Yes'en'iky

Za poslední měsíc potřetí v Jeseníkách, zdá se, že se mi tam líbí... No to se nezdá, je tomu tak! V sedm pryč z Brna a v devět na sjezdovce v Koutech. Bohužel se norská předpověď počasí opět trochu zmýlila, takže už po ránu se sníh těžkým a mokrým zdál ač se vlastně vůbec nezdál. Aby toho nebylo málo, tak zde probíhaly republikové (Česko a Slovensko) závody v obřáku, tj. místo červené a modré byla dostupná pouze, mi nechvalně známá, červená, kterou jsem spolu s Jirkou a Jáňou lezli o týden dříve. Jen pro informaci, tentokráte jsem nechal běžky za pecí (možná také v peci, ale ne pod Sněžkou...) a vzal si sjezdovky, spolu s Leničkou jsme se rozhodli užít si poslední lyžovačky v sezóně (minimálně na území ČR).

Během tří hodin jsme zvládli šest sjezdů po červené a jeden na zavřené modré. Nutno podotknout, že to byla moje první "normální" sjezdovka na sjezdovkách (rozuměj, že doposud jsem jezdil jen na mezích :-)) a hned jsem si připadal jako největší looser na svahu, v koutě, tedy v Koutech! Jistěže byl můj lyžařský výkon mizerný, ale to co by se možná ztratilo mezi zástupy amatérů, jak vzhůru nohama postavený ledovec čnělo nad hladinu rozbouřené sjezdovky mezi desítkami náctiletých závodnic a závodníků. Byla radost pohledět na to, jak jim to šlo, a zároveň smutek pohledět na sebe samého, jak mi to nešlo. Ale co, byla to škola a to tak, že tvrdá... naštěstí jsem s sebou měl helmu a páteřák :-) Konečně jsem pochopil jak je sjezdování náročné, už po půlce trati jsem necítil nohy, juchůůů, to se mi líbilo. Takovou věc na mezích nezažijete :-)

Bylo obdivuhodné jakým způsobem příchozí jaro zamávalo se zdejší sněhovou pokrývkou. Ale nemohu říct, že by mi to zvlášť vadilo, přeci jenom nám tím nabídlo pohled na zdejší bike park a to zní jako plán s velkým... sjezdem! :-)

Vzhledem k tomu, že nám postupem času začalo být nevolno od žaludku a ne, nemohly za to mé blbé řeči a ani krabička penne, kterou jsem si dali k pozdní snídani :-) jsme se rozhodli zabalit to a jít se projít. Sjezdovky jsme vyměnili za trekové boty, nechali se vyvézt lanovkou opět nahoru a po červené turistické vyrazili na Dlouhé stráně. Musím vám říct, chcete-li si užít rozhledů z horní nádrže elektrárny, neberte s sebou mě! Očividně za sebou tahám mlhu ze strání na stráně. Mlha, kterou šlo krájet! Ale co, i tak jsem se pěkně prošli po okolí a co že jsme nic neviděli :-) Aspoň jsme trochu potrénovali, už vidím škarohlídy jak si ťukají na čelo, že 5km okruh prostě NENÍ trénink, ale on je... Zvlášť, když se stále boříte do sněhu nemaje sněžnice, tak i těch pár kilometrů se stane pěknou dřinou.

Ve čtyři, když se zavírala sjezdovka, my právě stáli u pokladen a rozmýšleli, co dál. Nakonec zvítězil odjezd s drobnou obhlídkou Velkých Losin, Šumperku a Loštic, během níž jsme došli k nezvratnému závěru, že by tento region stál za hřích, pardon, za delší návštěvu, co třeba:

• turistika
• Velké Losiny
• Ruční papírna + její muzeum
• Zámek + jeho park
• Termální lázně
• dřevěné kostelíky
• Maršíkov
• Žárová
• Klepáčov
• Vyšehorky
• Olomoucké tvarůžky
• Muzeum v Lošticích
• Tvaruzkova cukrarna
• muzea
• Čarodějnické procesy
• Silnice
• ...
• borůvkové knedlíky :-)
• Červenohorské sedlo
• Švýcárna
• Praděd
• ...
• bike park Kouty