Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

pondělí 16. března 2015

Pálava podruhé aneb dámy a palice

Neděle (jakožto náhrada sobotního termínu) patřila resp. měla patřit mé (a nejen mé) druhé návštěvě Pálavy.
Je pravdou, že mnohé se nám stavělo do cesty od samého začátku. Úspěšná předpověď počasí slibující dopolední mrholení, rychlík ČD, který díky nefunkčnímu zabezpečení na trati nabral zpoždění takové, že nám ujel navazující autobus a tak vůbec...
Místo výletu po Pálavě z Horních Věstonic jsme pěšky vyrazili ze Šakvic a plní odhodlání a mrazivého vítru směrem na Nové Mlýny. Obešli jsme neskutečně velikou vodní plochu po neskutečně nudné rovinaté cestě lemované neskutečně odpornými kempy, ze kterých byl zvracel ještě teď (bordel, kýč, nevkus a hnus vládnou světu, tedy aspoň některým místům)... K tomu připočítejme nepříjemné počasí a vycházím nám druhé straně rovnice poměrně velké záporné číslo. Naštěstí jsem na cestě nebyl sám, ale spolu se čtyřmi ženami, takže nakonec miska vah přeci jenom spočinula v kladných číslech.
Bohužel se dámy rozhodly nepokoušet štěstí v kopcích, bahně a dešti, zatímco já byl skálopevně odhodlán dodržet původní plán a nenechat se odradit žádnou překážkou na cestě. Takže po 12km společně cesty (ještě poměrně daleko do Pavlova), když mi do odjezdu autobusu z Mikulova chybělo pouhých dva a půl hodiny a kopcovitých 15km k tomu, jsem je macešsky opustil a vydal se vstříc dobrodružství... 
Provázen jen nordicwalkingovymi holemi, zmiňovaným blátem a nevlídným počasím jsem šplhal do kopců, pojídal gumové medvídky, potil se a dřel :-) U toho jsem se snažil užít si v mlhách skrytých krás zdejší přírody.
27km dlouhá cesta (mapa) byla korunována drobným úspěchem v podobě dosažení stanového cíle, na autobus jsem ještě čekal snad sedm minut :-) Krom jiného se nemohu nezmínit o okouzlení Mikulovem, doufám, že si brzy najdu čas na jeho prozkoumání, vážně za to stojí...

PS: Krom pěší vycházky jsem v neděli zvládl ještě 12km na kole, závod na bruslích (short track) a noční necelé 4km na běžkách aneb konečně troška pohybu :-)
¨

Žádné komentáře:

Okomentovat