Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

úterý 1. května 2018

Sabelell a BMW R nineT Pure aneb designové retro pro milovníky klasických strojů a nebo masochisty

BMW R nineT Pure patří do kategorie, které se na zoubek často nepodívám, ale tentokráte mi ani nic jiného nezbylo. :-)

BMW říká: "BMW R nineT Pure je dokonalý pro každého, kdo miluje klasický design roadsteru a hledá ryzí požitek z jízdy. Design se inspiruje přímo z prvních motocyklů. Připomíná éru sedmdesátých a osmdesátých let. Ale jeho kořeny sahají ještě dále. Vždyť první motocykl od BMW byl jednoduchý, dynamický úsporný. Tenkrát v roce 1923 se stal protilehlý boxer srdcem celého konceptu. Ve stejnou dobu, nabízí mnoho variant k tomu, jak si jej individualizovat. Zrealizuj si svoje sny: o svém motocyklu a životním stylu. Ucítíš jeho originalitu, kterou sami vytvoříš nebo si užiješ burácení plného plynu." No a aniž bych věděl, co tím BMW myslí, asi se pod to můžu podepsat. :-) Ne, teď vážně, myslím si, že výrobce věděl, co chce vyrobit a přesně to vyrobil a popsal.

Líbivý design stroje odkazuje na doby již dávno minulé. Jednoduchá a čitelná je každá část stroje a přestože vypadá tak nějak klasicky, zároveň se nebrání ukázat, co je na něm mnohem modernější, třeba chladič oleje tradičního boxeru či centrální pružící jednotka zadní kyvky. Tato pravdivost a vyladěnost detailů za mě zasluhuje palec vzhůru.

Srdce stroje tvoří mnichovská klasika vzduchem a olejem chlazený dvouválcový boxer s objemem 1170ccm (výkon 110k/7.750rpm a krouťák 116Nm/6.000rpm), na něj navazuje letmo uložené zadní kolo a převod stejně klasickým kardanem. Trubkový rám namontovaný na blok motoru nese vše ostatní - klasickou nádrž s parádními prolisy pro kolena, sedlo a klasickou přední vidlici. O brzdovou soustavu se postarala jiná klasika, italské Brembo, ve předu dva koutouče 320mm a zadní jediný na letmo uloženém kole o průměru 265mm. Převodovka je též standardní, 6-ti stupňová. Spojka je pak hydraulicky ovládaná jednolamelová.

Elektroniky na roadsteru najdete překvapivě celkem dost, ABS je už zákonná nutnost, ASC je příplatkové a v klasickém analogovém budíku naleznete malý LCD, který je odhodlán poskytnout vám pár dalších údajů, které z rychloměru zkrátka nevyčtete.

No a jak se na tom jezdí? Sednete na mašinu a hned tušíte s čím budete mít tu čest, zvláště pokud jste už z pohledu jezdce jednou v životě viděli krásný plochý dvouválec. Ale nakonec přijde i dost překvapení, to mi věřte. Sedlo řidiče je nízko, 80,5cm, takže nastoupení vám nejspíše nebude činiti větších problémů. Stejně tak sedlo na místě působí dobrým dojmem a úchop širokých řidítek je neméně fajn. Pohled vpřed odhaluje, že není moc co odhalovat. Analogový rychloměr v jednom tubusu drží na brýlích. Stříbrná řidítka vypadají puristicky, jak by ne, když to stroj anoncuje ve svém názvu. Dvě zrcátka, plyn, brzda, spojka, jednoduchý sdružený ovladač světel a blinkrů. Krom vyhřívaných rukojetí nic, co by bylo na víc. Výhradu bych měl snad jen k "mikrospínačovým" spínačům blinkrů, to vážně nemám rád, na motorce jezdím v pořádných rukavicích a tohle vyžaduje jemnou ruční práci. Nesedí to sem a neovládá se to dobře... Za zmínku ještě stojí hydraulicky ovládaná spojka, abyste věděli proč jsou na řidítkách dvě nádržky. :-)

