Sabelell a KTM 1290 Super Adventure R aneb brácha s ostrými zuby

Stejná silueta, jiná grafika, sériově montované padáky, nízké plexi, drátěné výplety kol, trochu jiné sedlo, z vidlice nevedou dráty elektroniky, přední kolo 21" místo 19", tak toho jsem si všiml při letmé prohlídce. To ostatní odhalilo až usednutí za řidítka. Kua, proč ani na špičkách nemohu dosáhnout na zem? Ojojojoj! Stroj pro opravdu velké chlapy. Přemýšlím, zda by 190cm stačilo k jistému došlapu, asi ne... Sedlo ve výšce 890mm (o 30mm více než u S) je zkrátka poznat. Také zakrátko poznáte větší přední kolo, malinko hůř zatáčí (to že zadní je 18" na rozdíl od 17" u S jsem si za celou cestu nevšiml vůbec). Vyšší zdvihy 220mm versus 200mm mi naopak zase rozpoznatelné přišly. Nevšimnout si semi-aktivního podvozku moc nejde, nejen, že nevidíte zmiňované dráty lezoucí z vidlice a tlumiče, ale hlavně v palubním počítači ani nenajdete příslušnou nabídku na změnu charakteru tlumení.

V případě onom asi nepřekvapí, že už usednutí na stroj provázela znatelná nejistota. Když pominu neschopnost nastartovat bezklíčkový stroj, tak tu byl stále úkol vymotat se z "chodníku" a sjet dolů, což se vám nedělá nejlépe, když stroj o hmotnosti přibližně 240kg nejste schopní pořádně jistit na svých nohách. :-) BTW i s tím pro start nadbytečným klíčkem jsem si užil trochu zábavy. Pěší návštěva motosalonu mi zabrala trochu více času, smlouvy o půjčení jsem podepisoval přesně v čase, kdy už bylo možné frčet s "Skem". V běhu ke stroji jsem dostal do ruky klíč, ať ho hodím do kapsy a zároveň od sympatické prodejkyně přišla otázka, zda potřebuji něco vysvětlit k ovládání. A ne že bych trpěl nějakým macho komplexem, nebo si snad nebyl vědom skutečnosti, že dnešní motorky disponují tak rozsáhlým elektronickým arzenálem, že jistá komplikovanost a neintuitivnost se vyhne nikomu, ale zkrátka z pocitu, že "není čas ztrácet čas" jsem poděkoval a sedl na stroj. Jo a pak jsem tupě zíral na tlačítka a marně se snažil zjistit, jak přivedu k životu velký display přede mnou a vzápětí ještě větší motor. Už mě napadlo, že slezu ze stroje, vrátím se do budovy a zeptám se, ale pak došlo k rozhodnutí aplikovat životní moudro "když nevíš coby, mačkej všechny knoby". :-) No a motor naskočil... Jenže to bylo u "Ska" a (ne)překvapivě "Rko" kladlo podobný odpor, přeci jenom jsem si nebyl jistý, čím jsem to nastartoval. BTW čím jsem si jistý byl, že jsem "Sko" špatně vypnul a že u "Rka" nepoužiji hloupě chcípák, ale speciální tlačítko na vypnutí, které je tam jakožto náhrada chybějící otočné spínací skříňky klíče.

Mezi tím, co tady vykládám, stihl provoz zhoustnout natolik, že jsem si hned na první křižovatce vyzkoušel jak se s tímhle kolosem kličkuje mezi auty. Překvapivě dobře, vaše řidítka i zrcátka jsou "nad věcí"... Jakože to občas vychází celkem dobře, pokud se bavíme o míjení zrcátek automobilů okolo. Nicméně pocit je to zvláštní, nohy svěšené dolů a stejně jsem neškrtal botami o zem :-)

Ovladatelnost stroje byla o píď topornější, ale nic nač by si bylo třeba stěžovat. Akcelerace je de facto shodná s "Skem", tedy aspoň na úrovni motoru, pocitově jsme přeci jenom trochu jinde, soudím, že za to může měkčeji nastavené pružení a vyšší zdvihy. Ve výsledku cítíte, jak se přední kolo chystá odlepit od země zatímco zadní má co dělat, aby přeneslo mamutí krouťák motoru na silnici a přetavilo ho v katapult vpřed (to v lepším případě :-)). No však posuďte sami, 140Nm je maximum a motor už v 2.500ot/min produkuje 108Nm... Luxus. Není divu, že běžná měření akcelerace ukazují hodnoty pod 3,5s a bojím se, že pro jejich dosažení nemusíte být závodníkem Moto GP a ani bezmozek. Tentokráte se mi neplánovaně dokonce podařilo projet se chvíli po zadním, ale za to mohla nepříliš citlivá práce s plynem na dvojku, avšak nic co by vás vystrašilo (když to nevystrašilo mě).

Ve výsledku, ač jde téměř o shodné mašiny, tak pocit z jízdy na nich je značně rozdílný. I takové drobnosti, jako ořezaná nabídka menu palubního počítače dotváří celkový dojem jednoduššího, terénějšího a odolnějšího stroje. Kdežto "Sko" mi připadalo takové sofistikovanější, prostě vyladěná hračička, chtělo by se mi napsat pro městské kluky, ale mohlo by to vyznít pejorativně, což bych vážně nechtěl. Tak či onak ve mě "Rko" zanechalo pocit hrubšího stroje, za což mohlo i pár detailů, kterých jsem si všimnout neměl, jakože si myslím, že se vůbec neměly dít. Za prvé jde o velice divný pocit při otevření plynové rukojeti v nízkých otáčkách na jakoukoliv rychlost, z převodového ústrojí přišla vždy rána (ne že bych dostal pár facek, myslím tím zvuk), jako by řetěz praštil do něčeho kovového a vážně nevím, zda za to mohl zmiňovaný řetěz či úplně něco jiného, každopádně to bylo dosti otravné. Druhak jsem v nízkých rychlostech s otevřenou helmou nemohl bez povšimnutí přejít gumově žvejkající zvuky od předního kola. Nikde jsem na předku nenašel žádný problém, ale asi tam něco bylo! No a do třetice mě zlobilo nízké plexi, které proudícímu vzduchu dovolovalo přespříliš si dovolovat (na mě si dovolovat). Tak asi tak... Závěr asi nevyznívá kdovíjak vesele, ale kdo ví, třeba jsem se se strojem pohyboval v místech, ke kterým nebyl nikdy zvlášť zamýšlen, jako nekonečné městské kolony či dálnice. Třeba by mu bylo mnohem lépe na polňačce, či jinde mimo město, v revírech, kam se s mašinami nedostanu (a vlastně ani nechci, minimálně s těmi, co žerou benzín a produkují rámus).

Sabelell a KTM 1290 Super Adventure S aneb opakování taťka moudrosti

Zase zcela nesrozumitelný titulek, pro jistotu, aby si náhodou někdo nemohl pomyslet, že to snad není moje. Tento šťavnatý pomeranč jsem měl ve svých rukách přesně před rokem, takže se nabízí otázka, proč znovu. Že by můj nový stroj a nebo aspoň zálusk na něj? Nebo jsem se v roce 2018 se zkrátka jenom vydal ve šlépějích minulých let? Popř. za tím byl záměr srovnávat motorky, jak na mě působily před rokem/roky a teď? Možná ani jedno z toho. Zkrátka letos se mezi motorkami dostupnými na KTM Orange Days 2018 objevilo KTM 1290 Super Adventure R a mi nenapadlo nic lepšího než "přímé" srovnání s KTM 1290 Super Adventure S. Tak proto...

No, podle všeho se zdá, že se od loňska nic nezměnilo, takže všechny detaily naleznete v předchozím zápisku - Sabelell a KTM 1290 Super Adventure S aneb nejlepší dvouválcové véčko balené jako cestovní enduro. Letos jsem si zvolil stejnou trasu jako loni, tj. ze Zvonařky na Ochoz. Už první metry však ukázaly, že to díky husté dopravě a překvapivě luxusními počasí (ještě ten den ráno většina modelů mluvila o luxusních bouřkách) bylo dosti potivé. Za Velkou Klajdovkou jsem byl ve stádiu prozkoumaného palubního počítače (je vážně úchvatný, LCD, jeho ovládání, grafika, logika menu, ... Paráda!), po absolvování jedné zatáčky plavným smykem pod brzdou a tak přišla chvilka poezie a nebo spíše poetické akcelerace. No vážně, jsou tam! Kdo? 160 kobyl. Loňský scénář v zpomaleném opakování... Akcelerace, tvrdě na brzdy, a ještě a ještě... Chce se mi zvracet! To je síla, motor má pekelnou sílu a rozdává ji dosti neurvale. Tedy pořád v luxusním balení, ale zkrátka s hodně charismatickým podáním. V nule chytnete za plyn, klidně tam necháte dvojku a přestože jste za ten potenciometr zatáhli na prasáka, neležíte, tedy pokud se udržíte řidítek. Přední kolo při takto masivní akceleraci trochu vibruje, zkrátka mám pocit, že elektronika ho drží na uzdě, aby nestoupalo k výšinám, ale že by mělo nějakou trakci, tak to sotva. Neskutečně omamný zátah! I bez přesvědčivých řidičských zkušeností jste na stovce možná pod 4s (na trubkách říkají v klidu pod 3,5s). Když dojde na brzdy, tak dobrý, možná skvělý, ale rozhodně ne nejlepší. Brzdit samotným zadkem znamená klouzat se za asistence pokročilého ABS ať už máte semiaktivní podvozek nastavený jakkoliv. Obě brzdy jsou už přesvědčivou kotvou a nebýt lehce odlehčeného zadku, řekl bych, že je motorka hodně stabilní v takovém tom nepěkném nouzovém brzdění. Na zatáčky nakonec moc nedošlo, letos byste sice na silnici štěrk z minulého roku stěží nalezli, ale zato brzd přede mnou až příliš... No a když už bych se jich zbavil (jako předjel), tak kolona, na obzoru hasiči a ležící motorka... Otočka o 180° a jedeme zpět. Oproti loňsku se nezměnil ani pocit z trochu zbytečné šířky motorky a nejisté jízdy ve stupačkách, kdy jsem se necítil příliš komfortně. Zato jsem se nechal opět okouzlit zpracováním motorky, která vypadá tak nějak jinak než konkurence. Nevypadá plastově, naopak vše působí hrozně bytelně, ovládací prvky na řidítkách nejsou typické funkční humpolácké ani typicky neergonomické "pidi-mikrospínačové", KTM jde svoji cestou a řekl bych, že jsou někde uprostřed vzhledem, ale ergonomie moc neztratily. Naopak jsem sám sebe překvapil, pokud jsem před rokem nepociťoval vibrace, ty prostě silný véčkový dvouválec generuje a to tak, že v jistých otáčkách hodně silné. Ale domnívám se, že takové otáčky motoru nebudete používat zcela běžně, takže žádná křeč :-) No a motor nepřekvapivě topí, pokud mu dáte pokouřit a venku je takové vedro jaké bylo, tak to záhy poznáte na svých nohách, ale opět asi nic překvapujícího a nebo snad mimo normu. Trochu mi vadilo, že výšku plexi musím nastavovat manuálně, nicméně to šlo jednoruč za jízdy, na stranu druhou mi na helmu stále trochu foukalo (a loni prej dobrý), jestli jsem vyrostl, tak maximálně do tloušťky, takže tomu trochu nerozumím. No a také zrcátka nelze považovat za dokonalá, jsou sice krásná, ale úzká a s malou plochou, zkrátka nic pro mě.

Závěr? Krásné precizně zpracované cestovní enduro plné nejmodernější elektroniky, jehož motor vám dokáže pěkně zatopit, je to silák, který se jen tak neunaví a potenciál je obrovský. Ovládání stroje je velmi lehké a přes značnou výšku sedla mi nepůsobilo jakékoliv problémy. Kdyby v rámu ševelil řadový čtyřválec nebylo by moc o čem přemýšlet. Ale nemohu si pomoci, pro mě je cokoliv jiného (s výjimkou 6-ti válce show-stopper).

