Ale vraťme se na začátek. Samotné půjčení stroje si opět zaslouží aspoň několik slov. Na rozdíl od předchozích kousků, jsem si motocykl zarezervoval během "tovární" předváděcí akce Kawasaki Green Days 2016. Na takovýchto akcích se setkáte s trošku jinými podmínkami, než při zapůjčení testovacího stroje přímo některého dealera. Tak či onak patří Kawasaki dík za formát jejich akce, která v průběhu roku našla pět zastavení, během níž jste si mohli bezplatně (nepočítaje vratnou zálohu ve výši 10% pořizovací ceny) zapůjčit jejich motocykl. Proces registrace byl přímočarý, po vyplnění formuláře na webu se mi ozval zaměstnanec K., se kterým jsem si domluvil termín jízd. Vtipné bylo, že jsem se během telefonátu dověděl, že na ZZR1400 se zrovna fronty nestojí a tak jsem po pár dalších minutách povídání si o tomto stroji dostal příležitost obsadit dva testovací sloty pro sebe. Body pro K. za přístup k zákazníkům.
Na samotné půjčení jsem se těšil natolik, že jsem v den "K" okázale ignoroval nachystané občerstvení včetně nádherně vypadajícího štrůdlu a místo toho vyhlížel příjezd testovacího stroje :-) Je tady, poslední úpravy oblečení a už se hrnu k té zelené bestii. Borec od K. mi vysvětlí základní nastavení palivových map a kontroly trakce, sám tam střelil "ostrou palivovku" a kontrolu trakce nechal na "1". Tož to, já, díky několika dešťovým přeháňkám, se kterými jsem se seznámil při cestě z Brna spíše uvažuji o stupni "3", ale Jedi to vem...
Odezva na tlačítko startéru je okamžitá stejně jako odezva vašeho těla, kterým projede blesk po zaregistrování zvuku, ze kterého čiší nezkrotná síla...
Přestože motorka váží 268kg bez příslušenství (trochu nerozumím tomu, co je tím míněno) není se třeba bát manipulace s ní. Sedlo je dostatečně (až překvapivě) nízko, těžiště také a světlá výška asi nebude zvlášť přehnaná... A tak při manipulaci na místě překážela jenom obří kapotáž a menší rejd, než na který jsem zvyklý z ostatních strojů této třídy. A ano K. tuto zelenou krásku řadí do kategorie Sport Tourer, avšak vzápětí dodává, že máme tu čest s hypersportem. Co to znamená? Asi tolik, že do mého osobního srovnání velkých cesťáků jsem měl přihodit 1400GTR a ne ZZR14000PS, nicméně ta byla dostupná jen ve Šternberku, což jsem trochu projel :-) Samozřejmě hypersportový přívlastek přináší i další konsekvence, třeba poloha na stroji je aspoň z půlky superbiková, nízko položená a sklopená řidítka, stupačky posunuté vzad, díky tomu jsou vaše nohy mnohem více skrčeny než je běžné pro velké cesťáky a stejně tak trup není zcela vzpřímený, ale poněkud nakloněný vpřed a co si budeme nalhávat nejlepší je položit ho na nádrž :-)
Jestliže se tu díky mému velkocestovatelskému pohledu bavíme o jistých kompromisech v posezu, nutno zmínit, že nebyl nepohodlný a půl druhá hodina v sedle nebyla příčinou jakékoliv rozlámanosti, tak se ještě zmíním o druhém nešvaru, který jsem zaznamenal a to proto, že jde o to poslední, na co mohu nadávat, pak se bude jen chválit a obdivovat :-) Tak schválně, co se mi nelíbilo? Kdo by hlasoval pro titanové koncovky výfuku Akrapovič v údajné ceně 60.000Kč (neověřoval jsem) měl by pravdu. Za normálních okolností by to nebylo prý tak zlé, ale testovací mašina měla výfuk "potuněný" a přestože publikoval nádherný zvuk, motor při zavření plynu krásně střílel do těchto titanových krásek, štvala mě hlučnost. Zvuk byl příliš hlasitý a v jistých otáčkách mi rezonoval v přilbě, zkrátka nic, co bych chtěl poslouchat déle než jeden kilometr...
Vzhůru však k výšinám! Jak se sedí, jsme si řekli. Jak se ovládá? Překvapivě poměrně snadno, ne tak jako Yamaha FJR1300, ne tak jako BMW S1000XR, ale pořád o několik stupňů snáž než Suzuki GSX1250FA. Plyn je nádherně citlivý, hydraulická spojka je snová (lepší jsem nezažil) a to ať mluvíme o chodu, tvaru či preciznosti výroby páčky, řazení je tím nejlepším, které jsem potkal, brzdy brzdí dobře, co byste čekali od předního monobloku Brembo M50? Je pravda, že mají vlažný nástup a účinností (subjektivně) nedosahují na Bremba z výše zmíněného BMW, ale pořád skvělé! Ostatní ovládací prvky jsem nikterak moc nezkoumal, jízda vás totiž naprosto pohltí, popř. taháte za plyn trošku více než je zdrávo a pak nemáte čas zabývat se podružnostmi typu přepínání čehokoliv :-)
Co se týká přístrojovky, uprostřed najdete digitální display, který ukazoval na ne příliš velké ploše příliš mnoho údajů, ale zařazenou rychlost a hodiny jsem tam vždy nalezl, takže cajk. Z obou stran je obklopen dvěma klasickými budíky, vpravo otáčky motoru a vlevo rychlost. Levá strana mě bavila, při jízdě obcí člověk nabýval pocitu, že to nic neukazuje, tak nízko je totiž neznačená padesátka :-) Musíte totiž vzít v úvahu, že tachometr končí na reálně dosažitelných (bohužel jsem neměl možnost vyzkoušet) 300km/h :-)
Samostatnou kapitolou je tlumič Öhlins a upside-down vidlice, které se staraly o to, aby se motorka nevznesla k nebi a že jim to šlo báječně! Na zalepené a rozbité silnici jsem měl pocit jistoty, který by mi tam zřejmě scházel i na cestovním enduru, jediné na co jsem narazil byla drobná nejistota na velkých podélných nerovnostech, jinak bych podvozek hodnotil jedničkou s hvězdičkou, nádhera!
Asi bych neměl opomenout zastavit se u motoru ;-) Nejdůležitější technikálie naleznete ihned v úvodním odstavci, tady bych se rád zaměřil na praktické důsledky těchto čísel... Předně jsem objevil motorku, která svým zátahem překonává Bandita. Už něco málo nad 2.000ot/min stačí motoru k tomu, aby se beze slov sebral a sprintoval do cíle vymezeného omezovačem... Je to skoro k nevíře, jak se motor na šestku při rychlosti okolo 50km/h probere a letí... nádhera. Takže pokud máte rádi zátah a klidné cestování, kopnete tam šestku a nic neřešíte, pokud potřebujete předjet, prostě zatáhnete za plyn a nic neřešíte. Ale to není jediný mód tohoto úchvatného motoru, pokud plyn podržíte zatažený, rozpoutá se peklo na zemi... Těžko říct, která rafička letí k dorazu rychleji, zda na tachometru nebo otáčkoměru. Tak či onak se mě začala zmocňovat hrůza, takhle vystrašený jsem byl možná tak na Ducati 1199 Panigale S s motorem roztočeným na 10.000ot/min, jenže Kawě stačilo k tomu samému o několik tisíc otáček méně... Děsivé, nádherné, opojné, vražedné...
Všechna slova jsou tak trochu marná, tohle si zkrátka musíte zažít na vlastní kůži. Velká Ninja byla paradoxně asi prvním strojem, kde jsem více brzdil než tahal za plyn :-) Zároveň ji řadím mezi nejlepší stroje vůbec, máloco ji lze vyčítat a máloco nelze nechválit. Zkrátka luxus!
Na konec bych mohl připosr... utrousit několik slov o okolnostech, za kterých jsem měl možnost protáhnout tuto povedenou raketu. Letos šlo o první testování nejen na suchu, občas jsem potkal dešťovou přeháňku, občas jsem jel na mokru (zvlášť na dálnici to potěší) a aby toho nebylo málo, tak jsem si zakličkoval na dálnici mezi Toi-Toikami, které poztrácela dodávka z vleku... Skoro bych si myslel, že si toho řidič ani nevšiml, když jsem ho o nějaký kilometr dál předjížděl, valil stále svým tempem dál, jako by o nic nepřišel :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat