Jak jsem se vůbec dostal k Tuňákovi? Podivná otázka na závěr a ještě podivnější úvodem. No a odpověď nebude o moc lepší :-) Zkrátka jsem se rozhodl projet na MOTO LIVE TOUR 2016 tři motorky. Ze sortimentu značek Aprilia a Moto Guzzi jsem bez zaváhání sáhl po Caponordu od Áčka a stejně tak po Grisu od MG, v prvním případě z důvodu průniku nabídky a poptávky, v případě druhém z prosté touhy projet klasiku v podobě véčkové dvanáctistovky podél od neméně klasického výrobce... A co bude to třetí, o retro od MG jsem jevil pramalý zájem, takže zbývala Aprilia a tam jsem vzal to s největším číslem v názvu :-) Moji peněženku to vyšlo na 500Kč, tj. bratru 167Kč za půlhodinové svezení na jednom stroji. Jako bonus jsem dostal občerstvení v podobě malé točené kofoly a párku v rohlíku, BTW takové hnusy už léta nejím a jak mi tentokrát chutnalo :-) Registrace strojů byla naprosto bezproblémová, domluva s borci na místě také, připravená trasa vybrána výborně, takže není důvodů pro vyřčení jakéhokoliv křivého slova.
Při pohledu na Aprilii jsem ani moc netušil, zda jde o naháče nebo superbike, zato batůžek moc dobře věděl, že se to bude ostré a že se mnou nejede :-) Ani nevím, co ji tak vyděsilo, no dobře, teď už to vím velice dobře, ale před tím mi to moc jasné nebylo. Asi dá rozum, že pokud jsem neznal zařazení motorky, netušil jsem nic ani o jejím motoru (kromě toho, že jde o 1100), o její váze, výkonu a vůbec ani to jméno mi v hlavě neuvízlo.
Zpětně se to pokusím napravit, sympaticky vypadající naháč s provozní hmotností 205kg disponuje díky véčkovému čyřválci Aprilia V4 65° 175k při 11.000 ot/min a 120Nm při 9.000 ot/min. Rám z hliníkové slitiny, tlumič řízení Öhlins, plně stavitelný tlumič a upside-down vidlice Sachs doplňují brzdy Brembo (přední monobloc M432). K těmto impozantním záležitostem patří nemalá hromada elektroniky - ATC (Aprilia Traction Control), AWC (Aprilia Wheelie Control), ALC (Aprilia Launch Control), AQS (Aprilia Quick Shift), RBWM (Ride-by-Wire Multimap), ABS (Anti Block System) a kdo ví, co ještě.
Nasednutí na stroj nečiní zvlášť velké problémy, stejně jako manipulace s ním, tedy nebereme-li v potaz poměrně malý rejd řízení. Posed na motorce je sportovněji střiženej, zejména mluvíme-li o poloze stupaček a následně pokrčení nohou. Trup je jen lehce předkloněn a na řidítkách spočívá znatelná avšak ne nepříjemně velká část vaší hmotnosti, což se změní záhy, jakmile se rozjedete a získáte nějakou rychlost a věřte mi, že tu získáte hodně rychle :-) Zvyk je železná košile, a tak není divu, že mi stroj připadal trošku jako dětská hračka... V zájmu snižování hmotnosti se nám naháče a hlavně superbiky zmenšují a zmenšují... Sedláte-li velkou cestovní potvoru nelze nenabýt přesvědčení, že sedíte na něčem malinkatém...
Po nastartování pochopíte s čím máte tu čest, motor přede poměrně hlasitě a je z něj cítit síla. Já si respekt vybudoval ještě před tímto krokem, když mi jeden z organizátorů nastavoval všechny ty elektronické asistenty a instruoval mě, jak na ně... Jen tak mezi řečí se zmínil o tom, že je Tuňák dodáván s Wheelie Controlem, trochu jsem zbystřil a když mi ukázal výšku, přes kterou elektronika nepovolí jít zvedajícímu se přednímu kolu, na sucho jsem polkl a jen si tak pro sebe poznamenal, že to s plynem nebudu přehánět :-)
Jdeme na věc, pomalu se rozjíždím a mám pocit jako bych jel na véčkovém dvouválci (v tuto chvíli ještě netuším, co se tam skrývá), jenže pak se motor začne ochotně vytáčet a lineárně bez kopanců pokračuje až někam k 12.000ot/min, kdy na mě zuřivě začnou blikat kontrolky, ať už sakra řadím a nespím za řidítky... V tuto chvíli jsem na pochybách, zda je tam opravdu véčkový dvouválec a díky plynulosti a vysokým otáčkám (asi nesmysl, jako by Ducati Panigale nemělo elkový dvouválec a otáčkami jako stíhačka) se domnívám, že motorku pohání hodně ostrej čtyřválec... No jo no, pravda je někde uprostřed, čtyřválcové véčko... Po Crossrunerovi a Crosstouterovi od Hondy (800ccm a 1200ccm) třetí motor této konstrukce, který mě hodně dostal, tady tleskám, to se mi vážně líbí!
K motoru, jež nabízí děsivé uspokojení, připočtěme velice dobře fungující podvozek vybavený slušným tlumičem a vidlicí a máme tu nebezpečný mix děsu a zábavy v jednom. O krocení našich vášní se velice ochotně starají monobloky Brembo... Skoro se nabízí otázka, zda je co hanit. Tady bohužel opět musím odpovědět, že ano.
O hlasitém výfuku jsem si již zmiňoval, což je pro mnohé slabý kalibr, takže přitlačíme. Opřu do asistentu řazení (Quickshifter), který byl takový nějaký neurvalý, hlasitý, hrubý, zpomalený a vůbec šlo o nejhorší pokus o implementaci vychytávky tohoto druhu, kterou jsem v motorce zažil. Trošku škoda, poněvadž samotná převodovka a řazení se spojkou nejsou vůbec k zahození. Pro odlehčení se vrátíme zase k detailům, jako je např. kokpit pilota, kde se to hemží na pohled ohavnými díly, ať už jde o páčku spojky, všechna tlačítka atd. Kdyby šlo o nízkonákladovku za kilo pade, nic neřeknu, ale na stroji za 400.000Kč bych očekával něco trochu lepšího. Stejně tak nemohu pochválit informační display motocyklu, který přede mnou opět zatajoval pro mě důležitá data - čas, zařazený rychlostní převod apod. Nicméně tohle vše bych hodil za hlavu, nebýt skutečnosti, že je naháč naháčem. Jestli si říkáte, že jsem se zbláznil, že na naháči pomlouvám skutečnost tu, že jde o naháče, tak máte pravdu, jenže já si mohu psát co chci :-) A mi osobně to zkrátka nevyhovuje, je to vlastně takový zvláštní trojboj, v nízké rychlosti víte, že máte ruce, protože se o ně lehce opíráte, jak se rozjedete na rozumnou rychlost (doplňte si sami), nápor větru vás začne od řidítek odtlačovat a řídí se vážně pohodlně, jenže pak přijde třetí fáze, fáze nerozumné rychlosti (nedoplňujte si sami, ani s nikým) a pak se snažíte ve strachu ze sfouknutí ze stroje držet se řidítek a vůbec schováváte se za virtuální (jen ve vaší mysli) postavený štít, abyste neodletěli do teplých krajů a to mě nebaví...
Takže jaká? Dobře ovladatelná motorka s povedeným podvozkem a brzdami a s excelentním motorem, ze kterého vám vlasy buď vypadají, zešediví a nebo vyrostou :-) Bomba a nebo nálož na kolech...
Žádné komentáře:
Okomentovat