Registrace na akci nevybočovala z řady akcí tohoto typu. Po složení vratné zálohy ve výši 10% kupní ceny stroje, podepsání nezbytných smluv a zaplacení půjčovného ve výši 100Kč za kus a hodinu jízdy je vám vydán stroj na milost a nemilost. Kromě toho, i zde na vás čeká malé občerstvení. Domluva s firmou byla zcela bezproblémová stejně jako chování personálu, který mě učil ovládání elektronických featur na zapůjčených motorkách. Takže 100%? To vlastně ne, dokonalost patří Kawasaki, která za půjčení nechtěla ani korunu, nicméně tady jsme tak na 90% :-)
A teď rychle ke stroji a pak na ještě raději vzhůru do sedla. Trochu nechápu proč Suzuki řadí tuto mršku do kategorie Touring nesoucí ve webové prezentaci podtitulek "vůně dálek, všestrannost a pohodlí". Takže předně si škrtněte tu vůni dálek a všestrannost (to za mě) a pak rovnou i to pohodlí (to za baťužek, konec konců při pohledu na minisedačku spolujezdce by mi to pohodlí stejně asi nikdo nevěřil). Díky absenci teoretické přípravy jsem opravdu netušil, že stroj nebude mít s cestováním nic společného, byť by to bylo jasné komukoliv, kdo by se jen na chvíli zadíval na siluetu této krásky. Ale co už... Litrový řadový čtyřválec produkuje 145k při 10.000ot/min a 106Nm při 9.500ot/min, upside-down vidlice, monobloky Brembo, ABS, kontrola trakce nastavitelná v pěti stupních a nic moc navíc. Jo a abych nezapomněl, 214kg živé váhy...
Usednutí za řidítka prozrazuje, že jsem si zase vybral něco malinkatého a ne, vůbec za to nemůže skutečnost, že jsem celou hodinu před tím seděl na velkém tygrovi (Triumph Tiger Explorer XCX). Na malinké sedadlo spolujezdce usedá baťůžek a vyrážíme... První co se mi vážně povedlo, byla otočka o 180°, chybělo jen pár čísel a položil jsem to na asfaltu, naštěstí jsem pod nás stihl strčit nohu a díky lehkosti motorky a baťůžku jsem to ustál, ale bylo to o fous... Jo a vzápětí mi to po rozjezdu chcíplo, auta v zádech a další chcípnutí, ne, nebyla tam dvojka natož vyšší rychlost... Na následujících dvou kilometrech mi to chcíplo přibližně ještě tak pět krát... Vážení přátelé, dovolte mi vyhlásit vítěze v kategorii nejchcípavější motocykl v rukách Sabelella... Vítězem se stává... Suzuki GSX-S1000FA, která vyhrála jen o prsa před Jawou 50/05 s ucpanými tryskami ;-) Říkáte si, co je to za kopyto, které se neumí rozjet s motorkou, která pod nádrží jímá téměř 150 koní? No já si to také říkám, ale co už... BTW kdyby vás zajímal skutečný důvod tohoto ne ojedinělého úkazu, tak za to můžou přirozeně ruce a to rovnou obě, spojka zabírala až na konci a já choval k plynu ze začátku zbytečně velkou úctu... Když už jsem motorku dostal do pohybu, tak mi rozhodně nechcípala a já si užíval opět luxusně sametového chodu řadového čtyřválce od Suzuki. Nemohu si pomoci, ten motor je naprosto úchvatnej, zhruba od 2.000ot/min plynule a lineárně táhne až někam k hranicím vymezeným omezovačem okolo 12.000ot/min. Nádhera, nádhera, nádhera. Zvuk není špatnej, ale rozhodně neoslní, na stranu druhou, pokud zrovna nestojíte v podzemní garáži, tak vám to neutrhne uši, jakože na přílišný hluk jsem pes! Je to zvláštní, pár čtyřválců od Suzuki, které jsem měl tu čest poznat rozhodně neoslní papírovými hodnotami maxim, neoslní použitou technologií, neoslní zvukem, neoslní koncepcí, ale to co mají společného je neuvěřitelně mile klidný chod s instantním zátahem téměř od volnoběžných otáček a to je to, co na nich oceňuji a osobně je řadím mezi nejlepší motory, které jsem na jednostopých strojích zažil.