"...ať si je jakej chce, je náš" aneb poprvé v živote na koncertu Jarka Nohavici

...ani ne tak známka punku jako spíše ostuda. Jarka mám rád a přitom rozumná příležitost (jakože ne stát dvě hodiny před otevřením prodejního místa někde v centru Brna) zažít ho přišla teprve v roce 2018. Za nákup lístků jsem navíc vděčný mámě, která nám vystála frontu ve Žďáru nad Sázavou (ne vážně nebyla dvou hodinová). Prostředí místního zámku bylo jaksi zárukou nadstandardní atmosféry. Tu měly nad představitelné meze vylepšit slibované maxi-bouře. :-)

Očekávaní přeplněných parkovišť se vyplnilo, na rozdíl od obavy z totálního kolapsu dopravy v okresním městě. No a jaké to bylo? Ze začátku jsem měl každou chvíli nějaký drobný problém (jak už mi je to vlastní), třeba jak to mají nazvučené, proč mu nerozumím, proč píská falešně na píšťalu, zda nemá trochu komické pohyby, zda to ty okolní muzikanti nekazí, zda ty nové písničky nejsou jen dalekým odrazem nepřekonatelné klasiky staré dobrou desítku i více let... Ale víte co? Vlastně jsem měl skutečně jediný problém. Kuřáci. Pro tentokráte si odpustím výlevy typu tupá hovada a spokojím se jen s konstatováním, že je to nechutné a vlastně tím zkazili ten poslední krůček k dokonalosti koncertu. Ono totiž: "...ať si je jakej chce, je náš" a hlavně to co dělá, dělá skvěle. Postupem času mě strhla atmosféra natolik, že jsem zapomněl na ty svoje problémky. V neotřelém aranžmá představil Jarek spolu s kolegy klasické songy, zarepoval "Když byl Pepa ještě malý" a zazpíval překrásné nové písně. Krom zámku dotvářely skvostnou atmosféru slibované bouře, blesky a hromy, které se však nevydaly za kamenné zdi. No a jen drobným průvanem zkřehlý hutný vzduch, který by voněl vlhkostí mi zkazili ti bezohlední kuřáci (cítil jsem nikotinový smrad namísto vody). BTW do této sorty bych zařadil i ty, kteří nebyli schopní ve své omezenosti schovat mobily, když o to byli Jarkem požádáni. K dokonalosti to dotáhli tupci natáčející a fotící s "bleskem", rozuměj imbecilně svítí 2-3m daleko přičemž natáčí 20m vzdálené pódium. Být muzikantem, tak si nejsem jistý, co by mi vadilo více, zda bezohlednost ignorování mého požadavku (=vůbec si mě neváží) a nebo prostá skutečnost, že mě to světlo oslňuje. Vlastně tak trochu je lituji, budiž jím omlouvou aspoň v tomto ohledu jejich tupost. Snad se jednou dočkáme takových koncertů i bez tohoto nešvaru. První krok na cestě ke slušnosti učinili pořadatelé i zde, když zakázali vstup pro koncertního prostoru s točeným pivem (vlastně nevím jak to pomohlo, ale určitě to prospělo kulturnosti zážitku) a také odepřeli vstup dětem do 12. let. Toto opatření mi taktéž není moc jasné, ale asi ho také kvituji. :-) Tyto kladné vlaštovky pak lehce osr.. pokažený odjezd, kdy se naráz dalo do pohyby několik stovek aut z tří parkovišť a doprava vážně zkolabovala.

Ojojojojoj, zase se mi to zvrtlo v hate. Takže pro jistotu zopakuji původní nosnou myšlenku, která se možná ztratila a nebo vůbec nezvládla vyplavat z tenat nadávek. :-) Snový koncert, díky, Jarku!

Sabelell a Kia Stinger GT 3.3 T-GDI AWD

Kia za Kiu? Ceed za Stingera? No ne, ale líbilo by se mi to, moc by se mi to líbilo! Pěkná představa. BTW doma došlo na otázku, jakže jsem si objednal zkušební jízdu. Jakože, zda jsem předstíral, že o auto mám zájem (jako bych snad neměl). Nikoliv! A priori jsem přiznal barvu, že jsem tam jen náhodou, protože vedle jdu projet dvě Yamahy a když už tam mají to GTčko, tak že by mě mrzelo, kdybych ho neprojel. A tak Pemmu patří dík, že mě neposlaly ke všem šípkům, nebo aspoň ke dvěma Yamahám.

Dobrej začátek, dopravní kolona, minuta do zarezervovaného termínu, běh trávou, udýchaný a zpocený, ale včas na místě. Pár fotek před salonem, na místo spolujezdce, na zadní sedačku... LOL! Tak mě tak napadá, že až napíšu, že průvodce tedy ...kyni mi dělala šikovná prodejkyně autosalonu, tak to začne vypadat zcela nepatřičně. :-) No, ale nebylo, slečna/paní mi jen vyjela z areálu firmy a pak jsem se posadil za volant já. Za velkou škodu lze ve výsledku považovat jen skutečnost, že Brno a jeho okolí bylo dosti nechutně ucpané, zkrátka jako obvykle...

Jedeme! 4.830mm dlouhé a 1.870mm široké kupé s rozvorem náprav 2.905mm a hmotností něco přes 1.900kg. Krom váhy a míry asi stojí za zmínku elektronicky řízené tlumiče s nastavitelnou charakteristikou odpružení, čtyř a dvou-pístkové brzdy Brembo a pak také asi ten motor. Ne že by přinesl nějaký zásadní vau efekt, ale v dnešní době stále patrného downsizingu není špatné zakopnout o 6-ti válec, 3,3l dopovaný turbodmychadlem (T-GDI) s maximem výkonu 370k@6.000rpm a maximem točivého momentu 510Nm@1.300-4.500rpm. Motoru pak sekunduje automatická osmi stupňová převodovka a náhon 4x4. K těmto číslům přísluší i odpovídající celkem pěkné výkony na silnici, jakožto zrychlení 0-100km/h za 4,9s a maximálka na 270km/h. No, nepřijde mi to špatný,

Design. S tím to je/není jako vždy. Mi se auto líbí poměrně hodně, nejvíce však zezadu. Celkové proporce mi přijdou hodně vyvážené, ale od čumáku bych čekal více. Asi nebudeme řešit, co a od koho kdo okopíroval, každý v tom vidí kousek jiného auta... A mi to asi nevadí. No nebýt toho čumáku, tvrdil bych, že jde o nejkrásnější Kiu ever, ale takhle pořád zvažuji, zda si tvrdošíjně nestát za názorem, že Ceed SW 2017 je tím nej... (no co, hoďte si kamenem (tedy jen virtuální), ale mám to tak). Někteří hrozně rozebírají fakeové průduchy na kapotě a rádoby výstupy vzduchu za zadními koly. Njn. smutné, ale ne zas tak moc, zbytek je zcela funkční, takže toho pozlátka spatřuji na autě přijatelné množství. Speciální metalická příplatková červená je taky cajk, ale asi se mi líbí trochu více žlutá...

No a co uvnitř? Extra porce kůže, dokonce i na stropě. Interiér přestože hodně tmavý, včetně zmiňované kůže na stropech, působí celkem neutrálně, rozhodně se nepostaral o žádnou zvláštní depku. Kožené sedačky ve předu i vzadu a hodně slušné zpracovaní...  Asi nepřekvapí, že vše je v elektrice, že se vám sama při otevření dveří posouvá sedačka vzad a při zavření vpřed. Asi by bylo divné, kdybyste si nemohli nastavovat za jízdy elektronicky volant, kdyby nešly "dofouknout" bočnice řidičovy sedačky (vyhřívané a klimatizované), kdy auto nenabízelo "palivové mapy", které si pohrají s nastavením přímého vstřikování, převodovky a podvozku (nejspíše i s posilovačem řízení). Stejně byste se asi podivovali, kdyby v autě nebyla klimatizace s velice patrnými průduchy (kde to kdo okopíroval, nevím a ani nevím, zda se mi to zvlášť líbí, jde opravdu o hodně poutající prvek palubky). Že nalezneme v autě poměrně velký display je stejně tutové, jakože před se před vámi díky HUDu zobrazuje minimálně rychlost a nastavení tempomatu (co více lze přihodit do zobrazení, pak-li že vůbec něco, na to se mě neptejte). BTW HUD je za mě jednou z nej vychytávek stojící na straně pasivní bezpečnosti vozidel a jeho použití rozhodně kvituji. Pedály jsou na svém místě a není jim moc co vytknout, stejně tak dobře stavitelný volant s věncem nevelkého průměru padnoucí skvěle do ruky. Na rozdíl od Ceedu neudělali kamarádi korejští chybu ve volbě poloviny tlačítek na volantu, takže dokonce i telefon budete ovládat tlačítky s dobrou hmatovou odezvou, které nebudou vyžadovat vaši vizuální kontrolu (a zase jsme u té bezpečnosti). Jízdní režim automatické převodovky lze volit pěknou pákou tam, kde byste to čekali. Nemohu se však rozhodnout, zda tři volby D - N - R vynést do nebe nebo zatratit. Je to jednoduché, vkusné, logické, ale nevím, zda absenci polohy P resp. její nahrazení samostatným tlačítkem P popř. další páčkou elektronické ruční brzdy popř. funkcí autohold vnímat jako ergonomickou výhodu... U rádia jsem se zapomněl zastavit a nevychválil jsem jeho dokonalý zvuk, přednášku autosalonu nechám na něm, asi to moc neřeším... Než se pustíme dál, napadá mě pár maličkostí, pochvalu si zaslouží parádní budíky, jednoduché vkusné a čitelné, takhle by se to mělo dělat! A na druhém konci spektra stojí madlo dveří, které by jako vypadlo z oka tomu, které známe ze Ceedu. Což o to, to by mi asi nevadilo, nebýt plastové imitace kovu. Asi bych se nerozčiloval... houby, vlastně bych se rozčiloval vzhledem k ceně ještě více, to kdyby náhodou bylo vše imitací kovu. Ale tady je většina kovově vypadajících věcí opravdu kovová s velkou výjimkou v podobě zmiňovaného madla. Zda je to snad kvůli bezpečnosti a bočnímu nárazu jsem se nedověděl. Každopádně se mi nechce věřit, že to tam nebyl kov kvůli ceně...

Ale pojďme dál, co praktičnost? Skvělé, liftback, horší je však velikost skvěle přístupného kufru. Nečekali jste přeci v téměř pěti metrové limuzíně velký kufr? :-) Náhon 4x4 a rezervní 19" kolo ukously zejména na výšku z kufru tolik, že nevím zda raději nemluvit o pouzdru na golfové hole. Tady brečím, kvůli (ne)kufru si ho téměř jistě nekoupím. A co vzadu, dá se tam sedě? Dá, ale 185cm je trošku moc, prostě si musíte popostrčit zadek na sedáku dál od zádové opěrky, jinak budete pociťovat přítomnost střechy, což nesnáším. Nicméně bych řekl, že do 180cm výšky dobrý. Na nohy je tu místa vcelku dost, přeci jenom z rozvoru přes 2.9m se dá něco vykouzlit, že. :-) Z pohledu šlechty na zadním sedadle vám bude asi hej, nic mi tam nechybělo. Tedy asi mi tam něco přebývalo, díky čemuž jsem usoudil, že vzadu se spíše počítá s dětmi. Jak jinak si vysvětlit příšernou, ale asi i funkční síťovanou tašku na zcela ohavných plastových zádech předních sedaček, jako že musí jít o opatření proti poškození od dětí... :-)

