V případě onom asi nepřekvapí, že už usednutí na stroj provázela znatelná nejistota. Když pominu neschopnost nastartovat bezklíčkový stroj, tak tu byl stále úkol vymotat se z "chodníku" a sjet dolů, což se vám nedělá nejlépe, když stroj o hmotnosti přibližně 240kg nejste schopní pořádně jistit na svých nohách. :-) BTW i s tím pro start nadbytečným klíčkem jsem si užil trochu zábavy. Pěší návštěva motosalonu mi zabrala trochu více času, smlouvy o půjčení jsem podepisoval přesně v čase, kdy už bylo možné frčet s "Skem". V běhu ke stroji jsem dostal do ruky klíč, ať ho hodím do kapsy a zároveň od sympatické prodejkyně přišla otázka, zda potřebuji něco vysvětlit k ovládání. A ne že bych trpěl nějakým macho komplexem, nebo si snad nebyl vědom skutečnosti, že dnešní motorky disponují tak rozsáhlým elektronickým arzenálem, že jistá komplikovanost a neintuitivnost se vyhne nikomu, ale zkrátka z pocitu, že "není čas ztrácet čas" jsem poděkoval a sedl na stroj. Jo a pak jsem tupě zíral na tlačítka a marně se snažil zjistit, jak přivedu k životu velký display přede mnou a vzápětí ještě větší motor. Už mě napadlo, že slezu ze stroje, vrátím se do budovy a zeptám se, ale pak došlo k rozhodnutí aplikovat životní moudro "když nevíš coby, mačkej všechny knoby". :-) No a motor naskočil... Jenže to bylo u "Ska" a (ne)překvapivě "Rko" kladlo podobný odpor, přeci jenom jsem si nebyl jistý, čím jsem to nastartoval. BTW čím jsem si jistý byl, že jsem "Sko" špatně vypnul a že u "Rka" nepoužiji hloupě chcípák, ale speciální tlačítko na vypnutí, které je tam jakožto náhrada chybějící otočné spínací skříňky klíče.
Mezi tím, co tady vykládám, stihl provoz zhoustnout natolik, že jsem si hned na první křižovatce vyzkoušel jak se s tímhle kolosem kličkuje mezi auty. Překvapivě dobře, vaše řidítka i zrcátka jsou "nad věcí"... Jakože to občas vychází celkem dobře, pokud se bavíme o míjení zrcátek automobilů okolo. Nicméně pocit je to zvláštní, nohy svěšené dolů a stejně jsem neškrtal botami o zem :-)
Ovladatelnost stroje byla o píď topornější, ale nic nač by si bylo třeba stěžovat. Akcelerace je de facto shodná s "Skem", tedy aspoň na úrovni motoru, pocitově jsme přeci jenom trochu jinde, soudím, že za to může měkčeji nastavené pružení a vyšší zdvihy. Ve výsledku cítíte, jak se přední kolo chystá odlepit od země zatímco zadní má co dělat, aby přeneslo mamutí krouťák motoru na silnici a přetavilo ho v katapult vpřed (to v lepším případě :-)). No však posuďte sami, 140Nm je maximum a motor už v 2.500ot/min produkuje 108Nm... Luxus. Není divu, že běžná měření akcelerace ukazují hodnoty pod 3,5s a bojím se, že pro jejich dosažení nemusíte být závodníkem Moto GP a ani bezmozek. Tentokráte se mi neplánovaně dokonce podařilo projet se chvíli po zadním, ale za to mohla nepříliš citlivá práce s plynem na dvojku, avšak nic co by vás vystrašilo (když to nevystrašilo mě).
Ve výsledku, ač jde téměř o shodné mašiny, tak pocit z jízdy na nich je značně rozdílný. I takové drobnosti, jako ořezaná nabídka menu palubního počítače dotváří celkový dojem jednoduššího, terénějšího a odolnějšího stroje. Kdežto "Sko" mi připadalo takové sofistikovanější, prostě vyladěná hračička, chtělo by se mi napsat pro městské kluky, ale mohlo by to vyznít pejorativně, což bych vážně nechtěl. Tak či onak ve mě "Rko" zanechalo pocit hrubšího stroje, za což mohlo i pár detailů, kterých jsem si všimnout neměl, jakože si myslím, že se vůbec neměly dít. Za prvé jde o velice divný pocit při otevření plynové rukojeti v nízkých otáčkách na jakoukoliv rychlost, z převodového ústrojí přišla vždy rána (ne že bych dostal pár facek, myslím tím zvuk), jako by řetěz praštil do něčeho kovového a vážně nevím, zda za to mohl zmiňovaný řetěz či úplně něco jiného, každopádně to bylo dosti otravné. Druhak jsem v nízkých rychlostech s otevřenou helmou nemohl bez povšimnutí přejít gumově žvejkající zvuky od předního kola. Nikde jsem na předku nenašel žádný problém, ale asi tam něco bylo! No a do třetice mě zlobilo nízké plexi, které proudícímu vzduchu dovolovalo přespříliš si dovolovat (na mě si dovolovat). Tak asi tak... Závěr asi nevyznívá kdovíjak vesele, ale kdo ví, třeba jsem se se strojem pohyboval v místech, ke kterým nebyl nikdy zvlášť zamýšlen, jako nekonečné městské kolony či dálnice. Třeba by mu bylo mnohem lépe na polňačce, či jinde mimo město, v revírech, kam se s mašinami nedostanu (a vlastně ani nechci, minimálně s těmi, co žerou benzín a produkují rámus).
Žádné komentáře:
Okomentovat