Sabelell a Moto Guzzi Griso 1200 8V SE aneb klasika, která donutila Dalibora koně pást

Po tomhle jsem prahl již dlouhou dobu... O čem to mluvím? O projížďce Moto Guzzi. Jeden z mála současných výrobců, který produkuje motocykly s véčkovám dvouválce umístěným podélně. Přiznávám, že se mé touhy ubírali směrem Stelvia, ale Griso 1200 8V SE se vyrábí s de facto stejným motorem, stejnou kyvkou, stejným kardenem, stejnými brzdami... takže proč ne. BTW opět až po zkušební jízdě jsem se dověděl, kam že sám výrobce řadí tento stroj - sportovní naháč...
Co říci k výpůjčce, no raději vše :-) Takže pokud jste četli předešlé testy Aprilií, s klidem vše i přeskočte...
MOTO LIVE TOUR 2016, tak přesně se jmenovala akce, během které jste si mohli vyzkoušet několik strojů z nabídky Italských značek Aprilia a Moto Guzzi. Osobně jsem sáhl po třech strojích, což moji peněženku vyšlo na 500Kč, tj. bratru 167Kč za půlhodinové svezení na jednom stroji. Jako bonus jsem dostal občerstvení v podobě malé točené kofoly a párku v rohlíku, BTW takové hnusy už léta nejím a jak mi tentokrát chutnalo :-) Registrace strojů byla naprosto bezproblémová, domluva s borci na místě také, připravená trasa vybrána výborně, takže není důvodů pro vyřčení jakéhokoliv křivého slova.

Instruktáž u téhle mašiny byla ..., jo ona vlastně žádná nebyla, sám si nastartujte a jeďte... Pokud mně nechtěli ukazovat, kde to má plyn, brzdy, řazení a klíček na startování, tak nebylo vážně co ukazovat :-) Tak na takhle holé mašině jsem nejel už hodně dlouho, asi tak od dob Simsonu?

S batůžkem jsme usedli na poměrně široké a pohodlné sedlo, řidičova poloha rozhodně nebyla kdovíjak sportovní, spíše taková, jakou byste čekali na staré Jawě, nebo tak nějak, prostě pohodička, tedy nebýt toho ohromného motoru o jehož hlavu válců jsem si lehce opíral kolena. Je čas probudit pana Engina! To jak s vámi zamává podélně uložené véčko nemá obdoby, no dobře, kecám u boxerů BMW je to podobné a možná i horší :-) Nicméně tato nectnost, která je patrná i při prudké akceleraci je vlastně devizou tohoto stroje a mi se to líbilo.

K jízdě nemám moc co říct, prostě to jelo, brzdilo, zatáčelo a pružilo, stroj je osazen poměrně slušnými komponentami, ať už mluvíme o tlumiči, vidlici či o brzdách...

Nejdůležitější a nejzásadnější poznatek z jízdy však vyrazil dech i mně samotnému, šlo snad o první stroj, kde se mi líbilo ploužit se krajinou předpisovou devadesátkou... Žádné svody... A to ne že by se tenhle obr nedokázal rozvášnit, síly má na rozdávání. A pro mě osobně z toho vyplynul jeden zvláštní poznatek, dostal jsem chuť projet nějakého pořádného veterána...

BTW když jsem u té jízdy, absence ABS byla pro mě poměrně citelná, jsem na něj zvyklý, takže při ostřejším brzdění jsem občas poslal zadní kolo do smyku, nicméně vždy se jednalo o kontrolovaný manévr na rovince...

Při tom přeskakování z tématu na téma se mi vybavila další vzpomínka a to na krásné mechanické zvuky, které se ozývaly z motoru, přirovnal bych je k hrubší hodinářské práci, která ovšem nepostrádala nezpochybnitelný styl.

Když se zmiňuji o stylu nelze také přehlédnout značné prohřešky proti jeho pravidlům. Co je kua ten ohavnej plastovej budík, který má snad jen ve zlém snu imitovat kov, k čemu je u toho budíku přilepené LCD, které krom symbolu baterky a hodin neumí nic zobrazit a proč je tohle zfušované dílko přiděláno k řidítkům nakřivo? O imitaci kovu na blinkrech je zbytečné se zmiňovat, výše popsané to nepřebije a detailů tohoto rázu bychom ještě pár jistě našli... Italové...

Konečné zúčtování by se asi zmiňovalo o klasice, kterou je třeba aspoň jednou za život vyzkoušet, potykat si ještě s tím "starým" mechanickým světem, který netrpí neduhy moderní doby, kde vás za ručičku vodí elektronika. Pohodovej stroj, jehož motor za to umí vzít, bezúdržbovka díky kardanu a vůbec dílko milého vzezření, kterému rádi odpustíme nejedno drobné selhání...