S čím jsem měl tu čest? 2255mm dlouhý stroj s pohotovostní hmotností 265kg operuje se zdvihy 190mm jak ve předu, tak vzadu. Přední 19" krotí dva 310mm kotouče a zadní 17" jeden 282mm koutouč. Upside-down teleskopická vidlice i zadní kyvka je poměrně hodně nastavitelná a to elektronicky, podobně jako palivové mapy motoru (T(ouring) a S(porting)). Ocelový páteřový rám pak nese paralelní kapalinou chlazený DOHC dvouválec, který dává k dobru následující maxima 112k@7.250rpm a 117Nm@6.000rpm. Na dnešní dobu žádná hitparáda, zvlášť když pro srovnání přihodíme nějakou tu Ducati nebo BMW, ale nebojte, nedostatku se také rozhodně bát nemusíte. Za zmínku možná ještě stojí 23l nádrž a sekundární převod značně bezúdržbovým (aspoň ve srovnání s klasickým řetězem) kardanem.
Po naskočení do sedla jsem se cítil jak na velké motorce (no to asi bude tím, že jí opravdu je), na stranu druhou ne jako na nezvladatelné motorce, takže za mě, s mými třeba 185cm, cajk. Možná za to může moje vysoká váha, že jsem na zem dosáhl hladce. Váha stroje mi při groundhandligu nečinila zjevné potíže, ač jsem byl nemocní značně oslaben. Rejd a zatáčení také v pohodě, takže není nač čekat. Tedy ještě vyzkoušet brzdy, spojku, plyn, pozici za řidítky, polohu stupaček a pak hurá do provozu. Možná jste si všimli, že jsem nezmínil zpětná zrcátka, njn. chyba... Na druhou stranu je třeba zmínit, že když jsem spatřil, že vzadu nic nespatřuji, tak jsem stejně dospěl názoru, že jsou pro mě neseřiditelná. Zkrátka jsou dosti na úzko, třeba je to tak fajn na endurech, abyste je neuráželi o stromy či skály, co já vím...
Co dál? Záhy docházím ke zjištění, že plexi je úzké, protože mi fouká na tělo. Myslím, že třeba takové GS na tom je o poznání lépe. Druhou nepříjemnou věcí je manuálně stavitelné plexi pomocí čtyř šroubů, no za jízdy jsem to opravdu nezvládl. Ovládací prvky na řidítkách neurazí, nepřekvapí, vypadají typicky humpolácky a nepostrádají tak často postrádanou ergonomii, palec vzhůru. Potěší hydraulická spojka s rozumným chodem a blastry, díky nimž vám nefouká na ruce. Trochu horší je to s koleny. Ač motorka působí masivně, což znamená i široce, tak rozměrná kapotáž vedle nádrže nepříjemně zasahuje do jízdný polohy. Od oka bych stroj nabízel velkým lidem, což rozhodně nejsem, ale i tak má kolena zažívala neustálý a tím pádem nepříjemný kontakt s plasty před nimi. To je velká škoda, protože svoji funkci jinak odvádějí dobře. Aspoň že je plast měkký a lehce uhne. Zkoušel jsem změnit i polohu v sedle, ale to jaksi nešlo, prostě přirozená poloha v sedle vede v mém případě k výše popisovanému. BTW nádrž je pro stehna příkladně zúžená, takže máte pocit, jako byste sedlali úzký stroj. To se pak i příjemně projevilo při jízdě ve stupačkách. Poloha noh na stupačkách je velice přirozená, vlastně mě ani jednou za cestu nevlezla na mysl, takže pozici stupaček, nožní brzdy a řadičky považuji taktéž za bezproblémovou. Stejně tak už zmiňované sedlo je dobře tvarované a nezaznamenal jsem jakékoliv náznaky klouzání se po něm. K pochvalám ještě musím přidat dvě drobnosti, které trochu otravovaly. Jednak příliš volná a dlouhá plynová lanka, která nad kokpitem různě poskakují a pak držák navigace stínící kontrolky blinkrů a jeho přehnaná uskákanost (ve spojením s plexi).
Mnohem přísnější budu v kapitole motor. Jak překvapivé, že mě vůbec neoslovil řadový dvouválec, zvlášť když neskrývám zášť k většině motorů nestavící na paradigmatu řadového čtyř nebo šesti-válce. Asi ne náhodou mě odrazuje způsob podávání výkonu, hrubost, surovost, neurvalost, návaly vzteku, ochabnutí při maximálním vytočení... To že se mi to nelíbí, ještě neznamená, že bych si nemyslel, že to tam patří. Jakože mi to tam sedělo a tím činilo celek, celý stroj, pro mě nepřijatelným. Musí se tomu však nechat, že to jelo a táhlo. Chtělo to otáčky, chtělo to ignorovat různé vibrace, chtělo to neposlouchat mužný chrapák linoucí se k z koncovky laděného výfuku Akrapovič (no ano, i zvuk dvouválce mi je nepříjemný). Pokud si teď říkáte, proč ten vůl vůbec leze na motorku o níž ví, že mu bude nepříjemná, tak bych řekl, že neví, snaží se nesoudit, to že to ve výsledku takhle dopadá je věc druhá. :-)
Jízdní komfort, když odhlédnu od motoru, vibrací a rachotu jako dobrý. Velké zdvihy se na naše silnice hodí. Mašina si na silnicí ví rady celkem dobře, do zatáček se pokládá také celkem ochotně i směr se snaží změnit poměrně rychle (ale tam už trochu bojujete). Brzdy brzdí, zadní kolo se dostává do smyku překvapivě rychle a i s ABS jsem si párkrát trochu zapískal při simulovaném nouzovém brzdění. V terénu jsem ji nevedl, stejně to neumím, takže bych stěží něco mohl napsat. Na stranu druhou přejezd hodně rozbitého železničního přejezdu ve stupačkách v poměrně slušné rychlosti byl tak fajn, že jsem si to chtěl zopakovat. :-)
Na skoro konec bych se mohl vrátit k tomu nejsubjektivnějšímu, vzhledu, černo-modrá mašina se zlatou vidlicí se mi líbí, ne sice tak jako bílá z propagačních materiálů, ale za mě prostě dobrý. Žádná extravagance typu GS, prostě jednoduchý líbivý a hlavně (zdá se) funkční design.
A co cena? Těžko říct. Proč? Yamaha... Údajně jsem si zapůjčil Yamaha XT1200ZE Super Ténéré, ale podle webu a výbavy konkrétního kusu (mlhovky, karbonové díly, laďák od Akrapoviče) si myslím, že šlo o Yamaha XT1200Z World Crosser Premium. Yamaha v tom sama má bordel a mi z toho dělá nepoživatelný guláš. Nechme to koňovi, a ten řehtá, že to nebude pod 430kKč. Což ve výsledu znamená, že bych jisto jistě sáhl po konkurenci, pro mě za mě Triumph Tiger Explorer... Cenou se zkrátka nepodbízí. BTW podle všeho je na trhu tato evoluce 3 roky a věřím, že si své příznivce najde, jen to nebudu já. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat