Tři roky jsem neseděl na velké tygrovi, jaké pak bude asi porovnání se vzpomínkami? Tak na to si zkusím odpovědět na následujících řádcích...
Než se dostanu ke skutečnému úvodu, vlepím sem několik slov o zapůjčení toho stroje, ke kterému jsem se dostal díky předváděcí akci firmy CARTec Suzuki/Triumph s názvem Road show 2016. Registrace na akci nevybočovala z řady akcí tohoto typu. Po složení vratné zálohy ve výši 10% kupní ceny stroje, podepsání nezbytných smluv a zaplacení půjčovného ve výši 100Kč za kus a hodinu jízdy je vám vydán stroj na milost a nemilost. Kromě toho, i zde na vás čeká malé občerstvení. Domluva s firmou byla zcela bezproblémová stejně jako chování personálu, který mě učil ovládání elektronických featur na zapůjčených motorkách. Takže 100%? To vlastně ne, dokonalost patří Kawasaki, která za půjčení nechtěla ani korunu, nicméně tady jsme tak na 90% :-)
Zpátky ke vzpomínkám, po roce stráveném v sedle Hondy CBR250RA jsem zatoužil vydat se směrem velkého cestovního endura, ale okolnosti mě nakonec přivedly k rozhodnutí strávit nějaký čas ve střední kubatuře, nicméně, Tiger Explorera jsem měl v rukách, stejně jako jeho menšího sourozence Tiger 800. Tehdy mi stroj přišel úchvatný, možná jsem si ho maloval jako praktického (má přeci kardan) tahouna se zdrojem nevyčerpatelné energie (vidíte k čemu stačilo necelých 140k) a hlavně disponujícím motorem s naprosto hladkým chodem (ty jo, co jsem si ještě vysnil o tříválci?)
No a co si jako o stroji myslím dnes? Asi toliko, že jde o velkého pohodlného tahouna s trochu nevychovaným motorem, který trpí různými neduhy jako jsou vibrace ve vysokých otáčkách, pískání (nevím zda jde o vyvažovací hřídel) ve všech otáčkách, přehřívání se zejména v nízkých rychlostech, ne zrovna úžasný zvuk a v neposlední řadě absence výkonu jak na spodku, tak na vršku otáčkového spektra...
Ale dost bylo kritiky, motorka si zaslouží i nemalou chválu. Je to s naprostou jistotou nejovladatelnější stroj, který jsem řídil. Jak snadno se vrhá do zatáčky a jak snadno se naklání, to mi hlava nebere, občas jsem se i bál nechat ho zajít tam, kam by se sám pustil... Zvlášť, když jsem si v jedné zatáčce škrtl nohou o zem a v nějaké další byl příliš rychlý na vjezdu a opět jsem měl plné ruce i nohy práce, ale nic bych za to nedal, že mi zdárně pomohla i místní elektronika... Tak či onak, motorku pošlete do zatáčky a klidně můžete pustit řidítka a ona pojede přesně tam, kam jste si usmysleli. Dokonalost!
Poměrně zdařilý je i kokpit, kde je vše krásně po ruce, sdružené přístroje ukazovaly to, co bych od nich čekal, logické, přehledné, páčky šly jak měly a dokonce i ovládání té kupy elektroniky mi za jízdy nečinilo potíže. No není nad to, hrát si za jízdy s elektronicky stavitelným plexi nebo neustále měnit charakteristiku tlumičů. BTW nastavení tlumičů bylo hodně znatelné, při sportovním nastavení motorka na nedobrém povrchu hodně vyváděla, možná až až, takže jsem se přes standard posunul do komfortu :-) Palivovou mapu jsem nechal zapnutou v režimu "road", přeci bych se nenechal ošidit o koně či reakci na tahání za plyn... :-)
Díky nevelkým otáčkám motoru, slušnému zátahu (137k při 9.300ot/min a 123Nm při 6.200ot/min) a zejména v synergii s příkladnou ochranou proti povětrnostním vlivům a možná i hmotností a masivností motorky vám přijde jízda v téměř jakékoliv rychlosti, jako pohodová kochačka, prostě paráda. Tedy s výjimkou vysokých otáček motoru, kdy se celá mašina slušně rozvibruje, včetně těch ne zrovna povedených zrcátek, ve kterých jsem viděl jen máloco...
Jak povedeně jede, tak povedeně i brzdí a zásluhu na tom jistě nese především radiální monobloc Brembo. Ale zase abych tak moc nechválil, na dálnici jsme zažil i pernou chvilku, kdy jsem dobržďoval za kamionem, jehož návěs už začínal jít smykem a já se do těch brzd musel kua opřít, abych nemusel přistoupit na nějaký krizový manévr... Na stranu druhou bych nerad sebe a případné čtenáře neuvedl v omyl, brzdí zkrátka podobně jako ostatní motorky s podobnými brzdami na předku, paráda, jen BMW S1000XR vyčuhuje z řady parádních a dosahuje na hodnocení úchvatný...
Nakonec připojím už jen typickou básničku rozsahu a formátu Haiku... Luxusně ovladatelný a pohodlný stroj s naprosto nevídanou chutí pokládat se do zatáček, který umí svižně letět, velice dobře brzdit a kazí mu to snad jen motor, na jehož místě bych raději viděl nějaký čtyřválec :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat