První červencový týden jsem se rozhodl vyzkoušet si cestu z Prahy na Vysočinu (do Nového Města na Moravě) na kole. Nedílnou součástí mého rozhodnutí bylo odhodlání učinit tak prostřednictví páteřní cyklotrasy č. 1, která spojuje Prahu a Brno.
Je čtvrtek 4.7.2013, budím se sám někdy před 7 hodinou ranní, dříve než to stihl udělat budík a nejprve se snažím dát do kupy byt, hordy nádobí ne nepodobné tatarským hordám mě totiž lehce děsí... Balím se na cestu, půl litru čaje (od kdy jezdím bez ionťáků?), čtvrtka chleba (nemám slepice, abych ho měl sušený komu darovat), půl kila ovesných vloček (sacharidy, sacharidy a zase sacharidy), zbytek rozinek (rychlá energie se vždy může hodit) a jeden energetický gel (pro případ nejhoršího), k tomu spousta harampádí jako jsou mobily, GPSky a náhradní oblečení (předpověď počasí nelítostně slibuje přeháňky na celém území ČR)...
8:21 stojím na začátku svého putování před Národním divadlem, kde začíná slavná cyklotrasa č. 1. No ano, k divadlu jsem se dostal z jižáku metrem, snad jste si nemysleli, že bych tam dojel na kole :-) S mou letošní trénovaností čítající asi 500 cyklokilometrů by to byl ten nejlepší nápad... Odrovnat se již na cestě po Praze by bylo jednoduché, zvlášť, když mě podle mapy čeká 204km...
Hned první úsek cyklotrasy je dle mého vkusu nedobře značený, ono motat se v centru mezi auty a stíhat hledat ty prťavé žluté tabulky mezi záplavou reklamních cedulí chce nejspíše cvik, který mi nepřehlédnutelně chybí... A tak po cestě na Vítkov několikrát oceňuji pomoc GPS navigace... Od památníku se situace na chvíli zlepšuje, abych se po ujetém kilometru opět ztratil a takto bych se mohl opakovat do nekonečna... Po hodině ztrácení se v Praze mám chuť celou tuhle nesmyslnou Odyseu zabalit, vrátit se na jižák, sednout na mašinu a udělat si krásnou vyjížďku bez nadávek a zcela zbytečného nervačení. Korunu tomu nasazuje úsek z Dolních Počernic k osadě Slatiny, kdy se jede ÚPLNĚ NESMYSLNĚ po bahnem zatopené polňačce kolem jakéhosi slumu... (Zde si neodpustím citaci z webu KČT: "Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla.") Již v této chvíli vyslovuji politicky příliš nekorektní názor, že tvůrci této cyklotrasy byli buď sadisti nebo slaboduší ubožáci a chlíváci. Zabahněný od kotníku až po uši dále hledám naprosto chybějící značení... Je neuvěřitelné, že všude narážím na pražské regionální značení cyklotras prefixované písmenkem "A" - jistě jsme v Praze, tady musí mít něco speciálního, když celá republika má trasy značené číslem, tak tu si ještě přidali písmenko... Zato páteřní cyklotrasa značená není téměř vůbec, celé mi to připomíná nějaký krutý ž(Ž)ert, buď všechny cedulky někdo ukradl (pak nechápu proč si nevzal i ty s tím "A"), nebo... něco si vymyslete, mě napadají jen hanlivá slova, která se stydím napsat :-(
Trvalo mi celé DVĚ HODINY než jsem se dostal k ceduli označující konec Prahy... Ano, je čas obědu a já sotva opustil počáteční bod své cesty. Vzhledem k tomu, že jsem více času strávil koukáním do mobilu (na mapy) než šlapáním na kole, tak jsem si nemohl nevšimnout, že tato páteřní cyklotrasa se striktně vyhýbá všem pamětihodnostem a zajímavým místům. Pokud to byl záměr, tak tleskám, pokud ne, tak bych někoho propleskl! Jestli jedinou zajímavostí na 200km bude slum a rozbahněné pole, tak potěš koště. Ale jednou jsem se rozhodl, dal jsem slovo sám sobě, tak ho dodržím, není jiné cesty... V této chvíli se rozhoduji, že si udělám pár zajížděk, abych také něco viděl.
Prvním pěkným místem po cestě jsou lesy u Babic, měl bych chuť zastavit se a chvíli se kochat, ale čas běží nemilosrdně proti mě, takže pokračuji. Poprvé v životě se dostávám do Jevan, slavné to vesnici plné vil tzv. celebrit. Asi chápu, proč se jim tu líbí, příroda tu opravdu není k zahození na rozdíl od mnoha spatřených stavení :-) Dalším nepřehlédnutelným místem je Kouřim, kde se nachází geografický střed Evropy, asi nikomu nemusím povídat, že cyklotrasa č. 1 se tomuto bodu, krásnému kostelu, muzeu, zvoničce a náměstí schválně vyhýbá :-) Někde v těchto místech mi mé tělo naznačuje, že jeho trénovanost končí právě zde, no sláva, mám za sebou asi 60km, ještě 150km mi chybí a já toho mám plné kecky? Občerstvuji se co to jde, čtvrtku chleba jsem snědl po cestě za hranicí hlavního města, teď do sebe sypu suché vločky s rozinkami a občas to zapíjím čajem. Dalších 30km z Kouřimy do Kutného hory v podstatě značení neexistuje, to mi dává možnost odpočinout si na každé křižovatce, když hledám cestu kudy pokračovat...
Kutná Hora, svým způsobem neskutečná díra, aspoň tímto pocitem jsem byl zaplaven při nedávných povodních, kdy jsem tu skejsnul na několik hodin, krom vlaku se totiž odtud prakticky jinak do Prahy nedostanete a když vlak nejede... :-) Tentokráte jsem měl možnost spatřit toto město z pohledu turisty, který si může užít nespočetně krás - katedrálu sv. Barbory, jezuitskou kolej, hrádek, kostel sv. Jakuba, podloubí téměř zříceného domu skrz nějž vede cyklostezka :-) a našlo by se tu toho mnohem více. Navíc se zde objevuje poměrně dobře značená "jednička", světe div se!
Kousek za Kutnou Horou mě dojíždí cyklista na horském kole, tak lehce začnu tlačit na pilu, nicméně ve sjezdech jedu dost neekonomicky (mám v nohách 110km a tělo mám rozlámané jak ze španělské boty, proto se z kopců různě protahuji a nikam nijak zásadně nespěchám) a tak v jedné vsi kolem mě borec prosviští, no co na plat, opřu se pořádně do pedálu a dojíždím ho. Spolu pak jedeme do asi 10km vzdálené Časlavi, odkud pochází a odkud denně dojíždí za prací do Kutné Hory, cesta hned ubíhá veseleji, když můžete s někým pokecat...
