A co jsem dělal, že jsem nezávodil? Skoncoval jsem se svými dietami, vrátil se k milému přežírání, ztloustl jsem, přestal jsem nacházet čas na pohyb, nemocí také pozvolna přibylo, pozbyl jsem nadšení pro bezhlavé riskování svého zdraví při závodním nasazení bez potřebného tréninku, atd...
Nakonec jsem však na poslední chvíli změnil názor a rozhodl se bez větší přípravy zkusit rychlobruslení na lize. A jak to se mnou vypadalo? Na in-linech jsem v roce 2016 odjel odhadem méně než 100km. Zdraví mi stále neslouží, typická bolest v krku sice pomalu začala ustupovat, ale tři dny před závody jsem se zlehka potloukl, to když jsem spolu s kolegy vyrazil na firemní dětský den... Že si dorubu koleno při zorbingu s kolegy gladiátory, tak to se dalo čekat. Ale že si dorubu levé lýtko při lezení na umělé stěně, to mě trošku překvapilo, tedy minimálně stejně tak, jako v případě trampolíny, kterou jsem nejspíš díky své hmotnosti při figuře prosedl až na zem a narazil si kostrč a páteř...
K těm několika drobnostem připočítejte několika-denní přejídání, švagrová slavila kulatiny a pak přimíchejte trošku únavy z nedělní procházky, nedělního tréninku na bruslích a odpolední houbařské projížďky na kole...
A proč že jsem se zprčil a vyrazil na ligu? Měl jsem trochu chuť (jo a asi stejně velkou nechuť :-)), a pak jsem si také vzpomněl, kterak jsem vyhodil z okna ranec peněz za speedové in-line brusle, které obouvám na jeden závod za rok... na ligu... Takže asi tak.
Do ZNS jsme spolu s Jáňou dojeli asi okolo půl šesté, hodil jsem se do sportovního, pořezal se při zavazování bruslí a hurá na ovál. Zrovna do cíle spurtoval Láďa a Láďa, not bad, chlapi se zlepšili přibližně o 5s oproti loňsku, to je nářez! Cvičně jsem obkroužil pár koleček a hurá na start, dokud se ještě držím na nohách.
Start! Letos jsem nakoukal starty na youtube :-) Když už nemakám na sobě fyzicky, tak aspoň o to teoretično je třeba se postarat. A jako dobrý, kdybych se o podobný start nepokusil téhož dopoledne a neposlal své koleno zpět do věčných lovišť, možná bych udělal lépe, ale možná je to úplně jedno, stejně by se tak stalo při závodech :-) Hned v prvním kole si říkám proč že do toho tak dupu a nejedu nádherný čistý double push, tak jak to umí borci na youtube. Prokletí, jak závodím, tak prostě musím makat naplno, jinak to zkrátka nejde! Tím ale trpí technika, kterou ve skutečnosti nemám, ale i ta co jsem viděl na videu :-) První kolo za 35s, to jedu stejně jako loni, kdy jsem na tom byl s fyzičkou o řád lépe a asi o tři řády hůř než před 2 lety :-) Druhé kolo je jak páté, osudové... První zatáčka zmařila mé šance na rozumný čas, zavrávorání a na poslední chvíli odvrácený pád mě nejen zpomalil, ale i rozhodil... Třetí kolo mě ne nepřekvapivě seznámilo s paní temnotou, hmmm krásně se mi zatmívalo, jak já jen mám rád tyto okamžiky, kdy tělo tuhne a já se ho snažím přemoci myslí a ono to občas i vyjde...
Pomyslnou cílovou pásku jsem proťal v čase 1:43,52 což je ve srovnání s loňským časem 1:44,00 měřitelné zrychlení :-) Jaký paradox, čím jsem na tom fyzicky hůř tím lepších výsledků dosahuji? :-) Předloni jsem to pádloval za 1:49,70 a o další dva roky dříve (2012) ještě na starých bruslích (po přepočtu 5 kol na 3) za 1:54,00...
Na konec se však ukázalo moje zrychlení jako nedostatečné a tak jsem se oproti loňsku propadl ze 3. na 6. místo, ale i tak výsledek hodnotím poměrně kladně a třeba mě motivuje k nějaké další účasti na lize :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat