, rámus, kolotoče... Jenže toto jsem nevěděl a přijel jsem kolmou silnicí, která z neznámých důvodů nebyla uzavřena. Marně jsem koukal do průvodu zda uvidím nějaké auto či aspoň skůtr, že bych tam vjel, ale nic. No a jak takhle stojím v křižovatce, kouknu do zrcátek... A jejda! Dva poldové na mašinách. Každý z jedné strany auta. Začal jsme tušit problémy. Celkem vystrašený. Stahuji okénko. Přemýšlím, zda se jich zeptat zda tam můžu jet... Blbost. Neporozumíme si! Bronzák zastavuje vedle mě. Gestem naznačí, ať couváme. Srdce v kalhotách. Zrcátkem míjím jeho stehno ve vzdálenosti ne větší než 10cm... Než stihnu domyslet, co se bude dít, borci zatáhnout za heft a mizí v davu. LOL. To bylo o fous.
Po půl hodině parkování okolo vcházíme do téměř prázdné restaurace. Njn. kdo by tu byl okolo 20h, že? Sotva jim skončila siesta. :-) Ptáme se servírky, zda mluví Anglicky... Nikoliv! Usazuje nás, dostáváme dvě škaredé komunistické sklenky dnem vzhůru na papírový ubrus a dva jídelníčky v podobě gramofonových desek, oboustranných. Pizzy se jmény jako Janis Joplin, Mettalica, ... Půl hodiny překládáme s pomocí mobilu ingredience do Češtiny... Náhle se zjeví servírka, netušil jsem že jiná, vypadaly stejně, anglicky se nás ptá, zda nechceme anglický jídelníček. To mě podrž! Objednaná voda je mi přinesena v plastové flašce, nalít si ji mám zřejmě sám. Aneb jiný kraj, jiný mrav. Chuť pizzy byla nečekaně jemná, chvíli nám trvalo, než jsme ji objevili, ale ve výsledku nám nezbylo než si ji pochvalovat. Jen škoda, že anglicky mluvící servírku jsme kvůli placení sháněli asi 30min a pak dalších 15min čekali než si pro peníze zase došla... Zkrátka tady se nespěchá, tempo života určuje asi něco zcela jiného. Ono by nešlo o nic proti ničemu, kdybychom se nepotřebovali dostat do postele...
Cimabù, Olbia aneb ubytování, které mi doslova pilo krev
Poslední volba ubytování se mi zrovna nepovedla. Ač v klidné čtvrti, ač šlo o celý byt i s kuchyní, ač se na Bookingu prezentovalo nádhernými fotkami, mělo pár nepříjemných problémů. Postarší Sardinka mluvil jen Italsky a domluvit se s ním, resp. s námi bylo téměř nemožné. Nádech podivna tomu dodávaly jeho tmavé brýle, který po sundání nechaly vyniknout operované oči, stehy okolo celých očí... Docela děs, navíc si stále stěžoval, že nevidí. No a kde že byl problém? Zavřený byt byl chladný, vlhký a vůbec poněkud neútulný. Ale problémem největším pro mě samotného byl komár, který mě pil krev celou noc, no a také mě celou noc nenechal spát...
Aspoň že jsme ráno mohli využít kuchyni k přípravě sardinských těstovin s parmezánem a pestem, tohle v Itálii vážně není špatné...
Via Ferrrata di Giorré aneb nepřekvapivě zase zavřeno
Plánovaná čtvrtá via ferrata se zase nekonala, jak překvapivé, co? Tady to bylo dokonce avizováno na oficiálním webu sardinských ferrat. Navíc k tomu i zavřeli silnici, po které jsme k ferratě chtěli dorazit, takže no go.
Porto Torres aneb něco mezi pěkným a nepěkným městem
Známý přístav na severním pobřeží nabízí několik míst, které by byla škoda minout. Tak předně Lidl :-) Lidl je levný a nabízí potraviny, které chcete, tedy chci já. Je fajn, že na Sardinii naleznete několik prodejen mého oblíbeného řetězce. BTW v Portu Torres ho navštívila Andrejka, zatímco jsem hlídkoval na parkovišti :-) Tou hlavní atrakcí starého městečka je však pro většinu Basilica of San Gavino, nádherná, za krásného počasí, které nás posledního dne naší výpravy navštívilo, byla snad ještě krásnější. No a když k tomu všemu přidáte sakrální tóny linoucí se z kostela, přinese vám to povznášející zážitek. Dále tu naleznete Torre Aragonese (zanedbaná věž na pobřeží), nezáživný most Ponte Romano (také se k němu v minulosti zjevně chovali dosti macešsky, viz vyasfaltování jeho části), no a také nezapomeňte na archeologické vykopávky (Area Archeologica di Turris Libisonis). Naopak s klidem můžete vynechat městskou pláž Porto Torres, kterou v době naší návštěvy hyzdilo toliko odpadků a bordelu, že se mi zvedal žaludek (BTW z fotek to zase tak moc zjevné není).
(Od)let Alghero - Bratislava
Snad aby nám vynahradili zkrácenou dovolenou, rozhodly se vyšší instance pozdržet náš odlet o dobrou hodinu, bohužel nám to zapomněly sdělit dříve než jsme dorazili na letiště. Tak tedy dík! No co, v klidu jsme dorazili těstoviny, v klidu jsme vylezli pod jasnou oblohu a před malou letištní budovou vdechovali vůni stromů a květin, příjemné chvilky. No a pak odporný let (jakýkoliv let mi je odporný, protože sám nepilotuji, musím snášet útrapnou klimatizaci a ještě mi bylo zle (díky nemoci)).
Z Bratislavy do Brna a dál aneb konečně doma
Díky zpožděnému letadlu nám ujel plánovaný vlak, takže jsme se krom jízdy MHD museli trmácet ještě asi 2,5km pěšky nepříliš vzletnou Bratislavou. Ve výsledku to však znamenalo pohodlnou cestu Žlutým a zkouknutí dvou pro mě zajímavých pořadů - Signatures (bikový dokument) a Zlom vaz! (dokumentární film o cestě hanbikerů (3Handbikes/Jiří Čeloud) po Maroku). Spolu s dobrým bijákem padla ucházející čokoláda a najednou byl večer a my v Brně, to nám to pěkně uteklo.
Jaká byla ta Sardinie
Zelená a krásná! Je otázkou jak zelená je v letních měsíc a zda tam v létě není nesnesitelné vedro (my měli spíše zimu, třeba 13-25°C). Každopádně jsme zažili několik příjemných dní na ostrově s obrovským potenciálem pro lezce, ferratisty, chodce, plavce, cyklisty, plážové ležáky, jeskyňáře, archeology, milovníky kultury či dobrého jídla. Myslím si, že se tady najde každý. Ceny jsou celkem přijatelné, až na pohonné hmoty, které zakoupíte podobně jako v Itálii asi o 50% dráž než v ČR.
Je trochu škoda, že většina toho, co jsme viděli, se nacházela v dosti zuboženém stavu. Zkrátka jako by všechno vybudovali v době nějakého boomu před desítkami let a od té doby na to nikdo nesáhl. Pokud existuje něco jako národní povaha, obávám se, že ji právě toto ilustruje. Tempo života a důraz je tu kladen na něco jiného než u nás... Nelogičnost někdy hraničící se zvráceností se projevují na každém kroku, ale ve většině případů se stačí "nedívat".
Ač krátká a spíše pohodová než superaktivní dovolená, nemám si nač stěžovat, bylo to moc příjemné. Lví podíl na tom mají přirozeně holky, Janička a Andrejka, parta se kterou netřeba se bát vyrazit na kraj světa... Tak zase někdy příště.
Co jsme zdolali?
- celkem, 48,7km
- Karlštejn, ČR, 14,5km
- Neptunova jeskyně, 2km
- Alghero, 3,5km
- Monteleone Rocca Doria, 3,5km
- Tharros, 6km
- Oristano, 2,3km
- Via Ferrata della Medusa, 4km
- Sedilo, 4,6km
- Spiaggia La Cinta, 0,5km
- Porto Taverna, 0,1km
- Olbia, 3,7km
- Porto Torres, 4km
Co to stálo
- celkem, 8.900Kč
- pojištění, 100Kč
- doprava, 5.400Kč
- letenka, 3.100Kč
- autobusy + MHD, 600Kč
- auto na Sardinii, 1.800Kč
- ubytování, 1.500Kč
- Alghero, 400Kč
- Oristano, 600Kč
- Olbia, 500Kč
- vstupy, 300Kč
- Neptunova jeskyně, 300Kč
- jídlo, 1.600Kč
Žádné komentáře:
Okomentovat