A co řazení? Asistenti chybí, ale to neva! Trochu jsem měl problémy kopnout tam neutrál, ale to neva! Převodovka, odhlédnu-li od spojky byla neskutečně krátkochodová a extrémně lehce řaditelná, to jsem ještě nezažil. Na stranu druhou mi trochu chyběl ten mechanický pazvuk doprovázející zapadnutí rychlosti při přeřazení na většině motorek. Spojka šla sice lehce, ale jak už jste zjistili, úplně mi nesedlo její nastavení a už vůbec se mi nelíbila humpolácká páčka a možnost jejího nastavení...
Co dál říct k jízdě? Nevím proč, ale všechny (3-4 kusy, které jsem zkusil/jezdil) Suzuki jsou prachbídně ovladatelné, do zatáčky je musíte uprosit... Asi nejlépe na tom byl V-Strom, za to takový Bandit... GSX-S1000FA je někde uprostřed, do zatáčky jde, ale je to takové vlažné... Za to se však dobře přehazuje ze strany na stranu, nic moc neváží a těžiště nespočívá extra vysoko...
Trochu nevím, proč v Suzuki oblékli krásného naháče... Pravda, za mě můžu říct, že ta kapotáž mu sedne jak pr... na hrnec, ale v praxi moc použitelná není... Aspoň mě před větrem nijak zvlášť nechránila, ale zase nemám přímé srovnání s naháčem, takže třeba ve srovnání s ním to nebude tak zlé :-) Tak či onak, jízda na tomto stroji je opravdu adrenalinovým zážitkem, trochu tíž ovladatelná potvora, letí za otáčkami jak stíhačka, motor sice kdo ví jak neřve, ale není to zas tak, že byste ho neslyšeli a že byste neslyšeli kolik točí a k tomu ten vítr... prostě příjemně děsivé. U toho naháčování bych se neměl zapomenout zmínit o posedu, který byl hodně neutrální - vzpřímený, žádná váha na řidítkách, takže cajk. I přes svoji nevelikost nabízí Suzuki prostor pro zalehnutí, což aspoň na dálnici jistě rádi využijete, na německé zvlášť :-)
Pár slov si zaslouží i elektronika, ABS nevypnete, prý snad vydělat pojistku (to u aut pokud vím nefunguje úplně dobře, některá pak nechtějí startovat - nezkoušeno, takže mě neberte za slovo, ono možná vůbec nešlo o ABS, ale o ESP...). Kontrolu trakce jsem si na začátku navolil na trojku a během jízdy ji postupně snižoval, až na mě začala zuřivě koukat oranžová kontrolka, jakože je to OFF! Přeci jenom jsem však měl na plynu respekt, protože jeho sebemenší pohyb uváděl stroj do šíleného chvatu, takže jsem byl na výjezdech opravdu něžný a tak jsem vlastně nepostřehl žádný rozdíl ve vypnutém a zapnutém stavu...
Z toho chvatu šlo díky monoblokům od Bremba zastavit stroj poměrně záhy, ve srovnání s BMW S1000XR jde opět o dalšího poraženého, ale tím rozhodně nechci říct, že by brzdy nebyly skvělé, jen zkrátka nejsou dle mého soudu naprostej TOP... No a když je srovnám s Banditem, tak tohle je o několik levelů výš, takže asi tak...
Z toho, co jsem si stihl všimnou během hodinového letu už mnoho nezbývá, snad podvozek, který byl celkem tvrdý, ale nijak zvlášť se neodlepoval od povrchu, takže cajk (na rozdíl ode mě, když jsem se chvíli vznášel nad železničním přejezdem :-)). Kokpit vypadá na Suzuki (aspoň tak jak je znám) poměrně moderně a ani ne lacině, tedy s výjimkou zpropadené spojky :-)
Masami vzduchu jsem se prokousali až k závěrečnému zhodnocení. Nádherná motorka ne zrovna lehko ovladatelná s úchvatným motorem, slušným podvozkem, brzdami a ne příliš invazivní elektronikou...
Žádné komentáře:
Okomentovat