No, podle všeho se zdá, že se od loňska nic nezměnilo, takže všechny detaily naleznete v předchozím zápisku - Sabelell a KTM 1290 Super Adventure S aneb nejlepší dvouválcové véčko balené jako cestovní enduro. Letos jsem si zvolil stejnou trasu jako loni, tj. ze Zvonařky na Ochoz. Už první metry však ukázaly, že to díky husté dopravě a překvapivě luxusními počasí (ještě ten den ráno většina modelů mluvila o luxusních bouřkách) bylo dosti potivé. Za Velkou Klajdovkou jsem byl ve stádiu prozkoumaného palubního počítače (je vážně úchvatný, LCD, jeho ovládání, grafika, logika menu, ... Paráda!), po absolvování jedné zatáčky plavným smykem pod brzdou a tak přišla chvilka poezie a nebo spíše poetické akcelerace. No vážně, jsou tam! Kdo? 160 kobyl. Loňský scénář v zpomaleném opakování... Akcelerace, tvrdě na brzdy, a ještě a ještě... Chce se mi zvracet! To je síla, motor má pekelnou sílu a rozdává ji dosti neurvale. Tedy pořád v luxusním balení, ale zkrátka s hodně charismatickým podáním. V nule chytnete za plyn, klidně tam necháte dvojku a přestože jste za ten potenciometr zatáhli na prasáka, neležíte, tedy pokud se udržíte řidítek. Přední kolo při takto masivní akceleraci trochu vibruje, zkrátka mám pocit, že elektronika ho drží na uzdě, aby nestoupalo k výšinám, ale že by mělo nějakou trakci, tak to sotva. Neskutečně omamný zátah! I bez přesvědčivých řidičských zkušeností jste na stovce možná pod 4s (na trubkách říkají v klidu pod 3,5s). Když dojde na brzdy, tak dobrý, možná skvělý, ale rozhodně ne nejlepší. Brzdit samotným zadkem znamená klouzat se za asistence pokročilého ABS ať už máte semiaktivní podvozek nastavený jakkoliv. Obě brzdy jsou už přesvědčivou kotvou a nebýt lehce odlehčeného zadku, řekl bych, že je motorka hodně stabilní v takovém tom nepěkném nouzovém brzdění. Na zatáčky nakonec moc nedošlo, letos byste sice na silnici štěrk z minulého roku stěží nalezli, ale zato brzd přede mnou až příliš... No a když už bych se jich zbavil (jako předjel), tak kolona, na obzoru hasiči a ležící motorka... Otočka o 180° a jedeme zpět. Oproti loňsku se nezměnil ani pocit z trochu zbytečné šířky motorky a nejisté jízdy ve stupačkách, kdy jsem se necítil příliš komfortně. Zato jsem se nechal opět okouzlit zpracováním motorky, která vypadá tak nějak jinak než konkurence. Nevypadá plastově, naopak vše působí hrozně bytelně, ovládací prvky na řidítkách nejsou typické funkční humpolácké ani typicky neergonomické "pidi-mikrospínačové", KTM jde svoji cestou a řekl bych, že jsou někde uprostřed vzhledem, ale ergonomie moc neztratily. Naopak jsem sám sebe překvapil, pokud jsem před rokem nepociťoval vibrace, ty prostě silný véčkový dvouválec generuje a to tak, že v jistých otáčkách hodně silné. Ale domnívám se, že takové otáčky motoru nebudete používat zcela běžně, takže žádná křeč :-) No a motor nepřekvapivě topí, pokud mu dáte pokouřit a venku je takové vedro jaké bylo, tak to záhy poznáte na svých nohách, ale opět asi nic překvapujícího a nebo snad mimo normu. Trochu mi vadilo, že výšku plexi musím nastavovat manuálně, nicméně to šlo jednoruč za jízdy, na stranu druhou mi na helmu stále trochu foukalo (a loni prej dobrý), jestli jsem vyrostl, tak maximálně do tloušťky, takže tomu trochu nerozumím. No a také zrcátka nelze považovat za dokonalá, jsou sice krásná, ale úzká a s malou plochou, zkrátka nic pro mě.
Závěr? Krásné precizně zpracované cestovní enduro plné nejmodernější elektroniky, jehož motor vám dokáže pěkně zatopit, je to silák, který se jen tak neunaví a potenciál je obrovský. Ovládání stroje je velmi lehké a přes značnou výšku sedla mi nepůsobilo jakékoliv problémy. Kdyby v rámu ševelil řadový čtyřválec nebylo by moc o čem přemýšlet. Ale nemohu si pomoci, pro mě je cokoliv jiného (s výjimkou 6-ti válce show-stopper).
Žádné komentáře:
Okomentovat