Nakonec bych probral tu nejzajímavější kapitolu, jak korejský dravec lítá a nebo aspoň jezdí. Jenže co naplat, já si pěkně pokecal s prodejkyní v kolonách táhnoucích se městem i vesnicemi. Takže jak to skutečně umí jezdit tak nějak pořádně nevím. :( Jisté však je, že se tu zapracovalo na odhlučnění velkých kol, takže ty při okreskové rychlosti neslyšíte. K velké škodě ve většině poznaných režimů nevíte ani o motoru. Tohle je výtka, na které se shodu s mnoha recenzenty. Když mám takovéhle auto, které mi umožňuje zažít trochu zábavy na silnici, tak bych rád slyšel i původce většiny dobra... Abych to úplně nepřehnal, pokud motor vytočíte, tak hned víte s čím máte tu čest, jenže je to málo, chtělo by to více. Zvuk je zkrátka nádherný, ale tichý. Asi nepřekvapí, že se se auto vede lehce, krásně zatáčí, 19" kolům nedělají zvlášť velké problémy ani běžné nerovnosti našich cest. Vše funguje nějak tak očekávaně skvěle, jízda je plynulá a klidná... No a když máte štěstí, tak se dostanete na chvíli mimo obec a uvidíte před sebou kousek rovinky... Konečně! Jaké to asi bude? Z těchto myšlenek vás vytrhne až koncentrace na předjetí vozu před vámi. Pedál na podlaze. Očekávání... Nic? Zlomky vteřiny mi připadají jako věčnost... Možná snad vteřinu elektronice převodovky trvalo než podřadila o X stupňů níže a dostala tak turbo a celý motor do těch správných otáček. Pak se probudil zdroj vší síly k životu. Spolu s poměrně nečekanou silou, která vás zaboří do sedaček, uslyšíte vážně příjemný hlas v těchto chvílích již nenasytného tahouna. Katapult vás vystřelí vstříc a vy jen tak zíráte jak prolétáváte už kolem druhého auta a nezbývá vám příliš času na to, abyste se rozmysleli kolik jich ještě střihnete. Třeba už jen proto, že začátek obce je na dosah ruky a rafička tachometru... (no ještě že jsem neměl čas sledovat ani ji a ani HUD). Přestože jsem v kolonách strávil snad půl hodiny z tři čtvrtě hodinové jízdy a přestože jsem na plynový pedál dupl asi jen 2-3 krát, tak přes to všechno jsem si to užil moc pěkně. A to jsem ještě vůbec netušil, že po projetí poměrně exlusivních motocyklů Yahama XT1200ZE a FRJ1300AE budou zážitky z Kie stále výš. Že bych vyměkl tak, že spíše ocením klimatizaci s dvěma pedály a rádiem na místo pocení se pod černou helmou stále vydán slunci na milost a nemilost? Nevím... Ale jen stěží mohu nedoporučit svezení jakémukoliv automobilovému fanouškovi.

A co říci koupě chtivým potenciálním zákazníkům? Tak to vážně nevím! Cena okolo 1.5MKč není jistě zanedbatelná. Že za své peníze dostanete zajímavou muziku, tak o tom bych snad ani nepřemýšlel. Ale o srovnání s německou konkurencí vím prdlajs, zkrátka jsem neměl v rukách ani BMW, Mercedes či Audi. Nad slunce nad mojí helmou jasnější však je skutečnost, že "jméno/značku" za ty prachy nedostanete, takže to buď musíte dostat v poskytovaných zážitcích a nebo ve výbavě, popř. v obém. Jestli se tak děje, bude už muset zjistit sami, hodně štěstí a příjemný let. ;-)

ZLM 2018 - atletický trojboj aneb ten nejkrvavější s tretrami

Po závodech zase vzhůru do práce... Během krátkého rozhovoru s Janičkou přiletěla otázka, co jsem si na atletice udělal tentokráte. Vesele se hlásím k nudné skutečnosti, že tentokráte tělo přežilo bez úhony. Ale v tom se zaseknu, poněvadž mi na mysli vytane asi 6cm dlouhá tržná a nebo také spíše trhaná rána na pravé ruce. No schválně, kde myslíte, že jsem si ji způsobil? Disk, sprint a nebo snad skok daleký? C je správně, poslední a opět neúspěšný pokus ve skoku přinesl mojí ruce docela nechutně vyhlížející zranění, ale může si za to "mrcha" sama. :-) Kdyby neměla špatnou trajektorii, tak by přece nemohlo v letové fázi dojít k jejímu setkání s hřeby na mých běžeckých tretrách... Škoda, že ten řez byl opravdu více trhaný než tržný, to se bude pěkně hojit...

A jen tak mimochodem šlo o atletický trojboj, kdy jsem měl nejmenší a zároveň největší příležitost dosáhnout bedny, neřkuli vyhrát. Jak to? Ta nenaděje spočívala v několika souběžných neradostných událostech, aktuálně nemocný (letos již po druhé, což sráží tělo do hlubin tělesné bídy), vysoká tělesná hmotnost neprospívá snad ani tomu disku a do třetice většinu volného času jsem strávil rádoby prací na chalupě a vůbec jsem nesportoval (BTW např. běh jsem se naposledy snažil provozovat před rokem na lize během crossu). No a kde že jsem viděl tu naději? Vlastně to bylo trochu patrné již během sobotního rána, kdy nebylo na novoměstském atletickém oválu vidět borce, kteří se typicky zúčastňují a kteří vás v jednotlivých disciplínách roznesou na kopytech tak, že by vás snad ani ve snu nenapadlo přemýšlet o nějaké bedně.

Při pohledu na nejlepší výsledky v jednotlivých kategoriích mě to o to více mrzí. V disku jsem hodil sice ubohých 23m, ale vítěz disciplíny poslal letové nářadí jen 25,85m. Vezmeme-li v úvahu, že jsem si to za celý rok nezkusil, na techniku otočky jsem se díval asi tak tři minuty v noci předcházející závodům a síly jsem měl zhruba tolik, abych zvedl disk ze země, tak je s podivem, že jsem vůbec nechal disk doplachtit za metu 20m. Ve skutečnosti se divím, že na první dobrou vůbec disk letěl do výseče... Každopádně jsem na lize už hodil skoro 28m a 30m je v mých silách, za předpokladu, že bych si to aspoň párkrát zkusil, aniž bych pracoval na technice pod dohledem někoho, kdo to umí. Fail...

Překvapením dne se stal běh na 200m. Přerkvapivě jsem porazil Láďu i Láďu, zdá se, že v nich Pražský maraton zanechal hluboké stopy (únavy). Vtipné však je, že ve stavu, kdy jsem měl problémy chodit, zahleněný krk, nos plný rýmy, jsem šel dvoustovku v čase 28,5 což ve srovnání s nejrychlejším časem dne 26,3 není špatné. A to nezmiňuji skutečnost, že jsem vydržel běžet pouze do první zatáčky (50m) a pak mi došlo, připadal jsem si jako za starých časů na čtvrtcce, kdy poslední stovku jdete na hranici pádu po hubě... Jinými slovy, být trochu fit, šel bych to pod 27, pech! 

No a co skok daleký, v mém podání skok krátký zraňujicí? Vítež 490cm? Ach jo, já lemra líná doplachtil na 414cm... Nezlobil bych se, kdyby to bylo to přibližně maximum. Skutečnost je však taková, že jsem se v každém pokusu dopustil skoro půl metrového nedošlapu a ani jednou jsem se netrefil na odrazovou nohu... Zkrátka v ideálním případě jsem schopen dolétnout na 5m, ale po hříchu jsem dal o metr méně, za to s bonusem v podobě vytuněné ruky, pech!

Ve skutečnosti je samozřejmě nejtrapnější kalkulovat s tím, jak bych byl býval dopadl, kdybych byl aspoň v normální bídné formě za okolností, že na atleťáku nepotkáte de facto žádného atleta. Doufám, že si to nikdo z ligařů nevezme osobně, prostě mám na mysli borce z republikové špičky, třeba někoho jako je Jitka Kubelová, která přijde a rozmete všechny hodem za 50m... Rozumíte?

Výsledek? Doplním až bude, ale i bez toho jde o jasnou tragédii. Koukám, že mé zápisky z ligy vypadají dosti stereotypně a ne že by se dalo čekat něco lepšího.

[update] LOL. Nakonec z toho bylo třetí místo, což mě naštvalo vlastně ještě více než, kdybych skončil třeba dvacátý. Potvrzuje to to hypotézu o zcela ojedinělé a nevyužité možnosti urvat si první místo v disciplíně ZLM. A to není ani trochu lehká úloha. Kdo si to nezkusil, možná ani nepochopí. Takže slomík, nepředvedení standardu mě stálo zlato.

Sabelell a Yamaha FJR1300AE aneb opakovaní je matka moudrosti aneb že prý dvakrát do stejné řeky nevstoupíš

Jak začít? Lezu snad dvakrát do téže řeky rád, navíc do takové, kde jsem se již topil? Chtěl jsem si po dvou letech ověřit názorovou konzistenci? Nebo jsem snad chtěl vidět, jak se mi za tu dobu změnil názor na motorku, do které jsem vkládal tolik nadějí (jakože bude mojí další)? A nebo jsem vás chtěl přesvědčit, že mi paměť už neslouží (s hrůzou vyšlo najevo toto: 2016=FRJ1300A a 2018=FRJ1300AE)? Suď či (ne)su(d/ď)!

Context matters! Jen chvíli před tím jsem seděl na Yamaze XT1200ZE Super Ténéré. No a jak to teď vypadá? Kua, ta motorka je těžká, pohybovat s ní bezmotorově mi nepřináší zvlášť velké potěšení. Ani ten rejd při trefování se na chodník moc nepíše... Jo a kde mám stupačky, proč mám tak pokrčené nohy a proč ty nohy musím okolo té monstr-nádrže tak roztahovat? Záda! Proč bolí? Jo, to to začíná. Očividně jedu v kolejích dva roky starých, kdy jsem odcházel zklamaný a ještě zpruzený pražskými pepíky... Zvláštní, v recenzi jsem stroj celkem chválil. Že bych nebyl konzistentní ani ve srovnání tehdejší pocity/tehdejší zápisky? Kua! Nastavuji si zrcátka a poprvé jsem spokojený, vidím skvěle, štelují se skvěle, dobrá práce, Yamaho! Šup na silnici, natěšený, že nebudu muset po městě na 2 nebo 3, hned tam nakopu 5... Kua, to sotva jede... Zvuk dobrej, ale zatáhnete za heft a marně se rozhlížíte, kde se zjeví stádo 146 kobyl! Fail. Takhle to nepůjde. Takhle si to neužijeme ani já ani motorka. Zkouším zapomenout na to, jak se mi líbí jezdit, prubnu přizpůsobiti se stroji.

Opouštím vesnici, podřazuji ze trojky na dvojku, poměrně chladnokrevně otevírám plyn s prudkostí neurotika na plný koule. Chyba? To, že si to můžete dovolit udělat na tomto stroji při městské rychlosti na 5 nebo 6, ještě neznamená, že je to dobrý zkoušet na dvojku! Ne, nebojte, asi vás to nesetřese, přeci jenom jde o "mírný" silniční křižník s pohotovostní hmotností 292kg, pod kterými i těch poměrně bestiálních 150 koní lehce jihne. Jenže s rostoucí chutí tedy spíše otáčkami, nalézají nové sebevědomí. Jo a to mi začíná scházet... Ruce začínají pevně svírat řidítka a výslednice sil mi naznačuje, že jsem docela drzý. Marně hledám nájezd na německou dálnici... Ještě že v maximu motor tuhne, na trojku řadím jen proto, abych mohl rychle uvolnit plynovou rukojeť. Vau, to nebylo špatný. Zpátky za dvě, odbočka a jdeme do zatáček. Je pravda, že se nemohu zapřít stehnem, hrozně klouže, ale i na to vzápětí zapomínám, opojná rychlost, slušný náklon a do červených vytočený motor mi dávají na vše špatné zapomenout. Dobrých dvacet minut lítám tam a zpět! Njn. tohle by se slušelo dělat na superbiku a ne těžké cestovní mrše. Jenže motoru to chutná právě v tomhle pásmu. Následná zábava pak chytla i mě! A tak marně přemýšlím, zda to není stejné jako s vadným ESP v mém Ceedu, kde jsem dlouho přemýšlel, zda neudělali korejští inženýři někde chybu a nebo mi chtěli dopřát spoustu zábavy během driftovaní v rodinném autě... Však si to přeberte sami.

292kg, délka 2230mm, nádrž 25l, 17" kola 120/70 a 150/55, zdvihy 135 a 125mm, elektronicky stavitelné odpružení, nastavitelné palivové mapy, hliníkový prostorový rám, sekundární převod kardanem, řadový čtyřválec DOHC s maximy 146k@8.000rpm a 138NM@7.000rpm. Elektronicky stavitelné plexi, schránky, kufry... Takhle nějak to vypadá po technické stránce.

BTW se současnou evolucí se na trhu můžete potkávat již třetí rok. Rozdíl mezi zmiňovanou FRJ1300A a FRJ1300AE je především v elektronicky stavitelné podvozku a mně se nechce znovu všechno psát, takže vás odkážu na zápisek Sabelell a Yamaha FJR1300A aneb není moc co vytýkat, ale srdcovka to nebude. Vyjadřovat se budu jen k tomu, co vnímám dnes jinak.

Design

Ano, stále se mi líbí. Nutné je však připomenout plastovost, což není nic proti ničemu. Proč by plast neměl vypadat jako plast. Nicméně vzhledem k ceně to není asi úplně to pravé ořechové.

Poloha na sedle

Sedíte vzpřímeně, ale nohy jsou znatelně pokrčenější a dozadu posunutější než na enduru (asi jsem objevil Ameriku, co). Nádrž je opravdu nepřirozeně široká a roztažení noh mi bylo nepříjemné. Vzpřímenou polohu mohu potvrdit, problém však vidím v tom, že mě hned začala bolet záda a za celou cestu jsem se nedokázal dobře usadit, abych pořád někam nesklouzával. Navíc plastový bok motorky a nádrž jsou tak kluzké, že vysednutí v zatáčce není rozhodně příjemné, protože nemáte jistotu, že vám zapřené stehno neuklouzne.

Palivové mapy

Konkurence se dávno pohybuje nad 200k a já od ní něco málo vyzkoušel... Touring mi zkrátka přišel jako vrah motoru, který nemá cenu ani zkoušet. Takže jedině Sko :-) BTW za deště bych své tvrzení asi hodně rychle pozměnil. ;-)

Brzdy

I tentokráte pískaly. Zvláštní, stoj měl odkroucených 22.000km, takže zajetím či nezajetím to zkrátka nebude. :-) BTW při simulaci nouzového brzdění jsem dospěl ke zjištění, že mám co do činění s kombinovaným ABS. Zadupnul jsem zadní brzdu, zadek v občasném smyku mě nijak nepřekvapil, ale to že se začala topit vidle a brzdí přední brzda... To jsem nečekal a trochu mě to překvapilo. BTW brzdy nevypadají ostře, ale pokud si na ně vyšlápnete, tak jde o dobré kotvy. Předek utopíte, vaše vnitřnosti se nalepí na hrudní koš a stojíte. Vlastně dobrá práce!

Elektronicky ovládané plexi

Skoro to už považuji (buržoutsky) za standard, takže se nad elektronikou nepozastavuji. Ale víte co? Plexi nelze vysunout dostatečně vysoko na 185cm člověka. Po městě jsem trochu experimentovat a v high poloze bylo pořád o pár čísel níž, než aby zvedalo všechen vzduch nad helmu. Ve výsledku je to v pohodě, co se týče odporu vzduchu, ale rachot zůstává. Posunete-li hlavu trochu níž, zmizí i hluk, škoda, tady stačilo málo. BTW ve většině poloh se třepotá tak, že máte obavu zda nepraskne.

Komfot/pružení

Tak vám nevím, na špatném povrchu to nebylo moc pěkný, takže asi žádná velká změna. Pro reálné posouzení by to chtělo vyzkoušet oba stroje hned po sobě...

Motor

Tam se to asi nemění. Z nízkých otáček ho musíte tahat, ale když mu dopřejete o co si říká, odvděčí se vám luxusním zátahem i zvukem. Takže mu je dejte!

Kardan

Pořád platí, co jsem napsal. Na zajetém stroji jsem si však nemohl nevšimnou jistého pískání z pohonu (malá rychlost a plně otevřená helma).

Tempomat

Vsuvka. Nepamatuji si, zda jsem na některé z motorek kdy zkoušel tempomat (s výjimkou XT1200ZE). Chyba. Je to skvělá věc! Na rovných přehledných úsecích v obci jsem nechal jet motorku samotnou a proklepával si ruce, moc příjemné!

Závěr

Nemohu si pomoci, ale Yamaha nebude zkrátka mojí krevní skupinou. Asi bych se měl ještě podívat na zoubek R1... Jo, ale to asi nemá nic moc společného s FJR1300AE. Stále ji nechci, ale už jí aspoň trochu více rozumím. Vlastně si ji dokonce dokážu představit jako svoji mašinu, jenže bych pořád musel jezdit pilu. :-) Kdybyste se zeptali, co bylo lepší, FJRo či XTčko a nebo dokonce, která Yamaha se mi líbila nejvíc, tak vám okamžitě vysypu odpověď z helmy. Kia! LOL. Kia Stinger GT, V6, 3.3l, T-GDI, 4x4, A/T, ale o tom milé děti za chvíli!

Sabelell a Yamaha XT1200ZE Super Ténéré aneb konečně zase na velkém enduru

Mám pocit, jako bych dlouho neseděl na velkém enduru. Je-li to pravda, nevím, ale po dnešku takový pocit opravdu mít nemohu. Bohužel nemohu ani říct, že bych si vybral kdoví jak dobrou trasu pro vyzkoušení takového stroje, polorozbořená dálnice s jedním pruhem a rychlostí posunu vpřed okolo 70km/h, no a ani cesta zpět přes nekonečné vesnice v nekonečných kolonách to moc nevylepšila. Ale co, stejně existují lidi, co takový stroj používají přesně takovým způsobem, takže kontext několika mých postřehů tak nakonec třeba nebude letální pro celý můj zápisek.

S čím jsem měl tu čest? 2255mm dlouhý stroj s pohotovostní hmotností 265kg operuje se zdvihy 190mm jak ve předu, tak vzadu. Přední 19" krotí dva 310mm kotouče a zadní 17" jeden 282mm koutouč. Upside-down teleskopická vidlice i zadní kyvka je poměrně hodně nastavitelná a to elektronicky, podobně jako palivové mapy motoru (T(ouring) a S(porting)). Ocelový páteřový rám pak nese paralelní kapalinou chlazený DOHC dvouválec, který dává k dobru následující maxima 112k@7.250rpm a 117Nm@6.000rpm. Na dnešní dobu žádná hitparáda, zvlášť když pro srovnání přihodíme nějakou tu Ducati nebo BMW, ale nebojte, nedostatku se také rozhodně bát nemusíte. Za zmínku možná ještě stojí 23l nádrž a sekundární převod značně bezúdržbovým (aspoň ve srovnání s klasickým řetězem) kardanem.

Po naskočení do sedla jsem se cítil jak na velké motorce (no to asi bude tím, že jí opravdu je), na stranu druhou ne jako na nezvladatelné motorce, takže za mě, s mými třeba 185cm, cajk. Možná za to může moje vysoká váha, že jsem na zem dosáhl hladce. Váha stroje mi při groundhandligu nečinila zjevné potíže, ač jsem byl nemocní značně oslaben. Rejd a zatáčení také v pohodě, takže není nač čekat. Tedy ještě vyzkoušet brzdy, spojku, plyn, pozici za řidítky, polohu stupaček a pak hurá do provozu. Možná jste si všimli, že jsem nezmínil zpětná zrcátka, njn. chyba... Na druhou stranu je třeba zmínit, že když jsem spatřil, že vzadu nic nespatřuji, tak jsem stejně dospěl názoru, že jsou pro mě neseřiditelná. Zkrátka jsou dosti na úzko, třeba je to tak fajn na endurech, abyste je neuráželi o stromy či skály, co já vím...

Co dál? Záhy docházím ke zjištění, že plexi je úzké, protože mi fouká na tělo. Myslím, že třeba takové GS na tom je o poznání lépe. Druhou nepříjemnou věcí je manuálně stavitelné plexi pomocí čtyř šroubů, no za jízdy jsem to opravdu nezvládl. Ovládací prvky na řidítkách neurazí, nepřekvapí, vypadají typicky humpolácky a nepostrádají tak často postrádanou ergonomii, palec vzhůru. Potěší hydraulická spojka s rozumným chodem a blastry, díky nimž vám nefouká na ruce. Trochu horší je to s koleny. Ač motorka působí masivně, což znamená i široce, tak rozměrná kapotáž vedle nádrže nepříjemně zasahuje do jízdný polohy. Od oka bych stroj nabízel velkým lidem, což rozhodně nejsem, ale i tak má kolena zažívala neustálý a tím pádem nepříjemný kontakt s plasty před nimi. To je velká škoda, protože svoji funkci jinak odvádějí dobře. Aspoň že je plast měkký a lehce uhne. Zkoušel jsem změnit i polohu v sedle, ale to jaksi nešlo, prostě přirozená poloha v sedle vede v mém případě k výše popisovanému. BTW nádrž je pro stehna příkladně zúžená, takže máte pocit, jako byste sedlali úzký stroj. To se pak i příjemně projevilo při jízdě ve stupačkách. Poloha noh na stupačkách je velice přirozená, vlastně mě ani jednou za cestu nevlezla na mysl, takže pozici stupaček, nožní brzdy a řadičky považuji taktéž za bezproblémovou. Stejně tak už zmiňované sedlo je dobře tvarované a nezaznamenal jsem jakékoliv náznaky klouzání se po něm. K pochvalám ještě musím přidat dvě drobnosti, které trochu otravovaly. Jednak příliš volná a dlouhá plynová lanka, která nad kokpitem různě poskakují a pak držák navigace stínící kontrolky blinkrů a jeho přehnaná uskákanost (ve spojením s plexi).

Mnohem přísnější budu v kapitole motor. Jak překvapivé, že mě vůbec neoslovil řadový dvouválec, zvlášť když neskrývám zášť k většině motorů nestavící na paradigmatu řadového čtyř nebo šesti-válce. Asi ne náhodou mě odrazuje způsob podávání výkonu, hrubost, surovost, neurvalost, návaly vzteku, ochabnutí při maximálním vytočení... To že se mi to nelíbí, ještě neznamená, že bych si nemyslel, že to tam patří. Jakože mi to tam sedělo a tím činilo celek, celý stroj, pro mě nepřijatelným. Musí se tomu však nechat, že to jelo a táhlo. Chtělo to otáčky, chtělo to ignorovat různé vibrace, chtělo to neposlouchat mužný chrapák linoucí se k z koncovky laděného výfuku Akrapovič (no ano, i zvuk dvouválce mi je nepříjemný). Pokud si teď říkáte, proč ten vůl vůbec leze na motorku o níž ví, že mu bude nepříjemná, tak bych řekl, že neví, snaží se nesoudit, to že to ve výsledku takhle dopadá je věc druhá. :-)

Jízdní komfort, když odhlédnu od motoru, vibrací a rachotu jako dobrý. Velké zdvihy se na naše silnice hodí. Mašina si na silnicí ví rady celkem dobře, do zatáček se pokládá také celkem ochotně i směr se snaží změnit poměrně rychle (ale tam už trochu bojujete). Brzdy brzdí, zadní kolo se dostává do smyku překvapivě rychle a i s ABS jsem si párkrát trochu zapískal při simulovaném nouzovém brzdění. V terénu jsem ji nevedl, stejně to neumím, takže bych stěží něco mohl napsat. Na stranu druhou přejezd hodně rozbitého železničního přejezdu ve stupačkách v poměrně slušné rychlosti byl tak fajn, že jsem si to chtěl zopakovat. :-)

Na skoro konec bych se mohl vrátit k tomu nejsubjektivnějšímu, vzhledu, černo-modrá mašina se zlatou vidlicí se mi líbí, ne sice tak jako bílá z propagačních materiálů, ale za mě prostě dobrý. Žádná extravagance typu GS, prostě jednoduchý líbivý a hlavně (zdá se) funkční design.

A co cena? Těžko říct. Proč? Yamaha... Údajně jsem si zapůjčil Yamaha XT1200ZE Super Ténéré, ale podle webu a výbavy konkrétního kusu (mlhovky, karbonové díly, laďák od Akrapoviče) si myslím, že šlo o Yamaha XT1200Z World Crosser Premium. Yamaha v tom sama má bordel a mi z toho dělá nepoživatelný guláš. Nechme to koňovi, a ten řehtá, že to nebude pod 430kKč. Což ve výsledu znamená, že bych jisto jistě sáhl po konkurenci, pro mě za mě Triumph Tiger Explorer... Cenou se zkrátka nepodbízí. BTW podle všeho je na trhu tato evoluce 3 roky a věřím, že si své příznivce najde, jen to nebudu já. :-)