Nastartování probíhá klasicky stejně jako chcípnutí při prvním rozjezdu, kurník, už bych se mohl naučit rozjíždět se. Zvuk je hutný a v různých režimech různě pěkný či otravný. Výfukové potrubí 2 v 1 s jedinou koncovkou dokáže vyluzovat neskutečný rozsah zvuků. Při zařazené vysoké rychlosti je celkem tichý, pak se probouzí mohutným prďákem. Při prudkém zavření plynu celkem pěkně střílí do výfuku. Ve výsledku není rozhodně nezajímavý, ale pro mě osobně příliš hlasitý a ještě teď mi brní hlava. Projetí okolo komínu bych snad vydržel, ale třeba už 100km bych nejspíše odmítal snášet. Jenže zvuk není tím prvním, co pocítíte po startu... No ano, boxer a klopný moment, to je to, co s vámi zacvičí. Na R1200GS jsem seděl dvakrát a nikdy jsem to zvlášť nepociťoval (nebo aspoň si to nepamatuji), tady je to však to první, co cítíte a strašně intenzivně. Bohužel to není jen při startu a nebo při tůrování na neutrál. Ono se tak děje při každém přeřazení nahoru či dolu. Vše je provázené zavlněním stroje. Asi to bude ten ryzí požitek z jízdy! Je to úplný opak moderních cestovních či silničních strojů, které vše žehlí a elektronika se vás snaží odříznout od všeho možného. Tady je to surové, přímé a nezprostředkované. Pro někoho ráj na zemi, pro někoho peklo. Já jsem zhýčkaný a stojím na straně moderního přístupu, takže pro mě více peklo. Zkrátka svůj stroj, motor, brzdy, výfuk, kola, to všechno cítíte nějak tak přímo. Chtěl jsem si stěžovat, že je mi k ničemu, že na malém digitálu mohu vidět ujeté kilometry a teplotu motoru, zatímco otáčky motoru se nedovím. Ale houby, pořád vím, co motor točí, cítím to, když přidám, zavlní se, ve vysokých otáčkách brní sedlo a výfuk burácí, neklamné informace, že tam boxer je... A tak přestože to není můj šálek kávy, oceňuji to, že se motorka chová tak, jak ji popisuje výrobce a tak jak ji nejspíše chtěl udělat. Posed je příjemný, sedíte vzpřímeně, na řidítkách není příliš mnoho hmotnosti, takže se ovládá velice pohodlně. Bohužel motor je vcelku neurvalý a už odspodu produkuje slušnou sílu, takže když se do toho opřete, tak letí jak z praku. Jenže pod plynem jste během pár okamžiků na dálniční rychlosti, což s sebou nese takový odpor vzduchu, že to začne být značně nepříjemné. Navíc jsem při snaze neodletět ze stroje musel chytit řidítka křečovitě a vzduch mi bránil zaklapnout plynovou rukojeť. Zvláštní a trochu děsivý pocit. Aspoň že vyfukovalo pouze na horní část těla, nohy mě překvapivě nestudily, že by za to mohl rozpálený boxer před holeněmi a kolena schovaná v krásném prokrojení neméně hezké nádrže. Brzdy působí celkem ostře, fungují zkrátka tak jak by měly, to je cajk. Nejhorší pro mě byl však už několikráte zmiňovaný klopný efekt boxeru ve spojení se slušným kompresním poměrem dvouválce (12:1), který mě párkrát před zatáčkou dost nepříjemně vyděsil. Jako by zadní kolo mělo tendenci skočit do smyku, to vše doprovázené cuknutím stroje do boku. Zkrátka nic co byste chtěli udělat v zatáčce...

Ve výsledku považuji bávo za hezký povedený velmi specifický stroj, který si jistě najde řadu příznivců jak z řad městských frajerů, tak skutečných motorkářů srdcařů, kteří dokáží ocenit tu zvláštní surovost.

Žádné komentáře:

Okomentovat