V Čáslavi mi tachometr ukazuje něco přes 120km, již dobrých 50km jedu na přímém slunci, předpověď s dešti se zatím nenaplňuje, což mě těší, zvlášť když kvůli ní jedu v dlouhých kalhotách, které běžně používám v zimě na běžkách :-) Když se nad tím zamýšlím, právě překonávám svůj trapný rekord v (ne)spotřebě tekutin, až potud jsem si vystačil s půl litrem čaje... Teď se to snažím napravit, ale tuším, že je trochu pozdě, 2,5l v podobě džusu a kyselky do mě padne nevídanou rychlostí. Přesto kilometry v těchto chvílích vůbec nepřibývají a to nemluvím o tom, že mě teprve čekají první kopce, jedu na Seč... Po výšlapu z Třemošnic si dělám zajížďku do Podhradí, Žižkův dub a zřícenina hradu Lichnice jsou dobrým důvodem pro pár nastoupaných výškových metrů navíc. Okolo sečské vodní nádrže se doplácám do Klokočova, kde si nemohu odepřít krátký odpočinek pod jednou z mých oblíbených lip, Klokočovskou AKA Královskou AKA Karlovou. Zde se u mě objevuje nepoznaný pocit, děs ze sjezdů, no ne že bych se tak bál jezdit s kopce, ale to vědomí, že pokud někde jedu dolů, tak vzápětí se budu někam škrábat do kopce je poměrně bolestné. Skvělou ukázkou tohoto principu je cesta z Modletína do Trhové Kamenice - prvně člověka čeká asi 3km sešup do Horního Bradla odkud se dá téměř bezbolestně pokračovat okolo Chrudimky do Trhové Kamenice, ale autoři této cyklotrasy si řekli: "Ne!", takže z Horního Bradla člověk stoupá asi 4km do kopce až někam do Křemenice a potom zase dolů... Ano, v těchto místech zase sprostě nadávám tvůrcům cyklotrasy... Osobně si myslím, že běžný turista bude mít zhruba po 180km celkem dost a dát mu do cesty úplně zbytečně několikakilometrový kopec je přinejmenším zvrhlé. Autoři, chtělo by to více myslet a méně koukat na Tour de France, pokud totiž vím, tak cykloturisté nedopují jako profesionální závodníci... Z Trhové Kamenice mě "jednička" vede přes skanzen Vysočina na Veselém Kopci, příjemná vzpomínka, doporučuji k prohlídce.
150km jedu už za hranicí toho, co je schopné snést mé tělo, přiznávám, že to vůbec není příjemné. S povděkem kvituji objevující se Hlinsko. Zde spěchám do prvního obchodňáku, musím doplnit tekutiny a něco sníst. Sojový suk střídají piškoty s jablečným džusem a nějakou kyselkou. Nacpal jsem to do sebe tak rychle, že mi je zle. Stejně nedobře mi je z pohledu na tachometr, který ukazuje něco přes 200km, na čemž by nebylo nic špatného, kdybych nebyl ještě 40km od cíle své cesty. Následujících 20km se plazím jak šnek, slunce pomalu sestupuje k obzoru a já přemýšlím, zda to přežiji...
Pak se ovšem stane něco neočekávaného, buď mému tělu trvalo celou hodinu, než vydolovalo energii z potravy, kterou jsem mu poskytl a nebo je to jen věcí psychiky. V místech, kde to již bezpečně znám a kde jsem uvěřil tomu, že to přežiji a že dodržím slovo, které jsem dal sám sobě, jsem ožil. Kopce jako by nebyly, únava zmizela jako pára nad hrncem a já vesele s úsměvem mířil do Nového Města. V Kadově jsem opustil "jedničku" a vydal se přes Fryšavu, Tři Studně a Vlachovice domů. Nohy jsem mohl zatěžovat asi tak na 80%, pak se přeci jenom začaly hlásit o slovo za humny nakrčené křeče, ale i to stačilo na slušně rychlý příjezd. Před barákem jsem slezl z kola jako by nic, zasmál se na tachometr ukazující 242km, 12h 43min, 4500cal a šel si v klidu dát sprchu. Druhý den ráno jsem sedl na kolo a vyrazil na houby, odpoledne jsem si pak dal projížďku do hospody, na které mě zastihla bouřka... :-)
Na závěr bych rád podotkl, že z mého pohledu je páteřní cyklotrasa č. 1 téměř úplně zbytečná, bez mapy je nesjízdná (chybějící značení), v Praze obsahuje debilní úsek (a ne jeden), který tam nemá co dělat (dá se projet půl kilometru vedle), vzhledem k délce má poměrně nepříjemný výškový profil, připravte se na to, že bez sjíždění z cyklotrasy neuvidíte téměř nic zajímavého celý den. Takže jediné, co podle mě splňuje bezezbytku je to, že vede místy s nízkým provozem. A není to málo?
Žádné komentáře:
Okomentovat