Frištenský: Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám s tím výletem na Kokořín...
Lékárník: Prosím tě, to se přeci vůbec nedá srovnávat!
Frištenský: Jak to, že nemůžu? Byly tam skály pískovcový, občerstvení... Co je tady? Prd!
No co vám budu vyprávět, metrem do Kobylis, dále již na kole po silnici č. 608 do Zdib, odtud po 9 do Mělníku, pak po 273 do obce Na Dole, vlevo před železničním přejezdem přes Harasov do Kokořínského dolu a pak už jen vyšplhat na Kokořín.
Až po obec Na Dole jsem považoval svůj výlet za poměrně nešťastný, ono také po 17h vyrazit z Prahy na téměř 90km trasu s tím, že něco chcete vidět a ještě se vrátit za světla... No jo, jako by to bylo z mé hlavy. :-) Provoz na silnici první třídy mně také klidu nikterak nedodával, kolik potká člověk volů za volantem aut a řidítky motorek, škoda mluvit a hlavně počítat...
Od Na Dole vjedete do PR Kokořínský důl a rázem je všechno jinak, jedete po skoro polňačce, aut potkáváte minimum, cítíte poměrně čistý vzduch a najednou vás obepíná krása, krása lesů, skal a rybníků. To vše pak korunuje státní hrad Kokořín, však posuďte sami.
PS: A ano, byly tam jak pískovcové skály, tak občerstvení :-) Celkem jsem najel téměř 100km s průměrnou rychlostí na hranici 30km/h. Slušné zlepšení - z průměru 22km/h (240km) a následně 25km/h (160km)... Jen ta svačina/večeře v podobě těstovin s mákem měla přijít dříve než v 16h a měla být signifikantně menší. Souboj se svým žaludkem jsem sice těsně vyhrál, a tak se mi pro tentokráte nemůžete smát, že bych se po cestě pozvracel, ale rozhodně to bylo příjemné asi jako křeče, které jsem chytal už po cestě do Mělníku, holt jsem si dal trochu více než tělo snese, jak jinak taky v mém případě...
Žádné komentáře:
Okomentovat